Problém s kontrolováním

Tomu se říká radikální řešení! Najít odvahu a zbavit se takovým způsobem problémů, to už je co říct. To jsi se musel pořádně vytočit, když jsi se rozhodl vyhodit tolik věcí, bez ohledu na to, kolik stály.
Důležité je, že už máš pokoj od toho problému.
Přijde mi, že pokaždé, když si něco pořídiš, nedokážeš se z toho dlouho radovat, protože si začneš dělat zbytečné starosti. Potom místo, aby jsi tu věc měl pro radost, tak tě jenom zatěžuje a proto to došlo tak daleko, že tě ty věci začaly otravovat s kontrolováním, až se to nedalo vydržet, a muselo to dopadnout tak, že jsi všechno vyhodil.
Přišlo tě to sakra draho! Tolik peněz letělo oknem ven. 500 vypálených CD v koši. Jestli jsi za každou písničku zaplatil 15 korun a na každém CD v průměru 15 skladeb, tak to muselo vyjít na pěkných 100 000 Kč. Počítač v koši a všechny doplňky k němu, odhaduji to na 20 tisíc. Reprobedny, zesilovače, součástky, znám někoho, kdo se tím zabývá a ten do toho ivestoval několik desítek tisíc. Nevím, co jsi ještě dalšího vyhodil.

Tak to gratuluju. Někteří ti to tady radili už dávno. Tak hodně štěstí, nenech se zase zaplést do zbytečností.

Problém s kontrolováním je pryč a další problémy jsou taky pryč. A vidíte, šlo to i bez psychiatrů. Stačilo jenom všechno vyházet, vyprat ty bestie ven. Píšu tady, protože jsem se po dlouhé době dostal k internetu, píšu z knihovny. Sám už internet nemám, ani počítač, ani spoustu dalších věcí. Nemám už tolik možností, protože jsem všechno vyhodil. Ale vůbec mě to nemrzí. Ten klid od toho neustálého šikanování opravdu stojí za to. Přiznám se, že už předtím jsem poslední dobou míval chuť se vším šlahnout, protože už se to neustálé sekyrování opravdu nehodilo. Už jsem měl sto chutí všechny ty ludry vymlátit, až jsem to nakonec udělal. Všechno jsem vyhodil do kanálu.

