Rozdílnost povah a představ ve vztahu, jde to dál?

Ty příspěvky které jsou tady jsou zajimavé, a je z nich vidět, že muži postrádají cit pro domácnost a nemají žádného koníčka. Nejtěžší je, když si dva partneři neříkají pravdu a tvrdě jdou za svým, aniž mají ohled na partnera, děti, rodinu a podobně.

Lenko, tak to poznam, i muj chlap dela vsechno proto abych nanej zarlila, i kdyz me tim nekdy hodne stve a ublizuje mi tim, kdyz komentuje jine zenske, ale on si to pry ani neuvedomuje, proste chce abych zarlila, no mel by si pak davat bacha, aby me to jednou nepreslo a nenechala ho plavat...

Lenko, jsi mladá. Od takového, Utíííkéééjjjj co Ti nohy stačííííí.....

Lenko, skoda kazde minuty, kterou nevenujes sobe nebo hledani jineho partnera. Tenhle za to opravdu nestoji, abys ztracela cas premyslenim nad nim a zkousenim mu pomoci!

Přátelé, já už opravdu nevím, co dělat. Teď mi partner napsal, že zjistil, že nechce jet na žádnou dovolenou, že ho nic nebaví, že na všechno kašle a že ještě, že má ten zbroják... K psychiatrovi nepůjde, že ten by mu maximálně dal prášky - antidepresiva, což je na chvíli a že od psychitra se očekává, že s ním člověk bude spolupracovat a to on nechce... Tak je to pořád. Kdybyste se vrátili ke článku "Jste zamilovaní do oběti?", který jsem sem zkopírovala, tak to přesně sedí - jeho chování, pocity, to, jak sabotuje mou snahu pomoct mu. Mně je 19, jsem hrozně citlivá, nemám v podstatě žádné životní zkušenosti a už mi na tohle začínají docházet síly. K tomu mám ještě hodně učení. Asi vedle něj nikdy nedosáhnu absolutního štěstí, nevím, co by bylo, kdybych se s ním teď rozešla. Ale vím, že to není citové vydíraní. On nepotřebuje získat mou pozornost. On takový prostě je. Není na tom psychicky dobře a co říká, myslí vážně... :(

Ahoj, tak včera jsem nic neřešila, byl to po dlouhé době moc krásný večer a nenašla se to na vhodná chvíle. Teď jsem zase plakala, protože jsem se dozvěděla něco, co jsem asi neměla. Ale přemýšlím na Vašimi příspěvky. Nejradši bych mu opravdu řekla všecičko, co jsem tu popsala, ale podle toho, co jste psaly, jaké máte zkušenosti, jak muži reagují, nemělo by to nejspíš ten efekt, jaký si představuji. Musím teď hlavně změnit své chování. Ale ne nijak naráz radikálně, to by působilo hrozně nepřirozeně a blbě. Musím postupně. Je to pro mě hrozně těžké, dnes máme jet např. na rodinnou návštěvu a já jsem se pohádala s rodiči, že nepojedu (protože doufám, že budu s ním), ale pojedu tam, vždyť babičku mám tak ráda, ale opravdu bych radši zůstala doma a byla s ním, je to fakt těžké. Musím se mu udělat vzácná, pokud mě opravdu chce, uvědomí si to a bude na to reagovat. Kamarádka mi řekla, že jsem jak otevřená kniha. Říkám mu naprosto všechno (až na to, co jsem popsala tu:( ,a očekávám to od něho také, ale on takový není, on si nechává tajemství. On se u mě snaží vyvolat žárlivost (tím, jak pekně mluví o jiných ženách a hlavně o mojí mladší sestře), říká, že to tak dělá většina mužů, že je to standartní postup, že to udržuje vztah v napětí. Já bych radši vztah v pohodě... Ale myslím si, že většina mužů také občas pochválí svoji partnerku, čímž to kompenzují. Já nežárlím, ale jsem spíš naštvaná, cítím nezpravedlnost, připadám si nedoceněná za to, co pro něj dělám. Tak jsem mu říkala, to mám taky dělat něco, abys žárlil? A on odpověděl, že to bych měla marny, že on by nežárlil. Ačkoli bych mu nejradši všechno rovnou řekla, tak z Vašich příspěvků jsem došla k závěru, že by to nebyla nejlepší varianta. Teď budu pracovat na sobě... Snad se mi to bude aspoň trochu dařit, je to velké přemáhání, musím najít sílu...

