Psychospirituální krize, nebo psychóza

Ahoj Honzo, těší mne Tvé zavítání do diskuze. Taky jsem jeden ze čtenářů Tvé práce a děkuju moc za ni. Dala mi informace, které bych jinak obtížně hledala, třeba už pro neschopnost studovat ty věci v angličtině. Znám Tvé stránky a zaznamenala jsem i tu výzvu po osobních příbězích. Ono by to bylo nejspíš dobré, ale asi by to musel udělat někdo, kdo si je jistý, že už je z toho dost venku. Je-li někdo na tom tak, taky bych ten příběh (příběhy)moc ráda četla. (Znám jen samé cizozemské - z knih.) Dodalo by to optimismu. Jak už tu padlo někde shora, v Česku se tou věcí sice někteří lidé zabývají (mají informace a třeba snahu pomoci), ale přesto je těžko hledat někoho, kdo by měl takovou silnou zkušenost za sebou a úspěšně zvládnutou, že by v tom mohl fakt spolehlivě radit. Nevím, třeba je to tou zdejší minulostí, těmi lety strávenými v komunismu, že se tu teprve teď tyhle věci začínají projevovat, je tu velké zpoždění i v přílivu informací na tohle téma, je tu příliš zabydlený materialismus a ateismus ...a tak je samo o sobě dost náročné, když toto člověk (prve skoro ateista) začne zažívat. Rychle si s většinou lidí okolo nerozumí, rychle může být každému za cvoka, není skoro kam se jít poradit. V případě, že mu ty zážitky naruší dosavadní běžné fungování, třeba práci, tak je jednak nešťastný a bez peněz, jednak pro mnohé za hypochondra či flákače, co mluví o bohu ... sociálně a psychicky to může být i situace na pokraji sebevraždy. Pro osobní rozvoj to jistě má svůj smysl a nejspíš člověk opravdu nedostává naloženo víc, než může unést, ale prostě si myslím, že za daných podmínek, je někdy člověk rád, že je rád, zažije spousty osočování a nebo rovnou vážných diagnoz (někdo z důvodů existenčního přežití i zvažuje, kterou tu diagnosu si nechat přišít, protože by měl třeba alespoň na čas invalidní důchod a pokoj od ateistických příbuzných, co si třeba myslí, že by se měl léčit a dávají to najevo -ovšem tato cesta na sebevědomí taky logicky nedodá). Tohle shora mám částečně prožito a částečně jsem do toho zamotala i jiné příběhy lidí teď a tady, co jsem o nich slyšela. Takže, lidi, jste-li někdo ok a máte co vyprávět ....Já zatím mohu popsat pouze jak je na cestě ... mně či i jiným, jež jsem potkala, pokud by chtěli, ale to jsou zatím příběhy bez konce a spíš neveselé a člověk i neví, zda něco zveřejňovat, má-li sebedůvěru na bodu mrazu. Ahojte Josefina

Ahoj Adame, Jano, Šárí a všichni, jsem psycholog, kdysi jsem napsal práci na toto téma (http://go.to/benda), teď se živím něčím jiným, ale PK mne stále zajímají. Není tu moc lidí, myslím profesionálů, kteří by s tím dokázali pracovat. Nedávno mne ale napadlo, že by bylo fajn, kdyby si lidi, kteří tím procházejí mohli spolu pokecat po internetu asi tak, jako to děláte tady. Super!!! Nechcete někdo sepsat svůj příběh a vyvěsit ho na výše uvedených stránkách? Sám momentálně nemám moc času věnovat se těm, kteří si přečetli mou práci a svěřují se mi se svými zážitky. Třeba byste si ale dokázali poradit i sami, ne?

Ahoj Adame, Jano, Šárí a všichni, jsem psycholog, kdysi jsem napsal práci na toto téma (http://go.to/benda), teď se živím něčím jiným, ale PK mne stále zajímají. Není tu moc lidí, myslím profesionálů, kteří by s tím dokázali pracovat. Nedávno mne ale napadlo, že by bylo fajn, kdyby si lidi, kteří tím procházejí mohli spolu pokecat po internetu asi tak, jako to děláte tady. Super!!! Nechcete někdo sepsat svůj příběh a vyvěsit ho na výše uvedených stránkách? Sám momentálně nemám moc času věnovat se těm, kteří si přečetli mou práci a svěřují se mi se svými zážitky. Třeba byste si ale dokázali poradit i sami, ne?

