Společné bydlení

Kyllies, pokud je Tvuj pritel pasivni v dalsim posunu Vaseho spolecneho bydleni, tak ho tezko nejak donutis, aby s tim pohnul - je to prece jenom barak jeho rodicu. Zkus pro sebe zhodnotit jak moc Ti soucasny stav vyhovuje/nevyhovuje. Pokud vyhovuje, zkus s nim byt spokojena a tes se ze NEKDY to bude jeste lepsi, pokud nevyhovuje, hledej(te) jine reseni nezavisle na dodelavce bytu - napr. podnajem. Osobne si myslim, ze po 10-ti mesicich mit spolecnou loznici neni tak hrozne a kdyz se byt dodela v horizontu 1 rok, tak nic neprosvihnete. Ale to je otazka nazoru.

Ahojky =o)se svým přítelem jsem rok a také mezi námi padla otázka společného bydlení, protože se mám zanedlouho stěhovat mimo Prahu.Oba jsme souhlasili, že bychom to zkusili. Občas se jukala na net a když jsem našla nějaké útulné hnízdečko za slušnou cenu, hned jsem to avizovala druhé straně. Leč ta stále odpovídala jedno a totéž: hmm, je to pěkný.Blíží se termín mého stěhování a tak jsem trochu nervózní co bude a co nebude.Popovídali jsme si, že ho do ničeho nenutím a nedávám ultimáta (protože nic takového fakt nedělám), ale že nechci aby náš vztah dopadl tak, že se budeme vídat o víkendech. Že se toho velice bojím. Ale na druhou stranu, že nechci z jistých důvodů bydlet u něj a jeho rodičů v bytě.Zamyslel se, a sám uznal, že o tom doposud jen klábosil a nic pro to nedělal. Teď už počítáme a přemýšlíme jak vše zařídíme.Chce to trochu trpělivosti a úplně normálně si s ním o tom pokecat...jak si představuje dál budoucnost atd...

...jo, už jsem našla Tvůj věk. Moje rada se nemění, pryč od příbuzných, není nad to žít jen spolu.

Ženeš se do slušného průšvihu, holka. Do tohoto bydlení nic neinvestuj. Nevím, kolik je Ti let ani kde bydlíš, ale nezávisle na tom, je hloupost investovat do cizího obydlí. S přítelem se můžete rozejít nebo se kvůli něčemu nepohodneš s jeho rodičma a budeš bez domova i bez peněz. Pokud chceš s přítelem na zkoušku bydlet, pronajměte napůl si byt (nebo kupte napůl na hypotéku).Pracovala jsem v realitní kanceláři, to, co právě děláš, je ideální situace na to, aby ses pěkně spálila. Ale možná to potřebuješ.

Ráda bych zdala Vaše názory a popřípadě rady na společné bydlení. S přítelem se známe 10 měsíc. Já bydlím u rodičů on také oba v rodinných baracích. On je jedináček já nikoliv (mám bratra a sestru o tři roky mldaší, mě je 24)Přítel je starší o čtyři roky.Jeho rodiče si mě hrozně zamilovali a okamžitě po seznámení nám nabídli, že u nich můžeme bydlet. mají dvougenerační rodinný dům, to znamená měli bychom k dispozici samostatný vchod. byli jsme rádi a vrhli jsme se na uklid (hrozné skladiště všeho možného) Zhruba ke konci listopadu jsme měli předělanou ložnici (né přesně kk naší představě, nejsou moc finance a hlavně jsme to chtěli mít z jistých důvodů brzo hotové) Vymalovali jsme koupili koberec, já koupila postel nábytek jsme mohli použít ten co tam původně byl.Přítel měl hroznou radost,že už máme hotovo a plánoval dál kuchyň koupelnu chodbu, dokonce jsme koupili výhodně kuchyňskou linku ALE ta nám doteď leží v krabicích protože v kuchyni se JEŠTĚ nezačalo pracovat,jsou omlácené zdi,čeká se na elektriku.Ani v ložnici,kde by se dalo bydlet,protože jeho rodiče by souhlasili s tím,že bychom používali jejich kuchyň a koupelnu NEBYDLÍM Lítám mezi mým pokojem a naší ložnicí a vypadá to,že přítelovi to vyhovuje několikrát jsem s ním na tohle téma mluvila,ale nic se nedělo nezměnilo,nechci mu dávat žádná ultimáta,ale už mě to nebaví MILUJI HO to ano, ale co dál, jak ho popostrčit, jak ho přimět k tomu, aby se to hnulo??? Děkuji za rady a příspěvky Kyllies