Souhlas s temi predchozimi prispevky. Jeste mi napadla jedna vec. Chlapi nemaji radi dlouhe diskuse, jsou lini se nad necim zamyslet nebo se menit, jsou sobecti a pripada jim to normalni. Za rozpad vztahu vini predchozi partnerky. V pokusech zen o reseni vidi hysterii, buzeraci, obtezovani, apod. K tomu, aby mohli milovat potrebuji zenu-divku dobyvat. Pokud si s ni jsou absolutne jisti, tak jeji hodnota v jeho ocich klesa. Tohle mu Lenko nedopravas - musis mit sve pratele, sve zajmy, pokud on nechce jit tam, kam ty chces, podnikej to sama. Partner musi mit porad pocit, ze te druzi obdivuji, ze se o tebe ten a ten uchazi a ze on se musi snazit, aby si te udrzel. Pokud mu tenhle pocit nedoprejes, tak se tvuj soucasny partner nemuze polepsit. Pokud by ses snazila mu ten pocit doprat a on se bude stejne chovat dal, tak jak se chova, tak mu na tobe nezalezi a opravdu s nim jen ztracis cas. Mohu jen potvrdit zkusenosti predchozich pisatelek - svou nezkusenosti jsem zustavala kdysi roky ve vztazich, ve kterych bych dnes nebyla ani den.Preju ti hodne sily, jsi chytra holka a opravdu se snaz si pri nem najit nenasilne nekoho lepsiho, kdo si te zaslouzi. Drzim palce!

Ano, LIV, taky jsem četl diskuzi a přemýšlím, co mladou holku, která má ještě všechno před sebou vede k tomu, že má za partnera člověka, na kterém jí toho víc vadí než nevadí. Některé věci by si mohly časem "sednout", ale i tak. Chápu to u starších žen, kde hrozí samota a tak si říkají lepší něco než nic, ale mladá holka a při tom chytrá takhle ztrácí pěkné roky života. Jenže na to přijde až po delší době.

Lenko, šla jsem na jinou diskusi, sem jsem proklikla omylem, ale nedá mi to, snad bych k tomu Tvému poslednímu příspěvku něco měla. Zápasila jsem totiž dlouho s něčím podobným a vím, co se Ti honí v hlavě. Dáš mu tedy přečíst všechny ty články víceméně mapující váš vztah. Co se stane: pokud to není naprostý moula, který by v tomto případě zachraňoval své ego nesmyslnými argumenty a osočováním Tebe,může jen pasivně rozhodit rukama jakože s tím souhlasí,přinejlepším přímo uzná, že je na nich kus pravdy. Ale to hlavní, oč Ti jde - probudit v jeho srdci lásku, po které hladovíš, se Ti tímto způsobem asi nepodaří. Ta se nedá vynutit ani vykouzlit žádným způsobem,bohužel ani tímhle jinak docela chytrým tahem. Jo, jo, jsi velmi chytrá, ale co naplat, na lásku to nestačí. Ten váš vztah je podle toho, co píšeš, nemocný od začátku. Nemůžu se zbavit pocitu, že lpíš na něčem, co pro Tebe skutečnou hodnotu nemá. Proč? Bojíš se být chvíli sama? Žádný člověk není zralý na rovnocenný vztah, pokud si není jistý sám sebou. Zdá se, že zachraňuješ potápějící se loď. Jsi velmi mladá a s tímhle partnerem to podle všeho lepší nebude. Vždyť se podívej dopředu - vidíš se s ním v budoucnu šťastná?

