Puberta v jedenácti letech???

muj syn se je starsne protivnej co mam delat???

Přesně tak! Řezat, řezat, řezat. Nedělat z ní donkonečna andílka. To se vám vrátí v dobrém.

tak ji dej nna drzku a ona se uklidni

milá simono neboj tvá dcera je určitě i tak milá !!nezoufej vše se spraví!!!!

Má dcera jako malá byla neskutečně milé,bystré a poslušné dítě.Je to jedináček,všemi kolem sebe milovaný s dobrým rodinným zázemím.Momentálně je jí 12 a já mám pocit,že se mi domů přistěhoval někdo jiný.Ve škole je poměrně šikovná,ovšem doma je vzteklá ,sebelítostivá,vše bere jako útok proti své osobě.nejhorší je ,že začala lhát.Od malička ráda fábulovala,ovšem mám strach,že teď už to přerostlo ve lži a já nevím kudy kam.Jsou ovšem i dny kdy je vše absolutně v pohodě ,dokážeme si povykládat o všem,zasmát a takovou dceru bych chtěla mít doma každý den.

Puberta u dětí této generace začíná již velmi brzo. S některým dídětem je to dost těžké, ale vydržme!

Děkuji vám za příspěvky.Má dcera se teď trochu zlepšila v celkovém chování ke mně. Dělala totiž zkoušky na víceleté gymnázium a dostala se tam, tak se jí zvedlo sebevědomí i nálada.Pořád ji beru jako malou holčičku, ale ona už není.Má stále výkyvy nálad, ale prý je to dneska fakt normální, že jsou ty děcka v pubertě.Ach jo, to si teda užiju!!!

Mám jednenáctiletou dceru, jsem pět let rozvedená a opravdu si nedovedu představit, že by se takto chovala moje "malá". Ale nikdy neříkám nikdy. U psychiatrů jsem byla s dcerou, když jsem se rozváděla. Dobrovölně. Teda kvůli posudku. Stejně mi vždy řekli, co jsem věděla. Malá tam dvě hodiny kreslila různé obrázky, stavěla pucle apod. a konečný efekt byl ten, že mi v šesti letech odpověděla : "mami, já fakt nevím co jim mám odpovídat" Ale já mám dobrou zkušenost s tím, když se dcera může se mnou "jako pochlubit". Nevím jak to popsat, ale docela to funguje. Tak jako si ji já vážím a řeknu ji to, za samé jedničky, úspěchy v kroužku apod. Tak jsem třeba udělalu oslavu jejich narozenin s kamarádkami, ve stylu hudba - teda hlasitá (o bože) dětský šampus - ale v mých křišťálových šampuskách (celou dobu jsem trnula, aby nějakou nerozbily) - prostě se ji to líbilo a kamarádkám taky a pak mi tři dny tak pomáhala, že to bylo až moc. Nebo jsme jeli na hory a já byla jediná máma, která uměla lyžovat, ušila jsem ji halenku, kterou si strašně přála apod. Špatně se to popisuje, ale chtěla bych ti pomoci, protože vím co to je být bez manžela a nepokecat na zmrzlině ani s vlastní dcerou musí být opravdu ubíjící.

Já sama děti nemám a zkušenosti s nimi teprv ne. Jen chci reagovat na otázku v nadpisu tohoto tématu. Puberta v 11 letech opravdu možná je, já jsem dostala menstruaci v necelých 12, pamatuju si, že jsem sice dost zlobila, ale nebyla jsem ještě připravená psychicky na to "být ženou". Nebylo to lehké období... takže to, co tu popisujete, může být opravdu z velké části způsobeno tou pubertou, ne ani tak tím, že jste rozvedená, protože to jste již delší dobu... a z vašeho příspěvku mám pocit, že s dcerou jsou problémy až poslední dobou.

