Poruchy osobnosti a deprese

Drahá přítelkyně,i mne promiň,že odepisuji až nyní.Psané slovo není mým oblíbencem..:-)
Věř,že jsem na Tebe myslela.

Brečela jsi jen tak?Pláč odplavuje z duše nečistoty a dává volnost emocím.Tak i smích.
Volnost emocím je cestou ke Svému srdci a jeho uzadravení.
Také jsem plakala jen tak.A nyní pláču,když se mne jakákoliv věc dotkne srdcem.Ať z radosti,smutku,bolesti..:-)

Nechci,aby ses uzavírala do svých pocitů,myšlenek.Mám radost,že jsi se bavila s kamarádkou i jejím manželem.Otevřeně hovořit o svých myšlenách,pocitech,trápení,radosti,je poloviční trápení a větší radost ze života.Neboj se lidí v Tvé blízkosti,Ti kteří Tě mají rádi,mají Tě rádi takovou jaká jsi.Dnes je uspěchaná doba,každý má své problémy a problémy ostatních je obtěžují,nezajímají,nejsou schopni naslouchat.Nemohou za to.Ale jsou i tací,kteří naslouchají a snaží se pomoci,tomu věř.Proto si najsi tzv.Vrbu,bud v kamarádce,muži,strom,zvíře,papír a tužku,kde budeš vházet upřímně své pravé pocity a myšlenky.Vyzpovídej se.Pokud emoce budeš držet v sobě,je too jak načasovaná bomba,které především uškodí Tobe.

Inteligentní?Tady jsi mě upřímně rozesmála.Kdepak,pouze jsem normální člověk.Ano,vnitřně bohaty,ale i já obklopena emocemi smutku,radosti a bolesti.Ovšem je mám ráda a nestydím se za ně.

Pokus se důvěřovat sobě a pak budeš důvěřovat i více lidem a mužům,ke kterým máš,jak píšeš nemocné vztahy.Ano,měla by jsi počítat s tím,že Tvá důvěra jimi může být oklamána,ale to jsme mi lidi,různí a lišící se.K cizím lidem nemusíš být hned otevřená,pokud nechceš a bojíš se zranění,ale pokud si začneš být silnější v kramflecích,věř,že budeš připravena a obrněna proti těmto věcem.
Já se to také stále učím,ale stále více jsem obrněnější a Ty budeš taky,pokud budeš stálou vnitřní bojovnicí.

Když budeš cítit potřebu někoho obejmout,nebo aby obejmul Tebe,udělej to a řekni si o to.Potěší to obě strany.Není hezčí pocit,než-li slovní a dotek pohlazení.

Jádrem zájmu,jsem měla na mysli knížku,kterou si mi jako první doporučila/Malý princ/
Nícméně si mi podobná a stále více srdci blízká.I když pouze psanou formou,ale mám Tě ráda jako člověka.

I Ty jsi pro mne inspirací a opět Ti za to Děkuji,Příteli..:-)

Přítel

Priteli, chybis mi, jak je ti?

Já to mám opravdu zajímavé - mám schizoidní poruchu osobnosti. Následující popis na mě sedí 100%:

F60.1 Schizoidní porucha osobnosti - Málo činností skýtá potěšení, emoční chlad, odstup nebo oploštělá afektivita, omezená schopnost vyjadřovat vřelé, něžné city nebo zlobu vůči jiným lidem, zjevná lhostejnost ke chvále a kritice, malý zájem o sexuální zážitky s jinou osobou, upřednostňování samotářských činností, nadměrné fantazírování a introspekce, nedostatek blízkých přátel nebo důvěrných vztahů a nedostatek touhy po takových vztazích, výrazná necitlivost pro převládající společenské normy a konvence.

Kromě toho však mám (nebo jsem měl) ještě bipolární afektivní poruchu (dříve se říkalo maniodepresivné psychóza). Dost dlouho jsem nějaké vážnější problémy neměl (tedy vždy jsem se cítil být jiný než ostatní, nikdy jsem neměl moc přátel, občasné depresivní ataky byly, ale daly se přežít), protože díky manickým a hypomanickým stavům, které mi tu schizoidní poruchu "přebily" jsem žil naplno. Maloval jsem, dělal muziku, sportoval, flámoval a jeden čas dokonce i vydělával dost peněz.

