Sociofobie

Děkuji moc za tvůj názor.Chtěla bych už jen říct, že to není tak, že mi to ve škole nevadí..Vadí mi to tam, jednak z důvodu, že sem kdysi byla šikanovaná kvůli mému vzhledu (Přesněji, kvůli velikosti mých očí) to proto asi pořád myslím na svůj vzhled.Dnes když jsem s kamarády ve škole, tak mi to nevadí, vadí mi jen být sama např. když jdu po chodbě sama, tak už zase začnu o tom přemýšlet..Nerada chodím do obchodu, nebyla jsem tam už nějakou dobu, bojím se že se tam ztrapním nebo že se mě budou smát lidi, že jdu nakupovat s mámu a v neposlední řadě telefonování, mám pořád vypnuté zvonění, protože se nechci s nikým bavit, nevím jak bych měla zareagovat a proto si s kamarády i nerada píšu, ale ve škole je to trochu jiné, nevím proč..Asi sem jen divná a nechám to už být, třeba to je pubertou a vyrostu z toho, vždyť mi bude teprve 17 let :) Ale děkují, že jsi si to vůbec přečetla :)

Ahojte,omlouvám se předem, jest-li to bude delší..Píšu sem hlavně proto, že jsi nejsem jistá jest-li vůbec trpím sociofóbií a chci slyšet i vaše názory.Když sem si četla, co to vůbec je, tak mi přišlo, že je to jasné, ale čím déle o tom přemýšlím, tak si nejsem jistá, nejsem si jistá z důvodu že mám přátele, ale problém je, že snimi nerada chodím ven nebo si snimi moc nepovídám přes internet, ale ve škole my to tolik nevadí.Bojím se jít ven např. i se psem, protože vidím, jak se na mě všichni dívají a hned si začnu myslet "Jak vypadám", "Co když mě pomlouvají" atd.. A tak jsem radši doma, psa venčí rodiče a já můžu být v pokoji a sledovat YouTube. Když máme rodinou sešlost (Poslední dobou už jen na Vánoce) cítím se hrozně špatně, zase začnu přemýšlet o tom jak vypadám a začnu se upravovat a třeba až po hodině se začnu cítit lépe, ale furt tam ty myšlenky jsou..Hrozně se těším, až se jednou odstěhuji od rodičů a budu sama..Nevím jest-li říct mámě, že mám takovéto problémy, ale hrozně se bojím, že se jen zasměje a řekne že jsem hypochondr a nechá to být..Třeba si jen namlouvám že mám SF a přitom sem jen líná..Prosím pomůžete mi někdo? :( Díky

Socio fobie je dost vážná porucha, a ti, co to zaměňují s leností očividně nemají psychické problémy a tudíž nemohou pochopit. S takovým člověkem je potřeba jednat v klidu a hlavně mu pomoci. Myslím, že nejdříve je potřeba zbavit neklidu - léky. Tzn. zajít k psychiatrovi, ten nejspíš doporučí terapii, na ni docházet a během té doby najít zálibu mimo domov, nejdříve např. začít procházkami po lese, či jen parku, postupně se procházet po městě, potkávat lidi. Nejde to prostě ze dne na den. Zvláště, pokud to již trvá delší dobu. Důležité je nebýt zavřený doma.
A pro ty, co se této nemoci vysmíváte bych jen chtěla říct, že odsuzovat a zlehčovat umí každý. Jenže tito lidé potřebují pochopení a pomoc.

Taky trpím sociofobi,dávám to zavinu svím rodičům!!od malička mi vše zakazovali,přd všemi mě zesměšnovli,před příbuznými atd. Ani na discoteky nechodím a když sem na nějakou šel tak jedině nalitej že sem si to pak ani nepamatoval i moje první holka mě zesměšnila pri prvním sexu!Tak to byl muj konec všecho!!Těd už to u mě propukol že ani skoro nevycházím z bytu!a už nejsu ani schopen chodit do práce co ted??Kaž dý večer když usínám tak mi připadá jako by měl už být konec a přeji si abych se už neprobudil!!