Ahoj Adame, jsem totožná s Janou z 28.9.,29.9.,4.10. a pak dál se už hlásím jako Jana I. Ani nevíš, jak mě těší, že Boha vnímáš jako součást sebe. Taky to tak cítím, naučila jsem se v krizových dnech, kdy se všem okolo jeví, že se nic neděje, ale ve mně se všechno pere a vaří, že mám pocit, že se zblázním, se obracet nejen k Bohu, ale i ke své realitě. TZN.,že se myšlenkami a činností pevně držím právě vykonávané činnosti, soustředím se jen na ni. A pak se obracím k Bohu, onomu Vyššímu Dobru, které opravdu JE součástí každého z nás.Modlím se, prosím o ochranu, podporu, vedení. A ono se mi dostává. Ve vrchovaté míře.Děkuji za ni, užívám ji k prospěchu všech v mém okolí a i ke svému prospěchu. Nemyslím si, že spasím svět. Bude mi stačit, když budu žít klidný život naplněný věcmi, které mě těší. Když budu moci milovat své milované a poskytovat jim ze sebe to nejlepší.Když to, co vím, budu moci posílat dál ku prospěchu nás všech. To by byla nádhera, viď? Ale čeká mě spousta práce na sobě, na mé realitě. A tak s pomocí Boží pracuji, měním sebe i svou realitu. Bez pomoci psychiatrů, psychologů, pana faráře. Podle sebe, svého nej vědomí a svědomí. Měj se hezky, fajn, že jsi a že ti můžu takhle otevřeně psát. Bláznivě.Jana I.

Ahoj všichni pobláznění,Adame, moc pěkný. Také sdílím Tvůj příspěvek a rovněž bych to nedokázala tak hezky vědecky a přitom zábavně vyjádřit. Při čtení se mi vybavil ještě výraz: konsenzuální, tedy domluvená, realita, mám dojem, že jej použil Grof v knize Kosmická hra, mimochodem taky dost podnětná kniha a i o tom, co jsi popisoval. Grof tam uvádí, že vědecké výsledky, které se vychýlí mimo ten daný konsenzus, tak jsou bez debat censurovány, jinak by ta platná definice reality už musela prasknout. Vezmu-li v potaz současnou šíři věd. bádání, z jejichž výsledků se k běžnému lidu stejně donese jen minimum a stejně to nemůže každý uchopit, pochopit, no tak asi opravdu není problém, když se některé výsledky nedonesou vůbec nikam.Jinak, přímo o krizi jsou Grofů knihy: Krize duchovního vývoje a Nesnadné hledání vlastního já, pak taky kniha Christiny Grofové: Žízeň po celistvosti, která je o krizi v kombinaci s alkoholem. Zvláštní je, že ta četba myslím dané zážitky někdy prohlubuje či rozvíjí, takže pokud člověk právě trochu "poletuje" je radno to asi číst pomalu a opatrně nebo jindy. Částečně si to vysvětluji tím, že tam jsou popsány všelijaké zážitky a stavy a zcitlivělý člověk se přitom děsí, že by ještě mohl zažít to či ono. Ale možná je v tom i leccos jiného. Jo, kdysi mne napadlo, že ten všeobecně rozšířený materialistickoateistický model světa je jak domek bez oken nebo jsou na nich zabedněné okenice. Některým lidem už je dávno malý, a tak se jim tu a tam podaří někudy prohlédnout ven. No a v tu chvíli je třeba zasáhnout. A klasičtí psychiatři jsou podle mne jedni z těch, kteří nejurputněji drží ty okenice. Pokud je někdo otevře, zase je zabouchnou: "To, co jste viděl, neexistuje!(mají patent na to to poznat), vezměte si prášek, pravda je jen tady uvnitř, venku není nic!" A protože se v tom domečku nevětrá, je tam už dost dusno a spousta lidí hledá okna....Mějte se hezky, dobrou noc, milé děti :-)Josefina

