Rozchod a navrat - co vy na to??

Je mi to naprosto jasný, že asi nebyla holka sama ve vaně a nezapálila si svíčky... Ale... Dle vás si mam co nejdřív odvézt všechny věci?

Ivo, Nina si všimla správného detailu bohužel.

Nevím jestli to nebude moc tvrdé, ale nejsem si podle toho co jsi psala jistej, že to bylo správné řešení. Podle toho způsobu jak se choval, tak si myslím, že teď je dál jak ty a je volnej. Nevím jak to vidí jiní, ale myslím si, že teď takové nadbíhání nebo přesvědčování, že se to změní, že si člověk uvědomil to či ono, nezapůsobí a jak mi říkali přátelé, ztratíš tak akorát vlastní hrdost. Je to napsané ve zkratce. Toto je fáze, kde je potřeba zaujmout a ne přesvědčovat o změně. Chce to být sama sebou, zářit, potom ten druhej může vidět o co přišel a že jsi jiná a nespadne to do stejných kolejí.

Čas bych nezatracoval a neviděl v něm negativum, ale spíš právě pozitivum. Vím, že tě může trápit, že by se oddaloval a začal si s kolegyní, ale právě i to mu může ukázat, že s tebou to je lepší a že mu chybíš. To stejné může ukázat tobě, nebo Vám ukáže, že prostě takto je to lepší a že oba potřebujete něco jiného. Chce to se trochu odprostit od myšlenek na něj a uvolnit se, jinak se budeš trápit ještě dýl a pokud to nedáte dohromady, tak on bude daleko a ty se budeš plácat pořád ještě v tom. Nemyslím to špatně ani tvrdě, jen se snažím dívat na to reálně. Přál bych ti, aby city opětoval.

Ivano, sundej si růžové brýle. Myslím, že tě nahradila jiná. nejspíš ta kolegyně z práce. Svíčky v koupelně to není jen tak. A pokud u něj jen tak přespává cizí žena, řekla bych, že o návratu asi nemůže být řeč. Promin, možná to zní tvrdě, ale můj názor je jednoznačný.

nemaluješ si to moc na růžovo,samotný chlap si v koupelně asi těžko zapálí svíčky...

Tak se s vámi podělím o zážitek,budu vděčná za vaše názory a rady...
Vypravila jsem se k Tomášovi.
Prvně jsem prošla byt. Nemá tam kartáček, sprch.gel, a co mě překvapilo, myčka byla plná nádobí ( a všechno 2x) a v koupelně byly svíčky.
Řikala sem si, že asi nepřijede, říkal, že doma skoro nespí.

Stojim půl hodiny u okna a co se nestane, před barákem zastavilo jeho auto! Tak sem seděla u stolu, a on přišel, že věděl, že tam budu. Věnovali jsme si soucitnej pohled...'Rikala sem mu, jak to tam na mě padlo, že sem nemohla odejít...A on a't mu tohle neřikám, že proto tam neni. A šel hned na squash. Ptala sem se ho,jestli mam na něj čekat a on že ne.

Tak sem si řikala, že stejně počkám...

Přijel po 15min, jeho kamarád se zdžel v práci a squash nestíhal.

Tak si sednul do křesla s diskutovali jsme. Docela ostře, na všechno mi oponoval. To, že sem si tohle a tamto uvědomila, že měl pravdu, to s nim moc nehlo. Ale byl strašně smutnej. Fakt.

Zkrátka řikal, že kdyby znova, bylo by to za měsíc stejný. Že se nezměníme. O toleranci moc slyšet nechtěl, řikal, že je to na něj brzy. Že mě má strašně rád, ale teď to nejde...Že můžem zajít na kafe nebo někam...Tak sem mu řikala,ať se ozve.

Byla u něj kolegyně z práce, spala tam, on u ní taky, byly spolu v kině.... Vždycky se s ní bavil a psal si s ní. To vim.
Ale mám strach, že čas nám ublíží.... 'Ze zkrátka si zvyknem na samotu, na to, že máme každej svůj život...A budem jen kamarádi. On hledá útěchu u kolegyně, nevim, co se z toho může vyklubat...Teda vim, ale toho se bojim. Zjistí, že je někdo lepší... Čas léčí, a vyléčí i lásku... Opadne... Může bejt někdo jinej...

