schizoidní porucha

Moniko, zajdi si k psychiatrovi, je evidentni, ne sama nemas vsech pet pohromade, kdyz automaticky odmitas vsechno, co je jen trochu odlisne od "standardu"...
Doporucuji procist si Friedricha Nietzscheho, mozna potom pochopis (zvlaste spisek Soumrak Model by Ti mohl otevrit oci).

Sbohem, pseudopsychoanalyzatorko

ja mam tutuo poruchu a chodim na skupinove terapie kde su ludia s rovnakymy problemamy ale nejasme ziadny psychopati ani mostra ako napisala monika. mal som otca tyrana a v skole som si prezil 3 roky sikany co sposobilo tu poruchu proste som stratil doveru v ludi a sposobilo mi to nechut bit s ludmi preto som samotar. MONIKA NEMOZEM TI INAK POVEDAT LEN ZE SI NEGRAMOTNA KRAVA KTORA NEVIE O COM HOVORI TAK ZNAS PROSIM NEROB ZVERY

Se schizoidním člověkem si nikdy nic nezačínejte, schizoidní jedinci jsou monstra a zrůdy. A těm pošahaným starým mládencům takový vztah s mamuškou vyhovuje, to mi věřte. Věčné děti, žádná zodpovědnost, mamuška se postará vypere, uvaří, uklidí , napeče .... Pokud má její "chlapeček" problémy v práci jde to tam " urovnat" - no, trapné. Normální dospělý , zdravý jedinec by se sebral a od mamušky odešel , jen úplný zmetek a magor může takto žít. Stručně řečeno blázni jsou oba matka i syn - viz. film Psycho.

Se schizoidním člověkem si nikdy nic nezačínejte, schizoidní jedinci jsou monstra a zrůdy. A těm pošahaným starým mládencům takový vztah s mamuškou vyhovuje, to mi věřte. Věčné děti, žádná zodpovědnost, mamuška se postará vypere, uvaří, uklidí , napeče .... Pokud má její "chlapeček" problémy v práci jde to tam " urovnat" - no, trapné. Normální dospělý , zdravý jedinec by se sebral a od mamušky odešel , jen úplný zmetek a magor může takto žít. Stručně řečeno blázni jsou oba matka i syn - viz. film Psycho.

svině-jakásik doudová prý chce schválit zákon pro nevylečitelně nemocné-fašistka neuvědomuje si že i ona může být na tomtéž místě

Katko, možná jsi ještě velmi mladá a teprve dozráváš duševně. Nauč se ale hlavně rozlišovat co je submisivní, asertivní a agresivní chování. Jsou na to knihy nebo si zajid k psychologovi, poradí Ti, jak na to. Možná v původní rodině byl u Vás v tomhle zmatek. Jakmile se naučíš být asertivní t.j. budeš požadovat, to co ti právem náleží, nenecháš si ani ubližovat. Je to cvičení, jako když se učíš jezdit na kole. Neboj se, nic Ti není, jen se dej do práce sama na sobě.

Co tedy s tím, přece je možné se dále vyvíjet. Pravda je, že to nepůjde třeba tak rychle, ale člověk je přece schopen evoluce. Když máš strach, např. z vody, můžeš trénovat v bazénu, až se strachu zbavíš - říká se tomu jít za strach. Možná to tak funguje i s tou schizoidní poruchou, určitě to ale vyžaduje čas a láskyplné zacházení. Chtít něco změnit musí ale ten, kdo tou poruchou trpí, jinak se samozřejmě nemůže nikomu nutit pomoc. Je to opravdu velmi složité téma, možná i pro odborníky.
Láska je energie a v lidském dětství je stejně potřebná jako jídlo...

Ahoj.Jsem holka,nevím,co prožívá Tvůj kamarád,ale možná mám něco podobného,co Ti pomůže mu porozumět.Jsem extrémně hodná a citlivá a v cit.vztahu a to kamarádství také je,jsem tak cit.závislá,že se nechám psych.týrat a zneužívat.Jsem stále moc hodná,ale když se mi zdá,že mi někdo ubližuje a to duševně,v něčem,on neví vůbec,co se ve mně děje,jsem strašně zlá.Pak jsem zas hodná,protože někoho moc potřebuju,ale už je ve mně nedůvěřivost vůči té osobě při nejbližším případu,kdy mi podle mě zas ublíží,se to opakuje.Nevím,co mám za diagnózu,možná to bude,co říkáš.Vim,že nějaká nemoc to bude.

