pro moji ženu chybí u mě sexuální chemie

Jen pro zajímavost ... v jakém jste znamení, ti co nemusíte ten sex? Mám trochu dojem, že to budou znamení, která nemají od přírody silně vyvynutý sex. Vlastně ho ani nepotřebují.
Co vy nato?

Já jsem taky jedna z těch dobrovolnic na sex.Jsem s manželem 20 let a jak tady čtu příspěvky a zoufalství když mělo dojít na sex, vrací se mi zpátky ty pocity.Kdy jsem po sexu , který si vynucoval každý druhý den seděla ve vaně a brečela.Když jsem mu nebyla po vůli, tak byl zlý na děti i na mě.Několikrát jsem uvažovala o rozvodu, ale jsou tu ty naše děti.Manžel je jinak pracovitý,ale to je tak všechno.Nechávala jsem se tolik let dobrovolně znásilňovat a došlo to tak daleko,že jsem už nikdy nechtěla předehru,jen rychle na věc,abych měla pokoj,Jediné moje vysvobození bylo to, že byl během 2 minut hotový a já klidná, že to mám za sebou.Našla jsem konečně v sobě sílu požádat o rozvod,pomohlo mi v tom i to, že si našel milenku a teď je oheň na střeše, samozřejmě milenku zapírá,aby mě mohl o všechno obrat.Přišel do manželství bez ničeho a najednou chce dům, který jsem dostala já od své rodiny a všechno,co jsme nabyli v manželství.Já prý nemám nárok na nic.Ustojím tohle všechno, musím si vzít půjčku,abych dům dodělala,sotva mi zbyde na jídlo, ale musím už konečně dát svému životu zelenou a žít tak , jak chci já.Myslím si, že pokud někdo má k někomu doslova odpor, nic se s tím neudělá.Alespoň já bych se k nevracela nikdy zpátky.

Dík za rady,
je to tak, jak ste mnozí psali:
připadá mi, že žena tohle všechno v sobě celých 12 let dusila (ze začátku jí sex prý až tak moc nevadil, ale nikdy by ho prý nevyhledávala sama), poslední dobou byla stále nešťastnější až se to teda nedávno vyhrotilo. Taky tvrdila, že si připadala jako znásilňována a že sem na ten sex pořád čakal atd. Možná by pomohla i delší odmlka v sexu, kdy na ni nebudu nijak tlačit, i když to jsem už dříve zkoušel (i když pouze měsíc, víc sem nevydržel). Nějaký změny už sem zkusil hned, jak sem se dozvěděl ten problém: vůně, začal sem víc pomáhat atd. (s tím oholením podpaží teda nevím), ale myslím, že tohle stejně nepomůže, alespoň ona to řekla, když si toho všimla. Jsem z toho úplně bezradnej a psychycky totálně vyčerpanej.

Kdyby tak šlo na nějaký čas se rozejít, být každý sám... pak by si mohl člověk utřídit v hlavě své myšlenky na toho druhého a zjistit, jestli mi chybí a chci se k němu vrátit nebo mi nechybí a pak je rozchod jediným řešením. Někdy je ta chemie utopená pod tíhou každodenních stresů a starostí... ten druhý leze na nervy a hlavně tam není ani špetka toho nutného soukromí. Mě řekl psycholog, že je nutné myslit opimisticky. No to je sice hezké ale ani s optimismem ta chuť na sex nepřijde... chce to něco vyjímečného, něco vzácného, oživení té sexuální touhy. A prý taky pomáhá sexuální abstinence, ale vysvětlete to chlapovi..

Je až děsivé,jak moc se naše zážitky shodují.Ještě teď si dokážu vzpomenout na to zoufalství,pokaždé,když mělo dojít na sex.Moje tělo prostě vůbec nereagovalo a kdyby jsme nepoužili tunu lubrikantu,ani by to fyzicky nešlo uskutečnit.Dávala jsem si za to hroznou vinu,ale dneska už vím,že to taky není správné.Čí je to vina,že chemie nefunguje-toho,kdo se necítí přitahován, nebo toho kdo nepřitahuje?....takhle se to prostě nedá brát.Na druhou stranu musím říct,že můj manžel pak už taky rezignoval na nějaký soulad,a prostě si to čas od času "vymohl",což tomu dalo poslední ránu.Tohle nechci hodnotit,v tu dobu už jsme byli nešťastní oba a on asi nechtěl chodit za někým jiným jen kvůli sexu.Spíš rím chci říct,že když to nefunguje,v podstatě se dobré řešení nedá moc najít.

