Rozchod a navrat - co vy na to??

Dobrý den, chtěla jsem...Milá Olgo, jak Ti to co nejstručněji napsat. Až budeš starší, tak pochopíš docela krutou pravdu partnerských vztahů a to je: netrvají věčně.

Každý vztah jednou skončí. Když je oboustranný kvalitní vztah, může vydržet i 10 let (to je takový průměr ale spíš vyšší). Většina lidí co si začnou delší vážný vztah kolem věku 20-ti let, tak kolem 30-ti se rozejdou. Manželství a děti v tom nehrají tak velkou roli, jak si mnozí myslí.

Rada: z mého pohledu je u vás konec. Bydlíš s rodiči, dohodni se s nimi a dejte mladýmu termín do kdy se musí odstěhovat. Ideální do konce měsíce. Pokud má kam jít, tak i dřív. Hodně štěstí

Dobrý den, pokud nejste spokojeni ve svém životě a chcete udělat nejakou změnu, doporučuji knihu od Luise Hay - Miluj svůj život a v případě že Vám tato kniha nestačí, je možne navštívit i certifikovaný kurz dle dle této knihy od Luise Hay - http://miluj-svuj-zivot.cz/

Dobrý den, chtěla jsem poprosit o radu, je mi 20 let a mému přítelovi 22. Jsme spolu 5 rokem a 3 roky spolu bydlíme u mích rodiču. Zruba před dvěmi lety, při hádce mě začal strkat a postupně se to stupnovalo vždy řikal jak ho to mrzí a já husa mu naletěla, od začatku vztahu mě podváděl, paradox je že on to dělá a na mě děsně žárlí a je ochoten ně mlátit hlava nehlava. Už ho nemiluji zhruba 3 měsíce už spolu nespíme, nepovídáme si orostě nic. Když mu řeknu že už dál nemužu a nechci být sním hned mi začne nadavat že sekurvim apod. A ani když mu řeknu at se odstehuje, tak dělá že mě neslyší a rychle jde do kuchině a vyhýbá se mi. Nemmluvě o tom že mi krade peníze a i mím rodičum, prosím poradte jak s této situace ven. Mám hosice ráda ale neniluji.

Ahoj potřeboval bych poradit.
Na jedné velké akci s přítelkyní a s jejími přáteli jsme si jako každý rok užívali. Když jedné noci já s přítelkyní a jejím kamarádem jsem zjistil, že spolu něco cítí. Byl jsem přímo v šoku a zmatený. Přítelkyně se mi snažila říct, že z toho vyplynulo a nešlo to zastavit. S tím jejím kamarádem se zná z výšky. Vídáme ho jen jednou za rok.
Teď jsme od sebe odloučení, máme pauzu - ona si s ním potřebuje ujasnit a poznat ho víc. Přítelkyně se mnou nekomunikuje a myslím si, že se rozejdeme. I když jí strašně moc miluji a nechci se s ní rozcházet.
Nejhorší na tom je, že s přítelkyní chodíme pět let. Máme naplánovanou budoucnost. Chtěl jsem jí požádat o ruku.

Ja bych se nevracela znovu do stejneho vztahu.

Jako bych to psala já,...Mně to nedávno navrhla ségra, abych si zašla popovídat s nějakým odborníkem, jenže já to pokládám za zbytečný, protože stejně vim, že NIKDO mi nemůže jednoznačně říct, jestli jsem s tím rozchodem udělala dobře nebo špatně, protože nikdo kromě mně a bejvalýho neví, jakej ten vztah byl celkově a hlavně KDE byla chyba, že se přítel najednou tak změnil... Bohužel to nevim ani já. A navíc-toho času pro sebe já měla i v tom vztahu dostatek, protože jsme spolu nebydleli. On zatím nikoho nemá a popravdě kdyby mi napsal to, co napsal přítel tobě, tak bych z toho byla v háji ještě víc... Ptala bych se sama sebe "Proč se teda rovnou nevrátí ke mně?" A popravdě moc nechápu, jak může někdo měsíc po rozchodu už mít někoho jinýho. I když znám spoustu lidí, u kterých to bylo taky tak, tak mně to rozum nebere.

