Romantika je na obtíž

Díky vám všem, přidalo mi to dost odvahy. Hned zítra se seberu a snad se stanu jejim rytířem na bílém koni. Doufám že to bude stejně intuitivní, jako to, kdy jsme se teprve poznávali, tiše spolu seděli na stromě a dívali se na zapadající slunce.
Určitě dám vědět jak to dopadlo.

Tak přeci jen jsem měl...a co s tou nesmělostí budeš dělat? Co takhle s ní pěkně zatočit?Prostě se seber a jdi za Janou- pokud to chceš udělat.Vážně ti nic horšího než ne nemůže říct.A že se třeba budeš cítit trošku blbě? No a co, to se stává.Je to pořád lepší, než sedět na zadku a říkat si: moje nesmělost mi to nedovolí.Za pár let taky můžeš říkat: kdyby mi to tenkrát ta nesmělost dovolila nebo: že já blbec to tenkrát aspoň nezkusil....a nebo: ještě, že jsem to zkusil!Výběr je na tobě, ale neschovávej se za nesmělost.Viš, v životě občas musíme udělat něco, do čeho se nám moc nechce, nejsme zvyklý, neumíme v tom "chodit".Ale zas pak máš čisté svědomí, žes proto udělal maximum.Takže jestli opravdu chceš jít za Janou, tak se z hluboka nadechni, nesmělost zavři doma a mazej :-)

najdi si jinou holku... paralelně.. ať tě pak nemrzí když to s Janou nevyjde.

Hlavně něco udělej, nic horšího, než že Tě odmítne se nemůže stát.
Musíš to zkusit, pokud nic neuděláš, tak bude mít brzo třetího kluka a Ty budeš zase čekat, až se rozejdou.

Tak přeci jen jsem měl pravdu! Dnes (druhý den školy) jsem jel autobusem. Včera jsem jel do školy autem. V autobuse sedím obvykle sám, sedával jsem tam s dobrým kámošem, ten se ale odstěhoval. Jakmile jsem nastoupil, všiml jsem si že Jana tam není. Je nemocná? Jela vlakem? Trošku jsem zesmutněl a sedl si, dveře se zavřely a jeli jsme. Za chvíli si ke mně přisedla Janina kámoška Marie, je asi stejně stará jako ona a jsme přátelé. Pozdravila mě, pousmála se a sedla si. Po krátkém probrání toho, co jsme dělali o prázdninách mi řekla, proč si tak náhle ke mně přisedla. Řekla mi, že Jana nejede, protože má nějakou depku. Prý se rozešla i se druhým klukem, že prý pláče, je nešťastná, že prý hledala kluka jako jsem já, který by však dokázal udělat první krok. Řekla mi to prý protože je to její dobrá kamarádka a nechce aby se trápila, ale že to Janě nemám říkat, že mi to řekla. Já teď jsem v koncích, nechci aby se Jana trápila, ale moje, jak říkáte, nesmělost, mi nedovolí nic udělat.

Boze mladicku - romantiku:))....No problém je, že takoví jako Mára to, že to nevyšlo s Janou pochopí tak za deset let. Takže se mu může lehce stát, že místo aby se seznamoval a chodil s holkama, v sedmadvaceti letech zjistí, že je panic bez jakékoliv zkušenosti a už se neseznámí vůbec a pokud ano, tak ty nejlepší holky už budou rozebrané.

"Láska by měla být v životě člověka tak velkou stavbou, že s ní nebude nikdy hotov..."

"zamilovanost je jako přesýpací hodiny,

zatímco se srdce plní,

mozek se vyprazdňuje. "

"Připijme si na moudré, kteří za svou moudrost vděčí lásce. Na hloupé, za jejichž hloupost může přesvědčení, že lásku lze pochopit."

"Ideální žena zůstává svému muži věrná, ale jedná s ním tak něžně jako by ho podváděla."

"Někoho milovat a nesmět mu polibek dát, je jako u studánky stát a žízní umírat! "

"Láska je solí života. Člověk ji potřebuje, aby poznal, jak chutná svět."

"A kdyby pravda bylo vše a láska jenom snění,

já bych se k spánku položil

a nechtěl probuzení."

Vítězslav Hálek

Vidím, že se někdo dobře baví.
Doufám, že se nejedná o případ ztráty důvěry.
Ženy možná občas působí naivně, ale naivní chlap je ten co si to myslí!!!!!

Zdravím všechny...Boze mladicku - romantiku:)). Pokud je vse tak jak pises, tak vubec nezoufej. Romantici jsou v kurzu. Uvidis, ze jednou najdes nejakou spriznenou dusi a te kdyz potom napises basnicku tak Ti udela co Ti na ocich uvidi. Ne kazda chce Ramba. Kdyz to nevyslo s Janou, vyjde to s nejakou jinou. Bud v klidu a uzivej zivota.

