Rozchod a navrat - co vy na to??

Ahoj KN vidím že máš taky velkou depresi , chlapi jsou zvláštní , jsou jiní a proč řeší v hospodě svoje problémy , tak to nevím , asi je jim s kamarády dobře. Tak co kdybys vymyslela něco hodně bláznivého , třeba ho pozvala na víkend někam pryč a tam by jste se třeba uvolnili a vyříkali si to.Nevím co poradit , manžel dnes přišel z hospody , tak jsem se ho ptala co s náma bude , objala jsem ho , aby mi to odpustil ,řekl , že neví , že si to musí promyslet.Už se na mně nedíval ale tak nenávistně , tak to možná dopadne.On je jinak skvělý chlap , moc by mi chyběl , že měl ten jeden úlet , to se dá pochopit , tehdy jsme měli velkou krizi a skoro spolu vúbec nekomunikovali a nespali a tak ho sbalila moje známá , která mu samozdřejmně strašně rozuměla

Vcera jsme se nahodne potkali v hospode. On se choval jako by nic - prisel za mnou, proc se neozyvam, byl mily, ptal se na veci kolem mne, ale to zase ja delala nezajem. Proste jsem to nedokazala prejit, ze se neozve, ja se pak bavim s kamarady a hned vsechno zahodim a budu jen pro neho (i kdyz jsem to fakt chtela udelat, ale nemohla jsem kvuli sve hrdosti), takhle jsem ho prehlizela cely vecer, videla jsem jak me sleduje, jak na me kouka, moc se nebavi, vadi, ze jsem v pritomnosti jinych muzu, i kdyzy kamaradu! Pak jsem s nim chtela mluvit, ale zas byl odtazity on (jak ty na me, ja na tebe).
Druhy den jsem mu napsala normalni sms - jak se bavil, a tak, jestli nezajdem na kafe, obed. A on normalni odpoved a ze se ozve. Pak mi psal na icq, ze uz dnes nema na nic naladu, ze uz pil a ze se chysta na jeden mensi koncert. Ja jestli me nevezmu s sebou (do ted jsme spolu ani takhle nikam nevyrazeli). Na to on, ze uz pil a ze nevi jestli me chce videt. Ja proc a jestli jsem neco udelala. Napsal ,,promin ale,, , ,,ze jsem nic neprovedla, ale ze nevi jestli ma nas vztah smysl, musime si promluvit, vazne,,. A ze to takhle nechce resit. Ja mu napsala, ze ho mam rada, zalezi mi na nem a ze to musel ted behem toho urazu zjistit. A to ze jo, ale ze to takhle resit nechce jak uz napsal,,.
Mam strach holky a velky. Nas vztah je fakt zvlastni. Sama vim, ze nema smysl, ale ze my dva mame smysl, ale ze se to musi zmenit! porad si k sobe nemuzeme najit cestu, oba jsme uzavreni,..Take jsem zmatena, ale vim, ze ho mam rada a nechci ho ztratit a ze tohle pro me neni duvod k rozchodu.
Holky, co delat? Jak to myslel? Tohle uz jsem zazila, dokonce mi to uz driv napsal na ostro do sms konec, ale pak jsme to nechali par tydnu byt, a pak jsme se potkali a byli zase jako dve hrdlicky. Propada do takovych depresi, kdy zacne nas vztah zatracovat.

Hanko, sama jsem ted na tom uplne stejne zoufale. Mam strach, ze pritele ztracim. Jenze mi nejsme manzele, nemame spolu deti, jsme spolu rok, nemame spolecny byt, jen sami sebe. A presto to tak silene boli.
To, ze vas pripad je jiny - manzelstvi, uz jste si sve prozili, deti, proste hodne pojitek, nemuze jen tak zabouchnout dvere a rict koncim! Snaz se ovladnout a nepis mu! Jste ted oba pod emocionalnim tlakem. Nech chvilku vychladnout emoce, procistit vzduch...Je to tezke, ale snaz se to nejaky den, tyden vydrzet, a pak se ozvi, navrhni spolecnou schuzku, jdi na nejake misto, kde vis, ze bys ho mohla potkat. A uvidis...Taky je sam zmateny, potrebuje si to v hlave urovnat.
A ja se ptam, proc to muzi resi, ze jdou do hospody pit, uzavrou se do sebe?