Změna partnera je běh na dlouhou trať. Když to na něj vybalíš všechno najednou, nebude si s tím umět poradit. Je to těžké, protože u mě se to taky nakonec zvrhne ve výčitky za posledních 5 let :-), ale nejlépe to funguje postupně, jedno po druhém (ono to spolu všechno souvisí, takže to nakonec ani třeba nebude tak dlouho trvat). Každopádně bych nic nevyčítala, ale nějak to nejdřív začala řešit (sama vyvinula nějakou snahu z mé strany) a případně bych si s ním promluvila jako s kámošem u piva, jako že mu vyprávíš o svých problémech (bude pak mít potřebu je nějak řešit). Píšu trochu zmateně, ale vím, o čem mluvím, protože chlapi se výčitek a slz lekají a pak nejednají přirozeně, ale rychle se snaží zachránit situaci. Jestli se má doopravdy nad něčím zamyslet, bude to dlouhá práce, možná i snaha změny z tvé strany a on si začně všímat, že něco není v pořádku, že si najednou vystačíš sama, máš více sebevědomí, začne si tě víc vážit a dobývat.

Dnes bych si chtěla s partnerem promluvit (jestli se k tomu odhodlám). Ty články, co jsem sem zkopírovala, jsou velmi pravdivé. Co si myslíte, že by způsobilo, kdybych mu je dala přečíst? Je tam všechno jasně řečeno a všechno na něj (bohužel) sedí - ale jsou to negativní věci, dělají z něj pomalu nemocného člověka a mě radí nejčastěji rozchod. Na jednu stranu bych chtěla, aby to četl, třeba by si spoustu věcí uvědomil, ale na druhou stranu si myslím, že by se ho to hodně dotklo a úplně slyším, jak mi říká, ať se s ním klidně rozejdu, když mi to tam radí, a bude po problémech... Nebo by bylo lepší, dát mu to, aby si to přečetl sám doma a v klidu se nad tím zamyslel? To by pro mě bylo hodně nepříjemné, protože bych neviděla jeho reakce, nemohla bych hned reagovat a řešit, to asi ne, zkončilo by to vypnutým telefonem a já bych jen trnula, co se děje. Napadlo mě napsat mu to celkově všechno v dopise (tak jak jsem to popsala tady) a osobně mu ho dát, ať si ho v klidu přečte, protože je trochu nefér, že ho přepadnu s takovou věcí úplně nepřipraveného. Ale na druhou stranu, tohle jsou srdeční záležitosti, tam asi není moc o čem přemýšlet. Tak nevím... Ale do našeho setkání už nezbývá moc času, takže se obávám, že mi tu nestihne už dnes nestihne nikdo moc poradit...

K problému Evičky: Já bych jen doplnila, že si rozhodně nemyslím, že by Ti dva nutně a pořád museli dělat to stejné, protože o tom ten vztah není. Prostě si ale myslím, že by se měli snažit přizpůsobit zálibám toho druhého oba dva - a je celkem jedno jak, důležité je, aby to bylo vyrovnané a aby tam byla vidět snaha. Jinak to právě spěje nakonec k tomu, co popsala Lenka.K Lence: Já jsem Ti to nechtěla psát, protože jsem viděla skoro samu sebe před pár lety. Taky jsem se mnohdy cítila podobně, ale když člověk nemá srovnání, nemá tu správnou sílu a odvahu se vzepřít a nepodléhat partnerovu sobectví, tak to dopadá špatně. Je fajn, že sis našla ty články a daly ti odpověď. Jsi opravdu inteligentní a schopná podívat se na věc nezaujatě. Myslím, že tehdy jsem to taky tak viděla, byla jsem si vědoma toho, že se ke mě bývalý partner nechová tak, jak bych si zasloužila, ale byla jsem na něm citově závislá, nedokázala jsem si bez něj představit další život... On mě časem začal vidět jako hadr a vůbec si mě nevážil. A v důsledku jsem pro něj přestala být zajímavá a přestal mě milovat. Ke konci se pak choval úplně děsně, nějak podobně jako tvůj partner dnes. Zároveň se ale taky bál samoty a tak se mě tím snažil dokopat k tomu, abych se s ním rozešla já. Měla jsem to udělat dávno. Pak jsem skončila s nakřáplým sebevědomím, které jsem si dlouho dlouho musela léčit.