Ahoj Jani, je skvělé, že se Ti z krize podařilo, jak říkáš, vytěžit maximum. V krizích se skrývá neuvěřitelný potenciál, který je možné využít k velkým vnitřním změnám, ale stejně tak i potenciál, který může člověka zdrtit. Co je, alespoň pro mne velkou nadějí je, že se v psychospirituální krizi cítím být veden jakousi vyšší mocí. Mám zkušenost, že když člověk začne mluvit o Bohu, narazí na odpor a argumentaci, že onen Bůh je jenom přáním, berlou, vírou. Člověk nevysvětlí, že je ho možné vnímat, a mluvit s ním. Dovolím-li si být trochu drzý, řeknu, že Bůh není pouhým výmyslem lidské fantazie, ale jevem, který má v vnitřním světě člověka velmi zvláštní vlastnosti, zcela jednoznačně odlišitelné od myšlenek, přání či fantazií. Možná se nesluší takhle psychologizovat o Bohu, ale nemohu jinak. Nakonec, aby nedošlo k nedorozumění, jsem se chtěl Jano zeptat, zda si jako Jana I. totožná s Janou z předešlých příspěvků.Mějte se zatím pěkně.

Omlouvám se, ale ve svatém nadšení jsem se překlikla a příspěvek odeslala dvakrát.

Adame,"vědecky" jsi shrnul vše a definoval vše, co si tak nějak myslím, co cítím. Díky za tu pobídku k bláznění. Je fajn to slyšet. Navíc, když si blázním jen a jen ve svém nejvnitřnějším světě a okolí mě má za seriózní paní. Že je fuška to vyrovnávat, je asi zbytečné psát. A ještě k útěkům, do duchovna neutíkám, duchovno se stalo součástí mé reality. Jen o tom moc nemluvím, žiji to, doufám, že se mi podaří tenhle stav udržet, rozvíjet dál. V současné době mám pocit, že se mi ze stavů, které tady popisujete, podařilo vytěžit maximum a mám potěšitelnou zprávu pro všechny. Je to přehodný stav, když ho zvládnete, přijmete, přejde, přetaví se ve vyšší kvalitu vědomí a díky tomuhle procesu budete silnější. Fakt. Mám to za sebou.Ahoj, buďte ZDRAVÍ !!!! Jana I.

Adame,"vědecky" jsi shrnul vše a definoval vše, co si tak nějak myslím, co cítím. Díky za tu pobídku k bláznění. Je fajn to slyšet. Navíc, když si blázním jen a jen ve svém nejvnitřnějším světě a okolí mě má za seriózní paní. Že je fuška to vyrovnávat, je asi zbytečné psát. A ještě k útěkům, do duchovna neutíkám, duchovno se stalo součástí mé reality. Jen o tom moc nemluvím, žiji to, doufám, že se mi podaří tenhle stav udržet, rozvíjet dál. V současné době mám pocit, že se mi ze stavů, které tady popisujete, podařilo vytěžit maximum a mám potěšitelnou zprávu pro všechny. Je to přehodný stav, když ho zvládnete, přijmete, přejde, přetaví se ve vyšší kvalitu vědomí a díky tomuhle procesu budete silnější. Fakt. Mám to za sebou.Ahoj, buďte ZDRAVÍ !!!! Jana I.

Teď koukám, že jsem to trochu přepískl. Pro Ty, kteří to nechtějí celé číst, shrnu, že v textu víceméně jen vyjadřuji nesouhlas s Jiřího názorem. :-)

Ahoj, po krátké odmlce se vracím do diskuze a s potěšením zjišťuji, že byla vzkříšena několika odvážnými jednotlivci :-). Píšete o velmi zajímavých a inspirativních věcech. Líbí se mi nápad doporučovat si navzájem zajímavé knihy, tak také přihodím troškou do mlýna. Jak bylo již řečeno, o psychospirituální krizi píší manželé Grofovi, kteří, jestli se nemýlím, samotný pojem prvně užili a popsali. Stanislav Grof je český rodák a v šedesátých letech se zde jako psychiatr účastnil výzkumu halucinogenů. Četl jsem sice jen jednu knihu,