Presne to same u nas doma, mame dite a rozhodnuti je tak tezke... Na jednu stranu si clovek rika, ze by bylo skoda ukoncit manzelstvi jen kvuli "blbymu" sexu, kdyz to v ostatnim klape, ale kdyz ten sex je asi vic dulezity nez si nekteri z nas chteji priznat. Ja sama jsem zezacatku nad nejakym tim sexem bez chemie jen mavla rukou, ze priste se to spravi, a cim dal casteji jsem ten sex jen rychle vytrpela a ted, po deseti letech jakobych chtela vnitrne rvat, kdyz k tomu ma dojit. Nevim co s tim... Napriklad uz kdyz k tomu ma dojit a manzel me zacne libat, tak uz mi strasne vadi, jakym stylem me liba, jak se me dotyka, chce se mi vyskocit z kuze, vzteky a zoufalstvim.
Nyni jsme v situaci, kdy to asi budeme muset "rozseknout" a rozejit se, nez se utrapime anebo si neco udelame. Nekdy se ptam, proc??? A manzel se pta taky, nevim co odpovedet, je mi trapne a stydim se, protoze kdybych mu vysvetlila co citim, citil by se ponizeny, kdyz mu nic nevysvetlim, citi se podvedeny a patra, jestli nahodou nemam milence.Je to asi prirodou, mozna je v tom nejaka osudova sila, ktera vam stale naznacuje ze jste se vydali nespravnym smerem...
Co jsem timhle psanim chtela rici? Ze odsouzeni je velmi jednoduche u lidi, kteri tohle nezazili. Tahle velka nechut v sexu a postupne odmitani tu neni proto, ze by jeden chtel aby nic nefungovalo, anebo ani chtel, je to proste tak a pohlti vas to uplne. Ale to se na zacatku vztahu da tezko predurcit. Kdyby se o tomhle vice psalo, anebo kdybych napriklad mela lepsi, blizsi vtah s mamou amohla se ji na toto zeptat, kdyz jsme jeste nemeli deti, ale to ne, kazdy si na svoji odpoved musi prijit sam, kdyz je uz pozde.

Kanče - kam vlezeš,stále se opakuješ.Stále stejný slova a výrazy.Nevíš o čem je řeč,o čem se tady debatuje.Jsi fakt vymatlanej kanec.

Když se žena po sexu rozbrečí, nebo i při něm... tak je to podle mne z velkého štěstí nebo neštěstí.

Když se žena po sexu rozbrečí, nebo i při něm... tak je to podle mne z velkého štěstí nebo neštěstí.

Ahoj Romane, souhlasím s příspěvky přede mnou. Dobrá se mi zdá rada, aby ses zkusil chovat jinak, voněl se jinak apod. Snad je tu naděje. Sama za sebe se trochu bojím, že pokud je to skutečně tak, jak tvrdí Tvoje žena, tj. že chemie nefunguje, tak se to prostě nedá změnit. Trochu mě zaráží, jak už to trvá dlouho, že sis ničeho nevšiml. Ale třeba roky plynuly, ona s tím bojovala, snažila se to překonat, ale teď už prostě neví kudy kam, nejde to dál. Pokud se žena rozpláče po milování, může to být i tím, že má jiného muže, tuhle variantu bych také nevylučovala, i když třeba to není Váš případ. Moc bych Ti přála, aby se to v dobré obrátilo.

Romane dost souhlasím s Ester,ikdyž ne třeba na 100%,navíc nemůžu tak docela soudit,tímhle jsem si neprošla.Ale myslím,že by jsi měl trošičku zalovit v paměti,jak to u vás ve kutečnosti těch 12 let je.Ale souhlasím s tím,že Ti žena nechtěla ublížit,pokud sebrala odvahu Ti říct pravdu.
Dobrý nápad měla i myslím Jana,co radila menší změnu,i tím by se mohlo něco třeba změnit.
Přeji Ti hodně štěstí v životě a pokud se rozhodnete jít si svou vlastní cestou,buďte rozumní,ať víc netrpí vaše děti,než vy.Potřebují vás oba a náhradní tatínek,či maminka,toho pravého rodiče nenahradí.

Pro Romana: taky tě bohužel moc nepotěším.Zažila jsem to samé.Manžela jsem si vzala,proto,že jako člověk je prostě úžasný-vtipný,milý,spolehlivý,ohromně jsme si rozuměli.Jediné slabší místo našeho vztahu byl sex.Ale ono se to nemusí poznat hned,jak velký problém to bude,protože na začátku jak se ti dva velice milují,tak je ta skutečná chemie nahrazena tou "duševní" láskou, resp. zamilovaností.A taky to souvisí s předchozími zkušenostmi,já jsem do té doby s nikým nijak extra sex nezažila,takže nebylo až tak s čím srovnat.No a tak po třech letech se to začalo hrozně horšit,tak jak to popisují holky přede mnou,nemohla jsem s ním pak už vůbec spát,snažila jsem se alespoň kvůli němu,trápili jsme se oba. Nakonec jsme se rozešli,a i když to byl nesmírně bolestný rozchod,protože jsme se stále milovali,dnes jsme přátelé a oba šťastní,že jsme to dokázali rozetnout,hlavně dříve,než by přišly děti.

