Pobyt na psychiatrii je likvidační

Dobrý den

S úctou a...Ahoj, toto je šílené, vím, že psychiatri až na výjimky člověka spíše zlikviduji. Zabít se kvůli hovadum, kteří se zproneverili svému poslání? To ne! A proč ti narodili ústavní léčbu? Pro nic za nic to snad není, ikdyz v cechach možné vše.

Sorry, síly

Jeden můj blízký příbuzný měl deprese. Dostal na to "léky", na ně závislost a nakonec začal chlastat. Léky + chlast..Po mnoha peripetiích se ocitl v Dobřanech. Dobrovolně-zpočátku. Pak o něm nebylo slyšet,netušili jsme nikdo z rodiny kde je. Mysleli jsme, že je někde na ulici. Po půl roce přijel. Vyhublý, zničený, psychicky naprosto zblblý.Po určité době vyprávěl přesně to, co píše Mattys. Nikdo jsme mu bohužel nevěřili. Nastoupil na odvykačku, prošel tím nejhorčím oddělením a po převedení na to lepší se dělo to, co píše Matys.Opět zpět mezi šílence a kriminálníky..Asi půl roku trvalo, než odtud unikl. Dobřany jsou tím vyhlášené i na jiných diskuzích. Je divné, že dosud to nikdo u soudu neprokázal. Asi se bojí, aby je tam nezvavřeli navždy. Přitom jsou známé tím, že vrahy pustí klidně domů jako uzdravené..Mattys, přeji hodně síli a snad to dáš.

Já jsem před lety byl na psychiatrii v nemocnici v Českých Budějovicích. Převzeli mě tam na pozorování z infekčního odd., kde jsem se tak trochu z nicnedělání psychicky sesypal. A nemůžu říct, že bych se tam s lidmi špatně zacházelo, co se týká personálu nebylo co vytknout. Ale to prostředí zdeptá i zdravého... Budova z 19. století, postele, skříňky a ostatní vybavení tak z 50.let. Plesnivé obrazy na stěnách, pokoje i po 6-8 lidech. Stále přeplněné. Investice za posledních 30 let nula....

Dobrý den

S úctou a...Tady jsem sahlédl zřejmě stejný text: http://www.zpovednice.cz/detail.php?statusik=910493

A co Ti bylo diagnostikováno?

To by musel napsat jestli to štymuje, já v klasickém psychiatrickém ústavu nikdy nebyl.

...za celou dobu jsem si s nikým
rozumně nepohovořil.To chápu...

Dobrý den

S úctou a zdvořile se na Vás touto cestou
dovoluji obrátit se svou těžkou a negativní
situaci při svém pobytu
v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech - u Plzně.
Opravdu - jsem po psychické stránce
značně vyčerpaný a - naprosto na dně.
Už nemám ani toutu žít.

Dříve, než se touto cestou svěřím s otřesnými podmínkami
v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech u Plzně,
a jsou to důvody k mému rozhodnutí - k zakončení mého života,
dovolím si uvést, že jsem žil řádným životem,
s kvalitním zaměstnaním, s koníčky a zájmy typu :
tramping ( pobyt v přírodě ), vodáctví, horolezectví,
speleologie ( jeskyňářství ), apod. Sportoval jsem,
měl jsem kolem sebe úžasné lidi. O všechno jsem přišel ...
Ze strany Soudu jsem měl nařízenou ambulantní léčbu,
a tu následně změněnou na léčbu Ústavní na základě
pochybných důvodech. Tohle je ovšem věc,
kterou určitě nechci řešit. Rezignoval jsem.
Podřídil jsem se soudu.
Nicméně - nečekal jsem,
jakým neskutečným hmatatelným hrůzám
budu následně čelit,
v prostředí Psychiatrické nemocnice v Dobřanech u Plzně.

Nic zlého jsem neprovedl, nikomu neublížil,
dobrovolně z domova nastoupil léčbu Ústavní formou,
a okamžitě jsem čelil nepopsatelným šílenostem,
nelidskému zacházení a agrese nejen ze strany spolupacientů.

Na příjmu mne agresivně sebrali veškeré mé oblečení,
a mé osobní věci.
Odebrali mi peněženku - bez možnosti přepočítaní
obsahu peněženky a vůči podpisu.
( Jen tak mi sebrali peníze . A velice rychle !!! ).
Z ruky mi nešly sundat mé sportovní hodinky,
tak mi je ze zápěstí ztrhli !
Z krku mi nešel sundat originální indiánské korálky.
Ztrhli mi je ! ( Už nejsou ).

Dva dny jsem byl uzavřený v místnosti spolu s dalšími pacienty -
bez možnosti WC. Měli jsme pouze takzvaného "bažanta" .
( Jenže - chcete snad močit před zraky ostatních ? ).
Jiná možnost nebyla, žádné soukromí, žádný "roh se závěsem".
Potupa a trapnost !!!