A je to moje chyba , já jsem jinak hodná holka , ale hodně žárlím a a tak ted mám to co jsem si zavařila.Já i chápu , že ji tam měl pod chlapským jménem , asi se bál , ale nechápu , proč ji tam měl vůbec uloženou

Máme děti a chce odejít proto , že mněl před rokem milenku , trvalo to asi 2 měsíce , pak se vrátil s brekem , a pak bylo vše fajn , až na minulý týden , kdy jsme seděli u stolu a přišla mu sms od nějakého muže , kterého jsem neznala , ptala jsem se kdo to je a on at ho nepodezdřívám a nakonec z něho vypadlo , že je to jedna žena a že si jí uložil pod mužským jménem , abych nevyšilovala, ukázal mi i co píše , evidentně ta kočka po něm jede , asi 5 sms jestli příjde na pivo , dá ji pusu.Udělala jsem hroznou scénu a řvala jsem že se s ním rozvedu.On s ní nic nemá , určitě , protože je pořád se mnou , ale já po té předchozí zkušenosti ůplně zblbla.A tak mi řekl , že už se mnou nebude , že ho budu do konce života podezdřívat a už celý týden pije a není s ním řeč.a já nejím a píšu mu trapné sms jak ho miluji a že se polepším atak.ale on ne , že je konec, prý si koupí byt a odejde

Hanko, drz se! Vim, ze ti to vyklada asi kazdy, ale dulezite pri techto emocialne vypjatych situacich jist! Pokud budes bez zivin budes na tom i po psychicke strance jeste mnohem hure.
Jak to vis, ze te chce opustit´, rekl ti to? Znas i duvod? Sbalil si sve veci? Co detim, mate?

Holky manžel mně chce opustit a já kolem sebe kopu , křičím , posílám mu 1000ce sms a vím že je to špatně , nejím už týden a asi brzy zkolabuju , strašně ho miluju a neumím si s tím poradit , jsem případ pro psychiatra , nechci taková být , chci být v klidu , ale nejde to

Tak dnes uz je to o dost lepsi, oproti vcerejsi beznadeji (brecela jsem si doma do polstare) vyrazim za zabavou. Ozvalo se mi zrovna nekolik kamaradu. Mam dobrou naladu, tesim se, takovy jen dobry pocit samu pro sebe.
Opravdu to zabira, nesedet doma, pitvat, predvidat, videt jen cerne. Jdu mezi kamarady a budu cekat az si pritel vyresi svoje, kdyz me na to nepotrebuje, a pak se uvidi...
Mozna je to risk, ale chci, aby si uvedomil, ze me muze taky ztratit. Navic ja se ted ozyvala posledni, tak si pockam az se ozve.
Diky moc holky. Kdyztak napiste co vy.

Peti, díky za příspěvek, potěšila jsi mě, i když si nemyslím, že bych udělovala nějaké super rady, spíš píšu to, jak to cítím. Já mám takové radikálnější názory, mám ráda jasno :) Pak písni, jak se to vyvíjí.

KN. Nemáš nějaké kamarádky,které bys mohla navštívit? Nejhorší je sedět doma a přemýšlet o věcech pořád dokola a dokola... fakt nikoho známěho kdo má čas nemáš?

chlapi sou holt chlapi...ale zensky se taky chovaj podivne, to je fakt. dulezity je se sebrat, nebrecet, nelitovat se. ma to docineni s dospelosti. prijmout veci, tak jak jsou nebo se neceho vzdat. nevztekat se ani nekopat kolem sebe. ja mela strasny stavy, ani si neumite predstavit. kvuli chlapovi, co mi dva roky ublizoval a pak stejne odesel. je treba si stavet svuj vlastni zivot, nespolehat na nikoho jinyho. btw priroda nas obdarila tim, ze vsechny svoje potreby si umime uspokojit samy...proc asi...laska boli, ale vsechno se da zvladnout...

Holky, tak ja uz nemuzu..jsem uz uplne hotova! Navic ted nemam moznost s nekym si popovidat, nekam vyrazit, prijit na jine myslenky, nejak se zabavit a snazit se to brat s nadhledem, ale nikdo nema cas. Sedim jen doma, zavrena v pokoji a porad se do toho vic propadam a pitvam to.
Tyhle jeho stavy nechapu, uz jsem jich par zazila - drzi si ode mne odstup, nevyhledava mou spolecnost, hraje na pana zaneprazdneneho. Pak se to najednou nejak zlomi a jsme jak dve hrdlicky. Mozna normalni stav, ale mne to ublizuje.
Nevysnila jsem si ho, vidim na nem prave az moc chyb, ale...