"...Potom už zbývá tohle: http://www.youtube.com/watch?v=hTBzRZjdic0" Takže Poraď si sám! Výborně! To je ono! Taky jsem si nakonec poradil sám. A jak! Dal jsem tomu pořádný kartáč!
Než k tomuto konečnému rozhodnutí došlo, měl jsem opět svůj den. Už od rána to začalo a po celý den mě to neustále sekyrovalo, až to bylo nesnesitelné. To jsem od te hlavy opět dostával jeden úkol za druhým, abych něco kontroloval, a dokud jsem to nesplnil, cítil jsem se mizerně. Úkolů bylo hodně a složitých a musel jsem se zase honit jak magor a nervovat. Bylo to doslova peklo. Úplně mě to terorizovalo. Myslel jsem, že mě trefí šlak z toho.
Nakonec jsem jsem se naštval a udělal se vším krátký proces. Začal jsem s tím na druhý den v sobotu. Začal jsem všechny věci likvidovat a nechal jsem si jenom pár nejdůležitějších věcí. Kurník šopa, dvě velké popelnice, které byly prázdné, jsem zaplnil tak, že se nedaly zavřít. Nejméně deset metráků hebel skončilo v popelnici. Audio CD disky: Měl jsem asi 100 originálek a asi 500 vypálených s písničkama zakoupenýma v internetovém obchodě ke stažení. Nechal jsem si jenom originálky a ty dělané letěly do popelnice, ikdyž to stahování taky nebylo zadarmo, každá stažená písnička mě stála kolem 15 korun. Také jsem vyhodil celý počítač a všechny doplňky k němu a také všechny počítačové knihy a všechny zápisy o počítači. Vyhodil jsem všechny dělané zesilovače, dělané reprobedny, náhradní díly, všechny své elektrikářské zápisy a koupil jsem si jednoduchou hi-fi věž. Vyhodil jsem i spoustu dalších věcí.
Určitě řeknete, jestli nebylo škoda všechno takhle zničit. Byla i nebyla. Na jednu stranu už nemám tolik možností, co používat a čím se bavit, ale na druhou stranu už mám konečně pokoj, už mě nic šikanovat nabude, už nebudu muset kontrolovat, protože už není co. Dokonce už můžu i svobodně přemýšlet a nemusím se bát na některé věci myslet, aby z těch myšlenek nevznikl úkol něco zkontrolovat. Asi si řeknete, že mám hodně peněz, že si nevážím věcí ani peněz. Není to však pravda, peněz moc nemám a musím na ty peníze dělat. Přesto jsem musel udělat toto radikální rozhodnutí, byla to asi jediná možnost. Už se ta pakárna nedala vydržet.
Nemám už sice zdaleka tolik písniček k poslechu na CD, ale hlavně, že už nemusím pořád dokola kontrolovat, jestli to mám dobře vypálené, jestli mám dobře vyčištěný zvuk nahrávek, jestli mám dobře vypsaný booklet k CD, a další. Nemůžu už sice používat počítač, jak se mi zachce, a když chci jít občas na internet, musím jít k někomu, kdo má internet nebo jít na internet do knihovny. Ale hlavně, že už nemusím pořád dokola jak idiot kontrolovat, jestli mám správně nainstalovaný program, jestli mám správně nastavené všechny aplikace, jestli mám dobře uložená nebo zalohovaná data, jestli mám správně a úplně udělané zápisy o tom, jak zacházet z počítačem, jak se správně vypaluje, co jsou to zdroje softwaru a jak s nimi pracovat, co je to ISO obraz, jak vypadá HTML soubor, co je to kódování textového souboru, jak používat příkazový řádek, jak se nahrává zvuk na počítači, a spoustu dalších luder. Při poslechu rádia a CD už nemám tak kvalitní poslech a tolik vymožeností, protože už nemám ty dělané a vylepšené zesilovače, reproduktorové soustavy apod, ale hlavně, že už nemusím pořád dokola jak blbec kontrolovat, jestli mám všechno dobře zapojené, jestli mám správně nakreslená schémata zapojení, jestli mám správně nakreslené papíry s plošnými spoji, jestli mám správně zapsaný seznam všech součástek a jejich parametry, jestli mám správně zapsané, jak dimenzovat součástky na napětí, na proud, na výkon, jestli mám dobře vysvětlené, co je to symetrické napájení, co je usměrňovač, a spoustu dalších bestií. A tak bych mohl pokračovat.
To kontrolování byl úplný hnus, úplné svinstvo! Ještě nějakou dobu se mi bude zvedat kufr, když si na to vzpomenu; jak mě to neustále terorizovalo nebo jaké komplikované ludry jsem musel pořád dokola kontrolovat.
Příště, až si budu chtít něco vyrobit nebo koupit nebo zapsat, tak si to nejdříve pořádně rozmyslím! Nerad bych znovu dopadl tak, že by mě něco začalo šikanovat.

sakra jde? Lidé ti tu dobře radí a tobě se pořád nic nelíbí. Potom už zbývá tohle:
http://www.youtube.com/watch?v=hTBzRZjdic0

sakra jde? Lidé ti tu dobře radí a tobě se pořád nic nelíbí. Potom už zbývá tohle.

...psychiatrovi. Ten by ti...k tomu psychiatrovi nejdeš? Máš OCD, to je nemoc, tak proč se odmítáš léčit?