( Myslel jsem, že mi praskne močový měchýř ... ).

Poté jsem byl přemístěný na oddělení 13.,
mezi kriminálníky, agresory a nesvépravné pacienty.
Byly to hrozné časy, za celou dobu jsem si s nikým
rozumně nepohovořil.
Jen hrůza a hrůza !!!
( Detailně popsané níže ).

Přes mnoho a mnoho písemných žádostí - jsem se zpětně mohl,
postupně a za dlouhý čas,
sejít s minimem svých osobních věcí, tj :
telefon, rádio, sluchátka, hrnek , kancelářské potřeby ...
( nic dalšího nedostanu ... ).

Nabíjení telefonu ?
Jen v ordinaci, přes noc.
A vůbec nelze čekat, ze telefon bude opravdu nabitý !!!
Častokrát jsem měl telefon nabitý jen ve čtyřicenti procentech,
mnohdy vůbec !!!
( Jak je tohle možné !!! Takto se vůči pacientům chovat
v civilizované společnosti, ve zdravotnickém zařízení !!!
Kde máme své práva ? ).

Takže opět celý den bez možnosti si zavolat, a pevně doufat,
aby byl telefon nabitý následující den. ( A zase nebyl ... ).

Po mnoha týdnech jsem byl přemístěný do takzvaného -
režimového oddělení, kde už život má větší hodnotu.
Vycházky, dovolenky ....
Přesto - oddělení plného lidského zla.
A byl jsem varovaný slušnými spolupacienty,
jak snadno můžu spadnout na samé dno společnosti.

Hned v úvodu jsem byl svědkem,
jakým způsobem komunita, ( tedy agresoři a darebáci ),
za účasti primáře Šupiny a tamní Staniční sestry,
řešila slušného solventního a váženého pána za to, že ...
"vytrhal z knížky, zapůjčené z knihovny, stránky" ...
Marně se vůči nechutné potupě bránil,
( hlavně by nic nikdy takového neprovedl),
a ze tak učinil někdo jiný - za účelem jemu osobně ublížit.
Hned na to byl přeřazený na úplný začátek léčby.
Měl před sebou pár týdnů k návratu domů. ..
NESKUTEČNÉ !!!

Byl jsem přesvědčený,
že něčeho takového jistě budu ošetřený.
Mýlil jsem se !!!
Darebákům, potížistům a agresorům,
( největší z nich takzvaným - "předsedou oddělení",
věcně zalíbený u tamní Staniční sestry ) ... jsem se vyhýbal.
Plnil jsem si své povinnosti, věnoval jsem se svým koníčkům,
a zájmům ... , měl jsem už kousíček k vycházkám po venku.
Tolik jsem se těšil !!!

Opakovaně kdosi počmáral židli, na které sedím.
Staniční sestra si mne vyzvala ke kárnému pohovoru,
kde mi hrubě ( !!! ) vytkla mé chování a hrozila trestem.
Nesmírně jsem se bránil primitivnímu ( a šílenému ) nařčení,
tohle byla vůči mne neskutečná lidská urážka,
ponížení a trapnost.

Řekl jsem Staniční, že bych něco takového nikdy neprovedl,
( a proč bych něco takového dělal ?
Proč bych si takzvaně - podřezával větev ? )
A hlavně - NIDO MNE NEVIDĚL !!!!
A že tak musel učinit někdo jiný, jako útok na mou osobu.
Na to na mne Staniční zaútočila,
že bych se měl stydět takto kohosi obviňovat,
když jsem ... nikoho neviděl.
( Ale proč útočí vůči mne ?! Když mne nikdo neviděl ... ).
Snad proto, ze na této židli sedím ?
A není to snad opravdu cilený útok ?
Zmařit můj pobyt v PN ?

Následně jsem měl ze strany této Staniční zápis,
že jsem ji mimo jiné - vyhrožoval ... ( ??? ),
za účasti svědků, kteří při tom vůbec nebyli !!!
( Aha, to jsou ti oblíbení agresoři,
kteří na komunitě můj "útok na Staniční" ... potvrdili ).
NESKUTEČNÉ !!!

( Proboha, co žene tuhle "Staniční sestru"
takto jednat ? Kde je její profesionalita apod. )
Nikdy ve svém životě jsem záměrně NIC neponičil,
( ani v dětském věku ), nikdy NIC neukradl,
nikomu žádným způsobem NEUBLÍŽI ... !!!
Jakákoliv forma agrese, násilí, vulgarity,
a mnohé další negativní vlivy ... je u mne naprosto cizí !!!

Vůči lidem jsem se vždy choval s úctou as respektem,
NIKDY bych nepoužil při komunikaci hrubého slova ! )
A ... z režimivého oddělení mne - vyhodili.