Ahoj Jano I,děkuju. A vidím, že na tu "moderní" společnost asi máme blízký pohled.A mám tu alespo? drobnost pro Vaška:Mám teď rozečtenu knížku: Bonnie Greenwellová - Energie transformace (Průvodce procesem probouzení Kundaliní) DharmaGaia Praha 2002.Je to hodně o hadí síle, né návod jak ji probudit, spíš pokus o návod jak zdárně přežít, když se to už tak či onak stane. A jako jeden z možných prožitků při tomhle procesu je tam (na str. 45) napsáno: Extrémně citlivý sluch - slyšení na velkou vzdálenost nebo pocit, že s každým tónem je spojena barva. Možná je toho tam i víc, ale nevím, nemám to dočtené. Mějte se hezky, přeju zdraví a štěstí na cestě. J.

Jozefíno, k těm tarotům, opravdu se nech vést intuicí. I já to tak udělala a karty si koupila jednoho zlomového dne zcela náhodou. Nezáleží na tom, jaké karty máš, ale co uděláš s jejich poselstvím, jak je pochopíš, prožiješ, uplatníš a uvědomíš si zpětnou vazbu ve svém životě. Není nad osobní zkušenost a hlavně nad schopnost dívat se na sebe a na svět z mnoha úhlů.Pravdivě. Poctivě.Ať se ti to daří! Jana I.

K Jiřímu,domnívám se, že prognóza psychického vývoje není jasná u žádného člověka žijícího v dnešním "moderním" světě. Stačí se podívat na stoupající počet depresí, sebevražd, psychóz, třeba i mezi mladou generací. Nemyslím si, že všichni sebevrazi zažili stavy, o kterých tady píšeme. Možná, že kdyby je někteří zažili, vzali je jako určité vodítko, možná cestu, pobídku k rozvoji, neskončili by pod Nuselským mostem. Možná.. Vlastně jsem chtěla Jiřímu říci, že i on sám měl možnost volby. Buď si dát své zážitky do onoho systému, kam jistě patří, a který si každý z nás musí "osahat" a v praktickém životě ověřit sám, nebo je hodit za hlavu jako běžné fyziologické pochody.A vysvětlit vědecky.Vždyť to je dnešní doba, na co si nesáhnu, tomu nevěřím a i to, co někdy jasně vidím, raději nevidím, nepřemýšlím o tom. Bolelo by to. Myšlení, hledání souvislostí, odpovědí na otázku Proč? Není lepší ležet u televize, nechat si vymývat mozek bulvárem, mít se dobře a nadávat na vládu? Ale to už jsem asi někde jinde, přesto to spolu souvisí.Moje životní filozofie vytvořená poctivou prací na sobě, vlastně stále se rodící, mi dává sílu žít kvalitní život. A o to asi jde. Nám všem, co hledáme, ztrácíme, abychom znovu nalezli, že? A je to úžasný proces, pane Jiří! Mějte se všichni moc hezky, je fajn, lidi, že jste!

Jen drobná poznámka pro Jiřího : "blud" nebo "halucinace" jsou produktem nevědomí, které kompenzuje přeháněné vědomé zaměření. Tzv. "rozšířené stavy vědomí" jsou navozovány VĚDOMĚ a s určitým cílem. Zatímco "bludy" a "halucinace" přicházejí automaticky proto, že něco v nevědomí je systematicky potlačováno, "rozšířené stavy vědomí" by se daly nazvat "otevřenou branou", kterou se obsahy nevědomí mohou dostat na povrch, aby mohly být náležitě zpracovány. Tolik o "drobném" rozdílu, který byste si měl ujasnit, dřív než vymyslíte alternativní pojem ke slovu "blázen".JVS

