Prášilův syndrom

dlouho mi to trvalo najit tuhle diskuzi...tak pro vas vsechny kdo ma tenhle problem muzu prispet trochou sveho pohledu...kdyz uz sem byl tak na dne ze sem potrebu nemohl uskutecnit uz snad ani sam pred sebou ,pote ledy prolomilo to ze se mi to povedlo v bezprostredni blizkosti nekoho druheho.. bylo to zpusobeno pivem a mrazem venku.. muj recept zni - zima a mraz burcuje dost vyrazne ze zapominate na psychicky blok.

Já mám tenhle problém od mala,ale je zajímavé,že když se na mě dívá holka i s velmi malé vzdálenosti,vyčůrám se bez problému.

Já mám švagrovou a ta lže,že té lži i věří.Je těžké žít vedle takového člověka,a čím je starší,tím lže víc.

To Sára,
no tak já si vždy myslel, že je to spíš problém kluků .. koukám, že je to problém více lidí jak mužského tak ženského rodu.
No je to hlavně v té psychice, ale u mě se to za tu dlouhou dobu, co jsem to uměle zadržoval, potom nějak stalo i fyzickým problémem a tak ta operace asi trochu odstranila ten problém.
Určitě by tomu pomohl i nějaký ten uvolňující lék, já dostal a beru Fokusin, ten právě uvolňuje svaly svěračů a tak už, když není příznivá situace mi stačí na záchodě pořádně zatlačit a tak přemůžu ten svěrač .. dřív ale ani to nepomáhalo, prostě to drželo dokud jsem se nedostal někam, kde byl klid .. asi by klidně prasknul měchýř, protože jsem měl jen bolesti v měchýři, ale vůbec ne ten pocit, že se počůrám, ten úplně vymizel.
Tak jsem rád, že teď už můžu na záchod i jinde, než jen být k vůli tomu doma. Chce to dobrého urologa, já na jednoho právě narazil a ten byl jediný, který s tím vůbec chtěl něco dělat. Tak držím pěsti.

no tak teda klobouk dolu Hansi, uplně jsem se s tebou zžila, mám do detailu stejné problémy jak ty, akorát nevím jak by se to dalo řešit u ženských. Taky jsem chtěla na psychinu, třeba pro homeopatika, ale jsem beznadějný případ. Jednou v životě se mi podařilo vyčurat na záchodě jinde než doma a to bylo tím že sem byla trošku přiopilá tudíž mi bylo vše jedno:-)bude ze me alkoholik. Mě nikdo nechápe a všichni mi za to nadávají že su nenormální atd. ale je tu pár jedinců co mě chápe:-) jsem ráda . Hoďte sem ještě nějakou radu pá

A proč se ptáš pampalini? To víš, že jo, to funguje normálně, jen na sucho, bez ejakulace. To bych byl vlastně ideální milenec,chi. Nepotřebuju žádnou antikoncepci, tak toho bych mohl využít,chichi

Hans, a co sex? Po resekci prostaty se ti ještě postaví?

Já myslel, že to tu bude o chronickém lhaní podle názvu tématu. A ono to není o lhaní, ale o chcaní.....

Já myslím, že většina normálních lidí je raději na záchodě sama. Kdo tam je raději s někým - tohle bych spíše tipoval na nějakou úchylku. Mně práve připadá náš soused, který se nestydí chcát čur.kem k našemu plotu, jako hulvát - je to 7 m od našich oken. Pak mi vadí řidiči - ochcánci, kteří se ani neobtěžují zalézt trochu ke křoví/lesu a chčijou přímo vedle auta tak, že když to vezme vítr, máte to na skle, i když projíždíte kolem něj poměrně rychle.

