Přílišná přecitlivělost-urazili byste se?

Ahoj, co mám dělat, když jsem hodně přecitlivělá? Rodiče mi za to hodně nadávají a mě je to líto ještě víc. Prosím, jak se jí mám zbavit. Mám kvůli tomu osobní problémy.

Holky, já tady nechci rozhodně vynášet generalizující soudy o mužích, ale mám zkušenost takovou, že i velmi milující partner "plácne" něco, co pak hodně mrzí. On to buď považuje za upřímnost a nebo to řekne tak rychle, že nad tím ani uvažovat nestihl :-) Už jsem zažila ledacos, od obdivných poznámek k Pamele Andersonové až po pochvalné řeči na bývalou přítelkyni. Pokud toho bylo příliš, zjistila jsem, že nemá cenu se stresovat s někým, kdo mě neocení, a rozešla jsem se. Ne přímo kvůli tomu, ale přispělo to rozhodně k postupné ztrátě závislosti a ochabnutí zájmu o partnera. Jednou jsem to vyřešila tak, že jsem se dohodla, že se na jisté téma nebudeme bavit. Bylo to poté, co partner uznal, že fakt udělal chybu a litoval toho, co řekl. Jo, a k té noci s přítekyní: tohle já bych nikdy neudělala, a pokud by mi to někdo udělal, dal by mi tím najevo, že kašle na to, jak se cítím. Takového přece nechceme, ne? :-)

na tu homeopatii si taky posvitim......jiste, iva tresta nevedomky sama sebe,protoze v teto chvili asi nic lepsiho delat nemuze,deprese ji ubira sil a nedovoluje ji nabrat nove,citi se v zacarovanem kruhu,mysli,ze vse stesti co kdy mela rozdala nepravym lidem,...atd, pises ivo hodne zkratkovite,ale ja to taky cetla cele na preskacku,mozna mi neco uniklo....ja myslim,ze kazdy ma pravo spadnout do depresi a smutku,to prece neni ostuda kdyz verim v nekonecne dobro i na prvni pohled a pak jsem zklamanim tak bez sebe,ze nez se vzpamatuju,skoci na me deprese,to neni ostuda,jako neni ostuda zlomit si nohu,ostuda je nejit k lekari a prestat chodit,on clovek chvilku kulha,ale do roka a do dne kulhat prestane...a pak si aspon dava pri chuzi vetsi pozor,coz ovsem neznamena,ze nemuze zase spadnout...nekdy to trva dyl,je to ruzny.Ivo,prosim,tak jak rikas, ze nechces nikoho otravovat,neotravuj ani sebe tim,ze se budes depresim branit a tajne doufat,ze do rana ymiyi,zkus pocitat s tim,ze nezmizi hned tak a jizva ti zustane jako po zlomene noze...s tou taky na cas nemuzes z postele,ale pak uz jo a hlavne ji neignorujes,naopak ji venujes peci,a uz vubec se netvaris,jako ze nemas sadru, takze lez pekne dokud je to nutne...ale pak vstan,ikdyz to boli a zkus na tu bolavou nohu opatrne stoupnout,hlavne se pred lidmi netvar,ze je ti dobre,kdyz to neni pravda,stejne to na tobe poznaji,no a co,prece jak to asi ted vidis ty,jsi tak v pr...ze stejne nemuzes nic ztratit......ja si zacala opakovat porad dokola,napsala jsem si to i do penezenky slova,ktera se stala zaklinadlem ZIVOT SE MENI A JA TAKY,kdyz mi to kdysi kdosi poradil,nevedela jsem,proc bych to mela delat a co to znamena a proc bych se hja menila,ja prece nic neudelala...nicmene jsem to zkusila,uskodit mi to nemohlo,byla jsem tak v pr...ze jsem "nemela co ztratit", dnes vim,ze mela,protoze vim,jak ziju,jo,jiyu mam porad a kdyz ji podraydim,tak pekne ylobi,ale ziju,to kdyby mi tehdz nekdo rekl,stejne bych mu neverila,tehdy jsem taky jestye nevedela,ze to zvladnu,proste to byl risk,dnes si myslim,ze Buh ci osud da cloveku presne tolik,kolik unese,ikdyz s problemy,ale unese,nejak,a cim silnejsi clovek,tim vetsi zatezad puvodni dotaz..urazili byste se?..no me teda bohuzel urazi kdeco,zalezi asi na situaci a na tonu,kterym bz mi to kdo rekl,doufam,ze kdyby mi to rekl pritel,tak bych se neurazila

ANICKO, zkus homeopatii, ta ma lecit i takovehle psychicke problemy (ktere jsou pak pricinou tech zdravotnich...)ja to se zarlivosti taky chci vyzkouset...a se spoustou dalsich veci..podivej se na stranky www.osud.cz - je to zajimavy...