Pak nastal zlom do těžkých depresí, kdy jsem byl nucen vyhledat psychiatra. Tři roky jsem bral antidepresiva, a zdá se, že jsem po této stránce jakž takž vyléčený, jenže - porucha osobnosti zůstala, a bez těch manických úletů je to docela peklo. Vůbec nic mě nebaví - nedokážu si dokonce ani přečíst knížku nebo se podívat na film. Jediné, co mě jakžtakž udržuje v chodu, je práce. Ale když práce zrovna není, nemám co dělat. Zkouším tohle, zkouším tamto a všechno jen zvyšuje mou frustraci.

Drahy Priteli,

kazdy spravny nepritel a zly clovek se v zasade neomlouva, proto promin, ze jsem nezvladla vcera psat.

Brecela jsem asi hodinu v kuse rano jen tak najednou pro nic a odpoledne mi tak stridave take unikalo par slz a vecer jsem zase brecela asi hodinu, takze dneska mam tak otekly oci, ze jsem musela pouzit asi kilo make-upu aby se to nejak zamaskovalo.

Dnes je mi zase trochu lip, furt se snazim psat na papir, co se se mnou deje a vkladat sve pocity do slov, celkem to pomaha.

Vcera jsem opet mluvila s tou kamaradkou i s jejim manzelem, coz je zazrak, protoze k muzum mam fakt prevazne nemocne vztahy.

Opravdu mi naslouchali a snazili se se mnou uvazovat nad nelogicnosti svych myslenek.
Lecktere veci je pro me stejne stale velmi tezke uvnitr doopravdy citit, prestoze je vim hlavou, nedokazu je vnitrne jeste uplne prijmout za sve, ale L. mi napsala do meho diare:
NEBYLA TO TVOJE VINA!!!
a podepsala se a tak si to ted stale nahlas od vcera vsugerovavam a furt to rikam - potichu i nahlas.
A kdyz se ozve nejaka pochybnost a muj vnitrni hlas mi opet rika: Ne, ale byla jsi zle dite, zaslouzila sis, aby se k tobe tak chovali...
Rikam tomu hlasu, at mlci, protoze L. ma zdravou mysl a vidi veci objektivne, jak jsou a nema duvod mi lhat, a rika, ze to NEBYLA moje vina.
I kdyz je dite sebezlobivejsi, nezaslouzi se byt tyrano, a kdyz je, neni to jeho vina.

Tak kvuli tomu odvcerejska strasne brecim a vlastne ani nevim proc.
Budu si to opakovat tak dlouho, az tomu treba nakonec i sama uvnitr uverim a prijmu za sve.

Stale se citim strasne unavena, ale psychicky jsem stabilnejsi.
Zacinam znovu uvnitr citit a necitim se uz tak vnitrne otupela.

Jsem rada, ze se drzis. Jsi sikula, a mam z tebe dojem, ze jsi vnitrne velmi bohaty, hluboky a vnimavy clovek.

Jsi velmi inteligentni zena a zaujal me tvuj napad, ze vlastne nemusime hazet zpet mic s vinou. Mas pravdu, ten by opet ublizil. Mozna muzem hodit mic s laskou uvnitr. S laskou, ktera sice miluje, ale neda se vinou zmanipulovat, neboji se dat urcite laskave hranice, tak jako treba ve vychove deti.

Jsi mou dalsi inspiraci Priteli :-)

Odkaz jsem si nasla, dekuji, jeste o tom popremyslim.

Jo, a objala jsem po nekolika tydnech zase sveho bratra.

Mam to hodne podobne s tebou, jak jsi psala o tech 'vyvolenych', ktere si poustis do sveho sveta.
Vnimam to podobne. Nevim, jestli je to naivni, jednou treba objevime neco, co bude fungovat lip :-)

Maleho Prince si rozhodne precti, je to krasny pribeh. Sice smutny, ale plny moudra.
Jeden z mych nejoblibenejsich :-)

Nemohu ti napsat, odkud jsem, neni bezpecne sdelovat si na verejne pristupnych strankach takove informace.

Chci se zeptat, proc jsem se stala jadrem tveho zajmu?

Opatruj se, Priteli drahy, duse je krehka, musime ji chranit.

