Porod

Jsem pro to, aby tam, kde...Tvl, ty se v tom absurdním popisu své fantazie doslova vyžíváš. Nechci tě analyzovat, ale ty nemáš ženské moc rád, co? :/

Jsem pro to, aby tam, kde existuje trest smrti, bylo možno popravovat jak muže, tak i ženy. Tam, kde je možno popravovat jak muže, tak i ženy, by mělo být možno ukládat trest smrti i těhotným ženám, ale samotnou popravu odložit až do okamžiku porodu, ale ani o trochu déle. Rodí-li k smrti odsouzená žena, měl by za porodním lůžkem stát policista s nabitou pistolí. Jakmile by novorozenec opustil tělo odsouzené, měla by být odsouzená rodička, ještě před přestřižením pupeční šňůry, neprodleně popravena. Policista by ji měl z obou stran prostřelit spánek. Jen tak by bylo učiněno zadost právu dítěte na život, a současně odsouzené rodičce zabráněno, aby své dítě byť jen zahlédla či zaslechla.

lidi,já byla tak spokojená...někdo řekne,že porod byl leháro,tak mu to moc nevěřím,i když jak píšete,první porod je nejhorší,u druhého to jde rychleji,ale zase intenzivnější bolesti.Sama nevím,jen,to, co jsem slyšela.Já rodila pouze jednou a šílené,za to ten krásný pocit,když jsem poprvé uviděla svoje krásné miminko.

Takže dítě by mohlo žít spojené s placentou, dokud by nedostalo otravu krve z hnijící placenty..... (teoreticky)

Chtěla bych se zeptat co by...Pupeční šňůra nevede do matky, ale do placenty, která je při porodu vyloučena.

Chtěla bych se zeptat co by se stalo, kdyby teoreticky nebyla přestřižena pupeční šňůra mezi matkou a miminkem? Zda-li by šňůra odpadla sama nebo by oba žili spoutáni k sobě do konce života? děkuji

lidi,já byla tak spokojená s porodem,že to ani nejde popsat.Když jsem rodila poprvé před dvaadvaceti lety,byl to horor a trauma na celej život,ale ted,před dvěma lety,nádhera.Rodila jsem v Ivančicích,připadala jsem si jako doma,pak jsem měla s mimčem pokoj sama pro sebe ( ne nadstandart)a mohl za mnou kdykoliv kdokoliv,ani se mi nechtělo domů a to jsem šla až pátý den.Fakt jsem si to užila moc pěkně,až na to,že jsem chtěla epidural a anesteziolog nesouhlasil kvůli operovanám plotýnkám,toto byla jediná chybička.Šla bych tam zas a to jsem stará baba.

Souhlasím s tím, že nejvíce se píší horory. Jsem strašpytel a zdravotník k tomu. Představovala jsem si horory, ale nakonec vše dopadlo dobře i ty bolesti jsem zvládla, přestože jsm měla píchnutý epidurál. Co považuji za nejhorší je to, že se mi chtělo tlačit v době, kdy to ještě nemělo být, ale i tak se to dá zvládout. S tou analgetizací, jak která nemocnice, myslím si, že to není až tak běžné. Po porodu hodně záleží na personálu, ať gyndy, tak i dětského.
Ještě poznámka k porodnických a klasickým vložkám. V porodnici neradi vidí klasické vložky, protože mají větší schopnost absorpce tekutiny, tudíž se mohou stát zdrojem infekce(tím, že se očistky rozkládají). Porodnické vložky totiž rodičku nutí si častěji vložky vyměňovat a "větrat".
Zrdaím všechny těhulky a nepslouchejte jedy

Kdykoliv na požádání dávají při porodu léky na bolesti? To jsou věci!

Vůbec niceho se neboj a tes se na nejkrasnejsi chvile tveho zivota. Jsem zdravotní sestra a pred 4 mesíci jsem rodila sve druhe dite, medicina jde stale dopredu, u porodu i po nem se pouzivaji analgetika, bolesti jsou minimalni, sije se novymi samovstrebavacimi stehy, ktere neboli, kalhotky muzes mit, jake chces, krvaceni je silne jen prvni tyden, pak to slabne, ale i to silne krvaceni zvladnes s obycejnyma vlozkama, das si treba 2 a je to, hlavne se hodne sprchuj vlaznou vodou a neboj se rict si o leky od bolesti. Prvni dite jsem rodila pred 8 lety a kdyz to srovnam, je to nebe a dudy, dneska uz se opravdu nemusis vubec niceho bat, nedelej si starosti a tes se na miminko, je to to nejkrasnejsi.....drzim palce......a sestricky jsou hodne :-)))))

No protože žen s normálním porodem ti sem moc psát nebude, zato báchorky o tom, kdo rodil hůř, těch je. Strašení je totiž na doktorce oblíbená zábava. Vem si s sebou nafukovací dětský kruh. Po porodu když budeš sešitá, tak na něm můžeš velice pohodlně sedět, oceníš to, až budeš kojit a miminko si vezmeš do náruče. Já rodila dvakrát už skoro před dvaceti lety a žádná story to nebyla, prostě je to pěkná zabíračka, ale čtvrtý den jsme byli s dcerou doma a abych pravdu řekla, ani se mi nechtělo. Držím palečky a neboj se. A cokoliv se ti nebude v nemocnici pozdávat ozvi se a na všechno se zeptej, měli by tě o všem, co s tebou hodlají dělat, informovat.

