Pocit ve vztahu

Asi se to neda popsat do tak kratkeho textu a mozna se to ani vyjadrit neda. Zijeme spolu asi tak, ze jsme spolecne cely vikend a pracujeme na novem bydleni. Taky jsme spolu jeden den v tydnu a kazdy den si volame. Z toho vychazi, ze jsem asi 3 dny v tydnu u rodicu. Jako kamaradi se zname dloho, chodime spolu asi 3 roky. Bohuzel mu porad vnitrne nerozumim, jako by mel bohatsi svet a bylo v nem tolik emoci, ze je to pro me prilis slozite. Strasne rada bych ho pochopila. Vim, ze me ma rad. Jen mi nekdy pripada, ze ne tak, jak bych si prala, ale to zase muze byt tou jinou urovni meho a jeho premysleni. Jindy mi rekne neco, co me odrovna a citim z jeho strany opravdovou lasku. Taky vim, ze nerad sve city vyjadruje, je hodne uzavreny. Rozchod me take napadl, ale vzdycky me to vrati zpet, jako by mi neco rikalo, ze k sobe patrime.Ale asi mi tezko porozumi clovek, ktery tento "nenormalni" pocit nezazil. Dokonce, kdyz si svuj text prectu, tak jsou to jen slova. Mozna, ze me ted nekdo vice pochopil, mozna ne. Stejne vsem dekuji za dosavadni nazory a take vam preju hodne stastnych dni v tomto roce.

Myslím,že tohle se nesrovná...maximálně si zvykneš..ale to je zase na tobě,co vlastně od vztahu chceš!!!

Nerad to píšu ale pryč od něho.To nemůže dobře dopadnout a věř, že si na mě vzpomeneš.Vezmi rozum do hrsti a utíkej, dokud je ještě čas.:-)Měj se a hodně štěstí:-)

Hezký nový rok 2004 a nejen ten. Ktomu aby jsi naplnila toto mé přání skutkem je třeba skutečné lásky a to není o potřebě si na někoho zvyknout a pochybovat o vztahu.Láska jako taková trochu zevšední,to je úkaz každého vztahu a především manželství.To mohu tvrdit zodpovědně jelikož mám dvě manželství za sebou. Z Tvých řádek jsem nevyčetl jestli spolu žijete a nebo jenom se scházíte.To je veliký rozdíl.Pokud spolu jenom chodíte a nežijete, tak od toho uteč.Pokud spolu již žijete manželských způsobem,tak si zvykni,že to není již milenecký vztah ale tvrdá realita života a ta Tě čeká s každým.Pokud spolu jen tak cha máte již dnes problémy bude to ještě horší a do tohoto vztahu je nezodpovědné si pořizovat děti.Na světě je tolik mužů,že si musíš najít takového,aby jste byli jedno tělo a jedna duše.Já sám to už prožívám tři roky,ale musel jsem do toho trochu dozrát a zapomenout na vysněné princezny z krásných obrázkových časopisů.

Ahoj. Mate nekdo podobny problem s pritelem? Zname se uz par let. Mame se radi. Ale nejak se nemuzeme dohodnout. Zni to strasne divne. Vypada to, jako bychom byli naladeni na jinou frekvenci. O mnoha vecech si promluvime. Spolecne se rozhodneme. Milovani je take hezke. Ale porad je v tom vztahu nejaky rozpor. Rekla bych, ze mam na nej vetsi citovou vazbu. Nemyslim tim, ze jsem na nem chorobne zavisla. On nema tak velkou potrebu lasku rozdavat. Takhle si to alespon vysvetluju. Prozivate nektera podobny pocit? Nebo jste to zazily a casem se to srovnalo?