trauma z umrtí psa

Aleno,máš pravdu v tom,že...Nejsem k tvé škodě,na psa a děcka něječím .Vše se dá zvládat v klidu a výchovou .Té nahoře nad tebou bych doporučila se uklidnit .Protože existuje jak trauma ze ztracení pejska a zrovna tak trauma od štěkajícího pejska .Lindo promiň tvůj názor taky toleruji a nemám s toho tik v oku .Žádná tabulka není co sem patří a co né .Jen mě zaráží co se píše na diskusích o psech .Děvčátka mějte se tu pěkně, místo plkání a slziček si pořiďte zvířátko na mazlení.Pokud nechcete skončit u Chocholouška

Aleno,máš pravdu v tom,že sousedi si zaslouží mít klid. S tím souhlasím i já,ale oni ti sousedi bývají někdy daleko hlučnější než když ti v bytě občas štěkne pes. Ti moji neustále ječí na děcka a taky to neřeším,aby je nechali utratit!!!!!
Hele nejsi ty náhodou ta moje sousedka?

Impulsem byl pouze jen jeho...Tak už je to tady. Však jsem to čekala. Byť to začíná ještě jemně.
Aleno,promiň, ale tady je diskuse o traumatu z úmrtí pejska.
Rušení štěkotem sem nepatří, to je na jinou diskusi,jde o to jenom to pochopit.

Ivo,já Vám také...Impulsem byl pouze jen jeho majitel ,sousedi mají právo taky na klid .Kdyby vám někdo pod okny trantoval nějaký pekáč. Tak se budete taky svého domáhat .Chtěla jsem původně taky něco jiného napsat.Ale zjištuji že diskuse o psech jsou spíše na návštěvu psychiatra .Měla jsem psa léta a byl stiha ,ale když vidím majetele vořvaného psa vedle ,svírá se mě kudla hlukem .Nikdo na úřadě vám s ořvaným psem nepomůže ,ale za mého poplatek dříve chtěli.Majitel a majitel velký to pojem Kdo nemá rád zvířata nemá rád lidi stále platí Ale ve smylem jak majitel má je rád ,zrovna tak má rád své okolí.Kdo pochopí ví .Nadávat na dnešní majitele psů ještě neznamená nemít rád pejsky.

Holky ještě jednou děkuji,pochopily jste mě přesně. Antonie a Lindo,kdyby jsme udělaly tehdy cokoliv,vždy by jsme si řekly,že jsme mohly udělat jiné věci,prostě člověk si dává vinu a přitom udělal co mohl nejvíc.
Jsem strašně ráda a hodně mi to pomohlo,že jste mě pochopily a slovama útěchy jste mi nevýslovně pomohly. Přeji vám jen krásné dny s vašimi miláčky a myslím si,že u vás najdou tolik ásky co je jen možné jim dát.Budou vás za to nesmírně milovat.)))

Než se do této diskuse vkrade (jak to bývá pravidlem) nějaký škodič, chci říci, děvčata, že mi bylo ctí se tu alespoň na chvíli setkat s tak citlivými lidmi, milujícími své pejsky.
A podotýkám, že i já, dodnes, po tolika letech, občas myslím na to, co jsem měla pro svého drahého pejska udělat jinak.Ač vím, že více už se nedalo. Citlivé ženské pořád hledají někde vinu za všechno a všechny.
Mám ho také na zahradě pochovaného, také pod krásným stromem, takže jsme spolu stále.

..měl nedožité druhé narozeniny..kdyby ten život prožil,asi by se to dalo,ale odešel z týdne na týden..byl uplně zdravý-alespon tak vypadal..bzl to šok.

Ivo,já Vám také rozumím.Vkrádá se Vám vina,že impulsem byli především ti sousedi,že nebýt toho,možná by ještě žil,ale ten pejsek byl dezorientovaný,vystrašený,žil v neustálé úzkosti a potřebě se bránit,být ve střehu,neměl chvíli klid.Udělala jste dobře.Berte to tak,že jste pejskovi dala tolik lásky a péče..a on to ví(věděl).Dala jste mu krásný život se vším co potřeboval a jen na tom záleží.Ukrátila jste mu utrpení.Už ze života nic neměl.Víte jak je to v té psí motlitbě?Přečtěte si ji.Máte ho nechat důstojně odejít a nenechat ho trpět.To jste udělala..Jinak moc dobře vím jak to bolí.Já jsem zatížená na anglické bulteriery-to jsou ti klabonosá čunátka:)Plemeno,které miluje člověka tak,že by umřel,kdyby s ním neměl stálý kontakt.je to pes,kterému nestačí být vedle pána,musí si lehnout na něj.A je to klaun,neskutečně zábavný pes a trdlo kterému se stávají věci jako malým dětem.jsou schopni zakoopnout na rovině a hodit krovky :)Navíc toto plemeno je vyšlechtěno tak,aby nedokázalo ublížit člověku.Milují děti a chrání je.Naše bulinka(už je za duhovým mostem),dohlížela,aby děti nespadly z gauče a držýela je klabákem.Bývalý se z její s,rti nesebral dodnes-už jsou to 4 roky-a také měla odžito.No a mně umřel dvouletý velmi nadějný bulík vloni vlétě :(..na akutné selhání ledvin..byla jsem s ním do poslední chvíle,držela ho když dostal injekce ..když s tím týden bojoval,nehla jsem se od něj,držela ho při zvracení,dávala kapačky,stříkačkou mu dávala pít,utírala mu 15 x za den zadek..byla jsem pořád s ním,..po pěti dnech jsem si uvědomila že mám na sobě to samé(no mám ještě tři děti-nestíhala jsem),umírání na ledviny je kruté,nepřála bych nikomu u toho být...prošla jsem to s níma také rozhodla o jeho konci..nebylo vyhnutí..a přesto všechno,stejné mám výčitky kde jsem co zanedbala,že se to stalo.Když zemřel..dojela jsem s ním domů jak zombie-100km..nevím jak je možné že jsem dojela..a pak se na dvorku zhroutila..14 dnů jsem nekomunikovala,nebyla schopná fungovat..a to ticho..