Ahoj všem, narazila jsem na...Jako bych to psala já, situace téměř stejná. Já si za psycholožkou zašla, ta mi jen řekla, že jí připadám naprosto normální, mám si začít vážit víc sama sebe a začít si užívat to, že mám teď víc času sama na sebe. Něco na tom je, ale stejně to chce čas a vše přebolí. U nás si akorát přítel, který mne prý tak strašně miloval, našel po měsíci přítelkyni a ještě mi napsal mail, že je to proto,že nemůže být sám, ale prý to necítí tak jako se mnou. Snad mne to mělo uklidnit.....

Ahoj všem, narazila jsem na tuhle diskuzi náhodou, když jsem hledala články s tímto tématem. Sama jsem se před 7 měsíci rozešla s přítelem, se kterým jsem chodila 2 roky a celých 7 měsíců se mi po něm stejská a nemůžu si ho vymazat z hlavy. Vztah jsem ukončila já, ale ne proto, že bych partnera přestala milovat, ale protože mi vadilo, jak se ke mně choval. První rok našeho vztahu byl krásnej, byla jsem šťastná a spokojená, ale ten druhej rok...začal mě brát jako služku, žádný projevy lásky, žádná úcta, žádný kompromisy, nic. Chvála na jiné ženy, jak jsou sexy, jak mají pěknou postavu a jak se mu líbí - to bylo na denním pořádku. Já nebyla pochválená ani jednou za celý náš vztah. Naopak jsem podle něj měla zhubnout, jinak se oblíkat...prostě mě chtěl změnit. Sem tam se mu podařilo mě ponížit před nějakou jeho bývalou "známostí do postele" a taky prohlašoval, že kdyby dostal ultimátum svatba nebo rozchod, tak si radši vybere rozchod. A podobné, dosti bolestivé věci jsem slýchala dost často v posledních několika měsících našeho vztahu. Tisíckrát jsem mu říkala, že tohle nevydržim a rozejdu se s nim, nicméně musim říct, že to byl pokaždé on, kdo řekl, že se rozcházet nechce. Ale i tak jsem se jednoho dne naštvala a ukončila to. Bude to znít trochu protichůdně, ale na jednu stranu se mi po něm moc stejská, protože jsem ho měla ráda a na druhou stranu mi vadilo, jak se ke mně choval. Každopádně jsem ho nechala z rozumu, ne proto, že bych ho přestala mít ráda. Nevim, co se honí v hlavě jemu, jestli někdy myslel na návrat nebo je mu takhle dobře, každopádně já jsem teďka v situaci, kdy netušim, co si mám počít. Protože na něj pořád myslim, takže hledat si někoho jiného nemá zatím smysl, ale zároveň tušim, že bývalý by se ke mně nejspíš nevrátil. A sama vlastně ani nevim, jestli bych ho chtěla zpátky. Prostě jsem zralá na psychiatra... Takže trápení nás má hodně lidí...

Zuzko, obecne plati, ze kdyz...nevím,sama to pořád dokola probírám,zda kecá nebo ne.Nechci se tady rozepisovat o jeho práci,je to jeho soukromí,ale pracuje v turistickém ruchu,má nepravidelné směny a dá se říct,že je v té práci od ráno do noci,skoro denně. Je to věc na kterou mě upozornil při prvním rande,že to možná může být trošku problém. Opravdu sama nevím,ale tím,že o něj fak stojím,tak zkusím věřit a uvidím jak se to bude vyvíjet. Pokud tam budou opět nějaké pochybnosti a budu cítit že se jen trápím,tak to budeme muset vyřešit rázneji.

