strach ze samoty

je hlavně plný zlých lidí ...a to je realita

lidí a přesto je člověk sám. Jak smutné.

no to je vidět všude tam kde něco napíšeš...
a to si neměl ani lásku s L v mládí..?
asi tě nenaučila milovt duší a srdcem jen přirozením

No problém je taky v tom, že něco jako "své kamarády" nemám, měl jsem kamarády tak zhruba do 30 let, ty mají teď své rodiny a já se cítím tak trochu bez kamarádů, vykořeněný. Hrozně se snažím s někým sblížit, ale možná pro to, jak se snažím jsem nervózní. Snažím se najít přítelkyni, ale taky to nejde, měl jsem jen prostitutky, normální přítelkyni ne.

Milan tu byl jen včera,aspon myslím.

tady někdo mimo Milana?????

Příčin může být víc.Já si nemyslím,že změna jména by mu pomohla.Ještě je podle mého důležité,zda má ty pocity,i když je mezi svými kamarády,nebo jenom u cizích lidí.Mezi přáteli,by to bylo zlé,zatímco v jiném kolektivu,je to naprosto normální a to nám Milan nenapsal.Jen prostě nevěřím,že změna jména by ho udělala štastnějším,to je opravdu nesmysl.

já mám nekvalitní vztah a neodejdu z něho jelikož se mi lepší nenabízí neumim být sama
ale možná je chyba ve mně že nedělám vše upřímně a na 100%.....
jsem slaboch a přitom jeho považuji za slabocha ale on vše táhne sám za nás oba byt práci ....já jsem alkoholička a snažim se z toho dostat kdyby mně teď nechal tak to nedám.....

trošku na tyto věci také...Ano pokud má Milan socialní fóbii...Já se snažím mu poct a proto potřebuji zjistit příčinu. Nabízím pouze různé alternativy čím to může být.

ale psycholog je většině případů akorát ztráta času a peněz. Jenom kecá a vy kecáte a stejně se nic nevyřeší.

Potřebuji se svěřit se...Možná ten problém je v numerologii jměna. Nemyslím samostatně jměno Milan, ale cele tvé jméno i s příjmením.
Tady jsou odkazy na dobré numerologické stránky (mám odzkoušeno):
http://www.vestirna.com/numerologicky-rozbor/
http://www.nasemimi.cz/numerologie/vibrace-slozenych-cisel-karmicke-vlivy.php
http://teenage.cz/numerologie

Napiš pak co ti vyšlo. V minulosti jsem měl taky podobný problém. Na strřední když na mě učitelky mluvily, tak jsem se roztřepal strachy. Asi nějaká fóbie z autorit.

Člověk když o něco usiluje, tak má strach, že se mu to nepodaří, nebo může mít i strach ze strachu. Strach ze strachu znamená, že se bojíš ztratit tvář a tak se upneš na to, že se za každou cenu pokusíš zabránit tomu, aby se ti chvěl hlas, nebo aby ses rozklepal, ale to má právě ten opračný efekt.

Někteří psychologové radí, aby jsi vědomě ze sebe udělal blázna např. jdi po ulici a nahlas si zpívej, nebo když se tě někdo na něco začne ptát, tak se třeba na něho zaškleb. Mě osobně tahle metoda pomohla, protože jsem rozšířil hranice svých možností, co si můž dovolit a tak nemusím mít strach, že udělám nějakou chybu.

Také my hodně pomohlo pět cvičení z chi-kungové praxe zvané Falun Gong. Celkově jsem se naučil pracovat se stresem a mám vyrovnaný život.

No v dětství jsem byl hodně nesmělý a plachý. Vyrůstal jsem v neúplné rodině. Hlavně jak se zbavit té nervozity, vnitřního neklidu, to je nejhorší.

Potřebuji se svěřit se...Tak ono na různých prezentancích má jistě mnoho lidí trému. Ale třeba ty pánský záchody, to už mi přijde dost mimo, člověk by řekl, že už je to zralý na nějakého dobrého psychologa. Jak to tak bývá, tak část je vrozená a část může být získaná. Co rodiče, dětství? Tam bývá zakopaný pes.

