Přítel má sklony k SM :-(

Ukřičený rádobymoralisti nemají většinou vůbec potuchy, co to je ono tabuizovaný SM. Já se jen směju, když čtu chytristiky a kritiky od joudů a jehovisticky zmagořených pomatenců. Pamatujte si, že skutečné SM není Sadomasochismus, ale správný výklad této zkratky je Sexuální Magie.
A jelikož už jen zavázané oči patří mezi smyslové deprivace - tak i tato praktika se dá do SM započítat.

Jedna věc je ale skutečně smutná. - Jak strašně veliké množství lidí po tom v koutečku duše touží a mnohdy nemají ani odvahu si to představit při masturbaci. Jiní ano - ale strašně to tajej. Další skupinka se odváží v plné anonymitě žít virtuální SM vztah na nějakém chatu a teprve hrstka odvážných to vybalí - najdou si partnera a začnou si hrát.

Kvituju Milana toto lidé bývají obrovští fajnšmekři a dovedou si věc krásně vychutnat naopak se to dá krásně uřídit, pak budeš mít ráj na zemi

Ve spravne fungujicim S&M a BDSM vztahu ma zdanlive paradoxne navrch subina. Staci predem urcene slovo a vse hned konci.

Milý Bolku - nevím jak jsi přišel na to, že ženy, které milují výprasky jsou kravičky bez mozku... Je vidět, že jsi asi odborník...

Markéta: Dominance není sadismus a naopak. Kdysi jsem se měl podílet na jednom výzkumu, kde se hledala hranice mezi patologickým sadistou a "rozumným sadomasochistou". Jde v podstatě o to, že sadomasochista v roli sadisty má plnou zodpovědnost za svou oběť a De facto jí slouží. Ví co chce, dělá jí to tak jak ona chce a při tom si splňuje svoje libida. Má-li ráda svazování - pak jí sváže a svázanou třeba mazlí. Ale SM je vždy o tom, aby se oba rozcházeli s pocitem, že se vyloženě oba těší na příští kolo. Pak je to SM, kterému se nedá vytknout ani ta zkratka.

Na druhou stranu sadista ve své ryzí podobě začíná mít zájem o oběť až v okamžiku, kdy se jí to přestane líbit. Oboustrannou hru považuje za zbytečné divadlo. Teprve její aktivní obrana a protesty jej naplno vzruší. Ten výzkum hledal mozkové reakce - proč to někteří muži dokáží zastavit a jiní ne. Co zlomí tu hranici.

Domluv si s ním nějakou stopku a vyhoď jí včas - když ještě budeš mít rezervu. Bezpečný sadista ihned ukončí akci a otočí. Nebezpečný pojede dál alespoň chviličku. POkud u něj nalezneš takové sklony (a v opilosti se to podstatně zhoršuje) tak to prostě zabal. Žárlivost, sadismus, agesivita, závist apod. jsou vlastnosti, které se věkem pouze zhoršují, nebo vyjímečně zůstanou na stejno. Je-li to sadista, pak určitě "nezněžní" spíš naopak. A čekat až Ti spálí bradavku cigaretou je asi úplně zbytečné......

Rozejdi se! Určitě po tobě nebude plakat. Kraviček bez mozku k bezhlavýmu bičování najde hromadu:)

Díky za reakci...ono to zatím není tak, že bych se na milování netěšila, ty negativní zážitky jsou fakt tak jednou za půl roku...pak to vždycky nějak vytěsním, i když třeba naposled s těma povídkama, to byl fakt šok, jak může něco takovýho existovat, něco tak zrůdnýho se někomu líbit...On tvrdí, že to při tom tisknutí všechno nečetl,že představy o způsobování bolesti nemá, jen o té "nadvládě", že by mi nechtěl ublížit, když mě má rád a že mu náš sex vyhovuje i když je povětšinou přecejen "klasický"...ale úplnou důvěru už nemám, při nějakých těch lehce SM hrách musím pořád vědět, co dělá, nenechala bych si třeba zavázat oči...asi je to takhle fakt blbý, jenže se obávám, že sílu k nějakému řešení najdu až při nějakém dalším problému...:-(
Přeju hodně štěstí Tobě, abys našla nějakýho hodnýho a něžnýho!

Rozejdi se s ním.Jak se říká,pro jedno kvítí slunce nesvítí.Tohle je zásadní problém a obejít se nedá i kdyby jste si jakkoliv jinak rozuměli.Sex je ve vztahu pro muže jedna z nejdůležitějších věcí.Jestli ne nejhlavnějsí.Sama jsem chodila se sadistou a bylo to vážně neunosné.Když mu nemůžeš dát to,co on potřebuje,pak je to hodně těžké a skutečně to nemá cenu.Najdi si kluka,se kterým se na milování můžeš těšit a ne se stresovat vždycky,když má přijít.Když ho necháš,aby ti ubližoval,bude se to jen stupňovat a když ne,půjde stejně za jinou,protože neukájí své potřeby.Já už s bývalým nejsem téměř 2 roky,ale nemám na to,abych si začla s jiným.Bojím se mužů.Hodně štěstí a pevné nervy.

Nemáte někdo podobný problém jako já, že byste mi poradili? Chodím s přítelem asi tři roky, celkem nám to klape, jenže postupem času vyšlo najevo, že má sklony k sadismu. Hned někdy ze začátku se stalo, že po mě chtěl orální sex (já v leže na zádech, on na mně), ze začátku jsem souhlasila, pak se mi to přestalo líbit a protestovala jsem, ale on přesto pokračoval sám rukou, vyhonil si ho a postříkal mi obličej, přestože jsem se během toho snažila zpod něj dostat, a bylo vidět, že se mu to líbí...bylo to fakt hnusný, ale nakonec jsem mu odpustila, uvěřila, že to byl jen zkrat...jenže od tý doby se čas od času něco podobnýho stane, nijak často teda ne, ale naposled v zimě když jsme zkoušeli anální sex, mě to hrozně bolelo a křičela jsem a on přestal až když se udělal, já pak brečela a on místo aby se omluvil, tak usnul...uff, to jsem se s ním doopravdy chtěla rozejít, a možná jsem to i měla udělat...teď v létě jsem zase u něj našla velkou hromadu vytištěných erotických povídek, docela drsné SM, bylo mi slabo jen když jsem do toho nahlížela, nevěděla jsem vůbec, co mám dělat, nakonec jsem mu o tom řekla, nechtěl to komentovat, ale neodvážil se protestovat,když jsem to šla vyhodit...
Píšu to tu dost zmateně a ještě to asi trochu zkomplikuju tím, že nějaké lehčí SM se mi docela líbí - třeba občas se nechat svázat nebo když je při sexu hodně dominantní, to mu dovolím. Jenže zároveň toužím po něžném milování (to máme jen někdy, většinou je spíš "tvrdé šukání", sorry za ten výraz) a bolest opravdu ráda nemám, jen tu submisivitu občas. No takže se bojím těch jeho "zkratů" sadistických erotických představ, co když toho časem bude přibývat, začne se méně ovládat, začne mít chuť ty svoje představy realizovat? Nezačne mě šikanovat nebo i bít až spolu začneme žít? Mám někdy fakt strach, neubránila bych se mu, ale po většinu času je mi s ním fajn a miluju ho, takže je to fakt dilema, poraďte prosím...