Společné bydlení

Ahojte, předem se chci omluvit za můj dlouhý a popisný dotaz, ale jinak to ani neumím a je potřeba dobře nastínit situaci, abyste mi mohli „dobře“ poradit. O co jde? Máme s přítelkyní takové dilema ohledně společného bydlení. Je nám oběma 30 let, oba ještě bydlíme u rodičů, protože já nemám stálou práci (přítelkyně ano - pracuje ale zatím přes 2 roky) a nemáme dostatečně našetřeno. Studoval jsem vysokou (informatika) ale nedokončil jsem bakaláře (odkládal jsem věci, nenaplňovalo mě to a ani jsem k tomu neměl vztah). Každopádně jsem si nemohl nějaký čas najít práci, ale nakonec se našla práce ve fabrice, avšak přes agenturu (jsem tam přes 2 roky, neustálé prodlužování smlouvy pouze na 3 měsíce, až teď naposledy prodloužili na 6 měsíců, což je samozřejmě o ničem). Takže problém je ten, že nemám jistou práci a pokud nemám smlouvu, tak mi asi půjčku nikde nedají. (Přítelkyni by půjčku určitě dali, jenže ona se do toho bojí jít, pokud já nemám stálou práci a z jejího pohledu minimálně 20 čistého).S přítelkyní už společné bydlení řešíme hrozně dlouho a nemůžeme se nějak rozhodnout. Situace je taková, že přítelkyně chce z finančních důvodů bydlet "nad svými rodiči" - neboli si rekonstruovat horní patro v jejich domě (celkově oddělit obytné jednotky, každý svůj vchod atp.). (Fin důvody jsou to, že se bojí, kdyby mě náhodou vyhodili, že nebude moct splácet hypo, které bychom si asi museli vzít. Abych to nastínil - ona vydělává docela hodně, já takový průměr (nevím, jestli sem mám psát částky, pokud bude potřeba a bude to "nutné" tak sem napíšu, zatím ale ne)) a kdyby šla na mateřskou, tak se bojí, že bysme "to neutáhli" z mého nejistého platu a její mateřské. Všechno se má tak, že její otec je ale opravdu strašně nesnesitelná osoba, nepřející, závistivá a do všeho se plete (je doma, má ČID a jen leží u televize a otravuje okolí. Její maminka je v pohodě(rok do důchodu), ale je přesný opak jeho - pracovitá a furt něco dělá a když on se "nudí" tak do ní furt rýpe a popichuje a ona je z něho nervní). A to je taky ten důvod, proč se já bojím jít bydlet k nim (i kdybychom si oddělili obytné jednotky). Četl jsem spoustu diskusí na téma "společné bydlení s rodiči" a vždy je to údajně peklo (častokrát i s oddělenýma prostorama nebo dokonce v jedné vesnici). A to ani nemuseli mít ze začátku špatné vztahy - a teď si vemte, že už teď je její otec nejnesnesitelnější osoba, co jsem kdy viděl (to byste museli zažít, tak nepřejícího, nepříjemného a závistivého člověka). A aby toho nebylo málo :) tak přítelkyne má staré auto po rodičích (otec už v něm nemůže nikdy jezdit, neboť po jeho úrazu, chodí o francouzských holích a je často mentálně "mimo" – něco jako počínající demence, alzheimer nebo něco podobného (taky taková forma deprese nebo nevím – v podstatě se vůbec nesměje), takže by to napral do nejbližšího sloupu, což už se jednou stalo, ještě v době, kdy byl "celkem ok" a její mamka se řízení auta bojí a tím pádem jím jezdí denně jenom přítelkyně do práce, ale bojí se, že už dlouho nevydrží (to auto :) a tak má už přibližně našetřeno na nové, jenže to by pak zase nebyly peníze na bydlení, ale auto potřebuje denně.(Má v plánu si ho koupit v létě, protože do té doby má to staré technickou – jenže co pak – žádné peníze). Já auto nemám, do práce se dopravím busem a mám to mnohem kratší trasu.(I když už je na mě tlačeno, abych si nějaké koupil – možná si koupím, ale bude mi asi stačit nějaké staré, kolem 20-30 tisíc). No a teď raďte, jak to vyřešit. Nějaké nápady, zkušenosti, podobné situace, co byste navrhovali. Už spolu chceme začít nějak žít, protože takhle se vídat o víkendech (a to ještě ne vždy, protože teď jsem "povýšil" a dělám dlouhý-krátký týden a tím pádem mám každý druhý víkend (pátek,sobota,neděle) pracovní (dvanáctky-ranní nebo noční), a když se k tomu přidají občasné služby mé přítelkyně o tom víkendu,(má cca 3-4 měsíčně různě porozhazované v týdnu a někdy to vyjde na víkend) kdy mám zrovna já volno, tak se neuvidíme i 3 týdny - no děs. Díky za každou radu – už jsme celkem zoufalí, co dál, kdybyste měli nějaké doplňující otázky, rád zodpovím. (Jinak jsme spolu už hrozně dlouho, od svých 18)