Mame to dost podobne, partner by mel taky nejradeji vsechno primo pod nosem, je zvykly z domu...ale uz na zacatku jsem rekla, ze na tohle nehraju, ze je schopny si neco udelat-pripravit-podat sam... Ze uznavam rovnopravnost a tak. (proste nesnasim chlapy co se vali u televize...) Rekla jsem mu to na zacatku aby to vzal na vedomi a po roce myslim, ze si celkem zvykl... ani nerepta. Kdyby mu to melo vadit, tak by byl lepsi rozchod primo na zacatku, jsou veci ktery netoleruju... No a o tech konickach-partner by se mnou taky nesel do divadla a podobne(ja nastesti taky ne:) ale kdyz se na necem neshodneme nenutim ho...kazdy mame svoje zajmy a tak vsechen cas nemusime travit pospolu nerozlucne. Myslim ze je to vsechno hlavne o tolerantnosti.. Pro me osobne nejdulezitejsi to, ze nepije...kazdy ma vlastni hodnoty... me je 22, pritelovi 25.

Já jsem moc vděčná za všechny příspěvky, potřebuju poradit od těch, co prošli něčím podobným nebo mají prostě více životních zkušeností a větší nadhled. Ale toto téma založila Evička, máme svým způsobem stejný problém, ale nerada bych jí to tu nějak vzala, ona bude jistě také ráda za další rady. Ještě jednou Vám za nás obě děkuji

Depresivní člověk a láskaU hlouběji narušeného depresivního člověka převažuje v milostném vztahu strach ze ztráty; vyskytují se tak u něj komplikovanější, ve vlastním slova smyslu depresivní partnerské vztahy.K partnerskému životu patří tvůrčí odstup, který oběma partnerům umožňuje, aby byli sami sebou, aby se rozvíjeli sebe samé. Skutečné partnerství je možné jen mezi dvěma svébytnými jedinci, nikoli ve vztahu závislosti jednoho na druhém, v němž jeden z partnerů poslouží jako objekt. Kdo si netroufá být svébytným partnerem, tomu hrozí právě z tohoto důvodu nebezpečí, že druhého ztratí; závislostí a příliš malou sebeúctou se totiž dostává do nebezpečí, že ztratí úctu druhého, a provokuje k tomu, aby nebyl brán vážně.

Pozor na partnerovy osudové chybyOsudové chyby jsou vlastnosti, které vztah mezi lidmi dokáží proměnit v noční můru. Nikdo není dokonalý a každý máme chyby či nedostatky, které ovlivňují náš milostný život. Některé z těchto vlastností jsou však pro vztahy mnohem nebezpečnější a ničivější než jiné.osudová chyba - citová uzavřenostPartnerství s člověkem, který neumí komunikovat o svých pocitech, není vztah - je to pouhé životní uspořádání.osudová chyba - následky minulých vztahůSeznámíte-li se s člověkem, který se nezotavil ze svých minulých vztahů, buďte připraveni na bolest srdce a zklamání.Váš partner je stále plný hněvu a hořkosti vůči své předchozí partnerce/partnerovi. je třeba si uvědomit, že čím více hněvu vůči minulosti v srdci nosíme, tím méně jsme schopni milovat v přítomnosti.Váš partner je stále traumatizován tím, jak mu bylo v minulém vztahu ublíženo nebo byl zneužit. Buďte opatrní. Možná jste s člověkem, jehož srdce se ještě neuzdravilo natolik, aby dokázalo znovu milovat.Ochota vašeho partnera čelit svému emocionálnímu naprogramování a podniknout něco v zájmu svého uzdravení může značnou měrou snížit účinek jakékoliv osudové chyby.