...psychiatrovi. Ten by ti žádné věci nezabavoval...
Však já taky netvrdím, že by mi psychiatr zabavoval nějaké věci, já jsem snad napsal, že kdybych se se svým problémem svěřil jiným lidem, tak mi někteří jsou schopni zabavit věci nebo jinak házet klacky pod nohy; lidé jsou různí. To jsem nemluvil o psychiatrovi. Zase takový debil nejsem, abych si myslel, že doktor půjde ke mně domů, tam se mi bude hrabat ve věcech a všechno házet do popelnice. A nemyslím si ani takovou volovinu, že ten dokor začne o všech mých problémech mluvit se všemi lidmi a dělat mi nepříjemnosti. Žádné takové 3.14čoviny si nemyslím, takový debil nejsem.

"Potřebuješ...No co pak teda chceš. Lidi ti tu radí a dobře a ty všechno odmítáš. komu holt není rady, tomu není pomoci.

proč by ses měl bát jít k psychiatrovi. Ten by ti žádné věci nezabavoval, vždy´t by se k nim ani nedostal. A nikomu by to neřekl, existuje lékařské tajemství, víš? Nebo si myslíš, že by to hned zavolal k tobě do práce a sdělil to všem tvým známým a přátelům, To je fakt už úplně zcestné myšlení! Psychiatr se s takovými jako ty setkává dnes a denně, předepíše ti prášky proti úzkosti a časem se ti uleví, přestaneš mít pocit, že musíš všechno kontrolovat. Jsi prostě psychicky nemocný a čím déle budeš odkládat návštěvu u lékaře, tím déle se budeš trápit. Nehledě na to, že se to časem zhoršuje a jednoho krásného dne se totálně zhroutíš a skončíš v psychiatrické léčebně. Vezmi do hrsti poslední zbytky zdravého rozumu a mazej k psychiatrovi!

"Potřebuješ psychiatra" To je problém. Co potom ta ostuda? Navíc podle toho, co můžu kdykoliv slyšet o psychiatrech, mám obavy, že ze mě udělají blázna nebo mi jinak uškodí. A nemám odvahu se se svým problémem svěřit ani lidem, protože bych měl ostudu. Navíc by mi asi udělali více škody, než užitku, v domnění, že mi tím pomůžou. Třeba by mi ty věci, které musím kontrolovat, zabavili nebo vyhodili, s tím, že mi z nich haraší v bedně. A přitom za ten problém ty věci nemůžou, protože jsem je měl taky i dříve, kdy jsem nic kontrolovat nemusel. Navíc ty věci potřebuji. Nebo by mi lidé mohli házet klacky pod nohy tak, že by mi přidali mnoho nových povinností a řekli by, že mi to pomůže, protože prý to kontrolování mám kvůli tomu, že nemám co dělat, nemám prý žádné starosti a proto se zabývám blbostmi, jako je kontrolování. Přitom to není pravda, protože to vidím sám na sobě. V období, kdy mám více volného času a méně starostí, méně povinností, tak je to ještě snesitelné, to mě to kontrolování tolik neotravuje. Zatímco v období, kdy mám starostí a povinností více, to tak to zažívám doslova peklo. To přichází jeden úkol kontroly za druhým, jako by mi to ta kriplovská palice dělala naschvál. Mám co dělat, abych všechno stihl, celý den se honím jak debil. Například mám co dělat, abych vůbec stihl přijít do práce. Než výjdu z domu, nutí mě to kontrolovat různé věci a vzniká jeden úkol za druhým. Potom se zdržím a musím utíkat jak idiot, abych vůbec stihl včas přijít do práce. Nestihnu se ani nažrat. Během pracovní doby se mi hromadí jeden úkol kontroly za druhým a až přijdu domů, musím všechno kontrolovat a honit se, abych to stihnul. To je o nervy. To je úplné šikanování. Mám to vůbec zapotřebí se takto nechávat terorizovat? Když přijde potřeba, abych něco zkontroloval, není jednoduché se na tu kontrolu vykašlat, protože dokud to nezkontroluji, cítím se blbě. Taková nepříjemná nejistota, takový nesnesitelný pocit, jako by se mi všechno hroutilo. Kdo to nezažil, asi nepochopí.
Nikomu jsem se nesvěřil, jsem na celý problém sám. Nanejvýš v internetové diskuzi jsem se svěřil, protože je to anonymní. Proto jsem se chtěl zeptat na to, jestli existují nějaké další techniky, pomoci kterých se člověk takového problému zbaví sám. To, co mi poradil pytel, vypadá dobře a účinně, pokouším se o to, ale zatím jsem nenašel dost síly, abych to dotáhnul, snad se to povede časem. Problém je, že neustále brzdím svoje myšlení, ve snaze minimalizovat, kolik mi napadá věci, které by se "hodily zkontrolovat". Pořád je tady obava z toho, že kdybych to myšlení přestal brzdit a nechal, ať mi napadá třeba i více úkolů pro kontrolu, tak co když je pak nedokážu odmítnout kontrolovat a co když potom budu muset dřít velké množství kontrol. Vím, že bych se potřeboval dostat do stavu, že nebudu muset brzdit svoje myšlení, a že si budu moct dovolit vymýšlet třeba i různé požadavky, které by se "hodily zkontrolovat" a přitom umět ty kontroly odmítnout. Tak to fungovalo dříve.

