síla podvědomí

Já to vnímám tak , že odpuštění i negativní myšlení se má řešit podobně ...proč bych měla myslet pořád pozitivně......aby byla rovnováha, musím někdy myslet i negativně a ne se křečovitě snažit být pozitivní ......totéž odpuštení, když mi někdo ublíží, tak ho vymažu, nezatěžuju se jím...... ale nebudu se křečovitě nutit do lásky k němu, když to necítím .... V DUCHOVNU JE MOC DŮLEŽITÉ NEDĚLAT NIC NÁSILÍM A NUTIT SE , TO je PODSTATNÉ.....jinak to stejně nebude správně fungovat.....já vím, že ten člověk je nevědomý a nízký, ale nebudu v sobě předstírat lásku k němu jen proto,abych se cítila líp a očistila se........myslím že nejdůležitější je pocit procítit( i negativní) a pak ho už neřešit .....:):)

Zdravím Vás ,Milane a Petro,pár dnů jsem teď nebyla na netu až dnes,tak bych Vám moc chtěla poděkovat za krásná a smysluplná slova a rady.
Vidím ,že se mám ještě hodně co učit,ale život je vlastně o tom,aby se člověk učil a asi se i poučil z chyb.Taky věřím,že nic není náhoda,to co člověka v životě potká a taky lidi,které potká.Vše se děje proto,aby to člověka někde posunulo,něco ho to naučilo.Mám s tím osobní zkušenost.Taky mě se změnil život poté,co jsem před 2 lety prodělala onkologické onemocnění.Život má pro mě smysl ,vážím si ho,změnila jsem žebříček hodnot a hlavně jsem našla svoji víru,která mi hodně pomohla srovnat se s minulostí.Minulost změnit nemůžeme,tak nemá cenu se k ní vracet.Také já ted?žiju každým novým dnem,myslím,že jsem v tomto směru udělala tlustou čáru za minulostí,snažím se to brát tak,že nemoc mě měla něčemu naučit,ale přesto cítím ,že mi zanechala jakousi bolest v srdci,strach.Nevím,co s tím,jestli bych měla dát průchod emocím,zkusit regresi nebo něco jiného.Snad mi budete moci poradit,vaše odpovědi jsou velmi moudré a vážím si jich.Mějte se pěkně.Sylvie

Ahoj Sylvie,
je to opravdu moc krásně vyjádřeno.
Aby člověk mohl opravdu hluboce něco cítit od srdce,měl by v sobě probudit hluboké porozumění pro vzájemné vztahy s ostaními.
Všichni lidé bez vyjímky chtějí být milováni,a v tom jsme všichni vnitřně úplně stejní. Většina lidí přirozeně touží po lásce a vzájemnému porozumění,což číní život šťastnějším. V opačném případě všichni trpíme ve vzájemných malicherných sporech,
jenž ze života činí zoufalou bitvu o přežití s pocitem marnosti a nesmyslnosti takovéhoto druhu existence žití.
Jestliže nám tedy opravdu záleží na mnohem lepších mezilidských vztazích,než jaké jsme doposud vytvořili,pak je důležité pochopit myšlení ostatních lidí, a jak onen druh myšlení vznikl a vytvořil protichůdné postoje vytvářejíce nedorozumění,
nesnášenlivost,vychytralost,bezohlednost,
krutost,války,bídu,všechno to zoufalství a utrpení.
Jako malé děti jsme se narodily s určitým charakterem osobnosti,ale tradiční výchova spolu s určitým typem vzdělání rozvíjí také určitý druh myšlení - národní,politické,náboženské,ideologické,
rasové,sektářské,skupinové,profesní a osobní.
Tento druh myšlení vytváří určitý druh představ,které vzájemně mezi sebou soupeří o sebeurčení a prestiž. V takovém chaotickém ovzduší opravdu žádný vztah člověka k člověku neexistuje. Je to opravdu smutné.
Vidíme-li toto všechno a chápeme důvody vzniku tak žalostných poměrů aníž bychom to odsuzovali,pak se v nás probudí přirozená inteligence a lidskost.
Tato lidskost probouzí moudrost jenž inpiruje vůli, a tato vůle inspiruje lásku pomáhat ostatním vyvázat se s takovéhoto způsobu myšlení a jednání.
Mame-li v srdci tuto lásku k lidem a přejeme-li si aby i ostatní lidé
netrpěli, pak tato láska nám dá toto pochopení ve kterém již není místa pro hněv a odsouzení. Toto pochopení sebou nese soucit a upřímnou snahu pomoci tam, kde jsou pro to vytvořeny podmínky.
Takový člověk nikdy nevstoupí do sekt či jiných organizací shora uvedených typů.
A tím přestává ubližovat sobě i ostatním,neboť toto poznání vede k vnitřní svobodě, jenž nemá potřebu někoho ovládat či vlastnit.
Tento způsob života je mnohem smysluplnější,šťastnější a radostnější.
Měj se hezky.