Zaujala me vase diskuze, nevim jestli sem muj prispevek patri, ale mozna mi budete umet poradit, jsem strasne zarliva rekla bych az chorobne, moje mama byla v detstvi zneuzivana a uz v zivote nikomu neverila, stejnou neduveru vybudovala v nas..myslim detech,neduvera byla porad ve vzduchu, ja si myslela donedavna ze je to vina meho pritele ze zrlim, ze dela veci ktere mi ublizuji, porad jsem se urazela jako treba pise ester a potom mi to bylo strasne lito ze ze vztahu delam peklo, jednou mi to scvaklo, ze je to mnou a ne pritelem, dala bych nevim co kdybych zarliva nebyla....moc nechapu k cemu zarlivost je....kdyz zarlim bez duvodu strasne se trapim a vubec si vztah neuzivam a nicim toho druheho...a pokud by duvod byl...no tak snad je taky zbytecne zarlit protoze jestli me pritel podvadi tak se na to muzeme vykaslat to by pro me vubec nemelo smysl, tak k cemu ta zarlivost vubec je.....a jak ji vyzmizikovat aby nikdy nebyla aby mi neotravovala zivot...poradite?

Ahoj Alsasko,já si nemyslím, že bych byla příliš slabá a podřízená nebo nevýrazná osobnost, spíš naopak. Od vztahu jsem očekávala to, co sama vkládám. Rozhodně jsem neskákala kolem mužíčka, musel často taky něco sám udělat a zařídit, mám hodně náročnou práci a to i časově, i spoustu zálib, které v poslední době dost šidím. Nejsem na tom po rozvodu nejlíp finančně, musela jsem si pořídit a zařídit byt, (můj bývalý mi ukradl i většinu osobních věcí, včetně mých fotek/další má záliba/, to mě bolelo opravdu moc. Takže třeba právě cestování a focení jde stranou. Začala jsem studovat další VŠ, dělám tisíce věcí, ale to prázdno a lítost přetrvává. Tak se mi moc nechce věřit tomu "nikdy neříkej nikdy", já to říkám a myslím si, že už další vztah nezvládnu. Určitě jsem nebyla ženuška typu obětavá mamča, ne kterou si každý vyletí a ona pak jen pláče v koutku. Asi to byla vážně velká smůla na partnera. No, život jde dál, ale žádná velká radost se nekoná.

Ester, dej pozor na jedno, ať nedáváš víc, než budeš brát. Taky by mi vadilo, kdyby se můj partner dál stýkal s předchozí sexuální partnerkou. Problém je v tom, že muží mají, jak tomu říkám já "široké srdce", mohou klidně někoho milovat a přitom se dál stýkat s jinou osobou mu blízkou - zase životní zkušenost. A je jen na tobě, jak to zvládneš, jestli si toho svého vyvoleného dokážeš zcela přetahnou na svou stranu, že nebude mít potřebu vyhledávat někoho jiného. Záleží i na povaze partnera, pokud by to byl sukničkář a ty ho bezmezně miluješ hlubokou láskou a on láskou povrchní, zákonitě ti ublíží, pokud budeš dávat víc, než budeš přijímat.Jestli je to ale normální kluk, tak je to i na tobě, jak ho zvládneš. Není to jednoduché. Přeju ti, ať to vyjde. Věra

