ROZCHOD I KDYŽ SE MILUJEMNE- prý to bude lepší

Myslim, ze se mi stalo neco podobneho. Chodila jsem s klukem 2 roky,miloval me a ja jeho taky.Jednoho dne prisel s tim, ze je mu to lito,ale ze me un nemiluje.Zili jsme spolu v cizi zemi,bydleli spolu, pracovali spolu, videli se neustale kazdy den.Nebylo to kvuli jine holce, vlastne to bylo bez jakehokoli vysvetleni z jeho strany. Ja vedela, ze je to takova momentalni "ponorka".Odjela jsem a snazila se zapomenout.On me pak za rok po nasem rozchodu prijel navstivit a rekl mi, ze me porad miluje a ze jsem jedina holka jeho zivota. Takze to, co melo byt lepsi pro oba zpusobilo jenom to, ze se dva lidi trapili..

Ahoj, naprosto chápu...
Včera se se mnou rozešel přítel s tím, že mi nechce ubližovat, že vidí, že mě zklamal a že mi nedokáže dát tolik lásky, kolik potřebuju. Prý je to správná věc a bude to pro nás lepší. Byli sme spolu rok a půl.
Jak mu mám, ale říct, že tohle je pro mě daleko větší zklamání než všechny naše problémy...
mám taky pocit, že se hodnotí moc přísně, kvůli jedné věci, ve které mi ublížil má pocit, že pro mě není ten pravý.

Někde jsem četla, že jestliže nás někdo miluje, nikdy nebude důvodem našeho pláče. No já nevím, kvůli vztahu jsem probrečela už hodně chvilek a to jsme spolu ani ne rok...nevim jestli to má takto být...

...holky zase krofou o lasce. Jste si jisty, ze je to laska? Co to je za lasku, kdyz ....Popravdě nehroutí se pro mne svět, v momentě kdy cítím nezájem z druhé straný, má láska sama odchází, pud sebezáchovy, hrdost....

Ja nevim, ja mam pocit, ze nekdy proste nekoho strasne milujete a stejne s nim nemuzete byt. Proste, i kdyz je to vzajemne, je to natolik sokujici, ze ten druhy si stale rika, to asi nebude tak, jak to citim. Mam i pocit, ze chlap, kdyz zacne ztracet pudu pod nohama, tak radsi odejde, nez by priznal barvu. Bohuzel. Nevim, mozna se mylim, rada bych.

No, Simono, asi mi došlo, že svého přítele nemiluju...

laska je laska..nekdo dava lasku najevo ale hodne "zvlastne"

Hm, srnko, jestli ti muzu poradit neco ze svych dlouholetych zkusenosti...rekla bych, ze zakladni problem je, ze si nepripoustime realitu a balamutime samy sebe. Druhy problem je, ze kdyz nekoho moc milujeme, tak automaticky predpokladame, ze nas ten druhy miluje taky a stejne hodne. Jenze takhle to vzdycky neni! Partner, ktery bez nejakeho zavazneho duvodu uvazuje o rozchodu (pokud jen tak neplaca do vetru), te nemiluje. Muze te mit rad, muze mu s tebou byt dobre, muze se k tobe chovat hezky, ale rozhodne te nemiluje. Laska totiz vypada uplne jinak.

