smrt přítele

soudit může jen ten kdo...souhlasim, soudit muze jen hlupak. Myslim ze clovek kterej zazil takovou bolest potrebuje spis podporu a lasku nez soudy za sve chovani.

soudit může jen ten kdo nikdy nic podobného nazažil.Držím pěsti, život je boj!

Holky, jestli mohu radit, nepracujte na vztahu, pracujte na sobě.

Me se to stalo pred 16 let a mela jsem potom manzela a deti, furt toale boli moc.

Před rokem a půl mi za...Tak tieto riadky su mi velmi podobne.Taktiez mi zomrel byvaly s ktorym som bola pomerne kratko rozidena.Niekde hlboko v srdci som ho aj tak este stale lubila.Smutok z jeho umrtia a rovnake stavy ako si mala Ty na mna dolahli aj napriek novemu vztahu.Ja osobne si myslim ze smrt vo mne vyvolala citovu zmatenost lebo som vletela zavcasu do noveho vztahu a pritom som sa este stale nestihla spamatat z rozchodu.Zrazu mi zacal hrozne chybat no keby zil tak viem ze sa k nemu nevratim.Spajalo ma s nim kopec zazitkov a moj novy vztah sa este len rozvijal.Moj smutok bol tym padom opravneny.So smrtou blizkeho sa spaja aj urcita zivotna etapa a ta sa neda len tak hodit za hlavu.Podla mna aj Teba este stale nieco spajalo s Tvojim byvalym priatelom a preto si ostala z jeho umrtia zaskocena.Nemusela to byt laska pretoze ked niekto zomrie tak mame skresleny pohlad na cloveka.Na mrtvom si zrazu prestaneme vsimat negativa.Ty si plakala asi preto lebo si ho mozno este stale lubila a lutujes ze si sa k nemu nevratila alebo len preto ze zomrel?Ak si plakala preto ze Ti zomrel blizky clovek tak si to nevycitaj.Lubis terajsieho partnera?Ak naozaj ano tak navstiv psychologa lebo Ti pomoze prekonat partnersku krizu a lepsie sa vyznas vo vlastnych pocitoc.Povedz svojmu partnerovi ze mas zaujem chodit k psychologovi pre dobro Vasho vztahu.Das mu tym najavo ze To zalezi len a len na nom.Ak by sa partner s Tebou aj tak rozisiel tak musis mysliet na buducnost lebo urcite na Teba caka ten pravy a nema vyznam hladiet spat do minulosti.

Nic ve zlém,ale snad se mu ani nedivím,že už nechce.

Před rokem a půl mi za tragických okolností zemřel blízký člověk. Byl to můj kamarád z dětství a zároveň přítel, se kterým jsem několik měsíců před jeho smrtí začala mít i partnerský vztah. Byl vojákem z povolání a zemřel při výkonu svého povolání v zahraničí, kde měl i trvalý pobyt a kde je i pohřbený. Protože je to na druhém konci světa,nebyla jsem ani na pohřbu a neměl jsem možnost se s ním vůbec rozloučit. Nejhorší chvíle jsem už překonala a začala nový vztah. Nový vztah byl zpočátku moc pěkný, časem jsem ale začala vnitřně poci´tovat mnohem větší bolest z úmrtí než kdykoliv dřív. V novém vztahu jsem se časem začala chovat nepřiměřeně, nelogicky a celkově jinak, než je pro mě běžné. Cítila jsem se hrozně opuštěná a zmatená. Současný partner se ke smrti mého předchozího přítele stavěl bez jakýchkoliv emocí, jako by to nebylo vůbec podstatné, někdy jsem měla pocit že v jeho očích dělám z komára velblouda. Mívala jsem někdy v noci záchvaty pláče, ale on se prostě jen otočil nebo si přikryl hlavu peřinou a neřešil to. Když jsem o tom s ním chtěla mluvit, prostě stočil řeč na jiné téma nebo mlčel. Tohle mě přivedlo do stavu, kdy jsem postupně úplně ztratila svou identitu a začala se chovat jako někdo úplně jiný.
On mi po několika měsících vztahu řekl, že se chce se mnou rozejít, protože se prý chovám nepřiměřeně a některé mé reakce nejsou v normě, jako například že mám divný styl chůze, tvářím se jak mrtvola, chovám se jak dítě apod. Snažila jsem se mu vysvětlit, že prožívám těžké životní období a že potřebuju čas. Nakonec jsem se z toho všeho dostala pomocí svých přátel,cítím se zase svá a mnohem silnější než dřív. Partner mě chce opustit, protže prý tím jak jsem se chovala ztratil ke mne úctu a v podstatě
si za to můžu sama. Nevím co teď mám dělat. Nevím jak se k tomu všemu postavit a jestli jsem udělala chybu já nebo on. Cítím se že za vše můžu sama a že se nový vztah rozpadl kvůli mne.
Mohla bych znát názor někoho jiného? Kdo třeba zažil podobnou situaci?