Jiří,Váš příspěvek vyvolává mnoho zásadních otázek, jež zde ale asi bohužel nevyřešíme. Třeba: co ještě všechno je a co už není realita, co je a co není dostatečně vědecké a zda současná, na materialismu založená věda, nemá už nyní pro většinovou společnost punc neomylnosti, jaký měla ve středověku církev ... a tudíž co je vědecké, je prostě dané. Ale je to opravdu tak? Některé tzv. primitivní národy by asi realitu viděly trochu jinak než třeba vy. A máme my tady - v přetechnizované společnosti, setrvale ohroženi ekologickými katastrofami, my, kteří jsme vyvraždili mračna živočišných druhů, my ve společnosti plné zbraní, neřešených problémů a nevyléčitelných nemocí ... máme právo nějaké společnosti a jejich filosofie označit za primitivní? Máme lepší náhled na realitu? Víme si rady jak v té realitě žít? Umíme být zdraví? A je pracovní schopnost vždycky známkou zdraví? Existuje mnoho lidí, kteří se svou prací podílí na věcech, s nimiž buď vůbec nesouhlasí anebo se radši nad smyslem své práce ani nezamýšlí. Mnozí jsou zdraví - ve smyslu -hýbají se, chodí do práce, pobírají za to peníze, za ty živí rodinu ... a učí děti dělat totéž. Běžným pohledem jsou zdraví - ale trefnější označení by snad bylo, že jsou normální - jsou v jakési normě, chovají se jako mnozí jiní a tudíž je to v pořádku. Já vím, že člověku nezbývá než respektovat poměry, v nichž se narodil a že musí i něco jíst a tak podobně. Jen se snažím říct, že ta realita okolo je možná už tak zběsilá a tak nenormální, že je logické hledat cestu jak něco změnit (třeba sebe ponejprv), jak najít dobrou filosofii k žití a někdy si myslím, že za daného stavu společnosti je normální spíš i trochu šílet (chcete-li) než být naprosto v pohodě a "zvládat realitu". Na zážitky, o nichž je tu řeč jsou různá a opravdu protichůdná vysvětlení ... a mám dojem, že tato diskuze vznikla ne jako snaha označit se za vyvolené, ale jako snaha lidí, hledajících co nejlepší vysvětlení, co nejzdravější cestu. Snad, kdybyste ty zážitky měl či kdybyste měl hlubší povědomí o přístupu běžné psychiatrie k těmto věcem ... a o běžných praktických výsledcích této vědy ...snad byste věděl o čem je tu řeč. Z Vašich definic zdraví bych si pro sebe asi vybrala tu - že jde o komplexní životní pocit. A možná jsou ty stavy a zážitky reakcí citlivých osob na to, že je dost obtížné takového pocitu v dnešním světě vůbec dosáhnout. Nejsem narkoman, nezastávám se narkomanů, ale nemohu s Vámi souhlasit ani v pohledu na ně. Jednak stále je ještě okolo dost lidí, kteří drogy považují za určitou cestu ... a možná, že při hodně promyšleném použití - (třeba pův.přír. drog) mají někdy i dobrý výsledek.(Sama bych to nezvolila a připadá mi to nebezpečné, ale zda to plně odsoudit - toť otázka.) Když navíc oficiální medicina používá při léčení látky,z nichž některé by si označení za nebezpečné drogy jistě zasloužily a rovněž na ně vzniká závislost, ovšem v tomto případě státem a vědou posvěcená, tudíž "správná". Chápu,že existují i úniky od reality a že drogy často asi bývají pokusem o takový únik, jen si myslím, že by bylo dobré se zamýšlet nad tím, proč tolik lidí někam uniká, proč je léčba tak málo úspěšná ...proč se jim často asi ani nechce zpátky do téhle normální reality.