My to máme podobné, myslím, že problém je v tom, že jste se vídali málo nebo stále vídáte, píšeš že jsi byla nebo jsi v zahraničí. My to máme skoro stejné jako vy, je nám spolu dobře atd. Já se ale chovám asi jako tvůj přítel, nedokážu to popsat, prostě nekdy cítím, že už s přítelem nevydržím, i když ho mám ráda a všechno, ale někdy to na mě přijde, že potřebuju být asi sama. My se vídáme celkem málo kvůli vzdálenosti, jsme spolem taky 3 roky a někdy mě to přestává bavit. Tak mluvím o tom, že bych byla nejraději sama a podobně, i když to tak vlastně asi ani necítím. Potřebuju si ulevit, někdy mě náš vztah fakt štve:( Přítel to moc neřeší, ví že mám své chvíle, kdy prostě nadávám a není se mnou řeč. Ale nedokážu to potlačit. Myslím, že vy jste na tom podobně. Navíc my se taky několikrát rozcházeli scházeli a i to má na to celkem podíl. Jestli je tvůj přítel něco jako já, tak plácá do větru, my dva s přítelem jsme naprosté protiklady a to se prostě někde projeví, občas mám pocit, že to prostě nevydržím a melu tu svou i když ho mám ráda. Dělám chybu, ale uvědomím si to stejně až někdy bude pozdě, vím to.

no zažívám něco podobného,jeden čas mi říkal jak moc miluje ale že se nechce vázat,že jsem ten nejlepší člověk kterýho poznal že mu na mě záleží...
Skvěle si rozumíme,máme společný zájmy,komunikace je super,ale do opravdovýho vztahu se mu nechce né že by nechtěl nebo mě neměl rád,ale prý není připraven se vázat a že jemu tak dobře.Když sem se to snažila ukončit a ani se nevídat,tak to nechtěl,ted se ho snažím pochopit a třeba i čekat jelikož ho moc miluji

škoda, další potrápená holka...

ahoj, znám to.přesně jak popisuješ...zažívám to stejný.a jsem z toho špatná.musím teď jít-zítra to přiblížím..

Já a můj přítel jsme spolu téměř 3 roky.náš vztah není dokonalý, je spíše takový normální: je nám spolu krásně když se tulíme v posteli a štěbetáme si pod peřinou, baví mne ho pozorovat když se prochází ve spodním pradle, samozřejmně i já ho sexualně inspiruju, dokážeme spolu diskutovat, mentálně si rozumíme, není jeden den abychom spolu nekomunikovali...na okolí působíme jako báječný pár..
Samozřejmně bylo mnoho rozporů, ani né tak hádek, nějaká zklamání a zamračenost...bylo i pár odchodů a rozchodů, které hned po vyřčení neplatily a následné ujištění že to byla hloupost...prostě standart, dle mého hlediska.

Leč muj přítel zmněnil postoj, jsem ted často v zahraničí, přezto jme byli každodenně v kontaktu.
Vyvstal vetší duvod k žárlivosti na obou stranách, ozvala se nedůvěra, komunikace bez osobního kontaktu je zrádná.
A muj přítel začal vyslovovat myšlenku že mu zřejmně bude lépe samotnému než se mnou (zdá se že v tom není jiná žena, věřím že je ten druh, kterému svobodný život vyhovuje...)

Neustále mi ríká že mne miluje a pokud je mezi námi smír dává mi to dostatečně najevo, leč jakmile je nejaký problém opet vytáhne své: bude mi lépe samotnému...je to zásadový člověk nemluví do větru.

Já ho velmi zbožnuju i on mne, první vztah u kterého jsem cítila JO, TO JE ONO...nechápu to.

Je to častý filmový námět: dva se milují, diváci jim přejí a pak jeden z nich řekne, bude pro tebe lepší když nebudeme spolu, vždy jsem si při sledování rvala vlasy a říkala si proč? proč, si někdo takhle škodí...zaleze si pak do doupěte, prochází se sám po pláži a krmí racky...

Je možné že někomu je opravdu příjemnější samotářský život, bez omezení která plynou ze vztahu?
Že opustí člověka kterého stále hluboce miluje pro těch jeho několik chyb, která jsou v globálu celkem normální?
Nebo si něco nalhávám a on mne už jenom chce ušetřit přímého rozchodu?

Popravdě nehroutí se pro mne svět, v momentě kdy cítím nezájem z druhé straný, má láska sama odchází, pud sebezáchovy, hrdost...ale nejde mi to na rozum.

Neexistuje asi odpověd, leč za každý postřeh budu ráda.
Mějte se fajn.