Potřebuji se svěřit se svým trápením, tak píši sem, snad někdo poradí, nebo pomůže. Mám problém s velkou přecitlivělostí v sociálních situacích. Někdy jsem hrozně nervózní, když se bavím s lidmi. Rozbuší se mi srdce, jsem celý napjatý a ztuhlý, začnu cítit stres a třes v obličeji kolem úst. Dotyčná osoba dost často nechápe, proč jsem tak nervózní, co se mi stalo. Někdy mám vůbec problém promluvit, vůbec si nevěřím vydat ze sebe hlásku. Je to asi nízká sebedůvěra. Cítím se dost často nejistě. Jsem introvert a podobné pocity mám už od dětství. Myslel jsem si, že se stres z lidí ztratí věkem, ale bude mi skoro čtyřicet a je to možná i horší. Snažím se s tím pořád něco dělat, změnit myšlení, získat sebedůvěru, ale je to snad marný boj. Můžete někdo poradit? V některých situacích v kontaktu s lidmi mě stačí, když se na mě někdo podívá a v oblasti krční páteře a šíje mi projede doslova elektrika, stres, ztuhne hlava, je ze mě cítit strach. Když močím na pánském záchodě, někdo si vedle mě stoupne, tak to nejde, nedokážu se vymočit. Někdy když telefonuju, normálně mluvím a potom z ničeho nic dostanu strach, je to cítit do telefonu a dotyčný mě začne uklidňovat "v pohodě…, určitě…" apod. Měl jsem stresy a trému na zkouškách ve škole, při prezentacích, v jazykové škole apod. Není to pořád, někdy se cítím sebejistý a komunikuji normálně, ale stresu napětí a úzkosti mám v životě až až. Nemám v mém věku ani přítelkyni, nějaké kamarády taky moc ne, jen pár známých, bydlím ve velkém městě a snažím se chodit do různých kurzů, chodím tam jako do společnosti. Posledních asi deset let se cítím hrozně osaměle a izolovaně, snažím se s tím pořád něco dělat, ale přijde mi to, že se to nelepší. Dost často trpím strachem, přemýšlel jsem proč ho mám a mám strach že budu do konce života sám, nebudu nikam patřit, nebudu mít někoho blízkého. Od dětství se dost často uzavírám do sebe, velkou část dne strávím denním sněním. Většinou mám ctižádostivé sny, kdy si představuji, že mě někdo obdivuje, nebo moji práci. Dřív jsem ve snu býval dost často hrozně úspěšná osoba, třeba fotbalista, vědec, superstar apod, to už mě naštěstí pustilo. Ve snech si prožívám svoje tužby, které jsou nejčastěji s lidmi, přitom se málokdy dokážu mezi lidmi chovat uvolněně, ale spíš ve stresu. Možná to bude vypadat, že se potřebuji vypsat, což je částečně pravda, ale taky potřebuji poradit, získat nové myšlenky. Toužím po blízkosti lidí a přitom se lidí bojím. Snažím se nezahořknout.

Ja mám skoro podobný problém....Ahoj!
Určitě nejsi blázen!!!! Já mám podobné stavy, nevím proč přišly, neznám konkrétní přičinu, snad jen drobné okolnosti. Každopádně to, co chci říct, já už jím persen přes rok a je to jediná věc, která mě uklidní, neusnu bez něj! Nevyjdu bez něho na ulici a chtěla bych najít někoho, nějakou terapii nebo psychologa, který by mi s mými strachy pomohl..Nevím, kam se obrátit, víš o něčem?

blázon Vanda.

Ja mám skoro podobný problém. je to pár mesiacov čo som sa odsťahovala od rodičov a začala bývať s priate?om vo vlastnom byte.
Bojím sa byť v noci sama doma, ťažko sa mi zaspáva a keď aj zaspím, tak sa stále budim.
Zdajú sa mi hrozné veci a to nielen vtedy keď spím. Prichádzajú mi na rozum katastrofické scenáre.
Cez deň je to úplne v pohode. Bojím sa len v noci keď je tma a som sama. Bojím sa rôznych zvukov. Môj priate? býva často na služobných cestách, ale keď je doma. Spí sa mi úplne v pohode. Cez antidepresíva by som to určite neriešila. Teraz to riešim tak že si dám nejalý ten pohárik a persen / je na prírodnej báze / ale nie vždy zaberie.
Chcela som čeliť tomu problému, myslela som si že sa to poddá, ale je to len o trochu lepšie. Psychiatrovi na terapiu by som išla, ale to je ve?mi drahá záležitosť, na ktorú momentálne nemám. A ísť nejakému bláznovi na polikliniku - to určite nie.

moze to byt aj stitna zlaza poznam to doverne tiez som nevedela co mi je velmi dlho a nakoniec to bola zvysena funkcia stitnej zlazy bez si dat vysetrit hormony zrejme to bude kombinacia depky a vnutornej rozhadzanosti v suvislosti s hormonmi

Sofi, onemocněla jsi depresí a musíš k doktorovi, tedy k psychiatrovi. Vůbec se toho neboj, přinejhorším ti nepomůže a budeš na tom stejně. Tyhle příznaky, co popisuješ - únava, zpomalenost, poruchy paměti, neodůvodnitelná úzkost apod. , to jsou přesně příznaky deprese, mám to taky a léky na to skvěle zabírají, jen je problém najít ty pravé, protože antidepresiv je strašná spousta a každému sedne něco jiného.

Dobrý den! vůbec nevím jak začít! připadám si jako z jiného světa, nedokážu se na nic soustředit! neumím si najít kamarády a kluka už vůbec ne! Mám strach že zůstanu úplně sama! Až dokonce svého života! Pokaždé když jsem mezi děckama např. ze třídy tak nevím co mám říct, nebo i venku! Prostě to nejde připadá mi že ať řeknu cokoli tak to bude špatně že se mi vysmějou! Vůbec nevím co mám dělat je mi 16 a z nikým sem ještě nechodila, mám jen jednu kamarádku a ta je vždy jen nachvíli! Mám z toho i deprese proč nejsem jako ostatní! Vůbec netuším co mám dělat prosím poraďte mi!