Velmi mně trápí, že to zaměňujete s leností. Já tímto trpím už rok a půl, měl jsem opravdu problém sehnat práci a rodiče ze mě byli právem nešťastní. Začal jsem však pracovat externě jako grafik a prosedím u PC 60 a více hodin týdně abych se vůbec uživil. Bohužel jsem se ještě neodhodlal řešit to hlavní a to svou nemoc... není to opravdu lehké se do toho pustiti zvlášť když na vás všichni hledí jako na socku, nemako (což je přesně naopak protože člověk s tímto problémem určitě nepoletí na úřad aby získal nějaké příspěvky, je to pro něj prostě moc stresující), jen kvůli tomu že vás nevidí chodit do práce atd... A to člověku opravdu bere chuť či ten impulz s tím něco dělat. Pokud se tedy setkáte s někým takovým hned ho prosím neodsuzujte, ale naopak ho zkuste vysslechnout (bez přerušování slovy a proč to máš? a kdy ti to začalo? a co to způsobilo? A dyt to není možný že nemůžeš jít nakoupit, to zvládne i malé dítě.) a pokuste se mu dodat právě ten impulz aby zašel k tomu psychiatrovi. A pro kolegy kteří prožívají něco podobného: Vždy tu ve společnosti bude spousta né li většina lidí, kteří vás nepochopí, ať už kvůli tomu že jsou moc hloupí a nebo jsou to skrytí (ani to o sobě nevědí) pravicoví extremisti, futuristi, či příznivci Nietzscheho s heslem když nemůžeš vydělávat prachy tak si třeba chcípni. Většina z nich časem otočí, když se právě dostanou do nějaké těžší životní situace. Ale každopádně na tyhle lidi SERTE. Já se to naučil a hned mi bylo trochu líp.

ešte na jednu vec som zabudla.. to, čo prežívajú sociofobici je spojené s premenou látok v mozgu. čiže je to niečo také, ako keď ti chýba nejaká látka, preto sa to lieči medikamentami spolu s antidepresívami. čiže z vlastnej skúsenosti ti môžem poradiť, že psychológ alebo psychoterapeut ti pri tomto až tak nepomôže. môže to byť len doplnok tvojej liečby spolu s liekmi

Ahoj Lucka. velmi dobre viem o čom hovoríš. Mala som dosť podobné príznaky ako ty. Trpela som úzkosťami, tlakom na hrudníku, mala som v sebe strašné napätie, bola som nervózna a budila som sa v noci.. Najprv som si myslela, že je to najaká depresia, ale neskôr som na internete našla články o soc.fóbii a o jej príznakoch. Zistila som, že je to asi aj môj prípad. Nevedela som za kým mám ísť, tak som vyskúšala psychoterapeutku, no to nepomáhalo. Nakoniec som sa rozhodla ísť za psychiatrom. Velmi som sa bála, ale velmi milo ma privítal a pomohol mi, za čo mu budem do konca života vďačná. Predpísal mi Xanax spolu s antidepresívami, ktoré užívam. Zlepšilo sa to a ja môžem žiť celkom normálny život. Chcela som vtedy spáchať samovraždu, ale som šťastná, že som sa k tomu neodhodlala. Veď život je tak krásny :) odhodlaj sa zájsť za psychiatrom, aj keď sa velmi velmi bojíš. Verím, že to dokážeš a budem ti držať palčeky :-)

ahoj,
jestli tohle budeš číst, tak mi napiš na trochusatori"seznam.cz
myslím, že si máme hodně co říct

Dobrý den, já chápu Vaše potíže. Měl jsem sice těžkou depresi, která mne dostala na dno, ale jako malý jsem míval obavy z lidí.
Doporučuji navštívit psychoterapii a psychiatra, zřejmě bude nutné medikamentní léčení. Vzhledem k Vašim potížím proveďte návštěvu v doprovodu někoho, komu se můžete svěřit (např. kamarádka, babička, dědeček).
Možná že v doprovodu někoho Vám blízkého budete mít menší obavy. Mě se také na doplnění osvědčila kvantová homeopatie Dr. Hrušovského (je velice dobrý). Pokud chcete, můžu na Váš e-mail zaslat kontakt. Rozhodně je třeba zjistit příčinu potíží. Nebojte, bude zase lépe. Přeji mnoho zdaru a mějte se krásně.

Asi bych být Vámi zavolal na nějakou linku důvěry a zeptal se na radu.Oni spolupracují s psychology a psycholožkami,tak by Vám nějakou doporučili.Nemějte strach,mám stejný problém a spousta dalších lidí také.

Dobrý den, potřebovala bych od Vás radu. Již odmalička trpím sociofobií,která mi značně ztěžuje život. Mám strach vyřizovat i maličkosti

už ti rozumím,jak to...Jj, u mě už SF dávno není problém. Rozhodně se mi to nevrátí, řeším teď jiné potíže.
Chtěla jsem jen říct, že všechno je řešitelné.