Marie, co tak se osamostatnit a s rodiči už nebydlet. Stejně k tomu jednou dojde. Najdi si podnájem, nebo garsonku. Druhá věc je, že ten tvůj kluk váhá s tebou bydlet. Proč asi? Pohodlnost, nebo má tajemství, nebo jakmile jde do tuhého cuká? Moc jasné to není, pokud by to pro tebe byla vážná známost a plánovala bys s ním život.

Ahoj, s přítelem chodím 2 roky. Každý bydlí v bytě se studenty a tak nemáme soukromí. Rodiče koupili byt do kterého jsme se měli společně stěhovat. Sám mi společné bydlení nabídl,ale před týdnem mi řekl, že si není jistý se společným bydlením...Byt má být hotový někdy do 5měsíců...Jak se mám zachovat? Nemám jasno co s tím.

Ájo, jak se shání holky Ti moc nepovím, protože jsem je vlastně nikdy ani moc nesháněl. Rozhodně jsem až na nynější manželství nikdy s žádnou nebyl tak dlouho, aby to bylo tak vážné, že by mě chtěla začít předělávat.

Drsoňi, ve tvým posledním příspěvku se i já docela poznávám, takže tě chápu. Je úžasný, jak jsi tady sebe popsal. Hodně lidí je pokryteckých a nikdy by tohle o sobě nenapsalo i kdyby to byla pravda. Dávám bod.

Drsoni, taky nikoho takového neznám a nebudu ti tu psát nějaký výlevy, jak to není možný, jak jsi nepotkal tu pravou, nebo jak bez toho citu vůbec můžeš žít...pokud si tohle o sobě myslíš, tak je nejdůležitější umět to přiznat i protějšku...aby si to slečna nemalovala.A propos - shání se holky snadno, nebo si každá klasicky myslí, že tě předělá?

Ájo, Tvou ironickou nadsázku jsem pochopil, ale stejně to byla pro mě jak se říká nahrávka na smeč, proto jsem tak reagoval.Pokud bych měl odpovědět po pravdě, tak já jsem ta vyjímka, o které píšeš. Děti jsem nechtěl a nic mi to ani neříká. Navíc jsem nikdy nikoho nemiloval, prostě toho citu nejsem schopen. Možná někomu budu připadat jako sobeckej magor, kterej má rád jen sám sebe, ale tak to není. Ani o sobě si nemyslím, že bych byl něco extra. Ostatním lidem se snažím pomáhat a hodně dávám i na charitu. Jen prostě nedokážu nikoho milovat. Ale to dokáže pochopit jen ten, kdo je na tom stejně jako já a takových moc není, alespoň já nikoho takového neznám.

:o) spíš jsme všechny svým způsobem stejný...

Hm, to jsme se...Ájo, asi Tě znám.....

