Pořebuji poradit?, Ne kázat o morálce

Simono,díky .Moc držím palce,asi děláš opravdu dobře,protože pořídit si dítě do nejistoty a stísněných podmínek,by nebylo moc dobré.Anonyme:starej se také o své.Nezapoměň při svém moralizování,že při nevěře jsou účastníky dva,tedy ne jen "krávy",ale i "býčci".

Ahoj holky, já zítra v 7 ráno nastupuji, je mi líto miminka moc, moc.. vím, že mě to bude mrzet, ale nemám odvahu ho nechat, normálně bych to asi nezvládla, sama s málem peněz. Bydlím u matky se synem v jednom pokoji...
Budu silná a vyrovnám se s tím, ale asi to bude trvat, jsem "cíťa".
Zítra určitě napíšu, s "milencem" jsem dnes nemluvila, takže to nebude vědět, že zítra bude zatím můj nejhorší den.
Ale já to zvládnu, musím.

Milenka víš, já když vím, že ho nemůžu mít, tak se nedokážu naplno zamilovat, naštěstí mám takovou brzdu, ale ráda ho opravdu moc mám, někdy mě teda honěj myšlenky, o tom, že mě vlastně jen využívá... atak..
Ale myslím si, že v tom jeho vztahu, mu "pomáhaly" ty jednodení nevěry, prostě na jednu noc, ale to bylo třeba tak jednou za půl roku, když měl příležitost,
Myslím, že se mnou to má jiný, se mnou má ted vztah, který nikdy neměl, a dost riskuje, myslím, že v tom lítá trochu, víc než já...
občas se na svou ženu i utrhne...
Takže ted si myslím, že se mnou, to je jiný, spíš to bude mít problémový,,

Jo a abych nekecala, že mi to je jedno, tak když mluví někdy o své ženě, tak malinko!! mě taky chytne taková žárlivost, ale pustím to hned z hlavy, asi mi nedělá dobře, když o ní mluví...

Víš já se už dnes rozhodla, zítra nastoupím, po obědě pro mě přijede kamarádka, a nikdo se snad nic nedozví, a jemu to neřeknu, pak v pátek odjedu hned na dovolenou k bráchovi, a tam se snad dám dopořádku, a možná, mě pak po tom týdnu, a po této zkušenosti přejdou chuťe na zálety.

Děkuji všem, za názor, ať byl jakýkoliv.

Simono, podle všeho chceš udělat něco, co vlastně nechceš, když píšeš o "potrestání".Znám ten pocit, byla jsem kdysi do něčeho tlačena, chtěla jsem tomu člověku vyhovět, ale doslova všechno ve mně bylo proti, protože jsem věděla, že to ve skutečnosti udělat nechci, ale asi musím. Když jsem se tak pár týdnů mezitím potácela, řekla jsem si a proč? Jsem svobodný člověk, nenechám se tlačit tam, kam ve skutečnosti nechci. Udělala jsem čáru přes rozpočet jemu, sice velkou, ale budoucnost ukázala, že správnou.
Pouvažuj nad tím, co získáš a co ztratíš, ať se rozhodneš tak či tak, obojího budeš zpočátku litovat, ale je otázka, čeho déle nebo celý život. Zdravím.

Simono,určitě mu to řekni.Týká se ho to a naopak by mohl brát jako velkou křivdu,žes mu o tak důležité věci neřekla.A kdo ví,jak zareaguje,třeba si miminko nakonec necháš.
Seber sílu a rozhodně mu řekni,jak se věci mají.
Držím moc palce a napiš jak jsi dopadla.

