Samota - komentáře

taháš ze Smajlinky...Smaily napíše jen to, co bude chtít.
Jen se ptám, netahám.

Nevím, jak tě mám...taháš ze Smajlinky podrobnosti, když sama se tady nechceš rozepisovat?

A děkuji, jsi moc hodná....Nevím, jak tě mám oslovovat - Smajlinko?
Já jsem před lety potkala někoho, do koho jsem se zamilovala ještě dřív než by bylo slušné. Bylo to v době, kdy jsem byla už dlouho opuštěná, proto asi byly ve mně nastřádané city - a nejen city. Byla to láska jako trám, asi ta jediná osudová, a já se celá léta bála, že o něj přijdu.
A taky že jsem přišla.
Jen ty pocity potom byly ještě mnohem horší než v mých představách. Kvůli dobrému vychování sem ani nemůžu napsat všechny následky.
A taky mám strach rozepisovat se veřejně.
Tvůj příběh mě ale moc zajímá.
Pravdu máš v tom, že příležitost je třeba chytit za pačesy.
A proč se už nevídáte jako dřív?

Myslela jsem, že napíšeš...A děkuji, jsi moc hodná. Kdybys chtěla a nebylo to tajné, napiš prosím, jak to bylo u tebe- jak vše dopadlo.

Myslela jsem, že napíšeš...Agaio, vlastně se toho i bojím více napsat. Svět je příliš, příliš malý. Vím sice, že obdobných příběhů jsou na světě miliony, ale co kdyby... Ale možná tato má kapitola otevře oči a napoví jiným. Pokud máte pocit, že někomu na vás záleží, jednejte. Pokud se domníváte, že je na světě někdo, kdo vás rád vídá a tajně, nebo i ne-tajně čeká a doufá, zda se ukážete a není vám ten člověk lhostejný, jednejte. Já si bohužel náklonností "onoho" člověka již tak jista nejsem, už se nemáme možnost vídat tak často, pouze cca 1x za měsíc, takže zřejmě už je to pro něj pasé. A tak to u něj asi již vyčpělo. U mne to bude trvat ale mnohem déle. Je mi z toho sice smutno, ale to je život. Nikdy jsem neprožila oboustranně opětovanou lásku a cítím se na světě sama, i když kolem mne je lidí spousta.

Copato?Myslela jsem, že napíšeš víc. Mám za sebou něco podobného.

ozvi se!Copato?

Tento vztah nebyl ani nový,...ozvi se!

Tento vztah nebyl ani nový,...Nikoho přece nezatěžuješ" Kdo nechce, nečte. Kdo nechce, nereaguje.
Vím, že je to slabá útěcha, ale když muže zajímá jen obal, tak by to asi nebyl vztah podle tvých představ. A povrchnost je to, co nás, ženy, někdy uráží a někdy odpuzuje, a mužům je často vlastní. Na druhou stranu je milé přijímat něčí zájem, v jakékoliv formě.
Jestli chceš, napiš víc.

Plač a vypusť to všechno...Tento vztah nebyl ani nový, on totiž ještě ani nestačil začít. Byli jsme si však blízcí, nikdy o naší vzájemné náklonnosti mezi námi nepadlo ani jediné slovo, ale my to cítili a všímali si toho i lidé, kteří nás viděli. No jo, ale sejde z očí (rozuměj, nebyl tam již denní kontakt), sejde z mysli. Asi až příliš rychle. Mrzí mě to, ale je to asi tak nejlepší, nestojím o povrchní vztah, kdy toho druhého evidentně očaroval jen můj vzhled, ale hloubce duše a řeči srdce porozumět odmítal, jelikož to je asi moc práce a úsilí. Ale o mně už dost, nebudu nikoho zatěžovat svým smutkem. Přeji všem pěkné svátky a krásný nový rok.

Když jsi odešel
Zůstala naděje.
Falešná a prizivovana naděje
Dnes už nejsi
Tvůj odchod je definitivní
Dvacet let trápení skoncilo

Tolik jsem doufala a přála...Plač a vypusť to všechno ven, o to dřív se začneš uzdravovat.
A jednou přijde den, kdy najednou pocítíš připravenost pro nový vztah.
A ten tě definitivně vyléčí.

Tolik jsem doufala a přála si, že přijdeš :''-(. Nestalo se tak. Zřejmě ti za to nestojím. Rozum mi řáká, že ty mi také nestojíš za to trápení a doufám, že to čas vyléčí. Srdce pláče, ale jednou se to zlomí a bude vše jinak.

