Prožitky blízkosti smrti (NDE)

Vždyť si každý nechte své přesvědčení, své názory. Po smrti pozemského těla si to každý prožijeme sám, většinou tedy poznáme, že žijeme dále i po smrti těla. Někdo ovšem si dále myslí, že je stále zde na zemi a chová se skoro stejně. :-(

Byl mrtvý 15 hodin?-Petulko,Petulko.A ty vjemy?Pry jsme schopni vnímat podvědomím a nevědomím,proto se mluví na lidi v komatu,ale pokud je mrtvy i mozek-je konec i s tímto..

Jasně Lolo, díky za vysvětlení. Dr. Moody je jeden z těch pisálků. Jak vysvětlit prožitky člověka, který byl prohlášen za mrtvého a "vrátil" se když ležel na pitevním stole - cca po 15 hodinách od "smrti". Jak vysvětlíš, že "mrtví" lidé vědí detaily které se odehrají v okamžiku jejich smrti o několik pater výš. Vědí věci které NEMOHOU vědět pokud vědomí či duše zůstává v mozku.Lolo, Lolo...

Take jsem se o to zajimala nejak v postpuberte,ale pak me z omylu vyved prosty fakt,ze vsechny tyto stavy jsou pouze nasledek toho,ze mozek jede dal neovladan.Mozkova smrt jak znamo nastava cca 20min? po zastave srdce.Takze abyste zjistili co vas ceka opravdu,musel by vam zemrit i mozek..No a to jaksi neni jiz navrat mozny..takze..bylo to pro me zklamani,ale co se da delat.Take jsem se v tomto stavu ocitla a prave proto se o to zajimala a myslela jsem si kdovico.Je to temer to same co sen-take ho vedome neovladate.A zivot se vam promitne i za vedomi,pokud se ocitnete v nebezpecne situaci a vam se zda,ze neni vychodisko.Par pisalku na tom vydelalo slusny prachy.Nedavno byl v radiu primar jedne z JIPjednotek-a diskutovali na toto tema.Rozebiral tam prave funkci mozku a vysvetloval velmi podrobne,jak k temto stavum dochazi.A take rekl,ze na odd.ARO podavaji latku,ktera ma jako jeden z vedlejsich ucinku prave ten klouzavy pocit vjizdeni do uzkeho prostoru-tedy tunelu.Tak nejak to rekl.Az budeme opravdu mrtvi,tezko budeme slyset a vedomi umira s mozkem,takze si nemalujme,ze si pokecame s babickou,protoze i pamet umre s nim-no skoda,ale neda se svitit.To co jsme-tato osoba-vezme za sve-treba duse opravdu je,ale tak jak si ji predstavujeme-takova jiste ne!neslysi,nevidi,nemysli,neni zamilovana-nepamatuje si onu zminenou babicku ani Pannu Marii..To na cem lpime je nase minulost-nase vedomi-to nase JA-ale to bohuzel nechame ve svem mozku..

Když mi bylo asi 12-13,byly jsme se s kamarádkou koupat.Půjčily jsme si takovou obrovskou gumu,na ktere jsme se houpaly a skákaly.Nějak se stalo,že jsem se najednou ocitla pod vodou a začala se topit.Už jsem nemohla vydržet s dechem a chtěla se nadechnout.V tu chvíli jsem otevřela oči a nadechla se.Kousek nad sebou jsem viděla prosvětlující hladinu,ale už jsem nemohla plava dál.CHvíli poté se mi(muselo to být snad během vteřiny,protože mě hned vytáhli)promítl můj život zpátky.Bylo zajímavé,že to bylo opravdu ve velice kraťoučké době,ale do posledního detailu.Vím,že si pamatuji ten pocit překvapení,nevím jak to říci,ale ještě chvíli poté jsem si útržkovitě z toho pamatovala nějaké věci.Prostě,nejen,že se mi ten život promítal.Nebylo to jako film.Jakobych si "odprožívala" svůj dosavadní život do posledního detailu pozpátku.Vím jen,že to skončilo někde u 2-3 let.To jsem se probrala.Nebylo to zlé.Na jednu stranu neutrální,jako kdybych necítila své "já" a na druhou stranu vím,že si pamatuji hrozně příjemný pocit,jakoby radost,že jsem vše mohla prožít znovu.Je to zvláštní,řekla jsem to manželovi a pár lidem okolo mne.Nechci si přebírat jejich pohledy.Také bych asi nevěřila,kdyby se to nestalo...

Pro Andreu i ostatní:Doporučuji Ti přečíst si knihu "V náruči světla" od Betty J. Eadieové. Jedná se o paní, která prožila klinickou smrt a popisuje vše co prožila. Je to skutečně krásná kniha a velmi mi pomohla, když mi umřel můj blízký.