Simono,vím,že teď řešíš hodně závažný krok a přeji ti ,abys to psychicky zvládla.Já,ti trochu závidím,že ti nevadí,když ti přiznává,že vztah s tebou mu vlastně pomáhá doma.Vím,že můj vztah vlastně skončil jenom kvůli tomu,že já nejsem schopna toto akceptovat.Když vidím,jak se s přítelkyní vodí za ruku,plete si naše jména a další a další,tak prostě už nemohu.Přitom mi tvrdí ,že tak jako se mnou a bla bla bla.Když to před dost léty začalo,tak měl manželku,o které mi tvrdil,že s ním nespí,přitom i přede mnou ji oslovoval zdrobnělinami,běhal za ní jak pejsek,žárlil.Nakonec se rozvedli,ne kvůli mě.Našel si vzápětí přítelkyni/náš vztah trval/.Jsem vdaná,ale ne spokojená/.Vím,že nevěra není morální chování,takže ten ,co víc trpí tím,že ten druhý ho jen využívá,třeba proto,aby si zvyšoval sebevědomí,nebo upevňoval vztah,na kterém mu víc záleží,nemá vlastně právo ani na soucit.Promiň,že to sem teď pletu,protože teď máš v hlavě úplně jiné věci,jen jsem se nad tím zamyslela a jelikož nejsem schopna myslet na nic jiného,tak se stále opakuji.Držím ti palce.

já bych mu to nedokázala neříct, myslím, že bys i ty měla větší jasno a nemusela tolik věcí v sobě dusit. Věděla bys na čem jsi, nemusela mít neustálé obavy, že se to proflákne atd. Miminka je mi moc líto, já bych si ho moc přála :-) jenom názor, držím palce

Ještě jsem chtěla napsat, co vede k podvádění jeho, když jsme se o tom poprvé úpřímě bavili, tak on přiznal, že když měl příležitost, tak zahnul, ale nikdy neměl vzath jako ted se mnou , už to budou 3 měsíce, vídali jsme se i někdy 2 krát do týdne.
Když jsem se ptala, co ho k tomu vede, když je doma spokojená, proč podvádí, tak odpověděl, že mu to nějak pomáhá, pak to je doma prý ještě lepší, ale až do ted..

Ted když je se mnou, tak se s manželkou i pohádá kvůli nějaké kravině, když odjedu na dýl, tak ho to trochu vezme, pak volá a píše, a já vím , že se na mě fakkt těší..
On má strach abych já se nezamilovala, ale já to poslední dobou cítím obráceně, spíš do toho spadá on...
Ale jasně, že to nepřizná, já vím, že když ho nemůžu mít jako celoži. partnera, tak mě nejde se zamilovat, jsem jen malinko, a mám ho ráda, to zas jo..

Jo a co chci?? A jak to cítím?,
No chci mu to hrozně říct, a chtěla bych aby mě vzal za ruku, a utěšil atak.. stál při mě.. no jo ale já mám strach, že to tak být nemusí, tak mu to zas říct nechci..
Já jsem prostě naivka, myslím, si, že se to nikdo nikdy nedoví, ale určitě ten náš vztah praskne..
Já nechci ohrožovat jeho rodinu, vlastně se tomu ale nemůžu ubránit, prostě zavolá, a já jedu!! A chci ho!!

Nevím co blbnu, už ani nevím co píšu, a nevím co chci, jsem do toho fakt zamotaná, vím, že jsem blbá, ale z každý názor jsem si pozorně přečetla, a vím, že nic než jít na interupci mi nezbývá..
potrestaná budu dost, a možná až se probudím, a celý den pak probrečím, možná že už ho vidět nebudu chtít..

Milenka mám takový pocit, že to tak dopadne, občas se přistihnu přitom, že si uvědomím, že mě zas nějaký chlap využívá, vlastně on mě jen"píchá", protože jsem se mu kdysi líbila, tak mě vlastně ted po těch letech dostal, ale vlastně zas ty následky musím nést já, ted si připadám využívaná.. jsem vůl..

Ahoj Holky, díky za názory i ty negativní.
Ještě jsem chtěla upřesnit, že když jsem poprvé otěhotněla, tak jsem brala spoustu prášku na podporu, takže ted jsem si naivně myslela, že zas jen tak neotěhotním, vím, že jsem to nedomyslela, a nemyslete si ta inerupce je pro mě největší potrestání, což nevím jak pak psychicky zvládnu, ale středa se blíží...