Bojí se do toho jít znovu. Když sem mu řekla - Tak teda konečná? Tak říkal, že to nikdy neřekl, ale že ted nemůže...

Ano, ubližovala sem mu převážně já... Teď už to vim, štve mě to. Hledala sem na něm jen chyby...Ale musí si to srovnat on. Já už mám jasno. Jenom se začnu asi modlit, aby nebylo pozdě...

VVezl mě domu, dal mi gumový medvídky, co měl v autě, pohladila sem ho po tváři... Ted je to na něm.
Šance tam je, ale... Taky je tu kolegyně...

No, vida. Jak psala Jana,i po třetí se dá vstoupit do jedné řeky...A v to já právě doufám!!Přece jen to jde! Dnes mě čeká důležitý den - jak už jsem psala myslim v pátek, jdu k přítelovi do bytu jako pro věci, a počkám tam na něj,jestli si bude chtít popovídat.Je mi líto,že mě za 14dní neměl potřebu vyhledat,vyjasnit věci...Tak to dělám já.Zdál se mi o dost ošklivej sen o něm...Tak doufám,že to nebude pravda...

Děda mě celej víkend prudil, jestli už se ozval, že to už je dlouho a že to už nemá zájem...Tak to právě dneska zjistim...

Držte mi palce...Abych se ho vůbec dočkala,prý doma nespí,že tam nemůže být...Ale už jsme bez sebe 14dní,tak už se to třeba srovnalo...

Ahojky vsem,
musim pochvalit...Díky Ivčo, skoro se červenám.

Mrzí mě, že jsi měla náročný víkend, snad vše brzo přejde a bude lépe. Sám jsem se přesvědčil, že jsou stále situace, kdy hodně přemýšlím o minulosti a že mi bývalá leží v srdci (opravdu jsem ji vroucně miloval a ještě nejspíš miluji). V minulosti jsem u rozchodu takové pocity necítil, ale tady si uvědomuji fakt skutečné pocity a mrzí mě, že je to jednostranné.

Ahojky vsem,
musim pochvalit Toma jak mu ten rozchod dal ohromny novy nadhled a ze ma nazory opravdu srovnaneho chlapa.
Klarko delas dobre, muj muz melo taky takove navrhy, ale to uz bych opravd nedala. Staci ze se v tom placam uz desaty tyden a sama v sobe se nevyznam. Ted mam za sebou zase psychicky narocny vikend a ted jich bude asi vic za sebou. Hrozne bych si prala, aby moje dusicka mela klid, ale bohuzel. Takze ja taky radim nevyhledavat, cloveka to potom vic boli, protoze vidi neco, co v tom treba neni. Proste clovek se musi srovnat sam se sebou a uvedomit si, jestli toho druhyho jeste chce a za jakych podminek, jestli zvladne prekonat tu barieru neduvery, kterou v nem ta bolest a odchod partnera zanechaly.
Jeste k Jakubovi, kartarek jsem se vzdycky bala, nechtela jsem radsi nic vedet, protoze jinak jsem hodne racionalni clovek. Pak mi bylo hodne spatne a hledala jsem nejakou cestu a s ni jsem si ohromne popovidala. Navic mi rekla neco ohledne naseho vztahu a ono se to do mesice opravdu stalo. Ted jsem tam byla zase na pokecu a jsou veci, ktery mne trochu smerujou a docela si rikam, ze jestli ty karty maji pravdu, ze to bude jeste zajimavy.

Podle mne v opravdu trvalých...Ester, ale já to nepíšu o tom, že by to mělo být takto ve vztahu, tady je to téma právě po vztahu.

To co píšeš o vztahu s tím souhlasím a to doslova. Ale to o čem jsme se tu bavili, je to, jak potom po vztahu, který skončil a to je chvilku myslet na sebe samotné. V tom jsi mě nepochopila. Jen podotknu, že ano hledat co je výhodné pro druhou stranu, ale taky nesmíme zapomenout na sebe a i své pocity, jinak sami nebudeme úplně šťastni a taky potom druhá strana nebude úplně vidět to co jí na nás imponovalo a co si ji získalo. Je to kombinace nejen sebe, ale i nalezení harmonie s partnerem a jeho samotným.