Ano,s míčem-velice,i dle mého názoru,myšlení pravdivá slova.Jsi velice,pro mne,moudré,rozumné děvče.
Dovolím si pouze doplnit Tvá slova.
Lidé nám házejí míč se svou vlastní vinou,aby Alibisticky unikli před svou a vhodili míš své viny na druhého.
Ovšem tento míč plný viny nelze odhodit nikám,aby nikomu a ničemu dál nikdy neublížil.Proto je možná dobré míti Nicoti,kam vše budeme házet,recyklovat,vytvořit nový míč bez viny.A ten pak možno vhodit zpátky pouze na hraní ostatním.Nicota jako špatný stroj, by mohla posloužit jako naopak k dobru.
Tím také odpovídám na psychiatr-žárovka.

Nemohu mluvit za ostatní,kdo mne měl,má i nemá rád.Asi nyní budu znít jak naivní hlupačka,vždy si na každém najdu to dobré a z jeho "chyb" se snažím poučit.A pouze "vyvolení"/čistě obrazně/ mohou být v mé blízkosti a jít společně po mé cestě,tak i já jdu po jejich cestě.

Odkud tedy jsi?Jestli sama chceš mi to napsat..:-)Nebudu tipovat.

Ostudné,ale Malého Prince jsem nečetla.Ovšm v brzkých dnech napravím.Četla jsem pár recenzí.Ty vyvolali mou touhu po této knize.Ovšem jádrem mého zájmu si byla Ty,která mi poskytla ti/yp.Promin.

Zde Ti posílám odkaz na pana Doktora.

http://lekar.zdravcentra.cz/ivo.kunst/

Budu se těšit na Tvé psaní.

Přítel

Esmeraldo, zdravim Te,je fajn, ze to zvladas, jsi sikovna, jen tak dal holka.
Drz se

Pro Pritele

No teda, Priteli, to jsi me fakt prekvapila, s tou basni, jsi fakt nadana.
Tohle se mi jeste nestalo, ze by mi nekdo na mou vlastni basen odpovedel tak tklive dalsi basni.

Vcera jak jsem mluvila s tou kamaradkou, tak citim uvnitr mene viny.
Dneska se mi i podarilo udelat nekolik veci, ale jen strasne malo v porovnani s tim, co jsem delavala driv.

Ale furt se citim strasne vycerpana a vysata. I male cinnosti mi berou strasne moc energie.
Bojujeme, nedame se, nicota s nami muze bydlet, kdyz teda jinak neda, ale musi se podridit nasim pravidlum a nezlobit prilis, jinak ji poslem za trest klecet do kouta.

Ten mic, tim jsem chtela rict, ze kdyz se druzi lide snazi v nas vyvolat pocit viny, je to jako by na nas hodili mic, balon plny te viny, a my ho sice muzeme chytit, muzeme se citit provinile, ale muzeme mic i odhodit jinam, a odmitnout tak nechat se lidmi manipulovat tim, ze v nas vyvolaji pocit viny, pak se totiz stavame jejich loutkou, a ztracime sami sebe.

Pomahas mi, Priteli.

Ta zarovka se ale musi chtit zmenit. - Je to parodie na psychiatrickou praxi. Velmi casto, kdyz se psychiatrum nedari pomoct pacientovi (zarovce), vycitaji mu to (te zarovce), ze se musi on sam chtit zmenit, ze je to jeho vina a jeho selhani.
Tak me to celkem pobavilo. Mam s tim vlastni zkusenost.

Psychiatra potrebuji, uvedomuju si to az moc dobre, ale mam z toho strach, vis.

Kdybych se znovu rozhodla pro psychiatrickou lecbu, musela by to byt jen zena, z muzu mam fobii.

Jen jeden muz me v zivote mel asi opravdu rad. A vidis, i jeho jsem nakonec od sebe tak osklive odehnala. Strasne si to ted vycitam, protoze jsem mu tim MOC ublizila. Jsem zly clovek a Nepritel a on to nedokazal pochopit a ja mu to nedokazala vysvetlit, ani sama sobe ne.

Vlastne ti nepisu z Cech, pisu ti ze zeme blazniveho pocasi.

Jsem zla zena, ale nekdy se dokazu i na chvili prevtelit v hodnou. Jen na chvilku.

O Priteli, napis zase, cetla jsi nekdy Maleho Prince? Je to hezky pribeh.