Takže Romane tím ti chci říct,že si nemyslím,že by to tvojí ženě "došlo" až po 12letech, jak tady někdo píše,ani že není jasné "proč si tě vůbec brala".Z toho jak na mě tvůj příspěvek zapůsobil si myslím,že to bylo dost podobné jako u mě,a já svého manžela velice milovala.Vztah dvou lidí se vždycky opírá o nějakou hlavní kvalitu,ale někdy to člověk u sebe bohužel neodhadne dobře,koneckonců to je právě to nabírání zkušeností.Někomu funguje vztah hlavně na duševní bázi,já se u sebe přesvědčila,že u mě ne.

Radku-tvůj příspěvek se mi zdá dost nezralý.Tohle přece není otázka "hrdosti" a "ponižování", a v kombinaci s větou, že děti přece vyrostou i bez tatínka,to už je no comment.Romanova žena ho nijak neponižuje,naopak,jen to kdo něco takového prožil ví,jak těžké je otevřít se a upřímně o tom s partnerem promluvit,když ho miluješ a po všech jiných stránkách oceňuješ.Připadá mi zbytečné hrotit situaci jakovými machistickými řečmi.

Víš co je nejhorší? Že už jsi ji dávno nedokázal opustit. Děti stejně vyrostou i bez tatínka a nechat se takhle ponižovat je hodně smutné. Nepíšeš, kolik Ti je let, ale asi máš ještě hodně času před sebou a nezkaž si život s takovouhle ženskou!!! Neřeš neřešitelné, najdi v sobě hrdost a odejdi od ní. Najdi si hlavně brzo jinou ženskou a tuhle nech být!!!

To je chyba lávky, čili prostě komunikace partnerů ... Od toho se kolikrát odvíjí strašně moc.

ty si dost fandis mareno. Ale jo proc ne. Pokavad mas dobrou postavu pekny kozy a ksicht tak proc ne. Ja fakt ze dyz si vybiram marenu na pich tak me zajima jenom jak vypada nic vic. Smocim a vykopnu tak na co zkoumat neco vic ne? Pekny kozy pevny plochy bricho a pokavad je to mozny tak i hezkej ksicht na todle uplne staci.

tak to napsala úplně přesně. Asi malý sebevědomí nás vede k tomu že žijem s těma co nefunguje chemie

Není za tím někdo další? Nechce se mi věřit, že na to najednou přišla po 12 letech.

Rady jsou to všechno krásný,ale asi k ničemu.Vzala jsem si manžela,protože jsem ho měla ráda,bylo na něj spolehnutí,líbil se mi,sex byl sice příjemnej,ale nic víc a já myslela,že to tak má být.Je to už dvacet let,deset let jsem to vydržela,stále se to zhoršovalo,nakonec jsem ho už nemohla ani cítit a sex jsem začala odmítat,protože to pro mě bylo neskutečně odporný a připadala jsem si jako znásilňovaná.Vím že jsem mu ublížila,má svoje chyby ale kdo nemá,jinak je to hodnej chlap,ale já prostě nemohla.Nefungovalo to a já prořvala noci a nakonec když jsem se přinutila k sexu,odporem jsem z toho zvracela.Nic nepomohlo,vůbec nic.Nakonec se objevil chlap,v porovnání s tím mým úplně jinej,blesky mezi námi jen lítaly,chemie fungovala na 100% a já poznala to,co nikdy předtím.Není pravda,že sex není důležitý,jasně že je a je to základ skvělýho vztahu,jasně že časem ta ohromná vášeň poleví,ale ta chemie musí fungovat pořád,i když to už třeba není jako na začátku.Myslím Romane,že tvoje manželka se hrozně trápí,protože tě ráda má a ví,jak ti ubližuje.Kdyby tě ráda neměla,prostě by jí to bylo fuk a vůbec by se o nic nesnažila.Nedokážu ti poradit,protože u nás to nevyšlo a nepomohlo nic.Žijeme vedle sebe,ale co je to za život.

sex by měl vášeň startovat i po 12letech.
a dělat ho pořád se taky nemusí..
Kvalita nad kvantitu..
Romane dám ti radu, jako kámošce.
Změn ingredience: nech se ostříhat, a nech si narůst vousy, jenom takové ty krátké pěkně zastřhnuté a upravené, jestli je máš tak se ohol jako neviňátko. Nová pánská vůně, uplně jiná, než tvoje manželka zná, udělá taky svoje..a holit budeme dál..Ohol se pod paží, jestli se neholíš a nekoukej na mě...z více důvodů se vážně ohol, zkus to. on totiž čerstvý chlapský pot voní docela jinak než ten co sůstává v chloupcích, další důvod-bude to pro tebe třeba nový pocit a pěkně se namaž krémem, aby to nesvědělo a buď před zrdcadlem sakra dlouho..to je ženským vždycky divné...prohlížej se jaký si pěkný chlap a po týdnu bude třeba manželka z tebe na větvi a odstrká si tě do postýlky rychle sama.. Já bych ti to přála:)

Beru to, že po čase může ta jiskřivá přitažlivost vyprchat, ale když po milování začne brečet, tak to už je trochu moc.