Potřebujes psychiatra, jsou to nutkavé stavy způsobené úzkostí. Až se zbavíš úzkosti bude ti líp, taky ten perfekcionismus znamená že nevíš co je důležité a nemáš svoje priority. Neboj, dostaneš se z toho.

Já se ti pokusím popsat, jak jsem si s problémem poradil já. Tedy ne u mě, ale jeden známý měl problém, že byl neustále nucený něco kontrolovat a už ho to zotročovalo. Nemohl ani myslet na co chce, protože stačila pitomá myšlenka a už vznikl úkol něco kontrolovat. Denně mu vznikalo přes padesát úkolů něco zkontrolovat a ty úkoly byly těžké a otravné. Tak jsem mu poradil, aby nic nekontroloval hned, ale nejdříve si na lístek napsal, co musí zkontrolovat a aby to odložil na další den. Další den aby podle toho papíru kontroloval všechny úkoly, ale dal jsem mu limit, aby kontroloval jenom 50 věcí, víc ne. Musel si ze všech těch úkolů (v průměru jich míval kolem 55) vybrat jen 50 "nejdůležitějších" a ostatním dát padáka. Zvládal to celkem slušně. Všechny vynechané úkoly jsem si zatím zapisoval do notýsku. Postupem času, zhruba po týdnech, jsme ten limit snižovali, až jsme se postupně dostali na pět úkolů. Zvládal to slušně. V mém notýsku se zatím hromadily všechny jeho nezkontrolované věci, bylo tam za tu dobu více než 600 úkolů, měl jsem už plný pytel papírů. Později jsme se domluvili na dalším postupu. Vybrali jsme si dobu, kdy on bude mít více času a taky dobrou náladu, aby měl dost síly všechno zvládat a přišel ke mně. Z těch svých sešitů jsem mu četl všechny úkoly kontrol, které vynechal a u toho měl znovu za úkol odolat a nekontrolovat to. Když jsem mu přečetl první věc, viděl jsem na něm, že si říká, až přijdu domů, musím to zkontrolovat. Přečetl jsem mu druhý úkol. Zase bylo na něm vidět, že to musí potom zkontrolovat a už si ty dvě věci vduchu opakoval, aby je nezapomněl. Přečetl jsem mu další. Stále bylo vidět, že to chce potom zkontrolovat a že mu dá práci si to zapamatovat, už byly totiž tři. Přečetl jsem mu další. Stále to chtěl, až přijde, zkontrolovat, už ty věci byly čtyři, ale už měl co dělat, aby to všechno udržel v hlavě. Přečetl jsem mu další. Už jich bylo pět a chtěl je všechny, až přijde, zkontrolovat, a proto se snažil ze všech sil je držet v hlavě. Přečetl jsem mu ještě další a další. Už bylo vidět, že už to nemůže udržet v hlavě, je toho moc. Snaha zapamatovat si, co všechno musí zkontrolovat, zkrachovala. Četl jsem dál, až byly přečtené všechny papíry. Bylo vidět, že mu ze všech úloh, přes šesti set, zůstalo v hlavě jenom nepatrný zlomek. Bylo vidět, že už netouží mít ty úkoly zkontrolované, protože si řekl: Jestli těch několik málo úkolů, které jsem si zapamatoval, zkontroluji, to mě nezachrání, když těch úkolů je celkem tak hodně. Smysl by mělo jenom zkontrolovat všechno a to je nemožné, protože jsem je zapoměl. Můžu se na celé kontrolování vykašlat, nemá to cenu. Už se těch problémů z kontrolováním zbavil. Aby se to upevnilo, tak jsme podobné sezení ještě opakovali. Nakonec získal jiný náhled na všechno. Dokonce už nemusel omezovat ani svoje myšlení, aby nevznikl úkol něco zkontrolovat. Problém z kontrolováním se už neobjevoval a jenom stačilo si hlídat, aby tomu znovu nepropadl.
Můžu ti doporučit, abys něco podobného vyzkoušel, je to účinné a může to člověk dělat i sám.