Zdárek!Zajímalo by mě jestli jde prožít N.D.E. i při narkoze,jako při operaci.Nebo co se děje s tělem když udělám tohle:Sednu si nazem,zhluboka a rychle dýcham,a nakonec se zvednu opřu se třeba o zeď a někdo mi zmáčkne na srdce??Už jsme to (dobrovolně) podstoupil a zkusim to popsat.********************************Jak mi zmáčkli srdíčko,cítil sem pocit jako kdybych usínal,ale příjemný.Pak se mi MOŽNÁ něco zdálo ale nepamatuju si to.Najednou ležím na zemi a cítím jakousi ''časovou díru'',nevím kde sem nevnímám lidi kolem sebe všechno je zkreslený nejvíce zvuk,a čas jako by nebyl,hlavou mi proběhlo plno myšlenek.A v malém okamžiku všechno utichlo a byl sem zpátky v realitě.**************************************Celkem se to podstoupil dvakrát a poprvé si jen matně pamatuji jak vidímsebe stát na čtyřech v místnosti kde sem ve skutečnosti byl jako kdybych stál za svým vlastním tělem které pomalu klesalo k zemi.Je to zajímavé al neberte to jako návod,protože bych řek že je to hodně nebezpečný....

Ahoj, chtěla bych se podělit o mou nedávnou zkušenost. Snad to patří do tohoto tématu. Po zákroku na míše,kdy mi brali mozkomíšní tekutinu a dávali kontrastní látku kvůli rentgenu pateře. Vše probíhalo vcelku dobře, ale druhý den po propuštění z nem. jsem hned ráno měla hroznou bolest hlavy a dávila se bílou pěnou. Od chvíle,kdy mě začal syn oblékat (jela pro mě sanita), už si nic nepamatuji, jen z vyprávění. Byla jsem mimo. Druhý den jsem se probrala v nemocnici pod kapačkama a když jsem začala už vnámat, tak jsem si uvědomila, že se mi zdálo (ale ve snu se přece nevidíš!)že se jsem byla na úzkém lůžku, všude zářivé světlo a nade mnou se skláněl lékař a běhaly sestry. Myslím,že to byla tzv. klinická krátkodobá smrt. Pocit z toho mám stále dost divný a raději na to nemyslím. Řekli mi, že jsem měla postpunkční příhodu. Tak nevím, posuďte sami, co si o tom myslet. Já jsem realista a nevěřící, ale toto mě překvapilo. Ahoj.

Vis Martino, ale ja se tak opravdu necitim...mam pocit, ze jsem nic nedokazala a ze jsem na svete zbytecne ... A prave je paradox, ze uz se prijemne vubec necitim, spis mam pocit, ze beru kyslik potrebnejsim lidem. ALe jsem v bludnem kruhu a nevim kudy ven...divne?

Ivo, nemusíme dokazovat, stačí, když se cítíme příjemně a i lidé nám blízcí. To úplně stačí k tomu, abychom věděli, že jsme toho už dokázali hodně. M.

kdyz jsem mela par opravdu hroznych drzkopadu na kole, tak se mi take promitl muj dosavadni zivot v tech par okamzicich, nez jsem dopadla na zem...zvlastni bylo, ze jen to krasne a prijemne ...nechapala jsem to...byla to takova jakoby rekapitulace...ze se sebou mohu byt spokojena, ze jsem toho dost dokazala...(ted mam naopak pocit, ze jsem nedokazala nic) Opravdu to byly malickosti, na ktere clovek uz davno zapomnel...

já se o tohle taky zajímám kdybys objevila nějakého člověka který tohle zažil taky bych byla moc ráda kdybys mi dala vědět protože se o těhle věcech snažím napsat knihu..mysteria"seznam.czTa tečka před tím mysteria musí být.Navíc jsme přišla apostupem na to že každý zažívá trochu něco jiného takže bych byla velice ráda.předem děkujiMia

Díky že ses ozvala. Já se ničeho nebojím. Sama jsem to nezažila, ale moc mě to zajímá. Scháním lidi s těmito zkušenostmi. Přečetla jsem o tom dost knih.

Nechci mluvit,ale pokud Te mohu poprosit obrat se k Bohu a pokus sedelat dobre veci,treba jen v maličkostech.

Andreo,já mám.Ničeho se neboj.

Díky.Už roky se o tohle téma zajímám. Je to nejúžasnější věc, jakou znám. Bere totiž strach ze smrti a podporuje víru.

Já sama jsem nic takového nezažila, ale zažil to náš třídní učitel ze střední školy. Když jel se svou třídou na výlet na vodu, tak se na jezu pod nímž byla velká hloubka převrátila loďka a jeden žák zůstal pod vodou. Učitel mu chtěl pomoci a zjistil, že ten žák je pod vodou zaháknutý za nějakou kládu a tak s ní pohnul a vysvobodil ho, jenže se ta věc naopak shrnula na něj a on se nemohl vyprostit. Prý se mu skutečně promítnul celý jeho život - i věci na které už dávno zapomněl, protože už byl přesvědčený, že se utopí. Ale nakonec se mu podařilo zachránit.

Ahoj lidi,je mezi vámi někdo, kdo zažil prožitek blízkosti smrti (např. po těžkém úrazu, nehodě,...)a vrátil se zpět do života? Co jste při tom zažívali? Díky.