Ahoj, se zájmem jsem si přečetl Vaše příspěvky. Přiznám se, že podobné zážitky nemám, či spíše měl jsem (pokud šlo o to, co zde popisujete) jen velmi ojediněle a nikdy nepřetrvaly v ucelený pocit, natož postoj. V každém případě je to zajímavé téma. Zaujaly mne také pochybnosti, jakou povahu mají tyto stavy, zda povahu zdraví a rozvoje či povahu nemoci a degradace. Existují různé pohledy na definici zdraví, některé se řídí jednoduše tím, že zdraví je stav, který umožňuje člověku pracovní schopnost a nemoc způsobuje pracovní neschopnost. Nebo můžem brát jako kritérium komplexní životní pocit, jak pracovní, tak osobní, jak vnější funkce, tak pocitové. Nebo můžeme přijmout tvrzení, že zdraví je optimální vlastností živého organismu - projev života. Je-li vnější realita odsouvána do pozadí, jakkoli je subjektivně tento prožíván stav libě, téměř nikdy se za takových okolností člověk není schopen vypořádat se jako živý organismus s nástrahami a zvládat své životní funkce a úkoly. Z tohoto pohledu jde unikání do ireálných stavů spíše znak nezdraví. No, asi záleží, co komu vyhovuje a jaká je reálná prognóza. Nádherné zážitky toxikomanů jistě nebude dnes nikdo pokládat za správnou cestu ke štěstí, ačkoli na začátku jejich cesty stojí nepochybně krásné subjektivní zážitky. Prognózu psychickéh vývoje u vás, kteří popisujete své stavy, opravdu neznám - nejspíš je třeba poradit se s odborníkem. Podle mne se nemusíte obávat psychiatra, protože pokud vím, existuje řada psychoterapeutických proudů a některé z nich dokonce využívají těchto poněkud neprobádaných úkazů. Je otázka, zda jsou tyto proudy vědecké a zda jsou účinné (i dlouhodobě)... No, sám za sebe jsem vůči hodnotě vašich subjektivních stavů poněkud skeptický. Mám za to, že kouzelně eufemistická (=zjemňující) formulace "rozšířené vědomí" ve skutečnosti dříve bylo trefněji bylo nazýváno "smyslovou halucinací" anebo při hlubším projevu "bludem". Pro pacienta je ale subjektivně přijatelnější rozšířené vědomí, protože ho to staví jaksi do nadřazenější pozice. Má tak dojem, že oproti ostatním obyčejným smrtelníkům má dar širšího vnímání reality, je vyvolený. Naproti tomu, byl-li dříve označen jeho stav za halucinaci či blud, vnímal to subjektivně jako degradující, považoval se za méněcennou bytost, za blázna. Patrně by bylo vhodné nalézt neutrálnější označení, takové, které by nesvádělo k nějakým hodnotovým soudům. Mně se vaše stavy nejeví ničím užitečné, ale vlastně nejsou ani škodlivé, pokud Vám dovolují žít běžný život a pokud nedeformují negativně Vaše vztahy s blízkými lidmi. Rozšířené vědomí si ale představuji jinak - jako umožňující přesnější odraz reality a rozsáhlejší vnímání reality, ne tedy jako odklon od reality, jak je tomu ve vašem případě. Ale to musíte asi líp vědět (poctivě vědět, nikoli narcisticky se snažit o takové pseudovědomí), jestli vám Vaše stavy vědomí opravdu pomáhají k lepšímu poznání světa, jež vám umožní kvalitnější život a dovednější nakládání s realitou a lepší řešení životních úkolů atd...

Ano, Jozefíno, usuzuješ správně, teď nemám moc času, abych se rozepsala o tarotu, jen vás informuji, že se budu hlásit jako Jana I.

Ahoj,teď jsem zmatená, ale usuzuji, že Jana.kralov...je asi další Janou v diskuzi??? V každém případě - souhlasím - a ještě jsem nikoho takového, kdo úspěšně prošel - neviděla. Vždycky jde jen o informace z knih a o příběhy nikoliv tuzemské.Pana Dr. Hrušovského znám také, byla jsem kdysi u něj, nevím, zda bych úplně dokázala souhlasit s jeho filosofií (ale je pravda, že jsem jeho knížku nečetla), ale určitě na mne měl pozitivní vliv, vždycky jsem se u něj dozvěděla něco inspirativního k dalšímu hledání. Mějte se hezky. Ahoj J.

Tak vida už to funguje:K této problematice jsem se dostala jako slepý k houslím. Přes děti, se kterými si klasické zdravotnictví nevědělo rady. Ocitla jsem se nakonec u Mudr.Hrušovského. Když jsem u něj začala řešit své problémy i já, zažila jsem klíčový moment. Po uvedení mé historie se mě pan doktor zeptal: "Chcete se znovu narodit?" Já jsem odpověděla (aniž bych si uvědomovala co říkám)