Podle mne v opravdu trvalých a dobrých vztazích nemyslí partneři "jen na sebe" jak píše Tom.
Skutečný vztah je ve skutečnosti v tom, že hledáme co by bylo výhodné druhou stranu. Radujeme se z toho, že se raduje i když u toho třeba zrovna nejsme. Přemýšlíme o věcech, které by mohly ublížit a snažíme se jim vyhnout apod.

Víš, mam taky takovej...Pravdu máš v tom, že teď je řada na tobě, musíš se z toho dostat a najít sama sebe a svoje priority. Co víš, nakonec můžeš zjistit, že tvojí prioritou je i on a on může zjistit to stejný směrem k tobě, ale teď by tě podle toho asi bral jako náhradu za něco co nevyšlo a vše by se dostalo do starých kolejí. Myslím si, že když se dva rozejdou a najdou prvně sami sebe, tak potom když se dají dohromady, tak jsou o pěknej kus dál a hlavně si mohli spoustu věcí uvědomit a jako zralejší potom jednat jinak.
Přesně jak popisuješ, já si taky uvědomil spoustu věcí a myslím, že mi to dokonale otevřelo oči, ale to druhá polovička nevidí. Na chvilku zapomeň na něj a mysli jen na sebe.

Víš, mam taky takovej pocit, že je mu se mnou dobře, rád si se mnou pokecá.. trošku mi přijde, že mě má jako dovyplnění volnýho času.. když něco má, tak se ani neozve, nebo jen napíše, už něco mam.. pamatuju si, když se se mnou rozešel, jak řikal, že by bylo lepší, kdyby jsme se nějakou dobu neviděli.. pak mu to nevyšlo s tou holčinou a najednou tak moc stojí o to se se mnou vídat, stejská se mu.. třeba jen prostě nechce bejt úplně sám, čemuž rozumim, ale on byl ten, kterej chtěl bejt beze mě.. myslim si, že nad tim přemejšlel delší dobu, že je mu beze mě líp, většinu času trávil s kamarády, jednou mi i řekl, že toho nelituje.. prostě nevim.. zbytečně si tu motam hlavu, motal mi ji i on, když tvrdil, že se chce vrátit a nebylo to tak. teď myslim, že je řada trošku i na mě, abych se z toho dostala.. vim, že náš vztah skončil hlavně díky mně, ale taky vim, že kdyby neskončil, nikdy by mi nedošlo, jak sem se chovala atd.. zatraceně hodně věcí mi došlo. i to, jak se mnou nechtěl bejt, jak mi řikal, že tamta a tamten řikali, že se k sobě nehodíme, že to tak asi bude, když to vidí i ostatní.. já to brala na lehkou váhu. všechno. tenhle vztah nemohl dopadnout jinak, než jak dopadl.

Když odcházel řikal, že...Ještě si dovolím říci, že sám neví a v tuto dobu není schopen říci zda tě miluje či nikoliv. Jsou v něm odpudivé síly, které nyní převažují nad přitažlivýma a tak to vidí negativně. V tomto je potřeba čas, aby zas viděl normálně a pak může zjistit zda to tak je či ne.

Navíc u chlapa to kolikrát je i taky dotknuté ego, prostě ješitnost a újma z odmítnutí při snaze získat ji zpět.

Klárko, pamatuji si velice dobře, jak mi ex řekla, že mě nemiluje, ale chce abychom byli nejlepšími přáteli, protože mě má moc ráda a jsme spřízněné duše. Mohu říci, že těch následujících 14 dnů bylo pro mě nejhorších, protože ona ukončila vztah, ale vlastně krom toho se nic nezměnilo, tedy snad jen, že po týdnu jela za kolegou co ji uháněl a vlezla do postele. I když to neřekla, tak podle chování to bylo jasně poznat. A jak jsi řekla sama, když někdo miluje, nemůže být jen kamarád, viděl jsem to přesně jak ty, jinak a něco za tím hledal. Proto je právě v ten moment důležité myslet na sebe a na čas se nevidět, aby jsi se z toho dostala. To mi radili přátelé a já na to přišel až po čase, mám totiž svou hlavu. :-)
Přesto si uvědomuji, že ona ukončila vztah, ale přesto vše chtěla stejně, abych byl po ruce, kdykoliv chtěla, mohla si povídat jako předtím, ale toho v ten moment nejsem schopen a podle toho jak nejsem uvolněnej, když ji vidím, tak stále. A to je to moje spřízněná duše, se kterou mám toho tolik společného a nemusím ani nic říct a oba si to povíme pohledem.

