tak tedy

Mám podobnej problém. Za prvý nejsem schopná se rychle a úplně jasně vyjádřit, za druhý se bojim...hodně jsem nad tim přemejšlela a dospěla jsem k názoru, že za tyto potíže může výchova, protože doma nikdy nikoho můj nážor nezajímal. Můj cholerickej otec mě utíp hned v úvodu..v poslední době se to ale lepší, začala jsem víc číst a do konverzace, do které se někdy bojim pustit se prostě přinutim..Prostě se učim se tolik nebát lidí a přináší to ovoce a supr pocit po tom, co si s někym dobře pokecám. Myslim, že jsi na dobrý cestě, když o tom uvažuješ a snažíš se to odstranit. Prostě mluv, mluv a mluv - i kdyby sebevětší koniny..nejde o to co budeš říkat(ty lidi to stejně za chvíli vypustěj), jde o to aby se to s náma netáhlo celej život..záměrně se těmto situacím vystavovat..

Za tím bude prudký vzestup inteligence. Neb, stará lidová moudrost praví: Mluviti - stříbro, mlčeti - zlato. Kdyby hlupák uměl mlčeti pří mudrcích mohl by seděti.Nejmilejšími společníky bývají ti mlčenliví, kteří se shovívavě usmívají a s ostatními souhlasí.Nedělej si hlavu z nedostatku vhodných slov. Až budeš mít co říci, slova na jazyk přinese slina i bez přemýšlení.

Mám strach mluvit,tudíž přijde mi každé slovo nevhodné.Hledám slova a když mě něco napadne,tak ho v sobě udusím,protože by to vyznělo jako trapas nebo dosti nezáživný příběh.Můžete mi trochu otevřít oči,co je vše za tím? děkuji Zuzana.v