smrt

v zivote jsou krasne chvile ale bohuzel i spatne chvile ja momentalne zazivam tu spatnou cast,ale doufam ze prijdou zas krasne chvile hlavni je verit kdybych neveril asi bych si to hodil

Kaneš
Záleží, co považuješ za život. Pokud je u tebe smysl života v milování, tak jste neměli mít dítě nebo jsi mohl střídat přítelkyně a neženit se. Jestli necháváš celý den všechno na manželce a ty funguješ jako ŽIVITEL očekávající jídlo na stole, uklizený byt, nakrmené, vykoupané a uspané dítě a usmívající se manželku se dvěma sklenkami vína v ruce, tak se nediv, že večer padne do postele místo chystání milostného lože. U ročního dítěte musí být člověk neustále v pohotovosti a když dítě usne, tak teprve je možno uklízet nebo se rychle najíst. Jen tak pro zajímavost: Přišla jsem po mateřské první den do práce a byla jsem u vytržení, že za mnou nestojí tři malé děti a nedožadují se neustálé pozornosti a že těch svých osm hodin budu sice kmitat, ale budu si dělat jen svou práci, aniž bych musela vařit, uklízet hračky, vozit děti na hřiště a podobně.
Pokus se nad tím zamyslet. Asi opravdu nejsi pravý typ pro manželství. Ovšem zapomínáš, že u zrodu dítěte jste byli dva.
Pozeptej se, kolik stojí chůva k dětem - kolega má dvouroční dítě, chůva se o něj stará ve všední dny asi 8 hodin a pokud vím, platí jí kolem 8000 i více, aby mohli být oba zaměstnaní.
Nebo jí prostě jako správný manžel a otec také trochu někdy pomoz v domácnosti. Koruna ti z hlavy nespadne.

Když on některej ten smysl života je dost o hubu! Jak pak nemá mít člověk depky, když ho nenechají žít! Základní podstatou života pro mně je MILOVÁNÍ a zkuste to vysvětlit manželce, kterou udolává péče o JEDNU roční holčičku, jinak hrozně roztomilou, tak, že večer sebou flákne a usne! A ráno já zase musím do práce a vydělávat na rodinu:)

S pouhým zájmem, tedy JEN nějakou zábavou si člověk v životě nevystačí. V tom není smysl života. Je potřeba ten smysl mít (aspoň jeden), důvod, proč tady být a pak je ideální si zábavou, koníčky a dalšími aktivitami zpestřovat život. Pak ten život je krásný a zájmy ho dělají krásný. Ale ta podstata někde musí být! Ale to nepochopí nikdo, kde to nepocítil, neprožil...

Dovedu pochopit,že né každý den jsme naladěni optimisticky,ale trochu se snažit a mít nějaké zájmy,které mě strhávají k životu a né ke smrti musí chtít každý.Samo nepříjde nic.Chce se to trochu zamyslet a najít si nějaký zájem,činnost.

vím že si za všechny problémy mohu sama ale opravdu nevím jak z nich ven.

vím že si za všechny problémy mohu sama ale opravdu nevím jak z nich ven.

já jsem se o to jednou pokusila myslela jsem že mam štěstí že se mi nic nestalo ale ted se dostávám opět do depresí a bojím se že to ve skratu udělám znova lae tentokrát se mi podaří bojím se nevím co mám dělat!

Taky jsem takové období měla, to mi bylo kolem dvaceti, psala jsem básničky, kde se pořád mluvilo o smrti, četla jsem morbidní knihy, atd., myslela jsem na sebevraždu. Naštěstí to přešlo dřív, než jsem si stačila něco udělat, a sice díky tomu, že jsem se šťastně zamilovala. Od té doby tyhle problémy nemám. Tak snad Tě to taky přejde.

neustále myslím na smrt,je to úchylka???