pomalá prvňačka

Podívejte se na stránky obchodu baagl .cz , najdete tam opravdu velký výběr aktovek a batohů vhodné pro školáky, které mají i reflexní prvky.

Kde jste aktovku prosím kupovala?

Já jsem vybírala aktovku od české značky, kde mají přímo označené aktovky vhodné do první třídy. Koupila jsem tam pro dceru aktovku, která má ergonomicky tvarovanou zádovou část a také posuvný systém, který umožňuje aktovku přesně nastavit. Důležité je také sledovat váhu aktovky, aby nebyla sama o sobě zbytečně těžká.

Zdravím, možná to sem tak úplně nepatří, ale moje dcerka půjde letos v září do školy. Potřebovala bych pro ni vybrat kvalitní aktovku do první třídy. Podle čeho bych se měla řídit? Můžete mi někdo dát radu? Jak vybrat kvalitu?

Určitě bych také doporučila...Pořád o těch hvězdících čtu, ale nechce se mi věřit, asi je budu muset vyzkoušet, jsem takovyý nevěřící Tomáš.

Prosím o radu. Jak už...Určitě bych také doporučila vyšetření! Je dobré mít jistotu, že je vše jak má být a dítko si třeba jen staví hlavu - to se totiž dá skrotit, nemoc by už byla horší. Na přirozenou únavu už existuje řada vitaminu - ja svym detem davam treba hvezdiky a kdyz je treba tak zakricim a hned se zacnou hybat - vyhruzka, ze zadny pocitac a televize zabira stoprocentne.

Buďte ráda, že máte pomalejší dítě, to se dá víceméně léčit. Já byl rychlejší dítě (IQ120)a to bylo, přes všechnu snahu soudružek učitelek i psychologů a dokonce ipsychiatrů, zcela neléčitelné:)a je nepřekonatelný problém i pro dnešní pedagogy.Zatímco LMD vyvolává spíše soucit, nadprůměrná inteligence dodnes volá po facce od bývalé soudružky, případně kněze, za "ty hloupé otázky" a také nadprůměrné nároky okolí, včetně rodiny...Vaše dítě nebude nikdo mlátit, za to, že neumí v pěti letech držet flétnu a zahrát na piáno pár vět z Bacha:)Ani je nebudou trápit nálepkováním "zázračné dítě" a nebude mít problém porozumět partenrovi, kterého nezajímá víc, než ve Vašem případě asi fotbal...

Ahoj, jsem paní učitelka prvního stupně a žena velice ppoommaallééhhoo muže. Ve třídě jsem měla holčičku, která byla tak pomalá, že mi to drásalo nervy. Jednou jsem jí stopovala práci. To, co jiné děti zvládly za deset minut, trvalo Šárce 70 minut! Její maminka s ní odmítala psát úkoly, nezvládala to psychicky. Nicméně Šárinka se svou pomalostí dovedla pracovat velice efektivně. Zatímco jiné děti musely procvičit 50 příkladů na určitý matematický jev, Šárce stačilo pouze tomu porozumět, prostě to uměla. Ale opisování, malování, lepení, oblékání, chození na záchod, nic nemožno, nešlo to, navíc takové dítě dovede velice zdržet celou třídu. Jednou jsme šli na vycházku a Šárka chtěla jít na velkou stranu. Dostavila se zpátky až za 30 minut, čekali jsme na ní s dětma před školou. Vycházku jsme museli zrušit a zase jsme se vrátili do třídy. Mamince jsem také doporučila odborné vyšetření, protože jsem odcházela na mateřskou a děti měla přebírat jiná učitelka. Vyšetření asi může stanovit diagnózu, dát pedagogům papír - dneska se na to hodně ve školách slyší, je to jako omluvenka - ale na situaci to nic nemění, takže jsem se začala vyptávat manžela, jak to měl ve škole on jako dítě. Nestíhal nic, ignoroval učitele, nosil čtverky z češtiny. Diktáty psal jenom tak, že si je celé pamatoval a dopisoval v čase, kdy ostatní prováděli kontrolu. Můj muž je IT specialista, má IQ přes 160 a takoví lidé prostě fungují jinak a nedá se to ničím změnit - tresty, domlouváním, zbytečně to takového jedince stresuje a vlastně snižuje jejich opravdové schopnosti. Důležité pro mě bylo poznání, že oba dva spadají do temperamentové skupiny flegmatik. Dělají věci důkladně, ale velice pomalu, jsou přesní, holdují jídlu, baví je matematika, logika - je pro ně dostatčně vzrušující, i když sedí na místě - vše se v nich odehrává uvnitř, velice dobře spí. Mají rádi hříčky, rébusy, sudoku. Nesnáší tělocvik. Milují hru na hudební nástroj - noty jsou totiž symboly a hudba je matematika. Zabývám se již 10 let waldorfským školstvím, učitel se tam snaží k dětem přistoupit na základě jejich temperamentu a vnitřních schopností. Když někdo není logik, nemůže se to naučit. Může se snažit pochopit některé logické úkoly, ale génius nikdy nebude. Má-li naopak hudební sluch, maximálně je v tomto podporován. Každý jedinec má zkrátka svou osobní cestu a svůj způsob života. Z mrkve taky neuděláte karafiát. Tak je to i s lidmi. Šárce jsem se naučila díky tomuto rozumět. Dneska je Šárka už na druhém stupni a ze své pomalosti vyrostla. Teď je spíš rozvážná než pomalá. Vítězí ve všech matematických olympiádách a všichni z ní máme radost. Na Mat-Fyzu, kde bude snad někdy studovat, diktáty psát nejspíš nebude a vědci mívají na všechno přece čas, tak co. Těší mě, že jsem takové dítě učila, hodně jsem se od ní naučila já sama. Třeba jsem vám touto výpovědí pomohla. Ahoj R.