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. (Seropram + Rivotril / Lexaurin) Mám problém si to prosadit u mého lékaře. Můj email je n.pet"centrum.cz

Jano, tvůj příspěvek je zajímavý, vede k zamyšlení, přesto si nemyslím, že je to až tak jednoduché. Schizodní poruchu může chování matky hodně podnítit, zhoršit třeba až k extrému,ale je to porucha vrozená. Možná i po té matce, která sama nedokáže normální vztah navázat, proto se "realizuje" na synovi, možná i po otci, který je tak uzavřený a necitlivý, že - a jsme opět u matky :-) S čím ovšem vůbec nesouhlasím, že se tato porucha dá snadno vyléčit, když muž najde láskyplnou a něžnou partnerku. Většinou takovéto vztahy dopadají tak, že se parnerka nejdřív trápí, neví co se děje, chce se přiblížit, nechápe a pak se bud rozejdou nebo žijí vedle sebe sám každý svůj život.

ospravedlnujem sa, na konci mas jednu poznamku aj o vztahu dcera / otec

podla mna popisujes nieco dost podstatne ine ako schizoidnu poruchu osobnosti, suhlasim iba s niektorymi detailami. Este mi ale vysvetli preco privlastnujes schizoidnu poruchu iba muzom. Aj ked si nemyslim, ze mechanizmus, kt. popisujes je spravny, nemyslis ze by mohol fungovat potencionalne aj naopak?

Schizoidní porucha není vrozená porucha. Vzniká v důsledku příliš intenzivní lásky matky, která ovládá od ranného dětství dítě - syna, tak, že mu nedovolí, aby se vyvíjela jeho osobnost nezávisle, matka vyžaduje naprostou poslušnost, plnění příkazů a zákazů, určuje, co se smí a co ne. Může to být v důsledku její vlastní flustrace z nedostatku lásky (třeba i nevyrovnání se se ztrátou partnera) nebo nepochopení intimity jako daru, nikoliv jen jako povinnosti "plození" a výchovy, která je přehnaně přísná.
Tato vychova utluče u chlapce přirozenou asertivitu, protože jako dítě svou matku miluje a přijímá jí takovou, jaká je - nedokáže identifikovat nepřiměřenost jejích požadavků a proto, aby "přežil" vytvoří si vlastní svět - ve fantazii - tím vzniká porucha.
Chlapec nepozná lásku pravou, mateřskou, která dává a nic nevyžaduje. Zde je vše podmíněno poslušností a příjímáním "matky" -agresorky. V pubertě chlapce a při počátku dospívání může u takové matky vzniknot až touha "vlastnit" svého syna a nedovolit mu žádné sexuální vztahy. Nejsou vzácné ani případy, kdy dochází k zneužívání chlapce matkou. Jde o jednu z velmi nebezpečných sociálních dysfunkcí, zvláště proto,že se vše odehrává v rodině, kam nemá nikdo příslup a chlepec není schopen se někomu svěřit a zvykne si být na matce závislý - vždyť toho pro něho přece tolik dělá a on je tak nemožný...
Znám takový případ ze svého okolí a šlo o velmi "slušnou" uzavřenou rodinu, okolí nechápalo co se děje - proč se nežení, až když se z chlapce stal "starý mládenec" a matka zemřela. Chlapec - teď již stárnoucí muž nechce už nic měnit, ani nestojí o ničí pomoc. Škoda jednoho zmařeného života hocha, byť i s vysokým IQ, tak přesto neschopného to již změnit. Píšu to pro zamyšlení se matek synů-aby nepřehánly svou mateřskou lásku, protože to opravdu vede k těmto tragédiím.
U schizoidní poruchy prožívá dotyčná osoba strach z toho, že ho někdo pohltí - ovládne jeho ego a on nebude moci být sám sebou. Ten strach může být tak veliký, že muže nutí v momentě přiblížení se nějaké ženy - potenciální sexuální partnerky - k úniku vpřed. Jen tak má pocit, že se může zachránit.Většina žen to nedokáže pochopit a neví, co se v tu chvíli děje, takže raději takového muže nechá být na pokoji. Je to nejspíš to jediné, pokud se on sám nechce léčit, co je možné udělat. Pokud by se podařilo nějaké ženě získat důvěru takového postiženého a velmi pomalu ho učit dotykům a lásce, může být porucha vyléčena. Jde ale o velmi náročnou a dlouhou cestu s mnohými recividami (třeba i agrese ze strany postiženého muže). Teprve, když se tato rána v osobnosti zacelí, může být osvobozen. Samozřejmě může stejná schizoidní porucha být vyvolána i nadměrnou a přehnanou láskou otce k dceři. Vše je velmi velmi individuální. Nebuďme proto lhostejní k osudu dětí a když budeme něco podobného pozorovat ve svém okolí, upozorněme sociální pracovníky. Léčit je většinou třeba rodiče, nikoliv dítě. To se ale samo nemůže a ani nedokáže bránit, což je pochopitelné.
Děkuji za Váš zájem číst tento příspěvek.