co se týká tvého rozpadu vztahu,tak to mě mrzí,že to tak dopadlo. To je prostě opravdu ten klasický případ špatné komunikace. Takže jste spolu nebydleli,pochopila jsem to dobře? A jak dlouho jste spolu byli? A zkusil jsi jít dostat zpátky nebo už za tím vším ona zavřela dveře? Nešlo by ted s odstupem času se sejít a promluvit si?Komunikujete? Ale je špatné když je do toho ještě zainteresovaná třetí osoba. Je s ním nebo ne?
Ale je skvělé,že ty jsi se vlastně díky tomu rozchodu ponaučil a vzal si něco k srdci a ted jsi sám se sebou spokojený jak píšeš,to je fajn,ne? Můžu se zeptat kolik ti je let a kolik je tvé bývalce? Je hrozně smutné když vztahy končí díky nekomunikaci. trochu se bojím aby to v našem vztahu nedopadlo taky tak. Já mu dnes přímo řekla,že pokud se na ten vztah necítí,že at mi to opravdu ted řekne,že vztah je o komunikaci. No stále tvrdil,že se mnou být chce,ale ted nemá sílu ani dostatek času ten vztah rozvíjet.Ale ukončit ho nechce a do budoucna (prý cca měsíc,dva) se mnou určitě chce ten vztah začít budovat naplno. Jak to vidíš jako chlap,kecá,nebo to tak chlapi můžou cítit. Já jako baba bych šla do vztahu at jsem i v sebe horší situaci kdybych toho člověka milovala. Mají to chlapi jinak?

Tome,
musim se ti...Zuzko, obecne plati, ze kdyz ma chlap zajem tak udela cokoliv aby s tou zenou byl. Na me to trochu pusobi jako vymluvy. rekla bych, ze to zkousi na vsechny strany. Chapu problemy, ale proc by mu vztah mel zabranovat v praci?

Ahoj Zuzko,
my muži máme...Tome,
musim se ti přiznat,já za ním dnes šla do té práce.Začlo to tak,že jsem šla s kámoškou na vínko a ta mě vyhecovala at za nim jdu,nechtělo se mi,ale šla jsem.Byl tam,řekla jsem mu ahoj,nechceš mi něco říct? A on že jo,že se v první řadě chce omluvit. No tak jsme šli stranou aby nás nikdo nerušil a já se zeptala co teda my dva dál,proč mi nebere telefon a nepíše? Jestli je to konec vztahu nebo co to je? On mi řekl,že z jeho strany to konec neni a že to opravdu ukončit nechce ale že ví,že do toho vztahu nedává díky té náročné práci a těm jeho problémům co se na něj navalili maximum a že to ho dost mrzí a nechce tím ten vztah zabít. Že by o mě nechtěl přijít,ale neví jestli mi nebude ubližovat tím,že se třeba nebudeme moc vídat tolik kolik by jsme oba chtěli. A že ví že až si vyřeší ty problémy a v práci mají být také nějaké organizační změny tak že by semnou chtěl být nastálo,že by nám strašně pomohlo jít spolu bydlet,ale v tenhle okamžik je toho na něj prý tolik že ani to nemá sílu zařizovat. Že mě má rád a nechá rozhodnutí na mě,zda budu mít nějaký čas takovou trpělivost a toleranci ten náš vztah zmírnit aby si vše mohl dořešit a pak se začít plně na maximum věnovat našemu vztahu,tak že bude rád. Já mu odpověděla že naopak rozhodnutí je na něm,jelikož on je ten komplikovanej. Že já ho do ničeho nebudu nutit a nebudu ten vztah hrotit. Že já ho mám ráda a být bych s ním do budoucna určitě chtěla. Tak mi řekl,že ok,že on se mnou taky a že je rád,že jsme si to řekli.Nekontaktoval mě proto,že prý si to v hlavě pořád srovnával co dál,že sám nevěděl,zda to ukončit,ale že to nedokázal a nebo zda mi něco slíbit,ale toho se taky bál,že to v tuhle dobu třeba nebude moct splnit a to prý nechtěl. A nechtěl prý aby to vypadalo že se nějak vymlouvá,prostě si to prý sesumírovával pořád v hlavě a nevěděl sám co dál,rozchod prý ale opravdu nechtěl.Při loučení mě něžně políbil a pohladil po ruce. No nevím,mam z toho trochu v hlavě zmatek. věřit mu nevěřit mu...? Co myslíš?