Dceři byla taky určena lehčí mozková dysfunkce. První dva roky ve škole to byla hrůza. Musela jsem ji ráno obléknout, aby vůbec šla do školy. Učitelce jsem tuto diagnózu sdělila, ale bylo to spíš na škodu. Dcera nestíhala s ostatními (ale nebyla sama), bývala pořád po škole a všechno dotahovala. Učitelka místo toho, aby přihlédla k diagnóze mi ji chtěla přeřadit do zvláštní školy. V noci jsem nespávala, pořád jsem na to myslela. Byla jsem ve škole pečená vařená. V té době jsem učitelce věřila, že to s ní myslí dobře a spíš jsem tlačila na dceru. Teď to vidím s odstupem času jinak.Ve třetí třídě dostala jinou učitelku a byl klid. Ne že by se z dcery stala jedničkářka, ale byla v klidu a to se odrazilo na její pohodě. Teď vychází, má nějaké trojky, hlásí se na střední školu.Doufám, že se jí bude dařit, aspoň v rámci možností.LMD se nedá léčit, ale s věkem se může "upravit".

Mám pomalého syna, 9let. Na mé neustálé dotazy ho v 7 konečně poslali na neurologii a ejhle, diagnoza byla na světě - lehčí LMD. Seznámili jsme s tím učitelku a za tu dobu už jsme se s tím naučili žít, chce to jen mít neustále časovou rezervu, zapomenout na kroužky, protože je prostě nestihneme - kratičký úkol píše asi půl hod. Hlavně se s tím musí naučit žít on sám, odhadnout, co mu zabere kolik času.Dášo, nezlobte se na dcerku a kupte ji hodinky :-)

Dášo,nějaké odborné vyšetření není jistě na škodu.Ale radila bych vám návštěvu kineziologa. Bohužel tuto terapii pojišťovny neplatí. Ale velmi se osvědčila u dětí, které mají jakýkoli problém ať už ve škole, nebo doma.Souhlasím s tím, že se časem na dítěti může podepsat tlak, který je na ni vyvíjen. Moc vás chápu, prožila jsem před lety podobné věci, ale je pravda, že nám psychologové nepomohli.Kineziologie tyto problémy napravuje skvěle.Možná byl nějaký problém u porodu, nevím.Ale je dost pravděpodobné,že vaše dcera trpí lehkou mozkovou dysfunkcí.Mohla to opravdu zdědit po otci.Ale na to vše přijde terapeut.

Vyšetření by určitě bylo na místě. Nejlépe v Pedagogicko psychologické poradně, kde s takovými dětmi pracují dnes a denně a jsou navíc zadarmo. Určí, zda se jedná skutečně o LMD syndrom hypoaktivní formy, či jde o mentální retardaci, která je taky spojena s pomalým tempem. Poradí i další práci s dítětem doma a mohou ve škole pro dítě prosadit úlevy (např. delší časové limity na práci).