Máro, romantika na obtíž není, na obtíž je nesmělost, stydlivost a neschopnost akce.
Pokud nesbalí nějaké holka tebe, což není moc pravděpodobné, tak můžeš být sám ještě za deset let. Je ti 17, takže předpokládám, že se ještě otrkáš, ale měl bys na tom začít aktivně pracovat už teď - nevyhýbat se lidem a společnosti, překonat se a zajít s kamarády i na tu diskotéku, aspoň to zkusit, vždyť tam nebudeš sám, ne?
Předpokládám, že za pár let půjdeš na vysokou, takže se z té vesnice dostaneš, získáš nové kamarády, kontakty a způsoby seznámení. Ale začni na tom už pracovat, stydliví kluci, co se neumí vyjádřit zůstávají obvykle na ocet :-(

Máro, nechci Ti do toho kecat, ale zdá se mi, že jsi trochu mimo realitu, necháš se oblbovat romantickými filmy a máš v hlavě zmatek.
Jinak si nedovedu předstvit, proč se opájíš vztahem s Janou, která si toho vůbec nevšimla. Proč si myslíš, že jsi ji udělal do srdce řeznou ránu. Já to vidím úplně jinak - ona Tě má za kámoše, chodí s jinými kluky a Ty se rok zbytečně trápíš. Takže s tím zářezem je to spíš naopak.
Mě se zdá, že máš z opravdového vztahu nebo spíš z odmítnutí strach, a proto se schováváš za romantiku.
Holky sice romantiku ocení, ale ve správný čas musíš mít i tah na branku. Pokud budeš rok čekat, co se stane, tak se pravděpodobně nestane nic a taková holka už Tě bude mít navždy zařazeného jako možná dobrého kamaráda, ale nikdy už Tě nebude chtít jako přítele, už jí nikdy nezískáš, prostě jsi to prokaučoval.

No to jsem si myslel. Mám holt smůlu, musím se "odmilovat" ale nevím, jak dlouho to potrvá. Už rok se mi to nedaří.
Každopádně jen tak vyrazit do města za společností, to neumím. Nedokážu to... Mí přátelé mi kolikrát říkali ať to zkusím, že na nějaké diskošce tam všechny oslním, ale dost se stydím :o)

Každopádně díky

PS: a taneční, ty teď budem mít v sextě. Bude legrace sledovat náš rozvrácený kolektiv jak se dává do kupy :D

To je tedy story :).
Upřímně řečeno, jak jsi nám ji popsal, moc mě nezaujala. Naopak z tebe jsem nadšená, seš určitě prima kluk, budeš jistě takovým tím přítele, co pro holku snese modrý z nebe. Ty já osobně moc nemusím, ale asi protože už mi je víc (22). Ale holky v tvým věku bys jistě hravě okouzlil. Věřím, že na vesnici se třebas jiná podobně pro tebe oslňující nenajde, ale do školy přeci jezdíš někam do města, ne? A na škole se jiná kráska nenachází? Nebo co vyrazit do města do společnosti? Přihlásit se na taneční? Nebo tak...
Hoď nesmělost za hlavu a buď mužem činu. AŤ už se rozhodneš pro Janu (= běž a pozvi ji ven), nebo jinou holku.
A upřímně, možná jsi ji vážně tolik nezaujal, když už za tu dobu, co se znáte, chodí s dvěma klukama. To si já nedovedu představit, že se mi líbí jeden, ale chodím s jiným. Já když jsem se do chlapa zamilovala, ale on se neměl k činu, tak jsem ho oslovila já. A to bych čekala i od ní, protože že se ti líbí, by jistě vycítila...

Máro, prožíváš nejkrásnější věk. Jednou na to rád budeš s nostalgií vzpomínat. Važ si toho. Mně je 53 a jediná romantika, která mě čeká, je trénink skoků do truhly.

Zdravím všechny :)

Povím vám svůj osobní problém, trápí mě poslední 2 roky (puberta, znáte to)... Jsem student gymnázia, před nedávnem jsme se přestěhovali z velkoměsta do vesničky, tím jsem ztratíl 2 kolektivy přátel (základní škola, gymnázium). Vesnický kolektiv, to jsou samí budižkničemu, kteří drogujou a pijou chlast. Proto jsem se k nim nepřidal. Je mi momentálně 17 let. Tak to by bylo ke mně. Teď k problému.

