Problémy s mámou

Zdravím,

        potřebovala bych poradit s mým problémem, co se týče mé "mámy".

Moje situace je taková, že svou vlástní mámu ani jako mámu neberu. Nikdy se o mě totiž nezajímala.

Odmala jsem s Babičkou, žila jsem s ní až do do svých 10 let, pak jsem uviděla svou mámu, která si mě vzala, ale stejně mě za 1. rok poslala zpátky k Babičce. Ted v mých pátnácti letech s ní žiju v malém bytečku, a abych pravdu řekla, prostě máma to není, spíše generál. 

Můj den probíhá tak, že brzy ráno vstanu a musím automaticky začít uklízet to, co "máma" s nevlastním otcem udělali přes ten večer za bordel, a běda jakmile bych to neuklidila. Poté co je vše uklizeno tak musím mít jít do školy, z které se vracím až okolo 16, hodiny. Po té musím jít vařit, aby bylo co k jídlu aspon.  Jenže mezitím, co jsem byla ve škole se tam udělá další bordel, který musím zase já uklízet + to co si "máma" poroučí.  Klid mám až kolem 21. hodiny a na učení čas nemám, a jelikož studuji na "Zdrávce", tak to učení bych dost potřebovala. A takhle to je den co den. 

Když po ní něco potřebuju, tak mě budto neposlouchá, nebo mě seřve, co si vůbec dovoluju něco chtít. 

Například, když jsem měla problém s intimními partiemi, tak jsem to musela vydržet, páč jí to nezajímalo, a nikam mě samotnou nepustí. A jakmile bych zkusila zdrhnout, tak na mě zavolá policii (Ano, i to se už stalo a to jsem jen jela s příbuznými se koupat)  Pořád mi vyhrožuje, že mě pošle ke svému pravému Otci, kterého jsem už neviděla ani nepamatuju, ale dobré časy to s ním nebyli (fyzické týrání).  
Navíc mi máma:
-Lže ostatním o tom jak to u nás probíhá.
-Leze mi do peněženky a jen tak si vezme peníze, kterou nejsou její.
-Čte si zprávy co mám s přítelem i s ostatními.

Jediné dny kdy mám klid je víkend, které trávím u svého přítele. Což stálo taky dost usilí, abych mohla k němu aspoň.

Ted to je  v takové podobě, že to už prostě nedávám. Stačí jen zmínit jméno mé matky a já se začnu klepat a brečet.
Když jsem doma, tak se celou dobu bojím, kdy mě začne seřvávat za úplně blbosti (Například: Špatně otočené sklenky(Nepřeháním)) 

S mým přítelem se snažíme vymyslet jak to udělat, abych měla klid, nebo aby se to aspon trošičku zlepšilo, bohužel všechny pokusy marné. Už fakt nevím co dál, jakmile mi příjde nějaká výhružná SMSka od ní, nebo se stačí jen o ní zmínit začnu se klepat a brečet, jak jsem už zmiňovala a pak to končí kolapsem (Někdy i dost dlouhým) 

Abych pravdu řekla, chci od ní odejít, ale je to těžké právě kvůli tomu, že mi je jen pouhých 15 let. 
Měla bych kam jít, mohla bych ke svému příteli, který bydlí jen 7 km ode mě, žije s rodičema, a nějakou tu brigádu bych si taky našla, abych přispěla aspon na jídlo (Už jsme se o tomhle s jeho rodinou bavili a jim by to nevadilo, jen by fakt chtěli něco málo na to jídlo) 

Momentálně trávím čas v nemocnici na pozorávání, kam mě odvezli přitelovi rodiče, páč jsem byla hodně dlouho "mimo" (Předtím přišla výhružná SMS od "mámy", kde stálo: Andreo! Okamžitě padej domů pojd sem uklidit, jinak si mě nepřej, už toho mám fakt dost, každej víkend si u Patrika a doma skoro nejsi, a kdo tu má všechno za tebe dělat!!!!! Neser mě ty couro jedna, jinak pojedeš ke svému fotrovi, který tě šetřit nebude) 

Poté přijela do nemocnice má "máma" Vyrvala mi mobil z ruky a mazala smsky, a všechno svedla na mého přítele.
Při tom u něj jsem v pohodě, dokud se nezmíní moje matka. V tom se přítel už naštval, vzal mě za ruku a šel to k doktorce vše říct, jak to je. Doktorka mu uvěřila (Viděla jak jsem se tvářila pokaždé co jí zmínil, a řekla jsem jí, že domu ted nechci), ale řekla nám že s tím nemůže nic momentálně dělat. 

   Prosím o jakoukoliv radu, co by se dalo dělat. Aby se to zlepšilo, už mám i já sama o sebe strach, přítel to samé.
    Děkuji za případné rady,
                           S pozdravem: 
                                                   Andrea