Poruchy prijmu potravy a uzivani drog

Milá E,těší me, že jsi mě odepsala, snad jsem to ani nečekala.Fakt jsem byla překvapená.Nevím.Nevím, co bych k tomu měla dodat, ano je to tak, nedokážu žít bez toho aniž bych měla vedle sebe ,,pořádek", všechno musí být řádné a přesné, nesnáším nedochvilnost, hodinky, mám přesně na vteřinu, a je mi ctí, když se mě nědko zeptá kolik je hodin a já můžu říct, dvě hodiny a 25 minut přesně.Mám z toho prostě dobrý pocit a nesnesla bych kdyby to tak nebylo.Hned jak nemám vedle se ,,čisto" jsem neurotickám, podrážeděná a hlavně mrzutá.Nehcce se mě nic, a podle toho se chovám.Jsem protivná a to vše zaléží pouze na tom, jak jsem na tom se svoji váhou a se svým pocitem ve v sobě.Že by snaha o dokonalost? O nemožnou dokonalost? Nevím.I když je to pěkná vidina.Jsem hrozný extremista beru všechno nebo nic.A i když bych mohla mýt jenom půlku, nechci ji.A každý, no přece ber, aspoň něco ....A já.... nechci.Buď něco na sto % nebo nic.Jsem marnivá, každý muzsí dělat co chci, jenže ..... jenže,...ano potkám někoho komu se třeba líbím, hodně se líbím.Ovšem nejlepší je to,že mě všichni řeknou to samé.A já už toho začínám mýt pokrk...Můžeš mě říct proč se tak chováš??Copak enmáš žádné hranice ?? To je totiž tvůj problém.Poslouchala jsi se někdy jak se semnou bavíš? /většinou kluci/ Jak jsi nemožná, nechci s tebou nic mít.No takže tak.A já ??? A co jako? Já si budu dělat co chci...No tak dělej, ale beze mě.Normálka.Neumím se kontrolovat,Ano neumím snad to je problém.Taky neumím čekat...Chci všechno hned.Nejlepší je na tom však to, že je to jenom díky B. protože normální člověk se nají, protože má hlad, a nebo někdy si něco vezme, protože má chuť a tráví.Uklidní, se uspokojí se a dělá aktivitu.Rozdíl u mě je ten,že já vím, že jídlo, které sním, můžu vyzvracet, proto nemám hranici v tom, kolik ho bude.Můžou to být třeba dvě tuny.A tak jak je to s B. se to dá aplikovat na všechno.Doslova a dopísmene.Nic mě nebrzdí a já můžu všechno.Chceš to?? Fakt to chceš???No tak jdi a vem si to.Vem si to.Co ti v tom brání? NIc,Ale lautr nic.A někdo by dodal.... Pro Boha, ale to se přece nedělá.A já... A to řekl kdo?? Na to co říkáš ty já z vysoka kašlu. Řeknu buď v duchu, pokud se mě líbí, nebo nahlas, pokud ne.Marnivě něco řeknu, co chci a je to.Protože se mě prostě chce.Nemám uzdu.B. mě ji ji vzala.A všichni víš, byla by si dobrá a skvělá baba,ale tvoje hrancie přijmout nedokážu.To je na mě moc.Líbí se mě když můžu šokovat.A lidi koukaj ..... a říkají si no tohle... tak je fakt drsná, a mě to baví.SSnad tady bude hrát ještě nějakou roli nuda.Nebo snad jsem si nenašla smysl života.I když vím pro co žít, žiju pro ostatní, což je chyba.A každý, no přece musíš nejdřív vidět sebe ne?? A já sebe ??? Ne Vás.Je v tom aspo%n nějaká logika?Brzo napiš.