Hm, to jsme se nepochopili...naivní nejsem ani omylem, to byla ironická nadsázka.Samozřejmě je mi jasné, že před dítětem musí být toto všechno vyřešené. Jen by mě zajímalo, jak to výše uvedení pánové, co propagují ve vztahu pouze návštěvy, chtějí udělat...Jistě, pokud mi jde jen o zábavu a budoucnost neplánuju, vidět se jen když chci je ideální řešení...ovšem pro budoucnost ve dvou (nebo více s dítětem) je to nesmysl.

není? aha...a já si naivně...Ájo, jsi naivní. Pořizovat si dítě, když není vyjasněné bydlení a s tím majetek, je sebevražda.

Opravdu naivní myšlenka, Ájo.

To je průser ...... Ale o...není? aha...a já si naivně myslela, že k tomu spokojený vztah (společné bydlení) dvou lidí opačnýho pohlaví až na výjimky tak nějak směřuje...

:o))) no super, pánové...a co...To je průser ...... Ale o tom tato diskuze není.

:o))) no super, pánové...a co v případě dětí?

Tak já po asi destiletém...Drsoňi, tvůj názor mi zní celkem logicky a fakt stojí za zamyšlení. I když většina lidí se raději bude denně hádat a polezou si pořád na nervy než by podstoupili tvoji verzi.

Tak já po asi destiletém soužití s manželkou varuji před jakýmkoliv soužitím s partnerem.Stejně se většinou po nějakém čase přestanete snášet a pak to přináší zbytečné kolmplikace. Ideální je, když bydlí každý zvlášť a chodí se pouze navštěvovat.

Bydlela jsem 4 roky s jedním...Pavlo, jsem na té druhé straně, já jsem zůstal sám a s hypotékou. Snad bys nechtěla, aby Ti dal zpět to, co jsi vložila do domu? Bydlela jsi tam, spotřeba z Tvé strany byla...To, že se rozejdete, není vyloučeno, s tím se musí počítat.Já to vidím jinak, bydlet spolu ano, ale v pronájmu v bytě nebo domě, kdy neplatíte hypotéku a dělíte se rovnoměrně na nákladech na bydlení. Po rozchodu nikomu nic nedlužíte, jdete dál svojí cestou.

No, tohle je hrozně těžký...jsem zastáncem bydlení před svatbou, protože lépe se partneři nikdy nepoznají...ale varuji před mixováním majetku, peněz, apod.Já poprvé bydlím s chlapem, je to teprve 2 měsíce...byt je můj...a všechno, co nejde v případě nutnosti odnést, jsem platila já. I když to je finančně zdrcující a na některé věci si holt musím počkat do další (a další) výplaty, trvám na tom.Ne, není to romantické. Ano, je to pro něj určitě těžké, že je to takto nastaveno. Naštěstí má dostatek sebevědomí a zdravého rozumu, aby mu to nevadilo. Opačně bychom postupovali stejně. Ale to je reálný život, vážení! Když se rozhlédnete kolem sebe, je strašný, kam mezlidský vztahy spějou, takže je nutný se zcela pragmaticky chránit. Samozřejmě je nutný to podávat citlivě, aby se ten druhý necítil jako zbytečný kus inventáře, který o ničem nerozhoduje...a v tom jsme my ženský asi trochu ve výhodě...jak to zařídit, že? :o)

Bydlela jsem 4 roky s jedním partnerem a proto chci před tím všechny varovat. Uvěřila jsem takovým těm sladkým slovům, že mě miluje apod. Jenže první zádrhel. Nechtěl si mě vzít. Já jsem si to vykládala tak, že mu musím dát čas, ale ani po několika letech se v tomto nezměnil. Taky jsem do jeho domu investovala dost peněz, protože jsem si myslela, že už tam zůstanu. Jenže jsme se rozešli a prakticky nic mi nevrátil. Třeba se z méno příběhu někdo poučí. Chtěla bych všem dát radu: Nebydlete společně s partnerem, dokud se nevezmete. A už vůbec nic neinvestujte do jeho domu nebo bytu. Ono to je sice strašně romantické, začít spolu bydlet už před svatbou, ale ty následky jsou potom trochu horší...