Trapas - počůrání smíchy

A Petro, proč nejdeš třeba za doktorkou, když se před doktorem stydíš?Myslím, že u tebe už to normální není, měla bys to začít řešit lékařsky...aby z toho v budoucnu nebyly větší problémy.

Já zase když se začnu strašně smát, tak někdy zachrochtám. :-) Taky už jsem si s tím užila pár trapasů...

Určitě užívali. Hlavně, že jsi to neodstonala.

Jo, s panem Lipským v ABC. Vrátili se k textu elegantně, ale měly jsme se ségrou dojem, že si to celé rovněž užívali. My to přestavení tedy taky a ségra ještě, když u šaten zjistila, že jsem mokrá :-)Mně už pak tolik do smíchu nebylo, cesta domů nic moc a navíc to v metru hodně studilo.

Ahoj, já mám taky pár trapných zážitku. Začalo to asi v 9 letech pořádným učůrnutím smíchy u telky. A pak se stejným výsledkem v kině, škole, u komplu, divadle, s partou holek v cukrárně, doma při oslavě mých narozek a strašněj trapas u známých na návštěvě. Někdy je to jenom malý cvrknutí, ale jindy flek jak hrom. Ale ještě nikdy sem se nepočurala úplně. Mám ale jinej problém. Se strašně stydím přiznat to. A vždycky se to snažím ututlat. Párkrát se mi to utajit podařilo, ale vštšinou je z toho ostuda. Sem asi praštěná, ale já se nedokážu přiznat. Taťka se už za mně stydí, brácha z toho má srandu a všem to vykládá:-( . Mamka říká, že když se to stane ještě jednou, tak půjdem za doktorem. To se ale raděj propadnu. Je to síla, tohle někomu říkat a von je navíc chlap. Ale nevím co mám dělat. Mamka mi říká, že mám jít hnedka jak se mi chce, ale mně se normál nechce. Jak se začnu smát, tak to najednou začne týct. Ale né vždycky. Naposledy se mi to stalo doma když sem blbla při tancování se svou kamarádkou. Ta mi řekla, že mám napsat semka. Tak nevím.

Myslím samozřejmě představení :-)

Charleyovu tetu znám s Lipským. Jsou to profíci, tak dokázali se vrátit k textu, se vsuvkou smíchu. Důležité je, že sis to užila.

To jo Kamile :-)Ono to představení samotné bylo naprosto senzační, ale stalo se mi to ve chvíli, kdy se sami herci v jedné scéně odbourali, ale tak elegantně z toho vybruslili a přitom nic nezastírali, bylo sympatické, že ze sebe nedělali machry umělce, takže diváci jsme jim fandili a řvali přitom smíchy. No a já najednou začala vnímat, že mám mokré punčocháče a sukni.

Jarčo, radost asi neměly. Na druhou stranu je tohle "odměna" pro herce, že ses dobře bavila.

Já se takhle jednou počůrala v divadle, když jsme byli se ségrou na Charleyově tetě. Odcházela jsem komplet mokrá a dodneška se stydím ani ne tak za to, že se mi to stalo, ale že jsem neměla odvahu říct to uvaděčkám. Asi pak musely pěkně nadávat a obstarat vydrhnutí sedadla.

Ivy: Pokud ti to minivložka vše pobere, děláš to dobře. Prostě jsi asi veselá kopa a takhle trapasu zabráníš.

Musím se přiznat, že mně se to stává bohužel docela často... Teda vzhledem k vám ostatním, odhadem jednou, dvakrát měsíčně... Řeším to tak, že když jdu na nějakou akci, na které předpokládám, že se budu velice dobře bavit, beru si speciální minivložku proti úniku moči... Prý by na ně měla přispívat i VZP, ale je mi trapné se o tom zmínit doktorovi, takže si je kupuju sama ;)

Já bych řekla, že pokud se to člověku nestává běžně, tak ho nenapadne trénovat svěrač a při pořádném záchvatu smíchu a plném měchýři se to stát může a neznamená to nemoc nebo poruchu. U mě se už pár let tahle vražedná kombinace nevyskytla, takže zatím bez trapasu - snažím se prostě nemít plný močový měchýř.

Hm, tak asi zdravá nejsem:-( Nedávno jsem se strašně rozesmála a trošku jsem si cmrndla. Naštěstí jsem měla sukni a stála jsem, tak z toho byly jen mokré kalhotky a ty nejsou vidět.

Zatlačením na plný měchýř, lechtáním, smíchy by u zdravé ženy nemělo dojít k úniku moči. Mám to vyzkoušeno. Trénuju svěrače tak, že nečůrám v kuse, ale učůrávám po troškách. Sice to trvá déle, ale vytrénované svěrače mě už několikrát zachránily od nehody.

Mě se to stalo taky, bylo mi asi 15, chtělo se mi tak středně, domů bych to v pohodě vydržela, ale šli jsme ze školy s kamarádkou a ta mě rozesmála tak strašně, že svěrač prostě povolil. Díkybohu byla pořádná zima a já jsem byla navlečená, oblečení polomokré od sněhu - nic nebylo vidět a tak se trapas nekonal, jen to bylo dost nepřijemné.Smích prostě uvolňuje, ale občas na nesprávných místech :-)

Smíchy se počůrat může podle mě každý. Sám jsem k němu neměl daleko, ale vždy, kdy už jsem cítil, že by mohlo být zle, povedlo se mi smích zastavit a svěrač opět začal fungovat.

Chtěla jsem se zeptat, zda se může zdravému člověku stát, že se počůrá smíchy. Mně se to stalo nedávno, jeli jsme cestou z hospody, docela se mi už chtělo a kámoška mě tak rozesmála, že jsem začala učůrávat. Skřížila jsem nohy a chytla se za rozkrok, ale jako by mně přestaly fungovat svěrače, stejně to nepomohlo. Ptala jsem jsem se jedný kamarádky, která měla podobné problémy. Údajně když se zdravé ženě chce hodně močit a zatlačí rukou na měchýř, měla by to udržet i s rozkročenýma nohama. Pokud hrozí protržení měchýře velkým tlakem, zaregistrují to recptory v jeho stěně a dojde k jeho stažení a zároveň k úplnému otevření svěrače, což se projeví jako krátké, ale silné učůrnutí. Když to udělám já, tak dřív než dojde ke stažení měchýře, přestane to svěrač snášet a prostě to začne ze mě pomalu téct. Dříve jsem takové problémy neměla, asi před třemi roky jsem potřebovala šíleně na záchod a přítel mě začal lechtat a tehdy jsem sice cítila, že to každou chvíli pustím, ale nakonec jsem to vydržela. Tehdy jsem potřeboavala ale fakt ukrutně. Díky moc za rady, strašně se stydím.