PRÍTEL O MĚ NESTOJI

Holky, já mám na Hausmanna...Já měla s Hausmannem osobní zkušenost a přišel mi pouze jako zoufalý chlap, který si potřebuje zvyšovat ego ponižováním žen. Jeho arogance, při jeho zjevu, je příšerná. Vím, že za všechno ve svém zjevu nemůže, ale v tom případě moc nechápu ty rady ženám.

Před 2 a půl lety jsem měla manžela plné zuby, chtěla jsem to zabalit, i když jsem věděla, že budu trpět. Ale ve 45 letech mi dával tak málo, že mi bylo jasné, že vlastně o nic nepřijdu. Ale přeci jen jsem se mu snažila nastavit zrcadlo.
Tak jsem se začala chovat jako on. Přestala jsem komunikovat, odpovídala na půl úst, lítala ven s kamarády, vedla s nimi dlouhé hovory. Jeho první co napadlo, že mám chlapa. Tak jsem mu řekla, že jsem pouze změnila chování k jeho obrazu. On mi nechtěl věřit, že se tak chová. Tak jsme se dohodli, že mu to vždy řeknu, když mi bude něco vadit, že se společně pokusíme o komunikaci. Podotýkám, že asi 10 dní jsem mu nekompromisně vytýkala naprosto vše. Od hlasitosti televize až po jeho neupravenost. On mi řekl, že na mě nic nemá, jen nebyl rád, že jsem chodila na kávu i s kamarády - muži (šéf, kolega, bývalý šéf..). Ale to musel skousnout, protože se pracovně stýkal s atraktivními ženami a když jsem chytla "žárlivou", tak mi to dost vadilo. On mi říkal, že nechápe, jak mi to může vadit. Tak konečně pochopil, že courání po kavárnách může druhého zraňovat.
Bylo toho víc, co jsme si museli vyjasnit, ale myslím, že ta práce stála za to, protože když se podívám na uplynulý rok, tak manželství to velmi prospělo, doma je pohoda, užíváme si večeře, dovolené, procházky, sex...konečně zase společné chvíle. Neodejdu bez pusy, vždy se vítáme polibkem i loučíme.
A to jsem tomu před 2 a půl lety už nedávala žádnou šanci. Já i chtěla žít sama. Tajně jsem se na svůj klid těšila. Když byl na 14 dní pryč, já byla šťastná...a to na tom bylo to příšerné. Myslím, že kdyby nechtěl komunikovat, kdyby dal sebeméně najevo, že je mu ten vztah jedno, jsem dávno pryč. On opravdu žil v domnění, že mě má jistou, že jsem snad dokonce spokojená.

U Lenky jsou určitě také tyto dvě možnosti: buď si její přítel uvědomí, že mu chybí, záleží mu na ní, nebo bude spokojený, že má svůj klid a nebude jí vyhledávat. A v tom případě nestojí ani za slzu.
Ale já osobně bych bojovala, stojí to za to aspoň zkusit. Jediná má rada je komunikace. Oni jsou chlapi, kor ti starší, k našim nenápadným manipulacím, sváděním, atd. dost tupí. Oni naše jemné naznačování nechápou. Tak to zase vidím já.

No jasně, je zajímavé to vidět z druhé strany....hold to chlapi mají jinak. Proto dopadame,jak dopadame...hold Mars a Venuše :-)

Holky, já mám na Hausmanna taky svůj názor, ale důležité je vidět problém i z druhé strany, a to on poskytuje, proto se to jmenuje Jak to vidí chlap. Takže nezatracovat, jen trochu vytřídit.

Pritel je býk a asi se vším všudy :-)
No taky mám na p.Hausmanna trochu podobný názor.Možná by potreboval poradnou potvoru,do které by se poblaznil a ona ho trochu vytrestala ;-)

Taky jsem už o tom...Ahoj, zaujal mne odkaz na Hausmanna. Sice některé články mohou pomoci jako pohled z druhého břehu, ale berte to také tak, že ten pán má osobní problém. Sám je rozvedený a bez partnerky. Je to šovinista, bojuje proti feministkám, chce ženu upoutat k plotně a muž má rozsévat - s tím názorem se nijak netají. Takže si udělejte obrázek samy.

Lenko, mohu se zeptat v jakém znamení je tvůj přítel narozený?

Taky jsem už o tom...Lenko, tak to nepřežeň, nedělej žádné překotné závěry ("rozvod" a tak), spíš buď trochu tajemná a zamotej mu hlavu. Já ti moc držím palce, v týdnu nemám moc času, ale sem tam sem mrknu a budu ráda, když napíšeš, jak to pokračuje.

Taky jsem už o tom přemýšlela, jestli si jen není moc jistý...
Vůbec, když jsem teď u něj doma víc než předtím...ale už se zase začínám stahovat víc k sobě do bytu. Asi všeho moc škodí...

Děkuji, na něco jsem už...Lenko, to je ale pohled muže, jako ženská nemůžeš přijmout absolutně všechno, co píše.
Já sice nejsem odborník, ale ještě bych ráda dodala, že chlapům je třeba trochu dělat starosti, hodná holka, co uvaří, uklidí, pohladí - to ocení až později, oni se někdy potřebují o ženskou bát a bojovat o ni, to znamená, že je třeba jim trochu zamotat hlavu. Třeba na ten způsob, kde právě žena je, co dělá... A když se vrátí domů pozdě, veselá a v novém ohozu, většinou to připoutá pozornost.