Mila xxx,zajimave tady popisujes sve stavy, moc moc zajimave a moc mi to pripomina sebe. Mne je 23 a v bulimii se placam uz treti rok a uz jsem se s tim tak naucila zit, ze mi to ani neprijde. No ale na druhou stranu na jidlo myslim porad. Taky si o sobe myslim, ze jsem vcelku inteligentni a atraktivni a zcela urcite me tak vnima okoli. Jezis, to asi zni moc sebevedomome... No kazdopadne pevnou vuli mam taky, silna si pripadam velmi a taky jsem dobry vudce a iniciator. Zkratka naporvrch sebevedoma, vyrovnana bytustka. No ale jsem presvedcena, ze cely tento problem prameni z problemu HLAVNIHO, ktery je schovany nekde pod povchem. Snazim se prijit na to, co to je. Ziju v cizine, takze velky podil na tom taky asi bude mit samota. Jinak nevim. Vzdycky si myslim, ze jsem naprosto v pohode, jim zdrave a dost cvicim, uz uz jsem presvedcena, ze jsem z toho zacarovaneho kruhu na ceste ven a najednou mi zas rupne v bedne a sup k jidlu a nekontrolovatelne se prejim. Ten zbytek asi znas... Tez si nejsem vedoma konktetnich situaci, ktere by toto me chovani vyprovokovaly, proste z niceho nic mam nutkani TO udelat. Jinak bych jeste rada podotknula, ze jsem takovy ten clovek, co musi mit vse nalinkovane a naplanovane, nedokazu zit chaoticky a z toho asi taky prameni moje obsesivni chovani - napriklad: Mam pred sebou nejaky ukol a cely den na to asi podvedome myslim, protoze se vzdy pristihnu pri tom, ze se treba jdu po ulici a rikam si: "Jestli ted projede cerveny auto, tak se mi to povede." A tak podobne. Tohle je jenom slabsi odvar, jeste se mi treba stava, ze se za nekym otocim a v hlave mi preskoci a mam nutkani se otocit jeste dvakrat, aby to bylo dohromady trikrat. Proste trojka. Nekde jsem o tehle obcesich cetla a tehdy se mi ulevilo, kdyz jsem zjistila, ze v tom nelitam sama. Ja jsem se tu ted vypodobnila jako totalni cvok, ale tohle jsou jenom malickosti, ktere mi v zivote nijak neprekazi-az na tu bulimii-ty bych se rada zbavila... Taky si nekdy pripadam jako schizofrenik...No radsi koncim, nez tady pri ty my sebeanalyze zjistim, ze jsem fakt uplne ulitla...Kazdopadne se mi treba zas ozvi a treba na neco spolecne prijdem-kdo vi. Preju ti hezky den a hodne sily,E.

Taktéž trpím PPP, teda bulimíí, snad už 6let.je mě 22Stále jsem přemýšlela jak na to, abych se této nemoci zbavila,nevím co to je a proč to dělám.Zkoušela jsem vymyslet jestli má nějaký hlubší problém a ten mě neovlivňuje.Snad jediné na co jsem přišla je tom že se cítím opravdu sama.Přitom mám přátele i asvého přítele, které to ví.Má mě rád,ale nevím do jaké míry si uvědomuje tento můj problém a co moc o nm ví.Nemůžuž na druhé straně nemůžu tvrdit tvrdit, a snad bych i lhala, kdybch řekla, že jsem slabá osobnost.Jsem silná a vždycky jsem byla.Nevím proč to tak je,jsem celek dost hezká a hloupá myslím taky nejsem, když studuji VŠ.Dalo by se říct, že jsem ,,ideální",na ostatní lidi působím jako silná osobnost, jsem dobrý stratég na rozdělování úkolů,spíš takový vůdce, přitom se o to moc nesnažím, prostě taková jsem.Může mě teda někdo vysvětlit, jak to, že se tohoto problému nemůžu zbavit??Jinak měřím 170cm a vážím tak 54kg.Nechápu to.Nevím.Podle mě to s vůlí nemá moc do činění, protože ta si myslím, že mě nechybí.Nevím, jako by se vždycky ve mě něco otočilo a mě se změnila o 180 stupňů nálada a já byla k nevydržení.To je snad Pro Boha nějaký druh rozdvojení sobnosti, nebo ně?Jako kdybych v sobě byla dvakrát,ta hodná a ta zlá.Šílené.Docela bych chtěla vědět, jak to púsobí na mozek.Asi je to naučené chování.Nebo je to od nervů ???Nevím, je pravda´, jím většinou z nudy, čehož jsem si všimla a když mám nervy.Ale co když je to naučené chování právě na ty nervy.Přitom si říkám v duchu, uklidni se, a opravdu se uklidním.Nějaký čas to i vydrřžím, abych byla v pohodě, ale za čas se to zase ukáže.Přitom tomu nenasvědčuje žádný stres.Nevím,kdo chce poradit,budu ráda.Co to je tohle zač, sakra.Jediné co vím, je to, že na počátku byla dieta.