Jste zamilovaní do oběti?Mentalita oběti je postoj, jenž někteří lidé zaujímají vůči dění kolem sebe; postoj, v jehož důsledku za svoje problémy viní ostatní. Poznat oběť je často velmi svízelné, protože žádnému z nás moc nevadí, když si nám partner vylévá srdce a stěžuje si na minulé vztahy. Pokud například poznáte muže, a ten vám vypráví příšerné historky o svých bývalých přítelkyních, v duchu jásáte, že mu nechybějí nebo že vás s nimi nepříznivě nesrovnává. Koneckonců, nechcete přece slyšet, jak skvělá ta poslední byla. Váš partner však má ve zvyku vinit za svoje problémy ostatní a neuznává svou zodpovědnost. Mějte se na pozoru: jste další na řadě, díky komu bude mít zpackaný život! U obětí je nejzáludnější to, že navzdory jejich stížnostem, že je v minulosti nikdo neměl rád a nerozuměl jim, jen těžko dokáží přijímat vaši lásku a podporu. Oběti se vyžívají v utrpení tím, že lpí na vlastní bolesti, získávají iluzi moci nad lidmi, kteří jim - podle jejich názoru - ubližují. Proto, milujete-li oběť, můžete mít pocit, že bez ohledu na to, kolik dáváte, nikdy to nestačí, a bez ohledu na to, jak hodně se snažíte ukonejšit ji, oběť vaši snahu sabotuje. Na mě nebo na jiné se zřídkakdy otevřeně rozhněvá, místo toho si ustavičně stěžuje nebo trucuje.Když mu navrhnu nebo nabídnu pomoc s něčím, co ho trápí, vždycky na mých nápadech najde něco, proč mu nemohou být užitečné.Neřekne mi, co ho trápí. Místo toho chodí kolem, tváří se nešťastně a nutí mě páčit z něj informace.Přestože se partnera snažím milovat a utěšovat, mám pocit, že to nepomáhá, ba dokonce to ani nezmírňuje jeho věčnou nespokojenost.Vždycky si najde důvod k nespokojenosti a stěží uplyne den nebo týden bez události, kvůli které dostane špatnou náladu.Často lituje sám sebe a nechápe, proč jej potkávají samé nepříjemné věci.Má ve zvyku vinit lidi kolem sebe (rodiče, bývalé dívky, přátele) ze svých neúspěchů a za to, jak v životě dopadl.Často si připadá polapen v pasti okolnostmi, které jsou podle něj příčinou jeho neštěstí, a nevidí cestu ven.Žárlí na úspěchy a štěstí druhých a často se s nimi srovnává, což u něj probouzí ještě hlubší pocit hořkosti nebo deprese.Ujistěte se, že si nelibujete v roli zachránce, ani se nepřipravujete rezignovat proto, že se vaše snaha míjí účinkem. Dokud váš partner nevyhledá pomoc a neodstraní hluboko zakořeněné vědomí oběti ve svém nitru, nemůžete spolu mít zdravý a rovnocenný vztah. Přeji vám hodně vytrvalosti v úsilí probrat s ní tento problém: Bude mít pocit, že ho napadáte, rozčilí se a obviní vás z nedostatku pochopení nebo lásky, jinými slovy, postaví se k vaší výtce jako správná oběť! Jedná se o nezdravý vztah, a pokud se již necítíte ovládáni, plni vzdoru vůči chování svého partnera, brzy to tak dopadne. Váš partner potřebuje pomoc a stejně tak ji potřebujete i vy.

Jste zamilovaní do partnerových možností?Osudovou chybou je, pokud nemilujete partnery takové, jací jsou ve skutečnosti, ale milujete je takové, jakými doufáte, že se stanou. Tyto druhy vztahů jsou vysoce návykové, protože jste posedlí touhou, aby se to či ono stalo, a pak je pro vás nesmírně těžké odejít. Koneckonců, nikdy nevíte, kdy u vašeho partnera může k oné kouzelné proměně dojít. Ve skutečnosti se to moc neliší od hazardních her.Namlouváte si, že váš partner potřebuje ještě chvíli a pak bude schopen dát svůj život do pořádku.Máte pocit, že partnera nikdo nechápe a nedokáže jej ocenit a jen vy znáte skutečného člověka v jeho nitru.Omlouváte před svou rodinou a přáteli partnerovy problémy nebo konflikty ve vašem vztahu.Říkáte si, že partnera nesmíte opustit, protože by to prohloubilo jeho pocit méněcennosti, a pak už by se nezměnil nikdy.Věříte ve svého partnera víc, než on věří sám v sebe.Víte, že nedostáváte lásku, kterou si zasluhujete, ale svou bolest se pokoušíte mírnit tím, že říkáte: "On se tolik snaží."Samozřejmě součástí každého vztahu mezi dvěma lidmi jsou i naděje a sny, jak byste svého partnera rádi viděli růst a zdokonalovat se. Důležité však je cítit spokojenost s partnerem takovým, jaký je dnes, ne žít pro budoucnost.Jestliže se zamilujete do něčích možností, pravděpodobně to dopadne tak, že:budete cítit hněv, že se dotyčný nezměnil, jak jste od něj očekávalibudete si spílat, že jste ve vztahu s ním promrhali tolik časubudete se cítit ublížení a opuštění, protože váš sen o tom, jak by to či ono mělo být, se nesplnilŘešení: jestliže s někým navážete vztah, ujistěte se, že dotyčného milujete, respektujete ho a radujete se z takového, jakým je dnes. Klidně si mějte své představy a říkejte si, jak by bylo pěkné vidět jej růst, ale měl by vám stačit takový, jaký je teď. Pokud budete na dále doufat, že svého partnera změníte, abyste s ním teprve pak mohli být šťastní, nemilujete, ale hrajete ruletu.