Ahojky Tome a Masajko,
díky...Ahoj Zuzko,
my muži máme svoji hrdost a věř, že i kdyby šlo jen o alimenty, tak by to raději moc řešit s tebou nechtěl i když na druhou stranu je to ukázka, že myslíme nejen na sebe, ale uvědomujeme si, že jsme v partnerství. Ale i tak to naše ego potom dělá to, že to řešíme v sobě takové nepříjemnosti.

Co se týče mě, tak ve zjednodušené verzi jsme mluvili o bydlení, které se muselo odložit o rok a partnerka tehdy začala nějak přemýšlet o nás, jelikož to bylo jen práce a pak spolu jako vynahrazování večerního času a z toho vzniklo přesycení, tak místo toho abychom si o tom promluvili, tak to řešila jen v sobě a když se k tomu přidalo nadbíhání kolegy z práce, který je v jiné části republiky, tak prostě i tak ji oblbo mazání medu kolem pusy po icq a sms zprávách. Přitom fakt stačilo komunikovat a problém řešit jako partneři. Já před rozchodem to cítil podobně a chtěl to řešit, ale to už byla oblbnutá a hledala na vztahu jen chyby. Za poslední 3/4 rok jsem chyby udělal, ale komunikací bych si je dávno uvědomil, protože mě samotnému následně vadili a dnes jsem je odstranil a musím říci, že jsem se sebou relativně spokojen. Doslova jsem na sobě zapracoval a jsem takový jako před tím 3/4 rokem. Nazval bych to, že jsem se vrátil na cestu, kterou na mě milovala, jen místo řešení a pracování na vztahu bylo pro ni jednodušší utéci, místo otevřít pusu.

Ahojky Tome a Masajko,
díky za vaše názory,jsem ted vděčná za každý názor abych si mohla dělat úsudky a nekoukala pořád jen přes ty růžovébrýle. Masajko,napsala jsi to přesně,my ženské když se zamilujeme(ale myslím že to platí i pro chlapy) tak tolerujeme skoro všechno.Já mu tolerovala to,že byl skoro pořád v té práci,on mě na to upozornil vlastně už při prvním rande,že je neustále v práci,že má dost nevyzpytatelné směny a jako svobodný a bez závazků si na to zvykl. Prosil mě o trpělivost s tím,že se to časem změní a až od podzimu začnem spolu řešit to bydlení,tak budeme vlastně víc spolu.Bohužel jsem netušila,že k tomu nedojde:-((
Dneska jdu s kamarádkou na vínko,tak to proberem,ona mě nutí at zua ním jdu do té práce a vyjasníme si to z očí do očí,že tak jedině poznám zda se vymlouvá a lže. Ale mě se tam nechce a jak píše Tom,připadala bych si jak stíhačka. Nemám to ve zvyku tohle dělat.A přijde mi že bych ho tím odradila nejspíš úplně tedy pokud tam ještě z jeho strany je naděje na to být třeba do budoucna spolu. Což už si ale každým dnem který se neozývá přestávám myslet.
Já se taky trošku obávám,že ty alimenty jsou jen zástupné pojmenování problému,kdoví jestli nedluží jinde,byl kdysi podnikatel a snedobrým koncem a vlastně o těch dluzích mi řekl že je to rest z dob minulých,a také kriminálka,lhůta do konce měsíce,nevím nevím...A to že mě do toho nemůže zatáhnout,taky divné,kdyby se to týkalo alimentů,myslím,že by to nebyl problém aby jsme o tom spolu mluvili. Také tenhle problém mám se svým ex,neplatil mi.
Mě hrozně mrzí,že zklamal mojí důvěru ,já jsem mu opravdu věřila,choval se vždy moc mile a pozorně a měl opravdu rozumné názory až mě to překvapovalo. A ted ani nedokáže zvednout telefon a nebo dokonce napsal jednu větu" ahoj promiň je konec" nebo cokoliv. Snáz by se mi s tím vyrovnávalo,takhle se utrápím...ach jo. Tome a ty jsi přišel o svojí lásku jak a kdy? Nechce se mi zpětně číst všechny ty příspěvky.