To jsem nepsala o sobě, ale...už ti rozumím,jak to myslíš,ale tak to jsi jako šikovná,takové fobie se zbavit jistě nebylo jednoduché a s tím telefonováním,to slyším úplně poprvé,sbírat odvahu někam zavolat.No jsou to takové věci na světě,co opravdu nikdo nepochopí,když to sám nezažije.Na mě by byla nejlepší terapie myšku si pohladit,ale to vím,že bych nezvládla nikdy,ani být v její blízkosti.Tak hlavně,at ti to vydrží a nikdy se to nevrátí,ale to už můžeš ukočírovat sama tím,že budeš chodit často mezi lidi a jezdit i tím autobusem.Mějte se.

Ale,jak to potom budeš...To jsem nepsala o sobě, ale obecně o SF. Může mít různou intenzitu. Já jsem se na socfobii léčila taky. Začala se stupňovat tak, že jsem selhávala v práci a následně o práci přišla (jakožto nejslabší článek při snižování stavů). Takže jsem se pak léčila na jiné, přidružené poruchy. SF vymizela, postupně. Hlavně díky terapii.
Nejdivnější pro mě bylo, když jsem se měla objednat na terapii, a jinak než telefonicky to nešlo, jenže já a telefonování, to tehdy skoro nepřipadalo v úvahu-zavřela jsem se do pokoje s telefonem a sbírala odvahu, rozdýchávala jsem to těžce. Dodnes nezbožňuji telefonování, a když mám možnost, tak to řeším mailem či sms, nebo osobní návštěvou. Ale už neprožívám boje s nevolností jen při pomyšlení na telefon.

No, ono to není tak, že...Ale,jak to potom budeš dělat,až budeš muset chodit do práce a dojíždět. Počkej a ty se jako bojíš lidí v autobuse,tak snad i lidí v práci? Tak to by si na to měla asi dostat důchod,ne? Jako představa,že musíš brát prášky abys mohla jet autobusem,to je také naprd,to bys tak mohla dělat do smrti.A semnou si nemysli to také není jenom tak,kdysi jsem dělala ve stodole třídila jsem stromky,bylo nás tam strašně moc a viděla jsem ty odporné myšky denně,jenomže nebyly přímo u mě,tak to jsem jako 8 hodin vydržela,ale ve střehu jsem byla pořád.Narozdíl od ostatních,oni kdyby jí měly u nohy,tak by třeba taky zakřičeli,ale já bych asi zešílela.Pavouků se vůbec nebojím,toho chytnu do skleničky a vyhodím ven,nezabíjím,smích.U sestry také jsme na návštěvě a nikdo se jako nebojí a ted když tam má kámošku,tak já se za to stydím,protože říkám malé,vrat to morče zpátky,jinak ti teta odjede domů.Ale znáte děti,ty jsou bezprostřední a schválně třeba jde ke mě a já jsem všehoschopná,i kdybych měla rozbít okno,tak na mě by morče nedala,až tak veliký strach mám.

fobii mám také,ale z...No, ono to není tak, že slupneš prášek a je hotovo, už se nebojíš. Bojíš, ale nemusí Ti to bránit v normálním životě.
S hlodcavci žít nemusíš, tak to asi léčit není třeba.
Já se bojím pavouků a výšek, a hromu, ale dá se s tím žít. Pokud mám SF takovou, že žiju ve městě a nevlezu do autobusu, pak je to vážné a pozornost si to zasluhuje.
Být trochu nesmělý je O.K.
Zvracet při každém vyjití z domu, už O.K. nebude....

Léčí se to blbě, když...fobii mám také,ale z hlodavců a nevěřím,že nějaké léky by na to pomohly.Myš,krysa,morče,křeček-šílím.Sestra má morče,jsem v pokoji,ale nesmí ji její malá vzít do ruky,to už utíkám pryč.

to musí být hrozné,když...Léčí se to blbě, když nedojdou ani k doktorovi.
:-)

Ne, teď vážně, je to fobie, jako každá jiná. Když je osamocená (tedy není propojená s dalšími jinými fobiemi), dobře zabírá terapie typu KBT. Aspoň natolik, aby se s tím pak dalo pracovat hlouběji.
Jinak klasická léčba antidepresivy a léky proti úzkosti (typu Neurol, Lexaurin...).

Já jsem na tom podobně,...to musí být hrozné,když se bojíte jít i s odpadky a jak se to vlastně léčí? Lidé na Vás nekoukají,to si právě myslíte jenom vy.

taky jsem si zažila něco...Bůh ti to prvně způsobil a pak ti hodně pomohl.