Ahojte,
taky znám tyhle problémy, už od patnácti let se s tím potýkám. Nemohl jsem se vymočit, když byl někdo jiný na záchodě, nemusel být vedle mě, stačilo, že jsem slyšel, že je vedle na míse, už jen pocit, že je tam někdo jiný, mi nenechal spustit močení.
Nepomáhalo ani to, že jsem si vlezl na mísu, když tam byl vedle někdo druhý, tak nic, nešlo to spustit, i když se mi už hodně chtělo, až mě bolel měchýř.Protrpěl jsem si tak i vojnu a nejhorší to bylo na vojenských cvičení, kde jsme byli v přírodě ale tam pořád byl někdo v okolí a tak jsem hledal soukromé místečko, bylo to dost krušné. Ráno při vstávání, jsem vždy vyběhnul někam ven z budovy, abych se mohl vymočit, ale ta vojna to bylo docela dost krušné.
Pak po vojně jsem radši ani nikam do společnosti nechodil, protože jsem věděl, že to nezvládám na zachodě a trpět tím, že se nemůžu vymočit, by pro mě asi nebyla zábava, tak jsem radši zůstával doma. Zjistil jsem, že když bych měl ejakulaci a nešel se před tím vymočit, tak pak to taky nešlo spustit a trvalo to asi hodinu, než jsem se po mnoha pokusech konečně vymočil.
Jednou, když jsem měl chřipku, tak se mi to zastavilo dost, že jsem se jen s velkýma potížema vymočil, tak jsem si došel k doktorovi a ten mě poslal na urologii. Tam to byla docela komedie. Sestra mi podávala šampusku, abych přinesl moč, říkal jsem jí, že mi to nejde se vymočit na cizím, záchodě, to byl pro ní hrozný problém, tak jak vás máme vyšetřit, když nám nedáte moč. Říkal jsem, že právě k vůli tomu tu jsem, tak, že si s tím musí snad poradit oni. Nakonec mě vzali a dostal jsem nějaký lék, trochu se to zlepšilo, ale stále to nešlo na veřejném, či jiném pro mě nevhodném WC.
Pak mi přišel povolávák na vojenské cvičení a to jsem už nechtěl, tak jsem zašel za doktorem a protože jsem k vůli močení u něj byl, tak mi říkal, že on s tím nic ohledně toho cvičení nemůže udělat, ale poslal mě na psychiatrii a tam mě paní doktorka dala neschopenku a začala mě léčit různými uklid?ujícími léky a chodil jsem i na skupinové terapie, ale ani to nepomohlo. Chodil jsem k té psychiatričce asi tři roky a vojáci to nakonec vzdali a dostal jsem Modrou knížku. To byl hlavní důvod co jsem tehdy potřeboval. Leč problémy trvaly a já se s tím dál pral jak se dalo. Byl jsem s tím i ženatej a docela jsem se s tím nějak sžil a docela jsem to zvládal, pokud jsem nemusel být někde jinde než doma. Dlouhá léta jsem se s tím potýkal, prostě jsem neznal co to je, když se někomu chce na malou a se skříženýma nohama říká, já už to nevydržím a počůrám se, tohle já vůbec neznal, jen mě bolel při vetším naplnení měchýř, ale nepustil vem jen tak ani kapku.
Po dlouhých letech jsem se při změně zaměstnání a přes jednoho kolegu dostal k urologovi, byl to černoch a uměl dobře česky, který byl ochoten mě vyslechnout a navrhl mi, že mě pošle do nemocnice v Marijánských Lázních, kde dělá přednostu a že se na to podívají zevnitř endoskopicky. Rovnou při tom udělali rozšíření výstupu z měchýře. Pak jsem konečně poznal, co to je, když někdo říkal, já to nevydržím a počůrám se. Ale asi za rok se to zase vrátilo do skoro stejných kolejí. Tak při kontrole jsem to doktorovi říkal a on tedy uvážil, že v mém připadě bude lepší vzít celou prostatu, bylo mi 49let a děti už jsem nechtěl, tak jsem souhlasil. Po operaci se to o moc zlepšilo a když teď zatlačím tak se ta moč spustí i tam, kde je neklid a jiné osoby. Sice ještě je tam ten problém se zadržováním, třeba přes noc, taky to pak nechce spustit, tak musím zatlačit a tlačit celou dobu, než to vyteče, nějak je to svalstvo ztuhlé, jak to celou noc drželo, ale po asi čtrt hodině se to uvolní. Je to jako bych se nesměl v noci počůrat, tak to ani náhodou nepustí.Ale už se aspoň vymočím třeba na veřejné toaletě, když to nejde do mušle, tak na míse, ale to dřív ani tak nešlo, když tam nebyl naprostý klid, teď už je to o 90% lepší a s tím se už dá i trochu normálně žít. Takže docela chápu co tu píšešte a kdo to nepoznal na vlastní kůži tak to nepochopí a neví vůbec o čem tu mluvíme. Já si dřív připadal jak úplnej debil. Jednou jsem byl na dovolené tady v čechách a na záchodě co byl v chatě mi to nešlo, tak jsem šel ven, taky to nešlo, tak jsem ušel kus dál kde se mi zdálo, že je už úplný klid, a pořád nic. Tehdy jsem ušel asi kilometr, než jsem se byl schopen vymočit a to už jsem měl vztek i na sebe, připadal jse si jako úplnel trotl.
Tak se tu mějte moc fajn a držím palečky všem co s tím mají problémy, jo ale hodně aspoň u mě v tom hraje psychika, když o tom nepřemýšlím a jsem v úplný pohodě, tak to je dobrý, neklid tomu neprospívá. Jo a jsem rád že v tom nejsem sám, vždycky jsem si myslel že tím trpím jen já a doktoři na mě koukali jako na exota.
Ahojky Hans.