Charlie, plně s tebou souhlasím. Ivo, radila jsem Ester, aby začala hýčkat i sebe a po té diskusi, která se tu rozvinula, to platí i pro tebe. Co ti pomůže, že budeš zalezlá v posteli a litovat se? Nebo, že nechceš někoho jiného otravovat? Já už jsem dostala od života takových kopanců a v tom tvém věkovém limitu jsem až na konci, ale jedu dál. Nakonec přijdeš na to, že dělat lidem dobře ..... je na nic, pokud dobře neuděláš i sobě. Víš, když jsem nejvíc naštvaná na celé okolí, tak se sbalím a jdu ven a říkám tomu, že si jdu udělat radost. Jdu si totiž něco koupit,třeba maličkost, cokoliv, co právě potkám a co se mi líbí, třeba si jdu do obchodu zkoušet šaty, i když si je nekoupím, ale snažím se nějak odreagovat.Když se mi chce brečet a ty stavy mám občas taky, vypadnu o víkendu do lesa nebo když jsem ve městě, chodím třeba po květinářství, nebo se jdu koukat na keramiku, dívám se na věci, které se mi líbí a které mám ráda. Když zůstaneš zalezlá, akorát se se svými problémy budeš patlat, začneš se litovat a nevyhrabeš se z toho, nic tím nevyřešíš. Ublížil ti mužský a už žádného třeba nechceš? Vždyť na světě nejsou jenom chlapi, jsou i jiné radosti. Chce to jen chtít. Taky jsem byla dřív takovej trouba jako ty, litovala jsem se......, ale nakonec jsem zjistila, že je to na nic. Žij dál. Není to tak dlouho jsem se sama sbalila a jela jsem na týden úplně pryč z domova, sama, na relaxační týden. Potkala jsem skvělé lidi a vyblba jsem se na diskotéce, nikomu nevadilo, že je mi ...sát. Nezlob se, ale mám z tebe pocit, že odčerpáváš z ostatních moc energie a proto se sama stahuješ do ulity. Vylez ven, dobij baterky a bude ti líp.Zkus najít sama sebe, moc bych ti to přála. A ještě jednu radu. Nevím, jaké máš trápení, ale zkus se uvolnit tím, že třeba něco rozbiješ. Asi před 10 lety, když jsem byla úplně v konci a zdeptaná od partnera,který mě hodně dlouho psychicky trápil, při jednom jeho slovním cvičení jsem zareagovala tak, že jsem řekla mám toho dost, buď ticho. Nepřestal, tak jsem otevřela kredenc a vzala do ruky talíř. Na každé slovo šel jeden talíř. Během chvilky jsem byla klidná a věděla jsem, že se už nenechám deptat. Talíře jsem házela na zem pomalu a systematicky. Pravda, druhý den nebylo z čeho jíst, byl to poněkud drahej špás, ale mě bylo tak dobře, to si nedovedeš představit, když jsem viděla ten vyděšenej výraz partnera, protože na každý pokus o slovo šel jeden kus nádobí. Ten binec jsem doma nechala a odešla jsem ven s tím, že to uklidím, až budu mít čas. Když jsem se vrátila, bylo z nejhoršího uklizeno. Dávám to k dobru i před přáteli a občas dostanu jako dáreček různý straší porcelán, abych měla zas co rozbíjet. To se člověku tak uleví ... Ivo, přeju ti, abys to zvládla.

Ivo (popřípadě ostatní zhrzené a podobně smýšlející dámy), je mi jasné, že je pro tebe těžké přijmout fakt, že jsi zřejmě měla jen smůlu (?) a že ne všechno je černé - z tvých příspěvků "černá nálada" jen čiší. Píšeš, že bys chtěla, aby se ostatní poučili z tvých chyb, a já se přitom nemohu ubránit dojmu, že právě děláš další - a dost velkou. Jak už tu psali jiní (Alsasko, Ja-Petr), je jednoduché a hlavně pohodlné (v)sugerovat si, že se všechno obrátilo proti tobě, postavit sama sebe do role obětního beránka, zanevřít na celý svět a všechny lidi a prostě to "zabalit". Taky se mi zdá, že pokud dokážeš (chvilkově) vybřednout z negativních emocí, umíš se na věci podívat realisticky (např. všichni muži NEJSOU špatní apod.), jenže ty jako bys nechtěla. Uvědom si, že tohle není žádná rána osudu, to jen TY TRESTÁŠ SAMA SEBE! Ale za co??? Kdybys otevřela oči, zjistila bys, že jen tady - v anonymní konferenci - projevila (projevuje) spousta lidí skutečný ZÁJEM o tebe a tvůj osud. Tak jaképak sebemrskačské a trucovité řeči o tom, jak tě nikdo nechápe, že si žádnou další šanci nezasloužíš, že nemá cenu cokoli řešit apod.?! Asi to bude znít krutě, ale jestliže se opravdu trápíš a zároveň s tím odmítáš cokoli dělat a vzdala ses jakékoli naděje, je to jen TVÉ rozhodnutí a ve svém trápení se udržuješ TY SAMA. Buď si jista, že podobné nálady vůbec nemusí souviset s věkem (i já znám mladé lidi, kteří jakoby "umřeli zaživa", a naopak starce, kteří hýří mládím a životním elánem). Máš pravdu, že je zbytečné lkát nad chybami, kterých jsme se dopustili v minulosti, ale proč se z nich nepoučit a nenasměrovat svůj život jiným (tím správným) směrem? A neznamená to přece, že bys měla otočit o 180 stupňů a zahodit všechny své ideály. Tvůj život je jen NA TOBĚ, tak si ho dobrovolně nekaž!

