spřízněnost duší

Ach joo, vám se to nikomu nestalo?Nevím si s tím rady...

Někdo se tu snaží být vtipný....

Jasně, často se potkám se svým vlastním prdem!

Vendulo, můžu mít dotaz?Ty jsi tu doktorku nikdy neviděla?Nebo jsi se s ní jen nesetkala osobně?Budeš to nějak řešit?Je to strašně zvláštní, jak to máme podobné..Nemáš pocit že jsi divná?Já jo a dost se za to stydím.Budu moc ráda když napíšeš, docela se s tím peru.

Ahoj,musím říct, že na vaše poslední příspěvky FAKT koukám jako spadlá z měsíce!Totiž já jsem myslela že jsem cvok, a že to co já snad nikdo necítí a vidím že vy ano!Silná náklonnost k cizí ženě, kterou si numím logicky vysvětlit.Žádná sexuální přitažlivost, to ne, ale přitahuje mě úplně šíleně nějakým jiným způsobem.Sama nevím jakým, když ji vidím začne mi bušit srdce, promluvit bych s ní nedokázala, to bych asi omdlela.Něco mě nutí se na ni dívat, ona si toho už všimla, netuším co si může asi tak myslet...Ale také se sem tam na mě podívá.Strašně se těším že ji uvidím, jsem do ní úplný blázen.Je tak okouzlující, zvláštní...Jinak mám normálně vztah ve kterém jsem šťastná, žádné problémy...ale tohle si vysvětlit neumím a hlavně nevím CO S TÍM

Myslím, že bys ji měla poznat blíž. Vím, o čem píšeš. Taky nejsem lesba a něco podobného se mi stalo.Sexuální orientace s tím nemá nic společného a myslím, že ani láska. Je to zcela jiný druh náklonnosti.První den v nové škole. Bylo mi patnáct a ona byla profesorka češtiny. Poprvé vstoupila do třídy a já jsem ji POZNALA. Asi to bude znít strašně vzletně, ale neumím to jinak vyjádřit - přes propast staletí jsem ji POZNALA. Chvilku jsem koukala jak hypnotizovaná a cítila jsem obrovskou radost a úlevu. První člověk v mém životě, který byl "od nás"! A bylo to tak. Měla pro mě tolik věcí, které jsem potřebovala vědět, o sobě, o lidech, o životě, jediný člověk, který mluvil jazykem, jemuž jsem rozuměla. Od té doby už jsem se necítila tak osamělá jako předtím. Nikdy jsem se jí nemusela na nic ptát. Odpovídala, aniž bych jí kladla otázky a její odpovědi byly perfektně zakomponované v hodinách literatury. Tehdy jsem to probírala doma s mámou, ona se tomu vůbec nedivila a řekla mi, že takové lidi taky ve svém životě má, že ti ze "stejného hnízda" se vždycky poznají. Ta podivná výměna informací trvala skoro tři roky. Samozřejmě ne každou hodinu literatury, ale vždy, když jsem něco potřebovala vědět, když mě napadla otázka nebo jsem si s něčím nevěděla rady,(vůbec se to nemuselo týkat školy) vidím to jako dnes - v další hodině stála v uličce otočená k oknu a směrem k tomu oknu "odpovídala". Odpověď byla vždy zapasovaná do probíraného tématu. Tehdy jsem byla hrozný trdlo a připadalo mi to jako zázrak, časem jsem si zvykla, přestože jsem tomu nerozuměla.Její slova a myšlenky mě provázely mnoho let a spolehlivě mě směrovaly po cestách, na kterých jsem potkala další "podivíny od nás":-) Dnes už vím, co byla zač a s několika senzibily občas spolupracuji, přestože právě telepatie není moje parketa. Takových lidí je hodně. Proto si myslím, že ta žena, o které píšeš, může být v nějakém směru pro tvůj život důležitá. Třeba jen nakrátko, ale to je jedno.Astrální projekci nezkoušej,máš-li z té ženy strach. Seznam se s ní přímo, např. banální návštěvou v ordinaci.Malý problém je v tom, že je to doktorka a mohla by se tě fyzicky dotýkat. Lépe by bylo, kdyby se první seznámení odbylo jen verbálně.Nemusíš jí o tom nic říkat, jestli k sobě nějakým způsobem patříte, události se posunou samy.

No, já jsem se asi v deseti letet doslechla o jednom člověku - byla to žena, lékařka, kdy pouze jen její jméno ve mně vyvolalo zváštní odezvu, takové trnutí na srdci - jako by hořkou lásku (přesto nejsem lesba). A vždy, kdy to šlo jsem dychtivě poslouchala všem drbům o ní, co šly kolem mně. Už od samého začátku jsem se s ní chtěla setkat, ale k té touze se vždycky přimýsil strach - dokonce takový, že bych před ní úplně zkoprněla a nebyla schopna žádného kloudného chování, dokonce i zimnici bych měla a potí se mi ruce při téhle představě. Přestože jsem k ní jako k lékařce byla nejméně třikrát objednána, nikdy jsem se k ní nedostala (ať to bylo jednou zamrzlé auto nebo laidáctví otce) - vždycky jako kdyby mi osud bránil setkat se s tou ženou přímo. Po každém zmařeném snažení jí poznat, jsem byla a ještě jsem nešťastná, bolí mě to. Je to divné, miluji ji, chci ji poznat, bojím se jí. Přemýšlím o tom, že bych za ní astrálně vycestovala - je to v podstatě špehování, což není fér. Ještě jsem to však neudělala, ani to neumím, musela bych to nastudovat. Ale přímého setkání se příliš bojím. Nemůžu se s tímhle nikomu svěřit?Jsem normální?