Děkuji, na něco jsem už koukla...zajímavé. Trochu jsem už podobné příspěvky četla, je zajímavé, že když to píšou muži, tak všude apeluji, jak se má žena udržovat, aby o chlapa nepřišla, být krásná, štíhlá za každé situace upravená, v erotickém prádla nejlépe po něm skočit, jen přijde z práce :-)
A co obrácene, neměl by chlap taky něco dělat, aby se líbil ženě? Ne jen sedět u televize e nebo u počítače, u kterého se láduje podaným obědem, aniž by vlastně vnímal, co jí...aby se taky snažil navonět darovaným parfémem, jednou za čas připravit překvapení pro partnerku, koupit alespoň kytičku, aniž bych musela čekat na svátek nebo narozeniny...
Rada budu svádět muže v erotickém prádelku, ráda ho i nosím, myslím si že jsem atraktivní...jen nevidím nějak odezvu.
Ale názory má zajímavé, to ano...asi opravdu nemáme od mužů nic očekávat a budou jen horší a horší :-)

Vando, víceméně tu jsem...Lenko, Hausmann je chlap, který bazíruje na tom, aby ženská byla hubená, což ve mně vyvolává tak trochu smích, protože já mám nějaké to kilo nadváhu, ale můj přítel si to moc chválí.
Ale jinak je Hausmann celkem machr na mezilidské vztahy a čtu ho ráda - každý čtvrtek na Seznamu.

http://pravednes.cz/HausmannJosef.profil

pročti všechno, :-)

Vando, víceméně tu jsem náhodou, chtěla jsem otevřit diskuzi na toto téma, jinak sem nechodím a tudíž bych prosila o radu...o co jde a kde to najit? :-)

Ano, to jsem psala, protože...Lenko, čteš ve čtvrtek Hausmanna? Najdi si jeho příspěvky z poslední doby, já sice nemusím jeho rady na zhubnutí, ale někdy má v něčem pravda, možná často. A ťeď nedávno řešil právě tvůj případ. Pokusím se najít odkaz.

Vando, děti máme už oba dospělý, pryč z domu. Vidíme je jednou za čas...ano, mají přítele rádi. Ale vzhledem k tomu, že ho miluji, tak o něm před dětmi mluvím jak o bohu, takže to vidí jako idylický vztah.
Kdybys tušila, co já už všechno zkusila, objednané pobyty, restaurace, lyže, wellnes...ono všechno probíhá v klidu, nikdy jsme se vážně nepohádali, ale v klidu znamená bez toho, že by mě alespoň vzal za ruku, dal sám od sebe někde pusu...těžko se to vysvětluje.
Spíš by mě zajímal názor někoho, kdo tohle zažil a třeba nějak vyřešil, co s partnerem hnulo, jestli se s tím dá něco dělat nebo se smířit s jeho citovou mělkostí

Ano, to jsem psala, protože...tak i tak to prostě ženská vycítí,na to slova nejsou potřeba.Moc se mi líbil příspěvek Vandy,má pravdu,miluješ ho a když odejdeš,budeš neštastná.Takhle máš sice starost,ale dá se s tím něco dělat.Takže jedním slovem Bojuj.

Ano, to jsem psala, protože kdyby tohle nemělo dopadnout, tak asi člověk nebude chtít "dožít sám"
Není mi už dvacet, třicet ani čtyřicet a nejsem už naivní..
S přítelem sem toto již probírala, sám mi řekl, že neumí vyznávat lásku, ale že dává city najevo jinak...jen jsem tedy asi neobjevila jak...i jsem mu řekla, že jsem tedy asi zatím nepřišla na to jak...
Zkoušela jsem to hodit za hlavu, ale neuspokojuje mě vztah, který po dvou letech na mě dělá dojem vztahu po dvaceti letech.

Omlouvám se, že do toho vstupuji, přečetla jsem jen začátek a konec diskuze, ale Lenko - máš děti? Protože z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že bych se řídila tím, jaký vztah má tvůj přítel k tvým dětem.
A pokud je nemáš, tak bych se na tvém místě řídila svými vlastními city - jestli ho miluješ, není co řešit. Trpěla bys, kdybys ho opustila. Takže bojuj o jeho přízeň, provokuj ho, snaž se ho zvednout ze židle za každou cenu. A teprve až vystřílíš všechnu munici, tak se - případně - rozhodni.
To je moje rada.

přítele miluji, jinak bych...že možná ještě někdy někoho potkáš-z toho jsem usoudila,že by jsi do jiného vztahu šla.Tak to je pak v pořádku,to jsem špatně usoudila,já bych to právě třeba ani nenapsala,pokud by mi záleželo pouze na jednom člověku.Pak je to těžké,když někoho miluješ,ale on ne tolik jak bys chtěla.Chápu,že od takového člověka se těžko odchází,když k němu lásku cítíš.Na jednu stranu,on kdyby nechtěl,pak by přece s tebou také nebyl.Těžko říct,asi bych si s ním promluvila,narovinu bych mu řekla,že z něho cítíš nezájem atd. a pak ten sex se dá také řešit přes sexuologa,ale samozřejmě,to by musel hlavně on sám chtít.

přítele miluji, jinak bych to už vzdala dávno a nehledala tady rady a názory...pokud by jste přečetla celou diskuzi, tak by jste se tam dočetla, že se mi nechce do ničeho jiného a nemam na to ani pomyšlení.
Spíš mě děsí představa přežívání ve vztahu, který mi nic nedává. Nejde jen dávat, člověk potřebuje i dostávat a ne být ze vztahu unavený..
Kdybych přítele nemilovala, tak bych v tomhle vztahu dávno nebyla stále nečekala na zázrak.
Naopak, je to první muž, kterého opravdu miluji a že jsem vztahů měla celkem dost...

Tak to jsi na tom...Myslíš? Uvidíme :-)