Jak se jmenuje ten tvuj lekar?

P.S.: I příteli můj,hloupá nejseš,jen já tak zmateně vysvětluji.Pokusím se nepsat tak chaoticky,ale obávám se,že se to změní jen o málo..:-)

Přítel

P.S.:Zapomněla jsem se podepsat...Přítel

Zdravím také Esmeraldu a slibiji Leje,že ji také napíši.Všem hezký večer..:-)

Vyhořela sirka
pohozená po zemi
i když zašlápnuta botou
neknečné cirka
dřívek z dalším
samovznícením,věř mi
Boj se prázdnoty
válči vždy s nicotou
s láskou a srdcem
vnímej své pocity
čestné a myslí odvážnou.
Nejde zabít
co jednou živé jest
i šedý doutnající dým
v jádru stálým žárem vlaje
čekajíc tíše erupce vulkánu
pak láva citu,žáru
vnitřkem se rozlije
Ano,Tvé srdce žije a stále bije.

Krásné slova v Tvé básni,odpověděla jsem Ti také na ně jak znaje,i když nerýmovaně.

Ty zas dáváš sílu a odvahu zase mne!

"Kez bych se na sebe dokazala taky tak divat.!"
K tvým slovům jen tolik.Nestačí si to pouze přát.Rozhlédni se pořádně,dívej se.Vidíš jak si krásná žijící a milující bytost?!Já Tě vidím a hezčí pocit krásy jsem dlouho nezažila.Připomínáš mi svou krásou duše jasně svítící hvězdu,které se nelze dotknout jinak než-li srdcem./Neboj,jsem na muže..:-)/

Pokud je v Tvých silách jen kousek žáru,přála bych si poslechnout Tvou novou tvorbu .I hudbu miluji,dříve jsem hrála na klavír a opět se k němu chci vrátit.Také ráda tančím,vytvářím si tancem příběhy,ke kterým mne hudba přitáhne veškerými vjemy.Má obrovsou energii a já pouze rezonuji.Hudba je mocný čaroděj,který léčí bolavou duši.

Ano jsme bojovnice a nedáme své dary nicotě.
Já určitě ne,to vím a Ty také ne a to vím také!

S tím míčem jsem to ještě moc nepochopila,ale určitě se nad tím více zamyslím,slibuji.Je to zajímavé..

Napadlo mě,ráda bych Ti pomohla nejen svými slovy.Nechceš se zamyslet na mým známým?Je vážně úžasný,Kapacita a Odborník?Popřemýšlej,rozhodnout se musíš sama a máš dost času.

Vtip jsem asi moc nepochopila..:-)Přiznávám,než mi to dojde,blbce..

teďkom dobře na jiném servru zrovna píši recept na mysli na dobrou náladu je to mňamka,ta báseň je hezká,ale zkus napsat báseň o svíci kterou chceš zhasnout a jiní ji chrání a ty nakonec zjistíš jak je ta svíce krásná a hřeje a kdyby zhasla tak by jiní měli v místnosti tmu,proto je ta svíce tak důležitá,čím více svící svítí,tím větší je světlo do života,protože ve tmě není nic vidět,je to těžké,ale zkus to,je to motivace na pozitivní myšlení.Mě když je smutno nacpu se mysli,vezmu psa,jdeme ven mezi akáty tam to voní a příjdu na úplně jiné myšlenky

Esmeralde: Jak se ti dari?

Jeste jsem objevila docela fajn vtip:

Kolik psychiatru je potreba k vymene zarovky?
Jeden, ale ta zarovka se fakt musi chtit zmenit.
Musim rict, ze me celkem pobavil.

Vyhorela sirka,
pohozena po zemi,
zaslapnuta cizi botou,
zmizela a neni.

Vyhasnuta svice snu,
plamen drze unavil se.
Sedy pouze tanci dym,
co hlasa smrt a neboji se.

Vykradena prazdna duse,
ani chladna ani horka, nudna.
Kresba cerne tuse,
bez tvare a beze jmena.

Pozar kdosi vypnul vodou,
jenze trosky nelze spravit.
Vladne agresivni prazdno,
vnitrek zmizel, pry byl zabit.

Tahle basen je jina, nez kterou jsem slozila vcera, ale mam ji v hlave, tu novou zpameti neumim.
Ta druha basen ale neni tak morbidni.