Co vím tak schizoidní porucha je jen obtížně vyléčitelná, navíc velká část lidí kteří by pod tuto diagnosu spadali asi nepřijdou do styku s psychiatrií, protože si svoji odlišnost od ostatních ami moc neuvědomují a nepřipouštějí a na rozdíl od psychotiků ano nepředstavují nějaké nebezpečí smai sobě nebo pro svoje okolí. Jak je to u paranoidní poruchy osobnosti nevím. Některé poruchy jsou snadněji léčitelné. Jí mám schizotypní poruchu a ta je snadněji léčitelná než schizoidní a po pravdě v současnosti na sobě žádný ze symptomů které ji mají provázet skutečně nevidím. Tím bych ale nerad tvrdil, že jsem zcela vyléčený.

Chtěl bych se zeptat,ví někdo zda schizoidní,paranoidní poruchy osobnosti jsou vyléčitelné,nebo jde o klempírování po celý život.děkuji.

Ahoj Ewo, podle Tvého příspěvku usuzuji, že asi
schizoidní poruchou trpíš. Mohla bys mně odpovědět na pár otázek ? Nechci vyzvídat, ale je to pro mě důležité. Píšeš, že vztahy v Tobě vyvolávají zmatek, pokus se to, prosím, konkretizovat. Jak by ses zachovala, kdyby si věděla, že Tě někdo má rád, pustila bys ho k
sobě ( obrazně řečeno)? Nebo nechceš mít s lidmi vůbec nic společného ? Dokážeš poznat u lidí, že Tě mají rádi? Díky

Schizoidi maju zaujem o sex, ale nie o medzi?udsky kontakt (napr. o rozhovor, ktory by po sexualnom akte nasledoval), preto davaju prednost svojim (...sexualnym) fantaziam. schizoidna fantazia je jednym z ich obrannych mechanizmov, ktorym si vyrovnavaju prave nevedomu potrebu vzťahov. Myslim, ze ludia, co prispievali v tej predchadzajucej diskusii su skor disociali (tzv. "pravy" psychopati). Ak mam ovorit podla seba, vztahy vo mne vyvolavaju strasny citovy zmetok, preto po nich vobec netuzim (preto mozno aj u inych schizoidov ten odstup od ludi). Na precitanie odporucam knihu Jana. Praška - Poruchy osobnosti, kde sa mi tato problematika zdala byt popisana najlepsie.

Ahoj Evo, máš pravdu, že tito lidé odhání ty, co se k nim přiblíží.Asi je člověk musí mít rád
jen tolik, kolik oni dovolí. Ne společný život je to velmi náročné, ale na lásku k člověku, jako takovou, bychom asi neměly rezignovat. Přeji Ti ať se vše vyřeší k Tvojí spokojenosti.
Naďa

Ahoj Naďo,přemýšlím, co ti na to napsat.Je to s ním moc složité a mrzí mně, že se tak chová.Byla doba, kdy jsem skoro uvěřila, že se v něm něco zlomilo a že to už bude lepší.Bohužel, přišla další studená sprcha.Nějak mi asi dochází dech, možná ztrácím i víru.Mám pocit, že naše sblížení se stalo také počátkem našeho rozdělení.Tito lidé prostě odhání každého, kdo se jim přiblíží k srdíčku.Je mi to moc líto, mám ho ráda, ale všechno má své meze.Fintu opravdu neznám, na každého možná platí něco jiného.Záleží určitě i na tom, na kolik si vůbec připouští, že nějaký problém má.....Tak se drž,ahoj Eva

Martine, kurva se neříká!!!Teď vážně. U mě se o manželství nejedná a jednat se nebude. Ale ten můj schizoid se ze začátku choval vždy moc mile. Až jsem si myslela, že je zabouchnutej.A potom, jsou věci, pro které si ho moc vážím.Taky mně v jedné věci moc pomohl. A taky poruchy osobnosti nejsou nikdy u každého navlas stejné. Měj se Naďa