Děkuji za Váš článek. Já trpím bulimickými záchvaty již 10 let. Kolikrát jsem si říkala, že ode dneška to bude lepší, bych snad ani nespočítala. Jenom jsem si vykoledovala záněty žaludku, je mi neustále zle, tím víc jím a tím víc zvracím. Pokud znáte nějakou cestu, po které bych se mohla dát a vyjít z toho bludného kruhu, budu Vám velice vděčná. Pokud máte zkušenosti ve Vaší blízkosti, snad by podobná cesta existovala i pro mne. Děkuji.Jana

a taky se snad jiz uzdravuji. A ne, nejsem alkoholik, ani fetak. Naprostosouhlasim s puvodnim nazorem. u nas je to jeste zcela neprozkoumane. Vzdyt i o PPP se toho vi tak malo... je to skoda, protoze lidi, kteri maji ten problem je tolik, ze by se odbornici az divili.

Ja bych jen pridala, ze bohuzel spousta lidi trpicich poruchami prijmu potravy amji casto i potize se zneuzivanim drog, ci alkoholu. moc se o tom nemluvi. Rika se, ze jedna zavislost je vzdy silnejsi. je to tak. jeden cas jsem mel;a strach, ze zacnu pit. Ale moje PPP byla silnejsi. Jenze nemusi tomu tak byt vzdy, kdyz uz clovek nevi, jak dal, je mozne vsechno. O to je to pak tezsi, se z toho dostat, protoze neni jen jeden problem, ale hned dva.Je to zapeklita situace, ale stejne verim, ze jeden z nich vzdy vede, a s tim je mozna treba zacit pracovat driv. kazdopadne...da se i to.

naprosto souhlasím

Cela rada vyzkumu na tuto problematiku ukazuje, ze mezi uzivateli drog, se vyskytuje vyznamne casteji problem s prijmem potravy. V CR je toto tema zatim zcela neprozkoumane. Vysledky nekterych studii napriklad upozornuji ze cela rada zen, ktere hledaji pomoc v organizacich zabyvajicich se prevenci a lecbou drogovych zavislosti se jiz drive lecily (okolo 13% v USA a podobna cisla se objevuji ve studiich z Australie nebo Kanady )s problemem poruchy prijmu potravy. Tito lide jsou pak nespravne diagnostikovani a bohuzel take stigmatizovani diky postojum spolecnosti k uzivatelum drog. Na toto tema by bylo vhodne hovorit casteji a tim trochu poopravit pohled verejnosti a take tim nabidnout informaci tem, kteri se prave v takove situaci nachazi. Dale by jiste stalo za to, aby nas stat investoval do vyzkumu na takova temata, protoze je to nasledne zajem dusevniho zdravi prekvapive velke casti mlade populace. V teto oblasi ovsem nehovorim pouze jako teoretik, ale take jako manzel zeny, ktera si musela projit svymi osmi lety buliimie, bojem o sve zdravi a naslene, presto ze jiz tomu neverila, cestou k uzdraveni.Jindrich