Jsem rada, ze si takto muzeme psat, dodavas mi silu a odvahu k boji, moc to potrebuji.

K tomu, jak jsi psala, jak me vidis, musim jen rict, dekuji, a takhle me vidi i vetsina lidi okolo.
Kez bych se na sebe dokazala taky tak divat.

Prestavam se tolik soustredit na smrt jako na reseni a snazim se spis soustredit na jina mozna reseni. Vydrzim to vzdycky chvili a pak se citim strasne vycerpana.

Dneska jsem taky mluvila s jednou kamaradkou a fakt mi moc pomohla trochu si v hlave a v srdci uklidit po tom 'tornadu'
Jsem za to vdecna.

Dekuji i tobe, ze me beres takovou, jaka jsem.

Myslim, ze jsi krasna bytost, Priteli.

S tim psychiatrem jsem to tedy pochopila spatne. Myslela jsem, ze je to tvuj pritel.
Jsem hloupa.

Napises mi take nejakou ze svych basni, prosim?

Ja nemaluji, ale take rada tvorim.
Vytvarim hudbu, hraju ji a vymyslim k ni slova.
Teda, driv jsem to tak delala, ale ted mi to nejak nejde skladat.
Byla jsem prekvapena, ze jsem ze sebe vyzvracela tu basen!!!

Jsme bojovnici a nedame se, vid?
Taky si ted pripominam, ze vina je jako mic, ktery nam druzi nekdy radi hodi a my se muzem rozhodnout ho bud chytit a drzet, nebo uhnout a nechat ho minout, nebo chytit a hodit jim ho nazpet, nebo chytit a hodit ho nekam jinam. Nekam daleko, aby ani jednomu ze zuzastnenych neublizil.

Snad se mi take podari najit nejakeho dobreho terapeuta.

Po nejhorsich selhanich se casto rodi nejvetsi uspechy. Musime si to furt pripominat.
Drz se, Priteli.

ahojki jak to tady čtu tak jsem na tom asi stejně.mám skvělou práci kterou mam rada ale.....jednoho dne mi z poáce odešla má pravá ruka ktera za mnou vždycky stála bránila mě před jednou furií která do mě pořad jela byly to maličkosti ale nakupilo se to tak že jí nemůžu ani vystát.Nevím si rady beru prášky proti migréně me stavy jsou šílené k tomu mi doktorka dala prášky na sklidnění té migreny ale s tech mám stavy na zabití .Jsem doma abych se sklidnila ale bojím se že se do práce už nechci vrátit.Vedoucí je na mě hodná ale já to te furií nemůžu zapomenout prostě dokončila svou práci velice dobře a proto se chci poradit co dál nevím si rady leja

P.S.:Jsme svobodní,nikdo nás nemůže ovládat,pokud sami nechceme.Citlivý jedinec pravda více inklinuje býti někým ovládán.Víme,že jsme důvěřivější,proto máme strach,nechceme být oklamáni.Neměj strach,vždy poznáš a´t dříve či později manipulanta,neupřímnost,zlo,povrchnost..:-)A vždy máš cestu úniku před ním.Ponech si svobodu duše,věř sobě,svým pocitů,intuicím..

Víš,první co Ti musím napsat a jak Tě vidím svýma očima?O zlé,nemocné ženě nemůže být vůbec řeč!!!A to si prosím,zkus přestat říkat.Nikdo na světě nejsme bez viny.Čím více se budeš vinit,tím více budeš upadat do beznaděje,do prázna.Stále se bude prohlubovat propast.Bezmocnost vina není.Příklad,jsi jak zraněné zvíře hnané šelmami.Pokud předstoupíš sama před sebou a před ostatními zcela vnitřně "nahá" navždy budeš hnanou zvěří.Na to,prosím pozor.City by měly jít v rovnováze s rozumem.Jakýkoliv extrém,odchylka-je s touto poruchou neustálí boj vyvažování.Věř,pokud se to naučíš,máš vyhráno a pak to nebudeš cítit jako boj,ale vlastnost sobě vlastní.Budeš to dělat automaticky.
Pro mne jsi velmi citlivá,hodná,milující,bojácná,raněná,vnitřně krásně prostá.Jsi pro mne nádherný člověk,aniž bych Tě viděla.
Nejsi vůbec zlá,nemocná-tak se vidíš pouze Ty a možná pár hlupáků.
Je krásné,že píšeš básně,pomáhá to.Také je píšu.Kyždý by měl mít svou Vrbu,já si vybrala Vrbu v podobě malování,psaní básní,povídek a vše,co se s tvůrčí kreativitou týče.Čerpám energii v přírodě,hudbou,uměním-vše co mě vnitřně naplňuje krásou a harmonií.
Opět se poopravím..:-)Psychiatr není osobní přítel,pouze ho mám ráda jako člověka.Každého koho mám ráda srdce je přítel,i kdyby on necítil to samé.
Pokud Tě mohu poprosit,byla bych ráda,kdybych si Tvou báseň o prázdnu mohla přečíst.
Je čistě na Tobě,jestli mi budeš či nebudeš důvěřovat.Pokud ano,budu jedině ráda.Pokud ne,nebudu se zlobit,pochopím a vím,že vtom není zlý úmysl.Vždy to chce čas..