Jasně, dříve se to nazývalo obsedantní neuróza. Dá se to léčit, navštiv psychiatra a psychologa.

rok 2000 smrdí

Ty jsi opravdu zoufalý. Kvůli tomu, aby jsi se zbavil toho otravného kontrolování, chceš opravdu všechny své věci zredukovat? To myslíš vážně, že by jsi spoustu svých věcí zlikvidoval, včetně užitečných, případně nahradil něčím jednodušším, ikdyž méně dokonalým? To je opravdu síla. Uvažuj jinak: Jsou lidé, kteří mají spoustu různých věcí, třeba i složitých, a vůbec je neobtěžuje žádné kontrolování. Dokonce i ty v prvním příspěvku tvrdíš, že později, než v roce 1994 ti začalo přibývat spoustu věcí a poznámek a že jsi s tím žádné potíže neměl. Nemusel jsi kontrolovat a nebyly ani jiné potíže. Tedy do určité doby. Tvrdíš, že až v roce 2000 se to najednou pokazilo. Pochybuji, že se v tu chvíli najednou zvýšilo množství věci. Spíš bude chyba jinde. Přijde mi, že sis tenkrát zavedl nějaký podivný a komplikovaný pořádek, který místo, aby ti sloužil, tak ti akorát komplikuje život. Jestli sis všechno zbytečně nepřekomplikoval a nezavedl blbý složitý systém. Jinak je ještě možné, že se ti něco odstartovalo v hlavě. Zkus se zamyslet, co se v tom pitomém roce 2000 změnilo ve tvé hlavě, věcech apod

U mě to není nijak jednoduché. Mám udělaných spoustu věcí a složitých, takže je riziko, že se někde objeví chyba, třeba z důvodu, že jsem na něco zapomněl. Nedá se totiž myslet na všechno. Proto to musím opravovat třeba dodatečně a vracet se k tomu. Už nemám přehled, co všechno už mám a co ne, protože se to ani nedá zapamatovat. Proto se často stane, že se k něčemu vracím, abych to opravil a zjistím, že není co opravit, že to už je, a tak to neopravím ale jen zkontroluji. Drtivá většina (ne-li všechno) je toho za celou dobu už v pořádku, ale stále nemám stoprocentní jistotu, že je to v pořádku úplně všechno. Proto musím každou chvíli jak blbec něco kontrolovat a ty kontroly mě už zotročují. Proto se snažím řešit, jak z toho problému ven.

Nevím si už rady, moc možností mi nezbývá. Možností mám jenom tyto:
*)Abych se vyhnul riziku, že bude něco v nepořádku, tak musím každou chvíli kontrolovat. Ale to je neustálé obtěžování a dřina.
*)Druhá možnost je vykašlat se na to kontrolování, ale tady je zase riziko, že zůstal a zůstane i dále někde nedostatek a s tím se zase nemůžu smířit.