Milane, děkuju ti za opravdu moc krásná slova, tvé myšlenky jsou úžasné a pro mě moc inspirativní :)

Sylvie, děkuju :) Je super, že jsi rozhodnutá odpustit a netrápit se hněvem, který opravdu ubližuje úplně zbytečně. Popíšu ti odpuštění, jak mi to poradil léčitel. Chce na to chvíli času o samotě. Nejdříve se zklidni, několikrát se zhluboka nadechni a vydechni a pak si představ, že před tebou stojí ten, komu chceš odpustit. Můžeš si to klidně představit tak, že zazvoní a jdeš mu otevřít ke dvěřím :) Potom mu řekni: "Děkuji, že jsi přišel. Nadešel čas, abychom uzdravili náš vztah. Abychom se už netrápili ty ani já, tak mi prosím tě odpusť, ať už jsem ti ublížila vědomě, či nevědomě. Odpouštím také všem ostatním, ať už jsem jim ublížila vědomě či nevědomě (to je dobré říct,i když už nemáš nikoho dalšího, komu si myslíš, že bys měla odpustit) I já ti odpouštím a odpouštím také sama sobě. Děkuji ti a jdi v pokoji." Slovosled není důležitý, můžeš si to upravit podle sebe, důležité je to opravdu procítit, klidně si u toho poplač, můžeš to i několikrát zopakovat, pokud budeš mít pocit, že to jednou nestačilo. Uvidíš, že se ti uleví! A přečti si, co mi napsal v posledním příspěvku Milan o lidech, kteří záměrně ubližují a jak bychom se na ně měli dívat. Mohlo by ti to při tom odpuštění taky pomoct, abys místo hněvu cítila spíš lítost.. Držím palce, ať se to povede!

Milane a Petro,děkuji za moc krásné příspěvky,musím říct,že mě zahřály u srdíčka.
Jen bych se chtěla zeptat,jak je to s tím odpuštěním.Jak odpustit,abych to cítila od srdce,aby to nebyly jen slova,ale abych to cítila opravdově,abych se zbavila hněvu ,který v sobě cítím vůči někomu,protože tak si přece člověk ubližuje jen sám sobě.

Ahoj Lolo,
když tě to Tvé myšlení takto trápí,pokus se v momentě tohoto uvědomění uplně zastavit, pozoruj v sobě co se odehrává a dále to neanalyzuj.
Myšlení je vysledek minulosti a analýza podporuje myšlenkový proces,čímž dochází k úbytku energie potřebné nejprve k vnímání skutečnosti a později k vhledu,který je schopen vymazat absolutně všechny strasti a přináší sebou moudrost spojenou s láskou a soucítěním. Pak teprve život dostává úplně jiný význam a smysl.
A to,že ti někdo vyčítá chyby,můžeš krásně otočit ve svůj prospěch,když si uvědomíš,že Ti ze začátku lidé tímto vlastně pomáhají, i když jde někdy o velice neomalený projev.
Brzy se vyjasní a bude mnohem líp.
Nenaříkej na současnou situaci,vždyť malé děti se také učí chodit, tisíckráte spadnou a přeci znovu vstanou.
Měj se také hezky.

Ahoj Petro,
tvůj přístup k problematice života je velice ušlechtilý a chválihodný. Tvá snaha vidět,vnímat a pochopit mezilidské vztahy spojena touhou po učení již brzy přinese příznivé výsledky.
Je krásné být takto otevřený pro nové nazírání a učení se. Tato otevřenost je spojena s nádhernou zranitelností, nevinností a nesmírnou duševní krásou.
Ano ,minulost změnit nemůžeme. Můžeme se od ní ledacos naučit - popisuji sebepoznání.
Začnu velice pomalu.
Naším problémem je naše myšlení,které produkuje představy ne jen o nás samotných,ale také o těch ostatních s kterými jsme nuceni žít.
Uvědomme si,že tyto představy mají všichni lidé a jsou vlivem tradiční výchovy a vzdělání v protikladu k těm našim. Většina lidí tedy jedná nevědomě pod vlivem těchto představ a záměrně nechtějí druhým ubližovat i když tak mnohdy činí z nevědomosti. Jsou však i tací,kteří záměrně a cíleně vyvolávají spory a konflikty.
Jestliže si toto dokáži uvědomit,většina problémů a trápení odpadne zcela přirozeně.
Pak uvidíš,že lidé jsou vlastně se svými vnitřními nebo vnějšími konflikty skuteční chudáci. Místo odsouzení a vzájemného ubližování nastupuje pochopení projevující soucit a snahu pomoci.
Aby mohl vzniknout opravdový vztah,minulost musí zemřít,jinak jde o střet představ,které brání porozumění a opravdovému přátelství.
A opravdový vztah probíhá pouze v přítomném okamžiku.
Zatím se měj hezky.

Lolo,to je nesmysl se takto trápit, kdyby neexistuje! To co, můžeš ovlivnit, je tvá přítomnost a budoucnost a je škoda místo prožívání přítomného okamžiku myslet na minulé chyby, které už ovlivnit nemůžeš. Záleží jenom na tobě, jak se k tomu postavíš, každý jsme strůjcem svého života. Snaž se minulost "napravit" přítomností, tím, že budeš žít tak nejlíp, jak umíš..