Je to od něj sobecké, když se chce s tebou vídat a přitom nejste pár, nebo spíš jste skončili vztah. Musí se taky sám oprostit od vztahu a uvědomit si život. Potom možná zjistíte, že se chcete zpět a nebo ne, prostě nic víc. Ale musíte najít každej sám sebe, až potom můžete být přáteli, kde nebudete hledat nic víc. I když osobně jsem toho názoru, že přátelství mezi mužem a ženou nemůže existovat. Proč tak tvrdej názor? Jelikož muž i když si to nechce připustit, tak je lovec a když si s nějakou ženou povídá, tak ho musela prvně něčím zaujmout a něčím se mu líbit či zaujmout ho.

jasně,jen by tě to...Když odcházel řikal, že už mě nemiluje.. Snad kdyby mě miloval, nedělal by mi planý naděje.. nejdřív, že se chce vrátit, pak zase ne, jen kamarádi..

jasně,jen by tě to zraňovalo a jeho myšlení je dost sobecké a věř,odešel jednou udělá to zase znovu,kdyby tě miloval nikdy by neodešel

jasně,že to přejde a...já doufam, že tak je to nejlepší. snažil se mě přesvědčit, že tak to neni, že bude lepší, když se budeme vídat, že nemam bejt sobec.. jenže já musim myslet teď aspoň trošku na sebe. odešel on, on řikal, že se mnou nechce bejt, že chce bejt s jinou.. fakt sem na tom nebyla nejlíp a myslela na nejhorší. myslela sem, že bez něj to nepůjde. když už mi bylo líp, tak mi začal dávat naděje, jen proto, že se mu zrovna stejskalo.. a já se timhle vždycky vrátim o krok zpátky. ráda bych to pro něj udělala, ráda bych s nim byla kamarádka, ale nejde to. nemůžu kamarádit s někym, koho miluju..

jasně,že to přejde a nebude to bolet,jen je třeba trochu času a je dobře,že chceš ukončit kontakt a nevídat se s ním

Takové jednání jsem měl...Přesně to chce, být dobrý kamarádi.. dnes jsem ho viděla a prostě jsem mu řekla, ať se nezlobí, ale že to zatim nejde a že pokud o mě doopravdy nestojí, nemá mi řikat, že mě chce zpátky, že si pak dělam zbytečné naděje.. jen mi řekl, že teď mě opravdu nechce, ale že ho hodně mrzí, že se s ním už nechci vídat, že si myslí, že by bylo lepší, kdyby jsme se viděli, zase jsem mu řekla, že bych v tom viděla víc, než on.. ještě teď jsem z toho špatná, ale pokud bych ho vídala, tak myslim, že bych se z toho nikdy nedostala.. myslela jsem, že už je to lepší, ale neni. Miluju ho, ale doufam, že za nějakou dobu to aspoň nebude tak bolet?..

sem mu volala, jestli je v...Takové jednání jsem měl taky, jelikož jsem chtěl partnerku zpět a vše vrátit. Taky chtěla být nejlepšími kamarády, chodit spolu sportovat a vídat se, ale teď toho nejsem schopen, prvně se vždy musí člověk z toho dostat a být prvně sám sebou a prožít si tu fázy rozchodu, kdy to těžce nese. Potom vím, že můžeme být přátelé, ale o vztahu je lepší nemluvit, protože nikdy nevíš, zda si neuvědomíš city, že fakt ho miluješ, ale dávno jsi to nezařízla. Je jasný, že jsi zmatená, to tak bývá, proto teď vztah raději neřeš, někdy tím můžeme nadělat víc škody jak užitku, ale fakt je lepší pracovat na sobě.

Třeba u sebe jsem zjistil stejně jak ty, že teď by nebylo asi dobré se snažit získat ex zpět, protože prvně potřebuji najít sám sebe a posunout se dopředu. Potom se může dostavit cokoliv a může jí třeba i imponovat kam jsem se dostal. A když ne, tak jsem sám dál a nebudu se tak trápit. Zkus to podobně.
Za každou cenu to probírat není dobrý a tak zkus tomu dát čas.