strach ze všeho

Rozhodně je třeba mamince taky pomáhat, převzít část zodpovědnosti, přeorganizovat činnosti. Bordel ukliďte, navařte jí a přesvědčte, že antidepresiva jí pomohou za 2-3 týdny. Musíte ale všechno kolem taky přehodnotit.

Anežko vypadá to že se u tvý mamky rozvinula nějaká deprese a lepší takový věci řešit s psychiatrem než s psychologem.

Ahoj,
ráda bych Vás všechny požádala o radu. Jedná se o stav mojí mamky - vždy byla strašně pečlivá, neustále měla naklizeno, vše připraveno...pak se nějak nakupilo spousta věcí najednou - její otec má zdravotní potíže, v práci najednou přestala stíhat, doma měli naplánovanou rekonstrukci, takže všeude bordel. Nyní je v takovém stavu, kdy není schopná ničeho. Bojí se uplně všeho - jít do práce, že špatně naplánovala rekonstrukci, že nám přidělává starosti; strašně se stresuje i když nemá důvod, nespí, nechutná jí jídlo, zrychleně dýchá, každou chvíli se jí chce brečet... Vůbec nevíme, jak jí můžeme pomoci, byla u psychologa, ten jí moc nepomohl, po prášcích jí bylo špatně.
Poradí mi někdo? Předem díky!

neplacení je dáno spíše smlouvami s pojišťovnami a diagnózou, i privátní, pokud mají smlouvu neplatíš...

Tak to co popisuješ se mi stalo taky je to jakési zhroucení mě se stalo když jsem se delší dobu stresovala smojí mamkou která chtěla spáchat sebevraždu a do toho jsem také měla deprese a protože jsem neurotik problémy sama se sebou. Musela jsem si vzít neurol a chvíly jsem musela zvolnit saMOZŘEJMĚ SI NAJDI PSYCHOLOGA A asi bys mela zajít i k psychatrovi aby ti dal náké prášky a ty ses zbavila těch nepřijemnejch pocitů. psychologové jsou někteeří placené ty soukromí ale jsou i kliničtí a ty se neplatěj.

Radila bych ti co nejdřív navštívit nějakou terapii.Pravda je, že léky ti pomohou,ale buď dočasně,nebo je budeš brát pořád.Radím kineziologii,která nejen že najde příčinu,ale tu i odstraní.

Ahoj Hany, jdi co nejdrive k psychologovi. Cim driv to zacnes resit, tim lepe. Nestyd se za to, trpi tim hodne lidi. Ja osobne taky, ale uz bych neudelala tu blbost, ze bych sla s tim k obvodakovi, protoze ten z tebe udela akorat hypochondra. Je to hodne o zdrave sebeduvere, to mi ver. O tom delat v zivote jen to co ty sama chces, coz je mnohdy dost tezky. Preji ti hodne stesti a psychicke pohody a neboj se! Vse se da vyresit.

Zajdi si na PP tj. panická porucha . Je tam víc než 5000 příspěvků. Podobá se to hodně těm tvým. Určitě to pro tebe bude zajímavé.

:-)Děkuju Májo, to potěší. Fakt.An

An, Ty jsi to napsala tak hezky, tak přesně, že jsem Ti to musela říct a Tobě Hany přeju, ať všechno vyřešíš ke Tvé spokojenosti.

Hany,v tomhle těžko dobře radit ... ono asi taky záleží na tom, jaká jinak jsi a čemu věříš a čemu ne a taky na tom, jestli tohle je všechno, nebo jestli máš i jiné potíže. Obecně by šlo Ti říct: jdi k praktickému doktorovi, jestli nejsi nemocná, jdi k psychologovi, pozeptat se, co by Ti radil (u těch běžných se neplatí). Hledej dobrého léčitele. Či nakoukni i na: Psychospirituální krize, nebo psychóza,(kat. Duchovno) jestli se Tě to netýká. A nezapomeň zůstat sama sebou a všechny ty rady si zhodnotit vlastním úsudkem. Ahoj An

Hany, prožívala jsem něco podobného, možná ale v menší míře. Stejně jsem s tím skončila u p. doktorky. Pomohly mi léky, ale když jsem je přestala brát, vrátilo se to. (Psychiatr shledal, že mi nic není). Po čase už se to nedalo vydržet, takže beru léky a jsem docela v pohodě.Rozhodně bych ti radila zajít k lékaři. Nejprve ke svému praktickému, možná pomůže i on. Jsou to asi fóbie, nebo další stupeň, Panická porucha. Najdi si tu stránku, tam píše hodně lidí a možná ti to pomůže se zorientovat. Hodně štěstí. J.

Ahoj, doufám, že mi pomůžete, protože nevím jak dál. Už strašně dlouho nejsem moc šťastná, ale vždycky se to dalo nějak přežít. Ale ...minulý týden jsem nastoupila do autobusu a asi po 2 zastávkách jsem musela vystoupit, protože jsem nemohla dýchat, ale asi po deseti metrech jem omdlela. Od té doby se bojím jezdit tramvají, když je hodně lidí, bojám se i jít do obchodu abych náhodou neomdlela. Teď jsem byla tři dny na horách, byla jsem sice zesláblá, ale v pohodě. Dneska jsem se znovu vrátila do města(studuju VS)a už mi zase tluče srdce, a cítím takový vnitřní třes. Já se bojím jít i do školy!! Nevím, co mám dělat, pořád se mi chce brečet. Myslíte že si má´m zajít za psycholožkou? Platí se za to? Vždycky jsem ráda sportovala, ale teď nedokážu zajít ani na blbou zastávku. Fakt nevím jak dál, mám taky hodně problémů s rodiči, a dlouhodobé poblémy se sebou samou-nevěřím si, bojím se něco říct, ale já už tak žít nechci! Prosím nemůžete mi nějak pomoci? Bojím se tu víc rozepisovat, aby mě někdo nepoznal. Děkuji