Diky moc, holky. Chapu, je to tezky nekomu radit, co ma delat. U mne je to tak, ze okoli vzdy a ochotne rada poradim, vcitim do situace, tak nejak vytusim, ale pomoct sama sobe...Uz jen to,ze si tady s vami muzu vymenit svoje pocity, sverit se a potom precist vase reakce, je mi proste lepe. Vlastne ani nemam komu jinemu to rici.
Kdyz jsem minuly tyden mela snahu dopatrat se k jadru veci...odpovedel, ze mu na me zalezi, ze si nemysli, ze je duvod neco rsit a hlavne, ze on ted nema naladu to resit. Ma strach, ze mu uklouzne neco skaredeho, co by me mohlo bolet, a pak by toho litoval. Ano, presne tak, pritel je malomluvny, teda o svych pocitech a o tom, co citi ztezka mluvi. Na druhou stranu je zase primy a veci rika narovinu. Navic je ten typ, co nerad cokoliv resi.
Nehoda hraje velkou roli. Zmenil se tim, ze prestal kourit,dava na sebe vetsi pozor. Sem tam uz zajde na dve piva, ale do 12h jde domu. U nich doma je to slozitejsi. Pravy duvod neznam, ale myslim, ze je to porad dokola - stve je, ze je tak uzavreny nic jim nerika, cas travi radsi mimo domov,..asi normalni hadky, akorat si je pritel bere az moc osobne. Neco podobneho uz jsme spolu zazili v lete. Hadal se take doma, ode mne se vzdaloval. Pak mi rekl, ze ho nikdo nema rad, ze nic nedokazal, ze si me nezaslouzi,..
No a podrazdenost taak ta je jak u nej, tak i u me. Omezeni je tu dost velke. Sice uz chodi, ale to je jedine, co muze. Nosi korzet, tak se moc ve spolecnosti neciti. Cely rok se tesil na snowboard, letos mel koncit skolu, kterou si musel kvuli zraneni odsunout. Navic chodi na brigady, zivi se tak nejak i sam, coz ted take nemohl. Studoval v Praze, kde porad nekde poletoval,...ted je jen doma na malomeste, kde moc moznosti neni. Navic on nic nemuze. Hodne jeho pratel vyrazi za zabavou, alkoholem, on je doma. Snazila jsem se byt mila, ohleduplna, ale take mi obcas praskly nervy, kdyz uz me nebavilo jen koukat na tv. Je to take pro me tezke, kdyz jdu do spolecnosti, kde pary resi, co ´budou podnikat, kam vyrazi. A my? Jenze pak jsem zjistila, ze kdyz jde s kamarady, tak s nimi se premuze - jde s nima ven, na to pivko, tamhle na vylet, ale u me nabidky, to nezvladnu, na to se necitim,...

Janí... ještě že tě tu máme... ty by jsi měla být psycholožka... fakt mi tvoje rady vždycky moc pomohly... upřímně ti za ně děkuji!

Peti, myslím, že jsi mu to napsala dobře. Pokud mu na Tobě opravdu záleží, tak se k tomu vyjádří, teda aspoň já to očekávám, i když chlapi jsou různí. Asi bych mu to napsala stejně. Jinak KN. bych asi radila stejně :)

KN: Já bych to nepřecházela jen tak, to si myslím je nejhorší řešení, je důležité o tom mluvit a vědět, co se děje. Problém ale vidím v tom, že je přítel nemluvný, ten můj byl taky, ale po pár letech se změnil a divím se, co vše mi říká. Navíc si myslím, že roli hraje ta jeho nehoda, člověk se po takových věcech někdy změní. Myslím, že asi o vašem vztahu pochybuje, něco řeší v hlavě, jinak by se tak asi nechoval, vyhýbá se Ti. Podle mě je čas na rozhovor, proč se doma vlastně hádá, viš důvod? A ještě mě napadá,jestli nemá jeho nehoda nějaké následky kvůli kterým by byl podrážděný (třeba omezení pohyblivosti, když měl zraněnou páteř) nebo musel přestat se sportem atd ... to vše se odrazí na psychice a pak se chová blbě i k Tobě.