Zuzko, ano, jak píše Tom, zavolat z cizího telefonu zkus.
Ale taky zároveň uvaž, jestli by pro tebe byl dobrý život s dlužníkem. Já vím, že když se my ženské zamilujeme, tolerujeme skoro všechno, často i alkohol a drogy, ale někde uvnitř musí být v tobě nějaká stopka a musíš vědět, kam už NE. A jestli opravdu dluží na alimentech na své dítě, jak by se potom staral o tvoje?
Fakt tě chápu, ve třiceti se zamilovat a nenaplnit lásku je moc těžký, ale nezapomneň na rozum. I to jeho vytáčení je mi trošku podezřelé, ale možná, že je mu to trapné a ty to na něm vidíš, kdežto já ne.
Mysli hodně na své dítě, to ti jen můžu poradit jako starší a jako ta, která to taky prožila.

Ahoj Zuzko, bohužel nevím proč je život někdy tak krutý, ale ta odpověď by mě taky zajímala, protože rád bych věděl, proč jsme tak mučeni a naše radosti jsou ničeny.

Co se týče toho, že ti vůbec nezvedne telefon, nebo ani neodpoví na sms, tak nebral bych to jako konec vztahu, spíš by mě zajímalo co se děje, že vůbec nereaguje, muž se takto většinou nechová, spíš to bývá dáno nějakou situací. Že třeba ztratil mobil někde, nebo se mu mohlo něco stát, to jsou prostě jen dedukce a dokud to člověk neví přesně, tak vymýšlí možnosti i ty nejméně pravděpodobné. Zkusil bych zavolat z cizího telefonu a pokud by to zvedl tak se zeptat, byl by to moment překvapení. Bohužel jinak nevím co poradit k tomu, aby jsi zjistila co se děje, leda se ještě zastavit u něj doma, nebo zavolat mu do práce. Ale zase ne všude, aby to nebylo jak kdyby jsi ho stíhala.

Zdravim nove prichozi Majku,...Ivo,jak píšeš o těch větách co si musíš zakazovat abys nenapsala do sms,to přesně znám. U mě je tedy malinkatý rozdíl v tom,že já nevím na čem jsem,mě ten konec vztahu neoznámil,ale tím,že se mi už týden neozval a nereaguje na mé sms,tak já to považuji z jeho strany za konec vztahu. I když vím,že již jednou tohle udělal,ale netrvalo to týden,ale míň. Netuším jestli si řeší ten svůj malér o kterém se mi zmínil,že má,nebo je v tom ted něco jiného. Jen mi nepřišel jako člověk který by se zachoval takhle,dokonce jsme se i kdysi bavili o tom,že kdyby nám to neklapalo,že si to hned řekneme,že nejdůležitější je ve vztahu komunikace. No a ta nám ted právě chybí a to tak,že úplně.K těm sms,ted do čtvrtka jsem ho každý den prosila sms-kou aby se mi ozval,že ho mám ráda a že pokud si potřebuje řešit jeho problém,že mu dám čas,ale že to potřebuji vědět,že ho budu podporovat,ale musím vědět jestli o to stojí,jestli máme šanci být pak spolu.A i zda to chce ukončit,ať mi to tedy oznámí,že to budu respektovat,ale musím to vědět. Bohužel vše je bez komunikace,bez jakékoliv reakce z jeho strany.Opravdu nechápu takový zlom. Řikám si,že pokud to semnou chce skončit,že by pro něj muselo být jednodušší mi to oznámit neosobně sms-kou než nekomunikovat vůbec a číst moje sms prosby a nebrat mobil když mu volám.Když mu píšu sms tak se taky právě musím krotit abych nepsala něžné věty které jsme si denně psávali. Ale od čtvrtka už jsem ho nekontaktovala,jsou to pro mě muka,ale snažím se vydržet mu nepsat.Bohužel se ale ve mě prohlubuje ta šílená nejistota co se vlastně stalo.Ach jo!! Držím se jen kvůli synovi,jinak je mi stále do breku a jak to jde,tak si někam zalezu a bulím:-(( Určitě mi všichni rozmíte,prožíváte tu všichni skoro to samé. Proč je život někdy tak krutý??