Kdyz jsem tak znovu cetl Limy a Ivy, tak mi napadlo, zda neni problem prave v jejich oddanosti vztahu. Ja mam potrebu zit po boku zeny, ktera je osobnost, je pro me inspiraci a nase souziti obohacuje nas zivot. Pokud se potom takovy vztah rozpadne, tak to boli, ale je to bolest ze ztraty milovaneho cloveka. Ale beru rozchod za prirozenou vec - vztah pres snahu obou ho udrzet uz jedne strane nic neprinasel nebo spis ubiral a proto se rozhodl odejit. To mi jentak napadlo, tak mi za to nepranyrujte.Kdyz se podivam zpet na svoje vztahy, tak ze tri vycouvala moje partnerka a z jednoho ja. Ale nikdy mi nenapadlo, abych o nekom rikal, ze mi zneuzil a potom odkopl. Vubec zneuziti je nevhodny slovo, nevyjadruje to, ze jste tomu svemu davali lasku dobrovolne a predpokladam ze i radi. A osobne mam zkusennost, ze lasku davat je o stupinek prijemnejsi nez ji prijimat.

A presto jsou taci, kteri takto neuvazujou.Tohle je jen smula ...

Ahoj Ivo, vím, jak se cítíš. Jako bych četla o sobě. Myslím si, že většina mužů jsou sobci myslící zejména na sebe. Bylo to to samé - pro pohodu, klid a lásku bych udělala všechno, oni jen brali a nevraceli. Nevěřím tomu, že může být harmonický vyrovnaný vztah. Znám jen vztahy nadřízenost-podřízenost, ať už žena-muž nebo muž-žena. Měla jsem v životě také neobyčejné "štěstí" na partnera, tak zlého, ubohého a vulgárního tvora jsem si neuměla představit ani v nejhorším snu. A bohužel jsem naletěla, protože to uměl dobře zahrát. Po takové zkušenosti nevěřím nikomu, jsem sama a je mi smutno. Stará se necítím, i když je mi přes 40, ale samozřejmě cítím, že zájem mužských jde k mladším. Je to tak, 50letý si najde 30 a méně letou, žena v tomhle věku už zůstává sama. Ale možná je to lepší než riskovat další nezdařený vztah. Asi mám fakt smůlu-moje poslední zkušenost: jeden, kterého jsem poznala při práci (ale ne kolega) mě pozval na večeři, celkem příjemný člověk, nezávazně, na popovídání o práci i dalších věcech. Proč ne? A výsledek? Po docela pěkném večeru následovalo: tak kde, u mě nebo u tebe? Podotýkám, že jsem nijak neprovokovala, brala jsem to jako přátelské setkání. A po mém odmítnutí jsem se dozvěděla, že jsem kráva, do které přece neinvestoval zadarmo. A že bych mu měla děkovat, když mě v mém věku chtěl vlastně udělat milost. Tak jsem hodila na stůl peníz za večeři a odkráčela. Prima zážitek. S tou milostí to asi nebude tak zlé, i přes 40 mám pevné sportovní tělo, snad slušně udržovaný zevnějšek, tak nevím.

Ja se omlouvam - podepsal jsem se blbe, skutecne to vyznelo, jako vycitka, ale nemelo! Mas pravo byt nastvana a nestastna! Jen jsem chtel rict, ze nejsi sama a neco podobneho muze prozivat i chlap.Zklamani boli, ale zit v pretvarce cely zivot taky musi stat za prd.... jenze lidi jsou svine... ted si asi par diskutujicich take proti sobe postvu - takove zevseobecneni!Byla jsi o Velikonocich v kostele? Zklamani se opakuje stale dokola :-(((, Jezis se chtel z lasky lidem rozdat jako chleb a vino, prisel se srdickem na dlani a oni ho pribili na kriz... a nejvetsi pratele utekli...