Mě je 30, ditěti mému 5, a jsem si moc lásky s mým bývalým poslední 2 roky neužila, vlastně vůbec, pak jsem do toho takhle spadla se známým z práce, chtěla jsem toho nechat, on ne..
No a zas prostě někdo chtěl, po takové dlouhé době, bylo to skvělý a já byla spokojená, samozřejmě, ho nechci odpoutat od rodiny, má 2 kluky a on je i spokojený, a já mu to přeji, ale vím, že se pomalu do toho se mnou zamotává, volá mě jen on, častěji a častěji a dost riskuje se mnou na veřejnosti, i doma jsem byla u něj, píše mi že se na mě těší, a tak..
Kolikrát jedem jen tak na kafe a pokecat atak..
Já ale netoužím po něm jako mém budoucím partnerovi, jen mi je zatím s ním dobře, jsem sama, a trochu lásky jsem fakt potřebovala.

Zítra se sejdem večer, moc mu to říct nechci, bojím se tý reakce, jak odpoví...
Mohl, by se mi třeba zprotivit, to by zas na jednu stranu bylo lepší, ale já v duchu nechci, chci jen aby mě podržel..utěšil..pochopil..
No je to hrozný, fakt jsem z toho rozhozená, nevím, co chci, ale vím, že to dítě si NEMUZU nechat, nemám proto ani podmínky, nic..
Díky

Dřív bych tady , kdybych to nepsala já, ale nekdo jiný, tak bych možná taky tu osubu trochu zkritizovala, ale čase, a věkem, zkušenostma, se člověk tak mění, že už i chápu, proč jsou někteří lidé nevěrní atak..proč dělaj šílený věci a pod..

Ja nevim, ale stale si stojim za svym, nerikat mu to, pokud se bojis, ze ho tim ztratis. Radeji udelej to, co citis, pokud se s nim potom jeste vubec budes chtit sejit (o cemz pochybuju), tak se proste zachovas prirozene a uvidis. Tohle je stejne tak silny zasah, ze ti zmeni pohled na vas 2-mesicni "vztah", at uz jakkoliv. A jestli se to nekde prosekne, jak tady nekdo zminil? No a co, drby, drby, drby, nemusis to potvrzovat. Neres ostatni, jen sebe a sve pocity. Uvnitr sebe najdeme to, co nam nikdo neda, nehlede na to, ze jen sami se sebou musime zit az do smrti. Vsechno ostatni se da vymenit. Takze drzim palce a pak napis.

No Simčo asi máš po těch názorech tady pěkně zamotanou šišku, ale sama určitě cítíš, co je pro tebe nejlepší. Zůstat sama se dvěma dětmi musí být opravdu těžké a vážení co tady moralizujete, vy tu tíhu nebudete nést a ani Simče posílat peníze aby to sama nějak utáhla a o ostatním ani nemluvím.

Koukam, tady se stale krasne resi, jak prca kamen cihlu. Poradim vsem jedno, nezente se, nevdavejte se, nedelejte si deti (aby nemuseli zit casem v neuplne rodine nebo u nahradnich rodicu), kdyz se neudrzite, vsechno svadite na lasku, pritom jenom neudrzite sve pudy a pustite mozek do kalhotek/trenek.
Nadavejte na moralisty, ale nejdrive se zamyslete nad sebou !!!

Simono, když jdeš na potrat, tak potom musíš dodržovat šestinedělí - tzn. i bez sexu. Pokud to milenci neřekneš, tak by mě zajímalo, jak mu zdůvodníš, že s ním nechceš/nemůžeš měsíc a půl spát.

Samozřejmě, my všichni radíme "zvenku", nezatíženi emocemi. Takže další názor:
Co se týká manželského a nemanželského dítěte, v dnešní společnosti je to jedno, dokonce jsou ty nemanželské v módě, takže o tom to není.
Nepíšeš, kolik je ti let, když chceš zachovat anonymitu, zkus třeba napsat plus-
minus 2-3 roky a kolik je asi tvému dítěti, jestli chodí do školy nebo je menší.
I když nemyslím, že by tvůj milenec opouštěl kvůli dalšímu dítěti rodinu, přece jen je to záležitost vás obou, tak by o tom měl vědět. I to nenarozené dítě by mělo dostat šanci, protože to je v tom zcela nevinně.
Také se mi zdá, že se to natrvalo neudrží v tajnosti, na to bych nespoléhala,/stačí, když tě někdo potká na gynekologii a podobně/, tam-tamy pracují dosti rychle a spolehlivě a zprávy se šíří, aniž víme odkud.
Je pro tebe horší to, že čekáš dítě nebo že se rozhoduješ pro potrat? Také je možné, že váš vztah skoční a ty zůstaneš bez milence i bez dítěte.
Rozumně to napsala také Jeanette.
Ať se tedy rozhodneš jakkoliv, drž se.