Jsem zpátky na oddělení 13.,
kde život, a ani budoucnost, nikam nevede.
Tady život stojí. V prostředí kriminálníků,
veškeré agrese, ponižování a zloby.
Brečím víc a víc. Život pro mne skončil !!!

Nemá smysl ve svém životě pokračovat.

Spím v malé místnosti s dvaceti postelí.
( 2x místnost s dvaceti posteli, je nás tady 44 ).
Občas spím, tak jako ostatní - na zemi, na madraci.
( Není místo ). Svoji stálou postel nemám.
Ráno po budíčku nás vyženou do prostůrku
s dřevěnými lavicemi. Tam trávím zbytek dne.
Večer se můžeme na své postele vrátit.

Okna jsou tady celý den zadělaná,
jen občas personál otevře vrchní ventilačku,
ven na vycházku, na čerstvý vzduch, se nikdy nedostaneme.
Nejsou tady žádné aktivity, jen a jen nicota.

Pak tu mám 3 denně jídlo.
Ráno při snídani je k dispozici bílá káva,
tu si ale nedám, nemám hrníček, asi bych si ji ale nedal,
bílá káva je ve velkých nádobách,
tekutinu přímo z nádob pijí pacienti s nulovou hygienou,
"až jim sliny tečou" ... Ostatním nic takového nevadí,
mne se zvedá žaludek.
Zvláště poté, co do nádob skutečně naplivou !!!
K obědu si člověk musí doslova "vybojovat" lžíci,
jinak nemám čím jist. Ostatní tento "problém" neřeší,
jí přímo rukama. Já se této práce vzdávám, raději jídlo odmítám,
( ještě jsem člověkem ... ).

Ovšem pozor - jen se při "stravování" nepatrně otočím,
a už jsem bez jídla. Je mi ze stolu ukradeno.
Za přítomnosti ošetřovatelů. Nikdo mi nepomůže !

Mnohé bych moc rád zaznamenal na svůj telefon,
bohužel - rozbili mi telefon,
mimo mnohé mám už nefunkční foťák ...

Neustále čelím agresivnímu žebrání.
"Tisíckrát" za den ... máš tabák ? ( nemám, nekouřím ! ),
máš kávu ? ( nemám... ! ), dej mi něco k jídlu ( nemám ! ) ... ,
a jsem okamžitě obsypaný loudaly a agresory v momentě,
jakmile si z kapsy vytáhnu telefon ...
Nedám... a hned čelím agresi ...
Jak již jsem uvedl - telefon mi rozbili,
nejde repráček, takže si vůbec nezavolám.
Leda se sluchátky, ty ale ze skladu už nedostanu !

WC ... ?
Nemám možnost se dostat k toaletnímu papíru.
( Jak zoufalé !!! ). Prostor WC, ( vše pod dohledem kamer ),
je pomočený, hlavně kolem mísy, ( a nejen pomočený !!! ),
mísy jsou bez "prkýnek", nemůžu si při "velké straně" ...
sednout na "pokajdanou" mísu,
nemám možnost "na ni COSI položit, při vykonání velké potřebě",
musím trhat své pyžamo. ... , toaletní papír není.
Když o něj úpěnlivě prosím ošetřující personál,
je mne hrubě odmítnuto ..
( Je tohle vůbec zdravotnictví ? ).

Zacházejí tady semnou ponížujícím způsobem,
Mají mne za agresora ...
Je tohle snad prostředí kriminálu. ?
( Prý mnohem a mnohem horší !!! )

Nikdy jsem nikomu neublížil,
jakákoliv forma agrese a násilí je z mé strany cizí,
preferuji slušnost, laskavost a vstříctnost,
nikdy jsem nic neukradl, ( ani v dětství ),
a nikdy nic .... veřejného nepočmáral.

Nikdy jsem se nechoval hulvácky a neprojevoval
ve svém chování a jednání žádné negativní vlivy.
Vždy jsem se k lidem choval s ústou a s veškerou slušnosti.
Nedovedu ani vysvětlit vnitřní pocity beznaděje, ponížení,
potupy a nespravedlnosti.

Na základně NIČEHO ze mne učinilo zlo,
nemůžu odpustit prohlášení Staniční sestry,
na oddělení 19., ve věci ... údajného "vyhrožování",
za účasti "svědků", kteří při tom vůbec nebyli ( !!! ),
na základě primitivního nařčení vůči mé osobě,
na což jsem se, klidnou cestou, a lidsky ... bránil.
Skončil jsem mezi skutečnými agresory ( !!! ),
ve skutečném násilí ( !!! ),
neskutečné netolerance a lidské hniloby.

Psychiatrie má léčit duši ?

Tak proč jsem po krátkém pobytu naprosto ...
psychicky na dně ? Tak na dně, že se chci zabít ...

Opakovaně jsem žádal, a úpěnlivě i naléhavě PROSIL,
o pohovor s psychologem, ( tedy v psychiatrickém zařízen