Ahoj Zuzko, pokusím se...Ahoj Tome,
dík za tvůj názor. Já už jsem opravdu zoufalá,já mam toho člověka opravdu ráda a je to po dlouhé době někdo s kým jsem si dovedla představit žít.Jelikož jsme se o tom bavili a nešlo jen o nás,jsou tu z obou stran děti,tak jsem si myslela že to tak i bude. Ještě o posledním společném víkendu jsme plánovali budoucnost,bylo vše skvělé. Co se týká těch dluhů,tak mi pouze řekl že jsou to nezaplacené alimenty(ale nevím zda tomu věřit) spíš tuším,že tam půjde o něco vážnějšího.Již jednou jak jsem se už zmiňovala se na 2 dny odmlčel a poté mi psal,že se mnou chce být,ale nemá na to sílu a že je ted blbé období ale že do budoucna bude rád když už budeme spolu a bez jeho problémů. Slíbila jsem mu trpělivost a že budu jeho problém respektovat,od té doby to klapalo a ted se právě přihodilo to že se odmlčel a stále na nic nereaguje. Telefon vyzvání,on však nebere,prosím ho sms o schůzku kde si vše vysvětlíme a případně i pokud to chce ukončit i to probereme jako dospělí lidé. Vše je bez reakce.Je mi z toho strašně smutno a ta beznaděj a nejistota mě ubíjí.

ahoj,řeším něco co mi...Ahoj Zuzko, pokusím se odpovědět dle svých zkušeností. Pokud řekl, že má nějaké problémy a dluhy a nechce tě do toho zatahovat, tak si myslím, že to bere opravdu s ohledem na tebe. Vím, že když takto nevíš o co jde, tak dedukuješ různé varianty co a jak může být a to i rozchod, ale přitom může jít jen o to, že ti nechce ublížit a něco řeší co je hodně zásadní. Být tebou tak se ho jen zeptám, zda chce být spolu a jen potřebuje něco vyřešit a nebo se jen bojí to říct a tak se zapírá. Pokud to myslí vážně a nechce ti ubližovat, tak bych mu řekl, že vztah je o dvou a to jak v radosti tak i starostech a že mu ráda budeš oporou. Ale nemá smysl tlačit na pilu.

ahoj,řeším něco co mi nejde do hlavy. Nevím jestli to znamená rozchod nebo co? Ráda bych slyšela nezávislé názory.
S přítelem jsme spolu 3 měsíce ( je nám oběma přes 30)Od první chvíle to mezi námi jiskřilo,měli jsme spoustu společného,bylo to prostě úžasné.Dokonce jsme po pár schůzkách mluvili i o společném bydlení.Problém byl v tom,že byl hodně pracovně vytížený a vídali jsme se míŃ než bych si přála.Bylo mi divné proč musí být tak často(skoro pořád) v práci.Mezi tím byla každodenní komunikace sms.Po nějaké době vyplulo na povrch že má nějaké problémy(dluhy)Moc se mu o tom mluvit nechtělo.Pak se přihodilo to že zrušil naši schůzku a 2 dny se pak neozval,na mé naléhání odepsal že má veliký problém do kterého mě nemůže zatahovat a že si to musí vyřešit. Takže jsme vztah omezili pouze na komunikaci přes sms,po cca 2 týdnech psal tak že to vypadá lépe a že se sejdeme,Setkání bylo krásné,nic nenasvědčovalo dalšímu problému. Bohužel od tohoto setkání se mi opět neozval(už týden) a ted již nereaguje na mé sms a volání.V pořádku je,zahlédla jsem ho před jeho prací.Opravdu nevím co si o tom myslet. A zda to mám považovat za definitivní rozchod nebo zda si něco zas řeší,ale neodpovídá mi ani na dotaz zda je to konec našeho vztahu,neodpovídá na nic.Mám ho opravdu ráda,nechci o něj přijít,poradte co si o tom myslíte,mám se snažit dozvědět se co se děje za každou cenu nebo se mám spíš stáhnout a čekat.Ráda bych znala i názor nějaké mužského,zda jsou chlapi schopní ukončit vztah jen proto aby nezatáhli ženu do jejich potíží? strašně mi chybí a vlastně nevím jak na tom spolu jsme,jestli spolu ještě jsme když mi ani nepotvrdil přes sms zda je to konec či ne.