Tahle diskuse je v podstatě o ničem.Žádné konkrétní téma ani problém.Proč nechceš psát o tom,proč se tak cítíš?Říkáš o sobě,že jsi vždy upřímná.To mi nepřipadá.My tě neznáme,takže toho nezneužijeme neboj(:o)Nechci na tebe tlačit,ale píšeš tady hodně,takže se jakoby už virtuálně známe a člověka zajímá co za tím je,že jsi nešťastná.Je to zajímavé co píšeš a jsme zvědaví(:o)a bylo by fajn dozvědět se víc a mluvit pak o něčem konkrétním(nemyslím se v tom hrabat)a hlavně každý máme za sebou nějakou špatnou zkušenost.Je spoustu rozvedených,opuštěných a podvedených lidí.Takže jistě nejsi sama kdo se "tím" nevíme čím trápí.Od toho je také tahle diskuse.Najít si i virtuální přátele.

Vzdyt jsem se omluvila, omlouvam se tedy i vyslovne tobe. Mylila jsem se, ne vsichni chlapy mysli tim dole.Ja to mam jednodussi. Me se uz nechce vubec nic. Jen mam zaludek obracen a vim, ze mam povinnosti, pred kterymi neutecu. Rvanim a lezenim do koutka se nic nevyresi. Ja to resim, kdyz uz nemuzu jinak, ze nevylezu z postele - max na zachod a napit se. A zivot utika a utika. Neotravuji se svymi problemy okoli, oni vidi jen ze jsem smutna, ale ne zoufala. Ted me Alaska nachytal, ja se vlastne pretvaruji, ale abych druhe nermoutila. Co je jim do mych niternich problemu. Kazdy ma svych problemu dost. Ja chtela jen lasku, stesti a milovani - oboustranne. A vzdy jsem ho beze zbytku dala, moje srdce bylo jak na dlani...Co citim, on to tak nebral, nesmim ho napadat, on nevi, ze ja trpim, ze jsem trpela. Nehlede na to, ze se stal dusevne nemocnym, protoze si neco vsugeroval a pak to resil, jak ja bych to resit nedokazala. A ti dalsi? Oni to brali take jinak. Pomilovat, odkopnout.... kdyby aspon ferove a na urovni, ale opravdu se nechci rozebirat. Oni si jen uzili a take nevedeli, ze ja trpim...

...a taky se ti chce rvat a hned zas zalezt nekde do koutka a obraci se ti zaludek a citis jak jsi chtela a najednou vse spadlo... protom vsem si opakujes, ze nejsi zadna pubertacka, aby ses takhle citila... a pripadas si, ze nema nic smysl a nemas energii... ale pri tom vsem vis, ze bude lip? Treba ne idealne, ale bude a uz bys chtela, aby bylo lip...?Kdyz ted zacnu psat, ze tvuj partner byl svinak a hajzl a... co citis? Ze takle ne a chce se ti ho jeste branit - nebo je ti konecne fuk?Promin, radit neumim, jen jsem napsal, cim jsem si prosel... Ten, co mysli jen tim dole... ale nakonec prece jen stale veri...

Alsasko To je jednoduche, protoze vsichni si mysleli, ze jsem silna. Oni videli, kdyz jsem stastna, kdy smutna, ale nevideli, ze me ranili,ublizili ci to spise nechteli videt.... A mas pravdu ani ja se v sobe nevyznam.Jinak mesic je to k nevydrzeni, drive jsem sebe opravdu neresila. A neboj nejsem sobecka, skody pacham jen na sobe. jinak ta krize uz trva cca rok, pul roku to zacalo byt strasne a ted mesic je to k nevydrzeni. Ale na tom se podepsalo to, ze jsem si vytvorila vzdusny zamek a dala jsem clovekovi-muzi bezmeznou duveru, lasku, svoje city a on ji odhodil kvuli malickosti a jeste to hodil na me. Ani nemel dost sili, aby mi to rekl do oci. To radeji nechtejte. Muj styl zivota nikdo nepochopil a opravdu to nema cenu resit. Ja jsem chtela byt jen stastna, milovana, tolerovana a to same davat.

Sofie, skvělej nápad.

Ahoj Ivo,co kdyby jsi nám napsala svůj příběh,abychom si mohli udělat představu proč se takhle cítíš.Třeba by se ti ulevilo a zjistila bys,že jistě s podobným osudem nejsi sama.

Ivo, mesic je kratka doba, verim ze bude lip. Musis si tedka prozit svoje, s tim se neda nic delat. Snazil bych se zit i v teto krizi tak, abys nepachala dalsi skody na sobe i jinych. Drzim palce.Nechci Te nachytavat na svestkach, ale kdyz si vezmu Tvoje vyroky "chovam se stale stejne - bez masky, neskryvam city a pocity ... kazdy ve me cte, jak v otevrene knize" a "nikdy si ale nikdo nevsiml, jak se citim a vnimam", tak se v Tobe nevyznam.