Jeanette, ale Simona nepíše, že by toho svého milence nějak milovala. Každopádně to nejlépe vystihl Jarek. Dítě by zkomplikovalo život všem, ale je to opravdu těžké rozhodnutí. On je ženatý, 2 děti, co až se to dozví jeho rodina a že se to jednou dozví na to vemte jed. Simona má už jedno dítě, nikoho třeba nenapadlo jak by uživila další? dana

PS: Přeci jen ale jednu radu: jak píše Jarek, když říct, tak hned!!! Jinak se to obrátí proti Tobě... Pokud mu to neřekneš, bude nejlepší, pokud se to nikdy nedoví... A dej si bacha, komu se svěřuješ, aby mu to nějaká "dobrá duše" nevykecala za Tebe...

Simonko, radit Ti rozhodně nemůžu... Chci Ti napsat jen pár slov podpory, abys věděla, že rozhodnutí je jen na Tobě... Nikdo jiný není ve Tvé situaci, tak nemá právo Tě kritizovat či Ti něco vyčítat!!! Já jsem byla na potratu-po znásilnění, nevěděla jsem, jestli je to po tom, či mého expřítele... Nic jsem mu neřekla... Jo, občas lituju, ale bylo to nejschůdnější řešení... Vyber si tedy podle sebe cestu menšího zla... Napiš si třeba všechny pro a proti a pak se rozhodni... V těchto nelehkých dnech Ti přeji vše nej a ozvi se... Držím palce, ať se rozhodneš správně. HODNĚ SIL!!!

Řekni to před zákrokem! Každopádně. Jarek to řekl dobře, i pro toho chlapa je to těžký, ale měl by dostat šanci ti alespoň pomoci. Rozhodnutí co s tím, je jen na tobě, ale dál...společně jste do toho spadli, společně se z toho musíte dostat...
To co se tři talo, je pro mě noční můra. Mám dvouletý vztah se ženáčem a tuším, jak ti asi je. Ať to vyřešíš jakkoliv, držím ti palce. Jen až se definitivně rozhodneš, nic si dál nevyčítej. Prostě přijmi své vlastní rozhodnutí a už se v tom nevrtej. Ač se nám to třeba v tu chvíli zdá nemožné, život jde dál a všechno zlé je k něčemu dobré...chce to čas. DRŽ SE!

Situace je to blbá,ale všechno se dá řešit.
Proč si myslíš, že bys s dítětem měla zkažený život. Třeba jednou budeš ráda, že máš dítě od někoho, koho jsi milovala. Nebo si myslíš, že spolu někdy budete, když jste se tahle předem domluvili?? Já bych mu to řekla, ale zároveň bych si to miminko nechala a byla s ním sama. Také bych mu řekla, že to není proto, abys ho k sobě připoutala, nemusíš ho ani uvádět jako otce.... To dítě za nic nemůže, je to jen oběť nezodpovědnosti.
Jednou budeš ráda, že ho máš. Ať se rozhodneš jakkoli, držím palce.

Jde o průser, který je pro ženu samozřejmě blbej-to bez debat,ale i chlap to nemá lehké. Zůstane-li s rodinou, bude hajzl vůči tobě a naopak.
Pokud jste měli už před tím jasno, že je to jen o sexu a on vždy zůstane s rodinou, tak mu to nevyčítej. Asi bych mu to podal hned s tím, že mi může být nápomocnej,ale že nic jiného nečekám. Tak dostojíte oba dohody a zároveň se společně postavít problému. Třeba by se mohl rozhodnout i pro tebe, kdo ví. Ale rozhodně bych to neříkal později, jak píšeš. To se mi jednou také stalo a bylo to hrozné. Ona se trápila tenkrát sama při zákroku a před ním i po něm,já pak následně s výčitkami svědomí a s bezmocí.
Když říci, tak hned!