Prý jsem ubohá...

ahoj, tak jsem si to tu přečetla. No asi tě moc svym názorem nepotěšim,ale já bych se s ním rozešla - teda pokud je to ?kutečně tak,jak píšeš,a není to všechno jen tvá paranoia. Já bych s pocitem ponížení a vynucování si někoho žít nemohla. Vubec nemůžu pochopit,jak můžeš žít s někym,kdo tebou tak trochu pohrdá. Já bych se na něj vykašlala,i když bych tim trpěla sebevíc, ale si má zachovat taky trochu důstojnosti. A buď taky trochu spokojená sama se sebou, chlapi nemaj rádi zamindrákovaný holky (.....to ti radí ta pravá :-)), a když on vidí,jak se s ní srovnáváš atd., tak tebou možná začíná trochu pohrdat.. ale radí se lehce..

Tak to je přednost nad přednosti, že ta modelka lítá první třídou v letadle:-(.
Nevím, jestli je tvůj přítel tak na prachy anebo ty sama, ale je mi z toho příspěvku divně..ty neuznáváš nějaké jiné hodnoty? ´
Vykašli se na přítele, najdi si nějakýho normálního kluka, sedněte spolu na kolo a jeďte se projet do lesa, prostě žij!!!!!!!!
Já bych osobně nechtěla žít život té jedinečné krásky s trojkama, co má během kafča minimálně pět hovorů a hovoří plynně anglicky...připadá mi to fakt trochu ubohé, možná i ty seš trochu ubohá, možná tvůj přítel?

Mám strach a nevím,co udělat,protože jsem totálně na dně a po nocích ani nespím, jako teď. Mám přítele a myslím, že ho miluji na celý život, jenže on mě asi ne. Má totiž svůj životní ideál, platonickou lásku, kterou má na piedestalu a úplně ho to odrovnává. A já se přistihuju při zničující nenávisti. Nenávidím tu holku tak zuřivě, jako nikdy nikoho. Ona je totiž ztělesněním dokonalosti: třiadvacetiletá modelka s pohádkově bohatým přítelem v zahraničí, nejdražším modelem auta, gold platební kartou, perem Mont Blanc, kabelkami Vuitton, tisícikorunovými parfémy si snad leští i zrcadlo, lítá první třídou v letadle, mluví několika jazyky... a to je jenom zlomek výčtu jejích předností. Kromě toho je krásná jako princezna od hlavy až k patě, postavu jako z pánskýho časopisu a obličej úplně dokonale krásný - tak panenkovsky. A aby toho nebylo málo, minimálně trojky prsa. Když bývá v republice, má pronajatý luxusní byt v Praze. Často jsem se přítele na ni ptala, abych se ujistila, že mi řekne, že jsem jeho nej a jediná, ale nikdy jsem to od něj neslyšela a když byla v Praze, dokonce mě s ní seznámil, abych prý viděla, že je to jenom kamarádka a nic mezi nimi není (to mi bylo jasné i předtím,ona by si o něj co do sexu kolo neopřela,bárbína), ale tím mi nepomohl, za první jsem viděla tu holku ve skutečnosti a za druhé jsem pochopila, že se mi spíš chtěl tak nějak pochlubit a možná si to ani neuvědomil sám. Ona má takový fluidum, co určitě působí i na mého přítele: z ní je cítit jiný svět, prachy, dálky, luxus, drahý hotely, do jakých by se člověk ani nepodíval a tak. Byli jsme všichni tři na kafčo a ona měla během té doby snad pět telefonů a mluvila plynně anglicky a furt se smála. Ale ne protivně, spíš tak jako vesele. Bezstarostně. Já jsem jen seděla, mlčela a koukala, jak příteli září oči a já jsem páté kolo u vozu. Doma jsem udělala scénu a přála jsem si, aby mě vyposlechl a dal najevo, že mu na mě záleží, ale on se moc nesnažil mě utěšit a nakonec řekl: já nevím, co pořád chceš a šel pryč. Od té doby žárlím, jsem protivná, pořád chci,aby mě uznával a říkal mi, že jsem hezká, ale marně. Je to začarovaný kruh: ona si užívá života (nahodila jsem, že to může být luxusní prostitutka, co dělá v zahraničí a přítel řekl, že jsem ubohá a už nevím, co s vlastním mindrákem a prý mu je to úplně fuk), přítel na ni myslí (snad je i zamilovaný) a duchem je s ní a já toužím po jeho citu, potože ho miluji. Ale je mi tak vzdálený kvůli krásné mrše!!! které je jako chlap úplně ukradený a nikdy nepřekročí hranice kamarádství...nechci mu být nevěrná, tak si nehledám chlapa,ale vydala jsem se do lesbických klubů a měla párkrát sex, abych se přesvědčila o své přitažlivosti...jenže pak mě to mrzelo a nechala jsem toho a náš vztah se pokusila oživit zájmem o sex - dokonce jsem přítele dovlekla k PC a listovala stránkami s českými amatéry, abych mu ukázala, že jsem aktivní i v tomhle a že bych se chtěla seznámit třeba s dalším párem...prostě aby si nemyslel, že jsem totální dřevo...ale úplně mě dorazilo, když po chvíli znechuceně vstal a povídá, že český net je plný frustrovaných ubožáků a póvlu, který už neví, jak si zpetřit svůj nudný život mezi vstáváním do práce a nákupy v supermarketech...a že veškeré ženské tam jsou jen druhořadé zamindrákované ubožačky, které i když se namalujou, vypadají obyčejně a v metru jich potkáš den co den stovky...jenže já jsem taky dost tuctová a nemám prostě prachy na luxusní život,dělám v kanclu a dál se asi s obyčejnou maturou nedostanu, prsa mám jedničky a patřím teda mezi ten druhořadý póvl, který mu evidentně způsobuje pocit na zvracení...omlouvám se, že je to tak dlouhé a asi vzteklé, ten můj výlev, ale já jsem už to potřebovala ventilovat, ráno vstanu a namaluju se a vím, že to bude nanic, sednu v kanceláři k počítači, nechám na sebe zvyšovat hlas šéfa a myšlenkama budu u přítele...že ho ztrácím... budu se dusit nenávistí... v noci zase nebudu spát... přemýšlet, jak být pro přítele zajímavá... stydět se za vlastní trapnou existenci... závidět té holce...napadá mě otěhotnět - snad by to přítele ke mně připoutalo... nevím, jestli víte kdo,co dělat, řekněte... nechci o něj přijít a chci to vše nějak řešit...nevím, jak...