Taky bych byt tebou s dcerou navstivila detskeho psychologa, nejlepe hned dva, aby byla diagnoza jasna. Muze to byt jenom v jeji povaze anebo se muze jednat i o neco zavaznejsiho. Cim driv se doberete vysledku, tim lepe pro ni. Ja jsem take pomalejsi, u me je to zapricineno neschopnosti se na cokoliv soustredit. Dnes uz to silou vule dokazu, ale v detstvi to byl velky problem. Je to udajne taky nejaka lehci mozkova dysfunkce

Ahoj Dášo, v tvém popisu dcery se naprosto poznávám. Jenže mě to neodnaučila dokonce ani vojna. Totiž až na stará kolena prokázalo vyšetření EEG mimo jiné, že mám LMD. V podstatě je to velmi neodborně nejlehčí stupeň DMO (dětské mozkové obrny). Tady je na místě abys s dcerou navštívila psychologa a pokud je podezření na LMD i neurologa. Byl bych nerad, aby dcera až vyroste, musela konstatovat, že dospěláci jí zkurvili mládí neustálým pronásledováním tak jak mě. Bude-li vyšetření pozitivní, je potřeba na ni nahlížeti jako na nemocnou a podle toho s ní zacházet. Jakýkoliv brutální režim ji nezmění, naopak onemocnění zhorší a přivodí další škody ve vývoji psychiky. Totiž časem se mohou projevit i poruchy čtení, psaní, počítání, abstraktního myšlení apod. což je zapříčiněno poškozením mozku a úplná úprava není možná, ale speciální péčí lze důsledek LMD zmenšit.

No Daso nechci te strasit,ale moje dcera je taky na zabiti.Ve skole se teda tak nejak zrychlila meli jsme super ucitelky.Z pisemek na cas jsem mela nocni mury,ale zvladla to,je treba si promluvit s ucitelkou.Ale ted ji je 17 a ja se nekdy tesim az uz bude zit sama,protoze je fakt pomala v jidle s oblikanim vsude chodi pozde pomalu mluvi,ale je moje a kdyz tak nekdy na me tim svym pohledem kouka tak me je hanba za ty osklive myslenky ktere mivam.Dalsi dve deti jsou v poho.Hodne zdaru a pevnych nervu

Jsou dve moznosti bud toho hajzlika poradne popohnat nebo si fakt nemuze pomoct a potom je to nakej autismus ci buhvi co a bude potrebovat dal v zivote odbornou pomoc.Ale zatim bych to vsadil na "souboj vuli" a obrazne receno trochu tu prdelku nakopat ze se ti haranti snazej ze vseho vykroutit je normalni

Mám 4 děti. První syn byl také pomalý, ale během let, je rychlí. Oni jí ve škole "donutí", aby byla rychlejší. Chce to mít trpělivost. Uvidíte, že to po čase zvládnete. Je taková. Naopak by se měli učitelé zamyslet nad tím, jak veliké požadavky chtějí po takových drobečkách.Hlavně, že je zdravá a miluje vás. A to ostatní se zvládne. Vlaďka

Prosím o radu. Jak už napovídá název předmětu, jedná se o moji dceru, která je až nepřiměřeně pomalá a mne to šíleně deptá. Už si s tím opravdu nevím rady a občas na mne přijdou chvíle zoufalství, jako nyní, kdy jsem po rodičovském združení ve škole.Dcerka vše dělá svým tempem, ráno po probuzení ji trvá 3/4 hodiny oblékání, když ji nepopoháním, ve škole je téměř vždy mezi posledními při plnění úkolů, když ji o něco žádám, je lepší to zdůraznit ještě jednou, aby šla hned.....Zkoušela jsem to po dobrém (domluvou), po zlém (křikem), motivací a dokonce jsem se jednu dobu rozhodla chovat stejně jako ona a když mne o něco žádala, dělala jsem jako, že neslyším nebo tak pomalým tempem jako ona( samozřejmě s upozorněním, že "ty se chováš takhle, tak já budu taky")..... Bohužel, vše bez efektu!! Dávala jsem ji čas, aby se zaběhla ve škole a říkala jsem si, že svoje tempo přizůsobí během školního roku, ale je konec roku a tempo stále stejné. Ještě tedy musím podotknout, že manžel taky zrovna není "velký rychlík", jenže tady geny zafungovaly ne na 100%?, ale snad na 300%!!!!!! Každá rada drahá....jen mi prosím nepište, ať se s tím prostě smířím. Doufám, že tu potkám někoho, kdo má podobnou zkušenost a podělí se o ni. Díky. (ještě něco, nejde mi ani tak o mne, já bych si na to i možná zvykla:-))), ale bojím se, že ve škole, až budou psát písemky na čas, tak i když by s konečným výsledkem práce neměla problémy, nebude prostě úkol stíhat dokončit.)