No to se ti vůbec nedivím... mám podobný pocity - vyčerpanost, unavenost, nálada někde zapomenutá, nic mě nazajímá, o nic nestojím... hrozný. No jinak na tvoje otázky je asi těžká odpověd... já sama nevím, jako nejlepší je vědět na čem jsi (že to říkám zrovna já...) ale zase asi nemá cenu to nějak dráždit... zkus si s ním asi normálně povídat a třeba zjistíš, že už je pryč a žádná krize nehrozí... a pokud bude divnej, tak se zkus narovinu zeptat co se děje... ráda bych poradila dobře, ale nemůžu slíbit, že dobře radím.. :(

Peťo, dekuju za reakci. A jsem rada, ze me chapes. Pripadam si hrozne vycerpane, ale pritom nemam z ceho. V noci jsem se porad budila, protoze jsem to ve snech nevedome porad resila. Urcite je nejlepsi komunikace, vse si vyrikat, ale... Rozhovor s pritelem jsem uz zkousela, dostalo se mi jednoslovnych odpovedi. Navic jsem pri techto rozhovorech emocionalne vypjata a na jeho argumenty dokazu jen mlcet. Treba ted jsem mu psala, jestli zajdem dnes odpoledne na kafe, od soboty jsme se nevideli. Opet docela zaneprazdneny, ale pak se ozve. Napsala jsem, ze vecer nemuzu, ze jdu prat kamaradovi. A to najednou jakymu,....atd. Zarli porad, ale...Taky me je jasne, ze chlapi vidi vsechno jinak, ale spolecna rec, vychodisko se snad nalezt musi, ale jak? to je otazka..Co delat, kdyz se s nim uvidim - snazit se to resit - proc se tak chovas, co se stalo, tohle je divne,...nebo naopak delat, ze nic, vse prejit, povidat si normalne...? Nerada bych to jeste vice zhorsovala, kdyz si ted nejvic preju, aby me obejmul, proste byl se mnou a nic se neresilo. Uz jsem z toho otravena dost!

Janí, mluvili jsme spolu jenom po icq... a musím říct, že o tom, že bych se s ním rozešla já už jsem taky přemýšlela... ale nevím jestli na to mám... dneska jsem mu akorát napsala, že pokud si nechce volat, psát, a navštěvovat se, tak asi nemá co řešit už... neodepsal... ani to nečekám. uvidíme no... jenom chci už prostě klid v duši.. ne pořád přemýšlet nad rozchodem a nad tím jaký by to bylo kdybychom se k sobě vrátili...

KN. Ahoj... no tak když jsem to tak četla, tak je vidět, že asi Váš vztah stojí na trošku hlubších základech.. prožili jste si spolu toho opravdu hodně a asi ne zrovna skvělé věci... k chování tvého přítele těžko říct... já osobně bych být v jeho kůži možná měla trošku výčitky svědomí, že ti byl nastarost když se byl upoután na lůžko (i když je mi jasný, že pro tebe to žádná starost nebyla). Jenže chlapi tohle asi vidí jinak... možná se bojí, že je na tobě závislej nebo něco takovýho... těžko říct. Ráda bych ti pomohla, protože taky zrovna na tom nejsem nejlíp... a vím jaký to je, když se něco ve vztahu změní a ty najendou nevíš proč, jestli je to kvůli tobě a vlastně co se to děje... Mě třeba Janča radila, ať se pokusím to všechno probrat... a asi je to dobrá rada... problém je, že možná (stejně jak ten můj) nebude chtít o tom všem mluvit... :(