Ja s tim mam problem i doma:-) ale delame to tak ze kdo jde na "velkou" zavira za sebou dvere -myslim od pokoje:-) od wc kazdopadne a druhy automaticky nechodi kolem wc.Mame na to dobre uzpusobeny byt takze to jde a wc je prakticky za 2 dverma.

Tahle prihoda v kine ale nemusi byt nohodle nervoveho puvodu. Tenhle "Prášilův syndrom" znam moc dobre z vlastni zkusenosti, ale krome toho se mi stava, ze kdyz dlouho zadrzuju moc (a to treba i v noci ve spanku), ze potom nechce ven, ani kdyz jsem uplne sam a uplne v pohode. Nejlepsi je pak si k tomu sednout, dat tem prepjatym svalum cas na uvolneni a smirit se s tim, ze na poprve toho moc pod zadnym velkym tlakem a se spasnou ulevou nevytece, nicmene ten nejupornejsi tlak po tom pomine. Za nedlouho potom ale musim znova a pak uz jde vsechno, jak ma.

Tak to jsem ráda že na tom nejsem sama, nikdo v mém okolí mě nechápe, mám stejný problém, boužel se netýká jen veřejných WC a celkově neznámého prostředí, močový měchýř mám už tak "vycvičený" že to dokážu vydržet třeba přes 18 hodin, cesty do zahraničí jsou pro mě neuskutečnitelné, prosím není na to něco?

Já osobně s tím mám také problémy.Někdy to vyvrcholí tím,že zahraju,jak jsem se krásně vyprázdnil,ačkoliv to není pravda,a musím přijít znovu.Řešením pro mě je,že budď chodím na klasickou mísu,nebo počkám,až budu na wc sám.

Mám stejný problém, ale většinou se stačí hooodně soustředit a nebo jednoduše počkat až ten druhý odejde. Taky mi občas pomůže když slyším tekoucí vodu :)

Ja mam presne takovy problem, hlavne kdyz jsou na toalete cizi lide. Vzpominam si ze jednou jsem byla v kine a chtelo se mi hrozne curat, ale vydrzela jsem to az do konce filmu. Po te jsem hned bezela na toalety, ale bohuzel 'to' neslo, brecela jsem bolesti, ale proste si nekdy nemuzu pomoct. Dodnes i kdyz je se mnou na toalete kamaradka ci pritel, musim si aspon zacpat usi a zavrit oci abych mela pocit, ze jsem tam sama a pak to uz vetsinou jde. Mozna to nekomu pripada legracni, ale verte ze kolikrat mi teda do smichu vubec neni:((

Prý se tak jmenuje problém,kdy člověk na veřejných záchodcích nemůže čůrat vedle stojícího muže.Zajímalo by mě,jestli mají obdobný problém i ženy,když sedí vedle sebe v kabinkách.Jak to řešíte?:)