Minulost je minulost, hezky se to poslouchá. Ale já si prostě nemůžu pomoct a musím pořád přemýšlet, co by teď asi bylo, kdybych tenkrát udělala něco jinak a že těch věcí je bohužel. A taky někteří lidi vám chyby rádi připomenou, to je pak těžké.

Milane, určitě máš pravdu v tom, že je důležité uvědomit si, že minulost je minulostí, se kterou už mnohdy nic nenaděláma a přijmout to. Pro mě je to těžké, ale učím se poučit se z chyb a už se v tom nepiplat, jít dál. Některé věci napravit jdou, třeba tím odpuštěním, zvlášť když ublížíme my a trápí nás výčitky svědomí.

Yossarian, ale to, o čem píšeš - vztek, pláč, smutek, to pro mě nejsou negativní myšlenky, ale emoce a těm dávám průchod, těm se vůbec nebráním. Plácu, když to tak cítím apod. Ale to, co chci odbourat, jsou např. negativní myšlenky vůči jiným lidem. Prostě, když mě někdo naštve, tak se na něj v duchu nezaměřit a nezačít mu nadávat, ale ten vztek obrátit jinam, ne k tomu člověku. Tím se vytváří nitky, spojení s tím člověkem a můžeme se třeba navzájem energeticky vysávat apod. Asi jsem to předtím napsala špatně. Prostě pro mě je hlavní nemyslet negativně o jiných lidech, to je to, co se chci naučit..

Přesně jak píše Milan....nejde pořád myslet pozitivně ...prostě k životu patří i negativní myšlenky, jak začneš potlačovat negativní, tak je zastrčíš do podvědomí a budou tam dělat paseku, můžeš onemocnět, pocit je potřeba procítit ...i třeba negativní, vztek, pláč , smutek......To co píše Milan je už pro pokročilé, dívat se na ten pocit zhora a pozorovat ho jako nestranný pozorovatel, to každý neumí.....každopádně násilím se nutit do pozitivna je největší chyba....to nikam nevede....

Petero,Silvie,Františku,
nejlepší je si uvědomit,že vše co člověk prožil je minulost a vlastním způsobem myšlení onu minulost přetahujeme do přítomného okamžiku,což sebou přináší v negativním myšlenkovém pojetí, jistý druh utrpení.
Uvědomíme-li si,že minulost nelze vrátit ani ji nějak vyřešit,pak toto uvědomění dokáže samo od sebe vymazat starý způsob myšlení.
Toto uvedomění se časem projeví jako bdělá pozornost a pak uvidíte co se stane.
Je také dobré si uvědomit,kdo toto prožívá a sledovat to. Né se prát s myšlenkami,a přeměňovat je na dobré,tím se posiluje ego - tím soubojem.
Co zde popisuji je změna nenásilná zato velice radikální.
Máte-li strach,neutíkejte před ním - jen jej začněte pozorovat a uvidíte co se stane.
To samé platí o hněvu,radosti,starosti,pýchy,
bolesti,touhách všeho druhu atd.

Copak je to ta metoda EFT?

Silvie, a jak ty negativní myšlenky mažeš? Jako, že na ně hned zapomeneš a nepřipouštíš si, že tě něco negativního napadlo? Na vyrovnání se s něčím hlubším, co máš uložené v sobě, je nejlepší odpuštění. Odpustit ze srdce tomu, kdo ti ublížil. To je nejvíc, co můžeš udělat. A pokud si v sobě nosíš něco, kde ti nikdo neublížil, ale třeba se nemůžeš vyrovnat se ztrátou někoho apod., tak je důležité si uvědomit, že nic na světě není náhoda, že i ty bolestivé věci nám mají něco důležitého dát a dívat se tak na ně - jako na pomocníky.

Já se taky snažím myslet pozitivně a hlídat si své myšlenky a ty negativní hned vymazat nebo je přeměnit na pozitivní,ale přesto se mi zdá,že je to takové povrchové.Jak se má člověk vypořádat s něčím hlubším,co je uloženo někde v podvědomí,co v člověku zůstane,když si prožije nějaké hrozné věci.Co s tím?Má s tím někdo zkušenost?

Díky za pěknou diskusi :) Já se to momentálně učím, ovládat co nejvíc své myšlenky a ty negativní přeměňovat na pozitivní ještě dřív, než se rozvynou..Někdy to jde líp, někdy hůř, ale určitě se to dá naučit a časem tak začně člověk myslet automaticky. A na co myslíme, tím se stáváme :)

Myslím, že není třeba vůbec nic praktikovat, důležité je mít neustále čistou mysl a úsměv na tváři, pak se daří ve všem. Pozitivní naladění je lékem na vše.

Elso, jednoduché to určitě není, ale chce to vytrvat a nevzdávat. Tajemství mě taky hodně nakoplo, ale i pozitivně myslet, se musí člověk naučit. Já jsem začala praktikovat metodu EFT a je to super.

Lidičky ,napište ještě něco zajímavého ,jaké máte zkušenosti s podvědomím ,pozitivním myšlením.Teď jsem zhlédla film Tajemství a Co my jen víme.Hodně zajímavé a vypadá to tak jednoduše.