Dnesni doba je upylne jina,byla jsem moc spokojena jak pred porodem tak po.

Ted, holky, neuklidnily jste mě...:(((

Jo, mně máma vykládala naprosto to samý. Bylo to před 40 lety...:)))

to mě máti vykládala jak musely mít na sobě jen andílky a nesměly nosit kalhotky, takže si vložky držely mezi nohama rukou a chodily s holejma zadkama.Před 36 lety.

Ahoj, přidávám do mlýna maminčiny příběhy, které se sice odehrály v osmdesátých letech, ale mně z nich docela šel mráz po zádech a vůbec si nedovedu představit, že bych to měla zažít já.
Jsem první dítě a máma mě rodila 27 hodin. To ale nebylo nic proti tomu, co ji čekalo u druhé holčičky. Ta totiž v těle mámy umřela na začátku devátého měsíce - udusila se pupeční šňůrou. Mámě na to přišli až když měla pokročilou otravu. Miminko porodila po vyvolávací injekci přirozenou cestou. Asi to bylo pěkné peklo, když věděla, že rodí mrtvé dítě.... :-(
Po třech letech přišel ještě bratr. Měl skoro 4,5 kg - moje máma je jako nic. Takže měla těžký porod, který jí začal naneštěstí v noci, v nemocnici, právě když personál slavil narozeniny jednoho z kolegů. Takže, i když byla "riziková", nikdo se jí v tu chvíli nevěnoval. Když už to nemohla bolestí vydržet, vydala se na sesternu. Podle jejích slov si myslela, že porodí na chodbě. Než si jí konečně někdo všiml, tak se bolestí pozvracela na podlahu a jedna ze sester jí vynadala a chtěla, aby to po sobě uklidila!!!
Naštěstí se brácha narodil v pořádku, i když skoro po 30 hodinách. Vůbec nechápu, jak to máma se svou tělesnou konstitucí mohla vydržet, zvláště když měla takovou "podporu" od personálu. To, že po porodu dostala těžkou infekci poté, co ji před zraky studujících mediků sešíval pan primář, už dnes bere takřka s humorem.
Moc ji obdivuju za tu statečnost a ještě víc za to, že i po těchto zkušenostech chtěla ještě jedno miminko, které se už nepovedlo "zadělat". Nevím, jak je to v porodnicích dnes, ale z toho, co mi vyprávěla máma a její vrstevnice to tehdy musel být dost horor.

Asi bych mela dodat,ze jsem rodila v Londyne-ne nadarmo se rika"ber to s klidem anglicana"-jo a holcicka se narodila v patek a v nedeli odpoledne uz jsem byla doma.Kdybych neztratila spoustu krve,sla bych pry uz v sobotu.

Ja jsem porod ocekavala s naprostym klidem,dopadlo to tak,ze mi odtekla plodovka a za 5 hodin se dostavily stahy.Prijela jsem do porodnice-jsou pry zanedbatelne-poslali me domu,ze se mam vratit,kdyby byly pravidelne.Plodovka praskla ve stredu a miminko se narodilo v patek-do porodnice jsem prijela podruhe 6 cm otevrena-uz jsem tam bolestma nemohla skoro dojit-doktorka to jen ohodnotila slovy,jak jsem statecna-jedina pomoc od bolesti-plyn u vypuzovaci doby.Nastrih sity pri mizernem umrtveni,cevkovani,penicilin kapackou,kvuli infekci,po porodu jsem se pozvracela hlady,ztratila jsem hodne krve-dodnes beru zelezo v tabletach-kdyz to shrnu-ve velkych bolestech jsem byla skoro dva dny.

Myslím, že u porodu hraje hlavní roli psychika a když jsou podmínky v pohodě, jde všechno lépe.
Ne jak já vystresovaná, vyklepaná jak ratlík, přístup personálu supr, ale mým psychem jsem si vše dost zkomplikovala...fakt radím hlavně být v klidu. Vím, že se to ted mluví, ale ušetříte si mnohé problémy

Tak to jsi měla Ivo velmi rychlé porody. Já rodila skoro 30 hodin a nikomu to nepřeju. Je to už pár let, přístup personálu otřesný. Dnes už je tomu doufám jinak.