Záleží vám na partnerovi víc než jemu na vás?Znáte ten pocit: jste zamilovaní, ale nejste si jisti, jak se cítí on nebo ona. Podle vás se k sobě dokonale hodíte, ale zdá se, že ten druhý vaše nadšení nesdílí. Nedokážete na něj přestat myslet, ani když nejste spolu, ale vypadá to tak, že on se bez vás docela dobře obejde. Co to všechno znamená? Jen to, že jste ve vztahu, který nebude fungovat.V každém vztahu jsou okamžiky, dny, nebo dokonce delší časová období, kdy se jeden z partnerů víc soustředí na svoje pocity ohledně druhého a zdá se víc zamilovaný. V dobrém vztahu se tato polarita periodicky střídá, takže každý z partnerů bude chvíli pronásledovatelem, chvíli pronásledovaným a naopak. Jedná-li se o zdravý vztah, tento emocionální tanec probíhá velmi nenápadně jako přílivová vlna pomalu se šplhající na pobřeží a pak zvolna ustupující zpět do oceánu. O zdravý vztah se však nejedná tehdy, když jeden z partnerů zůstává emocionálním pozorovatelem po většinu času.Jak poznat, že nejste dostatečně milováni.Obvykle jste to vy kdo dá jako první podnět k fyzickému sblížení (chytnete partnera za ruku, obejmete ho, políbíte atd.).Zdá se, že jste vztahem nadšeni víc než partner, který vám nedává znát, kolik pro něj váš vztah znamená.Zdá se, že jste zapadli do partnerova života, zvyků a rozvrhu, ale on se nesnaží stejným způsobem zapadnout do vašeho.Řešení: Možná sami sebe přesvědčujete, že jste milováni dostatečně, ale ve skutečnosti nejste. Až příliš se snažíte získat partnerovu lásku, zatímco on nedělá nic pro to, aby si udržel vaši. Buď je emocionálně líný, nebo vás nemá dost rád. Přestaňte tak usilovně veslovat, abyste viděli, zda se partner chopí iniciativy a pomůže vám. Jestliže ne, můžete si být jisti, že tento vztah není pro vás. Přestaňte si lhát a postavte se tváří v tvář skutečnosti, že nedostáváte tolik lásky, kolik si zasluhujete. Vaše sebeúcta je tak nízká, že žebráte o drobečky ze stolu a předstíráte, že vám to stačí. Nestačí! Jste ve velmi nezdravé situaci a čím déle v ní zůstanete, tím větší emocionální škodu utrpíte. Okamžitě svému partnerovi dejte ultimátum - buď se k vám začne chovat tak, jak si zasloužíte, nebo odejdete. Pak se naučte mít rádi sami sebe.

Proč svého partnera milujete víc než on miluje vás?Bez ohledu na důvod, pro který jste se zapletli s někým, koho máte rádi víc než on vás, výsledek bude stejný. Dopadne to tak, že:budete se cítit ovládáni svým partnerem budete strádat nedostatkem lásky budete cítit hněv budete si připadat podváděni budete nešťastníŘešení: Předtím, než s někým začnete vážně chodit, dávejte pozor na varovné příznaky. Neupadněte do pasti omluv, proč vás partner nemůže milovat tak, jak byste chtěli být milováni. Čím dříve budete upřímní sami k sobě, tím nepravděpodobněji skončíte se zlomeným srdcem.