Obě tyto možností mají své nevýhody. Abych z těch dvou nevýhod nemusel mít ani jednu, tedy abych nemusel ani kontrolovat, ani mít riziko, že někde zůstane nedostatek, byla by tady jenom taková možnost, že bych musel mít tak dokonalou paměť, což nikdo asi nemá, a pamatovat si úplně všechno, co všechno mám udělané a jak a kde. Jenomže těch věcí a těch složitostí je tolik, že se to zapamatovat nedá.
- Nebo je tady ještě jiná možnost, a to taková, že bych musel všechny svoje věci zredukovat. Některé vyhodit, některé zjednodušit, některé nahradit něčím jednodušším, a tak dále. Tady bych dosáhnul toho, že bych nemusel ani kontrolovat, protože bych neměl co kontrolovat, a zároveň taky toho, že bych neměl ani riziko, že je někde nedostatek, protože by nemělo v čem být nedostatek. Toto řešení ale taky není ideální, protože bych se musel mnoha užitečných věcí vzdát, a mnoho dalších užitečných věcí bych musel nahradit jinými, které mi už tak moc nevyhovují. Prostě bych přišel o některé své záliby a některé další své záliby bych měl omezené.

Potřeboval bych se z někým poradit, z nějakým odborníkem, ale psychiatr by se k tomu nehodil, protože ti nemají na lidi tolik času, aby s nimi mohli pořádně probírat různé problémy, příčiny, různé souvislosti, vymýšlet různá řešení a všechno rozebrat. Nemám se s kým poradit.

A co takhle postupovat jinak: Co kdyby jsi pokaždé, když budeš muset něco zkontrolovat, tak místo kontroly si ty úkoly jenom poznačil na lístky a na druhý den si z těch zapsaných úkolů zkontroloval jenom některé, jenom ty "nejdůležitější" a ostatním dej "padáka". Když tohle dokážeš a budeš takto pokračovat, tak ten problém bude slábnout. Později budeš mít sílu zvládnout následující pokus, který pak doporučuji: Vždycky, když tě napadne, že musíš něco zkontrolovat, tak místo kontroly si ten úkol jenom napiš na lístek s tím, že si řekneš, že se to zkontroluje jindy. Postupně se těch lístků nahromadí hodně, třeba celý pytel, a až budeš mít někdy více času a taky více síly (hlavně dobrou náladu), tak udělaj toto: Prohlížej si lístky jeden po druhém a čti si je, ale nic nekontroluj, říkej si to počká. Až těch úkolů bedeš mít přečtené celou hromadu, tak z nich většinu zase zapomeneš a jediné, co ti zůstane v hlavě je to, že je jich hodně. Potom to bude chtít zatnout zuby a všechny ty lístky zničit a vyhodit. Potom už nebudeš vědět, co všechno jsi měl zkontrolovat, zůstane v hlavě nanejvýš pár úkolů. A ty bude lehké odmítnout zkontrolovat, protože si řekneš, například "Ty čtyři věci, jestli zkontroluji, to mě nezachrání, když těch věci, které jsem měl zkontrolovat, bylo několik set a zkontrolovat je nemůžu, protože už nevím, které to byly. Můžu se na tu kontrolu vykašlat, nemá to cenu." A tak necháš veškeré kontrolování zkrachovat. Možná ti bude z toho chvíli blbě, ale věř tomu, že to přejde a už tě to kontrolování nebude tak obtěžovat. Můžeš zkusit podobný pokus provést příště znovu a věř tomu, že už to půjde snadněji. Celý pokus můžeš opakovat příště zase znovu. Dokud se to nezpraví. Postupně se ti změní náhled na všechny věci, a zbavíš se toho otravného kontrolování.

Tak zkus, co jsem ti poraila. Mně to pomohlo. bez pevné vůle budeš muset opravdu k psychiatrovi.

Jenomže když půjdu k psychiatrovi, tak je konec, protože budu mít z ostudy kabát - každý si řekne: to je ten blázen, který musel jít k psychiatrovi, to je ten vygumovaný magor. Byl bych pro nějaké alternativní řešení.