Stačí jen chtít a cítit.

No, ja si myslim ze urcite je nieco taketo mozne :) Aspon raz som s tym mala skusenost, to bolo v tretej triede na strednej skole, kde som stretla jedneho chlapca, do ktoreho som sa zamilovala a neskor aj on do mna. Bohuzial som mala velke problemy s komunikaciou, takou akoze otvorit sa a povedat mu co citim, aj napriek tomu ze som vedela ze ma ma rad (doma som bola rodicmi casto vysmievana a posmeskovana, a preto som si asi vo svojom vnutri vybudovala nejaky obranny mechanizmus ktory ma mal chranit pred pripadnym sklamanim, akurat ze tu mi skor uskodil ako pomohol) a tak sme sa nikdy nedali dokopy. Ale tiez som pri tom mala takyto zvlastny pocit, ako pocit vnutornej dusevnej spriaznenosti, a vysvetlovala som si to tym ze mozno sme sa uz niekedy v nejakom minulom zivote poznali... a mozno sme napriklad boli surodenci alebo mozno mi vtedy nejako pomohol, nieco dobre pre mna urobil, a preto som teraz k nemu citila taku velku naklonnost... Podotykam ze tento pocit som mala iba s nim, s ostatnymi mladencami aj ked som trebars bola do nich zalubena a pacili sa mi, tak nie (aj ked niektori z nich boli ku mne tiez dobri a mali ma radi). No neviem dnes dost dobre vyjadrit moje myslienky, snad mi to prepacite... :)

Ráda bych se zeptala jestli je možné mít pocit určité spřízněnosti s člověkem už při chatování na netu. Stalo se mi tu ze jsem si chatovala sklukem kterej má stejný myšlenky ohledně života a duchovního pohledu a dokonce se nám parkrát stalo že jsme psali ve stejnou chvíly to samé. Mám ztoho takovej zvláštní pocit a ponevadž jsme se uz víc zatím nepokecali porad je ve mě uchován.

Když jsem se po setkání poprvé rozloučila se svým milým, mým dnešním mužem, tak si pamatuji, že mi doma při uléhání do postele z ničeho nic začalo bušit srdce jako na poplach. Nebyl to zdravotní problém a ani jsem na muže zrovna nemyslela. Vzpomínám si na to zpětně, že to byl hlas srdce, ale tehdy jsem to nechápala. Teď spolu žijeme 14. rok ve šťastném manželství, které prošlo obrovskou zatěžkávací zkouškou života - moje nelehká nemoc, dosti dobře.

Nedá se popsat jak se"TO" pozná..proste to prije samo.Jako Láska..Konkretne ja-a nejenom v teti veci ale ve vsem-jsem zjistila, ze kdyz hledam,nenachazim.Jakmile se vsak "nesoustredim"...No proste prijde to samo.Ja osobne mam pocit,ze spriznene duse jsem poznala 3.Coz se mi zdá dost.Muzu si dovolit poradit-Oči-ty jsou oknem do duse...Mas pocit jako bys toho človeka(popr.zvíre-muj pejsek-to neni vtip.)znala 1000let...a presto se znate tak malo-a zaroven tak dlouho...Skoda ze neumim popsat nektere pocity(to jsou vetsinou ty nejkrasnejsi :)) Take mnoho vypovídají pocity déja-vu , kdyz jsi s onou danou osobou...Preji hodne stesti

Někoho takového bych chtěla moc najít!

Na inzerát přes Annonci!

A jak se tedy takový člověk hledá?

Prosím pověz víc o kódu jména... o všem, co souvisí se spřízněnosti duší. Našla jsem někoho, kolem koho jsem mnoho let chodila a "neviděla" ho... je mnoho věcí, kterým nerozumím.. a tolik bych chtěla. Předem děkuji za radu.

Človek ktorý sa narodil presne v ten istý den ako ty a zároven ak je jeho kod mena totozny s tvojim menom, tak ten clovek nielenze vyzera podobne ako ty, ale ma skoro rovnake vlastnosti. Len je tazke najst takeho cloveka

Spřízněná dušičko, jak se to dělá? Taky chci poznat co nejvíc spřízněných duší.Jak je poznám?R.

Ahoj, našla jsem na toto téma úžasný citát.Je z knihy ...Žili jsme už někdy? ....

ahoj, spřízněnost duší se dá vystopovat zcela lehce a snadno, a stává se mi to často, snad čím dál častěji... prostě, jedna velká rodina spřízněných dušiček se mi to tak jeví... akorát, některé to ještě neví:)