Jak jsme se nastěhovali, prohlédl jsem si okolí, ve kterém budu bydlet. Všude přiroda, je to tu fajn. Jediná nevýhoda je, že bydlíme u hlavní silnice. Mám rád přírodu, občas jen tak výjdu ven a jdu do lesíka, mám rád čerstvý vzduch, rád sleduju západ slunce, jsem možná trochu romantik, ale před okolím to skrývám. Ani mí rodiče tuto mou osobnost neznají. Nevím proč, možná se za to stydím. Má veřejná osobnost, kterou mí přátelé znají je taková, že jsem počítačový blázen, na počítači umím dělat weby, programuju ve 4 jazycíh, atd...
Ven do společnosti moc nechodím, vlastně vůbec moc ven nechodím, jen když si chci "uhasit" oheň, který mi hoří v srdci, půjdu právě do přírody nebo na nějaké romantické místo.

Když jsme se nastěhovali, u fotbalového hriště (je tam taková malá hospůdka a dětské prolézačky, houpačka, pískoviště) jsem uviděl snad nejkrásnější děvče. Postupem času jsem zjistil, že ostatní ji nemají zrovna v lásce. Ne, že by neměla žádné přátele (ve vesnici se objevuje také pár normálních teenagerů), ale většinou jí lidi vytýkají, že je moc ošklivá (pro mě je to anděl). Nezáleží mi na názoru ostatních, mě tato osůbka zaujala. Postupem času jsem si k ní našel cestu, abych o ní zjistil jaká je. Moje ségra se zkamarádila s její sestrou (je jim 7 a 9). Protože jsem často upozornoval rodiče na to, jaká se tu objevuje mládež, řekli ať chodím se sestrou ven jako "Bodyguard" (silný jsem dost, mám své vlastní bojové umění, které jsem sám vytvořil a odzkoušel).

No každopádně Jana (to je to děvče) si mě všimla a zkamarádili jsme se (bylo to minulé léto - 2009). Zjistila že jsem romantik, ale předemnou něco tajila. Na venek se chová dost agresivně, když například její mladší ségra něco udělá, dá ji pohlavek, atd... (doufám že si to nepřenese do dospělosti, dobrá máma by z ní nebyla). Mám ji moc rád, miluji jí. Ostatní si ničeho nevšimli, ona ovšem také ne. Jsem dost nesmělý, neměl jsem odvahu ji říct co k ní cítím. Připadá mi, že pod její "drsnou skořápkou" se skrývá romantická duše, jako je ta moje.

No, a problém? Léto uplynulo jako voda a je tu už další léto (skoro začíná škola), během té doby si ona našla přítele a pak se s ním rozešla a měla dalšího přítele. Zřejmě jsem jí do srdce udělal řeznou ránu (první romantické zážitky strávila se mnou a nemůže na mě zapomenout) - ovšem ona to samé ke mně. Je první které jsem ukázal jaký jsem uvnitř. No každopádně už se vůbec nestýkáme... Jsem moc nesmělý a je to moje chyba.

A hlavní problém? Nedávno jsem zkouknul jeden animovaný seriál, kde byla jedna romantická scéna (kluk a holka mezi kterými byl vztah kdy holka kluka jen poučovala, kluk do ni je zamilovaný ale ona jeho city neopětuje, jenže jakmile kluk zachránil celou vesnici a překonal všechny kolem, ona ho objala a řekla "Děkuji ti" přede všemi, je jim 16 a oba jsou stejně staří), u te scény jsem se rozbrečel, nevím proč ale musím se k ní pořád vracet, dívat se na ni, pořád na tu scénu myslím ikdyž nejsem u PC, klepu se, jsem podrážděný, smutný, nemám na nic chuť. Nevím co mi je. Nějaká nemoc? Už se mi to stalo u filmu "Avatar", ale to zmizelo za 3 dny. Tady už to bezmála týden trvá a je to stále intenzivní. Video jsem vymazal ať se k němu pořád nevracím. Jenže pocit zůstal... Trochu se zítra o sebe postarám, protože už jsem dlouho nevytáhl paty z domu a trochu jsem "zarostl", tak si nechám ostříhat vlasy a tak podobně, upravím se ať se cítím dobře a popřemýšlím co s tím budu dělat.

Napadlo mě jít za Janou, jenže už rok o ni nic moc nevím, jen že má přítele a na mě asi náladu mít už nebude. Navíc fakt nemám na to jen tak jít, zaklepat na dveře a její matce říct "Může Jana ven"... Pro mě hrozný trapas (nejsem zvyklý na to být ve společnosti)... A navíc když má přítele... No holt jdem každý svou cestou.

Jinak žádnou spřízněnou duši jsem nenašel. Paradox že? Většinou holky vidím na netu psát že hledají někoho jako jsem já... Ale v mém okolí nemůžu žádnou takovou najít já.

Takže by mě zajímalo co mám dělat a taky ohledně těch nezvladatelných emocích, které mě už týden provázejí.

Moc děkuji že jste to dočetli až sem. Je to pro mě velký problém, už bych si taky chtěl najít holku a hodit tyhle problémy za hlavu.

S pozdravem
Mára - romantik :D