Ahoj vsem!
Nejdriv vam chci po precteni Vasich prispevku rict, jak jste silni a statecni! Drzim vam vsem palce, at to dopadne k Vasi spokojenosti a jste stastni!
A ted ke mne...Ani nevim, kde zacit. S pritelem jsme spolu rok. Nas vztah je ale velice zvlastni. Oba jsme dost uzavreni, komplikovani. V prubehu roku jsme nemeli moc prilezitosti se vidat. Kazdy studuje na jinem konci republiky, nicmene jsme toho spolu dost zazili. Mam vsak pocit, ze prevazovali spis ty starosti, povinnosti nez uzivani - ukoncovani studia, prace. Tesili jsme se na Vanoce,ze budeme vice spolu. Pritel mel vsak tezky uraz - otres mozku, zlomena klicni kost i pater. Vanoce jsme tedy stravili jen v nemocnici. Myslim, ze to nas vztah posunulo jinym smerem - cistila zuby, krmila, prevlekala. Mozna to zni bizardne, ale jeste jsme dosud spolu nespali - pritel je zkusenejsi, mel nekolik vztahu, ja zadny a jsem panna. Uz par let je nam pres dvacet,takze nejsme zadni pubertaci, ale mam pocit, ze se v nasem vztahu porad nejak zamotavame. Nyni uz je z nemocnice doma, nejdrive chtel, abych ho stale casto navstevovala. Dnes uz je mu o dost lepe, normalne se pohybuje, muze chodit ven. Nebyl zvykly byt takovou dlouhou dobu v kuse doma, ted to na nej mozna pada - chtel jet na hory, musel prerusit skolu, navic se dost zacal hadat se sestrou a matkou, s kterymi zije. Otce nema, zemrel. Od te doby, co se zacal hadat s matkou se ode me strasne odtahl. Moc se nevidame, nepiseme, na nse schuzky nema cas. Pokud se vidime, on mlci. Kdyz jsem se ho ptala, co se deje, jestli se to tyka nas dvou, mela bych o tom vedet. Rekl,, ze to nemam resit, ze to ted nechce resit. At nedelam nic. Po tom jsme se videli, bylo to celkem fajn, chytl me za ruku a dal mi i pusu. V poslednich dnech jsme na sebe ani nesahli. Druhy den jsme se meli videt, ale napsal az vecer, ze mu neni dobre a ze to dnes nezvladne. Do jiste miry to chapu, ale na druhou stranu je to pro me tezky. Rikam si, jestli resi svoje vztahy s rodinou, nebo jestli je nejaky problem mezi nama. V posledni dobe to bylo tezke - spolecne chvile byly omezene jen na jeho postel, v ktere lezel a ja byla vedle, koukali jsme na filmy. Vic jsme vzhledem k jeho zdravot.stavu delat nemohli. Pak to na me uz vsechno zacalo padat - ze nikam nemuzem spolu, ze chodim porad nekam sama,... A dnes uz fakt nevim, co delat. Dat mu cas a stahnout se a cekat az bude mit na me naladu, nebo naopak se mu ozyvat, abyt vedel, ze tu jsem. Nechapu jeho chovani vuci me. Ja preci nemuzu za to, ze se hada doma. Nabizela jsem mu at jde k me, odmitl. Vyhyba se pobytu u nas doma, pritom nase neustale pozdravuje. Jsem si jista, ze jina holka v tom neni. Myslite, ze pochybuje o nasem vztahu? Zrovna ted po tom, co jsem pro nej udelala. Je stale doma, v podstate nema, co na praci, ale na moji spolecnost nema cas - kamaradi,...
Poradte prosim. Mam ho rada, chci s nim byt, ale takhle to dal nejde. Stejne jako je zmateny muj prispevek se citim zmatena i ja!
Dekuju.

Ahoj Peti, tak to mě mrzí, že se tak trápíš. Bohužel nevím, co poradit. Spolubydlící zažila něco podobného, ale vyřešila to tím, že se rozešla ona s ním, nedokázala se přenést přes to, že s ní tak "zametá" a neví, zda s ní chce nebo nechce být. Popravdě mi to připadlo tak, že on byl slaboch a dělal vše proto, aby to ukončila ona... Vím, že je to těžké, nedovedu si takovou situaci ani moc dobře představit... mluvili jste spolu po telefonu? Tak se drž, snad se vám to v nejbližší době už vyjasní... nejlépe tak, abys byla spokojená!

Ahoj Janí, no... vyvíjí se to tak, že vlastně nijak... konečně jsme to ale probrali... prej je mu smutno, každej den chce napsat, nebo zavolat, ale neví co by říkal a bojí se, že by mi zbytečně ubližoval... no a na druhou stranu je mu dobře i samotnýmu, protože může v pohodě chodit bez výčitek do společnosti bejvalky... takže pořád neví. A já se to už snažím neřešit... jako je to těžký, protože chce být v kontaktu, ale přitom nechce volat, navštívit se a asi si ani moc psát... napsala jsem mu, že takhle se nedá žít dva měsíce, než se rozhoupe jestli jako jsem pro něho dobrá neob ne.. napsal, že to ví a že to má v mysli... takže nevím... jsem zoufalá, ale snažím se nějak držet no. Kdyby byly změny, tak dám vědět, ale spíš počítám s tím, že zůstanu sama...