To bylo ve filmu Tokyo!,povídka o Hikamury,lidech kteří žijí v Japonsku a nevylézají z bytu-fenomén hikikomory,to označení zná každý Japonec,týká se to hlavně mladších mužů,protože tam je zvykem že žena žije v domě rodičů dokud se nevdá a muž ten se někdy vůbec nemůže oženit,tak také zůstává v bytě a jejich společnost není tak otevřená,není tolerantní k odlišnostem a tak on raději nevylézá a bojí se společenského odmítnutí,aby zabránil vnějším kongliktům,uzavírá se do vnitřního nitra a bytu,to bohužel se pak nedá odnaučit,oni se snaží,pořádají pro ně společné terapie,kde se snaží vyjadřovat svoje pocity před druhými,celkově Japonská společnost je velmi konzervativní ve vztazích a když je tam někdo nezaměstnaný a nula,tak on vůbec nemůže mluvit ve společnosti zasloužilých,není vůbec žádná společenská konvenční komunikace,protože jejich život je závislý na matkách a vůbec ženách a muž tam musí mít postavení vypracované zásluhami o rodinu v práci,jinak ho ty ženy vůbec neberou.
No mají to těžké,alespoň,že je nechají žít v bytě,je to asi takový dobrovolný trest,přitom pošťák a sousedi samozřejmně musí vědět v pečlivém a pořádkumilovném a přehledumilovném a řádumilovném Japonsku,že tam je nějaký zavřený hiki-komori.

Předpokládám, že už máte děti...Máte pravdu, děti jsou z domu a dělají nám jen radost. Nic už od nás nepotřebují - spíš pomohou oni nám. Naštěstí máme jen malý udržovaný byt, ve kterém nic neskladujem. V rodině jsem známá tím, že všechno co nepoužívám ,vyhazuji. Nemám ráda opotřebované věci. Jen ta myčka chybí. Teď když jsme s manželem v důchodu, vařím jen několikrát v měsíci, protože chodíme na oběd, i když nepravidelně, ale tak nám to vyhovuje. Takže nádobí  moc není. Teď mě čeká za pár týdnů operace a já zjišťuji, že se těším na to , že nebudu doma. Musím věřit, že se zákrok povede a já se dám do pořádku i psychicky.
A můj manžel? Děti ho znají a doslova mu někdy řeknou, že se ke mě občas chová "hnusně". Pro ostatní rodinu a známé, se jeví jako klidný slušný pán.

Ja psychologa mam.
Lidi...Marku musíš si ty lidi vybírat ....nemůžeš si rozumět s kěždýmn, když ti to s někým nevyjde , to je normální........to se stává i nám vidícím........já si zdaleka se všema nerozumím .Ted člověk by se k tobě třeba vůbec nehodil a ty jdeš do depky, když tě odmítne !! A to je chyba.........hledej podobný lidi, popros i psxchologa, jestli o někom neví ........
A uvědom si že většina žen opravdu slepce nechce........máte jiný svět , takže se těžko s vámi budem rovnat .

Cítím se strašně osaměle -...Nebud osamělá , vrhni se na jiný věci .......jezdi hodně do přírody, cestuj, užívej si dobroty, kolem nás je plno krásy a neboj nakonec to vyjde a najdeš si někoho mnohem lepšího ......všechno zlý je pro něco dobrý .

Ja psychologa mam.
Lidi resp. kamarady mam, ale prijde mi, dnes sem se snazil pomoci kamosce  s praci prislo mi ji lito a rad bych ji videl kde sem ja a ve finale? Me jen za to servala ze nema zajem.
Seru na vse, zenske postizenyma proste opovrhuji ndeaj sanci ani nas poznat raej se vratej k nekomu kdo ji trapil i kdyz ja bych vazl zenu sditetem.
Tak pak jak nemam byt skepticky, rozmrzely?
 

Předpokládám, že už máte děti z domu a tak se musíte teď postarat o sebe. Trvejte na nějakém plánu, který se bude dodržovat. Manželství není byznys, nezáleří na tom,kdo víc vydělává, vaše práce byla jistě delší než jeho šichta. Abyste nemusela tolik pracovat na úklidu a servisu domácnosti, udělejte radikální změnu - zbavte se nepotřebných věcí, kupte si myčku, vyhoďte všelijaké dečky a závěsy, které se musí udržovat a provětrejte ovzduší. Na co 10 hrnků, když je umýváte stejně jako 4? Rozumíte mi? Zdravím.

já-nechala jste to zajít dost...byla jsem taková "ta poslušná". I když jsem chodila do práce, děti ,domácnost, nákupy, všechno bylo na mě. Nikdy s ničím nepomohl - odůvodňoval to tím, že víc vydělává. Byla jsem plná energie, všechno jsem zvládala. Jeho práce / dělník ve stavebnictví/ nebyla jen osmihodinová, takže, když přišel domů bylo uklizeno, navařeno, vypráno, čisto.  Nechci se chválit, to ne! Jen říkám, že měl veškerý servis. Mám před operací, jsem pohybově omezená. Teď je vyloženě steklý, že nosí nákupy, luxuje a občas utře nádobí, jinak opět nic -jakž takž vše ostatní zvládám, ale musím si často vyslechnout, jak jsem nemožná........