Přítel

zkusila jsi stránky www.help24.cz jsou tam lidé s podobnýmy problémy

Dekuji ti za tve prani a podporu, Priteli.
Vcera jsem slozila basen o prazdnu, ktere prozivam.
Aspon na chvili jsem je jakoby drzela v ruce a mela nad nim kontrolu, nez mi zase pomalu proklouzlo mezi prsty.
Trochu mi pomaha psat basne, mam pak aspon trochu pocit, ze nekym jsem.
Jsem stale VELMI unavena a kdyz chodim, mam chvilemi pocit, ze ani nechodim po zemi ale nejak vzduchem.
Je to vsechno tak divny.
Citim se strasne spinava Priteli, poskvrnena, znehodnocena, nevim kde se to ve mne bere a nejde to nicim prehlusit.
Snazim se nevycitat si to, ale nejde to.
Chvili si to logicky zduvodnim, ze je to nemoc, ale pak me zase ta strasna vina zachvati a ja se proti ni citim bezmocna.
S tim tvym psychiatrem jsem to pochopila, ze je pritel, je to vyhoda mit vedle sebe nekoho, kdo se trochu vyzna v lidskych dusich.
Ja bych se toho asi strasne bala. Mela bych strach, ze me bude ovladat.
Je to vlastne tak trochu i duvod, proc k zadnemu psychiatrovi uz moc ochotna jit nejsem, aby me lecil.
Neverim jim, vdycky se uprostred terapie zaseknu a pak ji predcasne koncim.
Jsem zly clovek, jsem nepritel.
Delam to tak vlastne se vsemi vztahy v zivote - vzdycky necham vsechny prijit velmi blizko a pak se jakoby uvnitr splasim a mam pocit, ze musim okamzite utect.
Vzdycky si pak reknu, ze priste uz to neudelam, a udelam to stejne jen v jine barve.
Nicmene citim, ze mi trochu pomaha s tebou o tom vsem mluvit.
Nejsi psychiatr a nereagujes ucebnicove na ma slova, mam pocit, ze ti muzu duverovat.

Děkovat mi nemáš vůbec za co!
Já děkuji Tobě.
Víš možná strach je tím nejlepším motorem,který nás drží právě při životě,proto nás drží jako bojovníky se strachem navždy bojovat a vést války o přežití,žití,vítězství nad sebou samých.Kdybychom neměli již s ničím možno bojovat,pak by mohl nastat konec.
Tak jako věc,která nás činí nejvíce zaranitelnou.
Děkuji za přání,již jsem šťastná,především vnitřně a stále mi stačí míň a míň co mě činí šťastnější,rodostnější,svobodnější.
Kdybych měla tu moc a sílu dala bych Ti skoro vše z mých pocitů,abych Tě viděla opět se na život a sebe usmívat.To je mým přáním zas pro Tebe.Vím,že jsi velká bojovnice,větší než-li byla já.

Přítel

P.S.:Jen se poopravím.Můj známý není psychiatr,který mne "léčí",je přítel..:-).Žádný mne nikdy neléčil,co se týče mé poruchy osobnosti.Nejlepším a jediným doktorem si pouze a jen Ty sama.A tak to je se vším.Jen Ty sama se na sebe můžeš 100procentně spolehnout.Snad mi rozumíš.