Ahoj Iveto, já ji chválím, jak jen můžu, ale zdá se mi, že je prostě neustále nspokojená.Já pak taky ztrácím nervy a řvu na ní a ona mi říká: "no, ještě mne zmlať ", ale to já neudělám,nikdy ji nebiju.Říká mi, že se mne vůbec nebojí, proto je tak drzá.Ale při tom je zoufalá. Vím to. Bojím se , že ji ztratím.Přemýšlela jsem, že odejdu z práce, ale je jí 11 let a měla by si na to pomalu zvyknout,že jsem pracující matka. nebo jí chybí mužský element? Jsme samotné 7 let.

Ahoj Martino,co se týče psychologů, já s nimi nemám moc dobré zkušenosti. Buď jsem narazila na psycholožku, která měla po škole a tím pádem neměla děti, nebo to byl psycholog před penzí- jejich rady byly úplně mimo. Ale tím je nechci všechny zatratit. Když píšeš, že máš nové časově náročné povolání, tak si fakt myslím, že si tvoje dcerka připadá opuštěnější a možná nedoceněná a proto ti to takhle oplácí. Možná bych zkusila něco jako:"ještě že tě mám, že už jsi tak velká a šikovná a že mi teď pomáháš z menší sestrou. Bez tebe bych to nezvládla atd." A víc bych se s ní snažila muchlovat a tak, i když by se zpočátku odtahovala. Já jsem byla v tomhle trochu podobná, ale to mi bylo už asi 14 let. Doma jsem dost uklízela a tak, ale mami si na to dost zvykla a ani mě nechválila. A to mě děsně štvalo.Ale nejsem žádný odborník na výchovu, to je jen můj názor. Držím ti palce a buď trpělivá. Zase napiš!

Ahoj iveto, díky za Tvůj dopis. Má dcera je na mne taková od té doby,kdy jsem nastoupila na velmi časově náročné místo a nemám na ní tolik času, jako dřív, i když si samozřejmě každou volnou chvilku hledám, abych byla s ní. Je to takový malý tyran. Taky jsem jí řekla, že ať si tedy jde za tátou, pak zase strašně pláče, že to tak nemyslela a druhý den se celá situace opakuje.Je tu určitá nevyrovnanost. Přemýšlím o nějakém psychologovi.Je to nutné???

Milá Martino,myslím si, že se tvoje dcera možná cítí málo chráněná, málo oceněná, málo milovaná. Když píšeš, že ti vyčítá že ses rozvedla, možná má podvědomně strach, že ji taky přestaneš milovat. Proto tě také možná citově vydírá, když říká, že odejde k tátovi.Moje sestra měla stejný problém: 12ti letá dcera jí taky neustále vědomně ubližovala, utrhovala se na ní, kritizovala její vzhled a oblečení, jako kdyby to byla její matka. A výčitky s rozvodem? Na talíři každý den. Taky se dobře učí a ve škole je bez problémů. Ale doma - malá saň a vyděračka. A to měla od mámy vždycky to, co chtěla, ani na ni máma nebyla vůbec přísná, nebo dokonce nějak nespravedlivá, nebo tak. Sestra jí začala před příbuznými a známými víc chválit, víc jí objímat, víc jí říkat, jak ji potřebuje atd.Když chtěla malá odejít k tátovi, řekla jí sestra

Má dcera má velmi nepřiměřené chování. Ve škole má výborné výsledky,neustále samé jedničky, ale doma má ve svém pokoji strašný bordel e je na mne a svoji mladší sestru velice nepříjemná a mluví sprostě a neustále mne slovně napadá.Jsem 7 let rozvedená, ona mi to nyní neustále vyčítá a chce se odstěhovat ke svému otci. Když si s ní o všem v klidu povídám, začne strašně brečet a říká, že neví, proč to dělá.Každý den, když přijdu z práce,řešíme stejný problém = agresivitu mé dcery. Nevím, jak mám vše řešit a nechci mé dítě ztratit.