Máš pravdu,že on taky už jen polehával,ale asi jak špatně slyšel,tak štěkal úplně pořád a na vše.Ke všemu byl to knírač a ti jsou strašně hluční. Ovšem to mi nevadilo ani omylem,jen ti sousedi zuřili,ale zase se jim není co divit,je to sporné.
Možná měl už i nějaké bolesti,protože už ani nechtěl chodit na delší procházky a to jsme s ním chodili denně a on sám měl i naprostou volnost....
Já vím,jednou to přijít muselo,ale nesmířím se s tím asi nikdy a proto nemůžu mít jiného,protože se bojím,že toto prožiju znovu.
Tak mám kočky,ale i ty se mi nějak strácí i když jsou kastrované,veter. prohlídlé očkované,tak vždy do tří let o ně přijdu. Dvě zajelo auto a ostatní se strtí a já nikdy nevím co se vlastně stalo.
Ach jo,mám va zvířátka velkou smůlu a všechny mívám moc ráda...

No to tedy já mám zkušenosti přesně opačně.Cim starší byl můj pes tím méně stekal .Kdyz byl nemocný tak naopak nezastekal,měl takové smutné oči,byl spis opaticky,polehaval atd.Nejsem ale odbornice tak ? ? Ostatne porozumět přírodě nebude zase zřejmě až tak jednoduché.Slysel jsem ze řeč tela psa a kočky je v některých situacích,stavech přesně opačná.napr.kdyz vrti ocasem .

Teda holky všechny tři ani nevíte jak moc jste mi teď pomohly. Vy jste mě pochopily úplně přesně. Já se obětovala za ostatní a šla to udělat aby to co jsem prožívala na veterině já nemuseli prožívat mí blízcí.Je to přesně tak jak píšete. Chtěla jsem ho ušetřit dalšího trápení.Já tam tak brečela,že veterinář na mě civěl,že toto ještě neviděl. Já si zacpala uši a zakryla oči a utekla z ordinace a klepala a brečela jsem v čekárně. Vůbec jsem se nemohla zastavit. Pak přišel doktor za mnou,že už je to hotové. Víte,já nedokázala s ním ani tu poslední minutu být a držet ho v náručí. Pak jsem si ho odvezla domů a zakopala ho pod ten nejkrásnější strom na své zahradě.Je tam kde to nejvíce miloval.
No,zase brečím,myslím si,že to do konce života nepřebolí.....
Vám strašně děkuji,jste hodné,citlivé a hlavně chápající holky. Vaši pejsci vás musí nesmírně milovat....Děkuji Ivana

Moc pěkně jste to...Tím, že tvůj pejsek štěkal čím dál víc, bylo vidět, že stárne, má problémy, tím je nesvůj a má strach. Proto štěkal na všechno. Sám kvůli tomu trpěl. Představ si žít hluchá, bezmocná. I když si pes neuvědomuje, že tyto problémy má, tím, že najednou štěká, dává najevo svou zmatenost. Chce zmást potencionálního soupeře.
Ty jsi mu umožnila tu strašnou situaci skončit. Kdyby mohl, poděkoval by ti za to.
Udělala jsi pro něj to nejlepší, buď ráda a hlavně se přestaň trápit.

Moc pěkně jste to...moc dobře tě chápu, nic si nevyčítej. Ber to tak, že jsi mu usnadnila odchod, bezbolestný a rychlý. Sama píšeš že nevíš, jak moc byl nemocný. Představ si tu hrůzu, kdyby za se pár týdnů začal trápit, měl nesnesitelné bolesti, tohoto jsi ho patrně ušetřila. Víš mám taky špatnou zkušenost, musela jsem nechat uspat štěně. Byly jí dvaměsíce acizí pes ji kousl do hlavičky. Měli jsme ji pár dní na veterině a byli postaveni před rozhodnutí. Bud velice draqhá operace bez záruky, že bude někdy vůbec v pořádku, nebo uspat. Raději jsem zvolila to druhéí. Kdyby byla jistota že bude zase v pořádku tak bych se nedívala na peníze. Jenže jsem měla obavy, že to dopadne špatně, přece jen šlo o mozek, a stejně se pak budu muset rozhodnout co dál. Ačkoliv je to už 6 roků a máme jiného psa, stejně si na ni často vzpomenu a výčitky, ty mám také. Hlavně proto, že jsem tehdy šla na procházkuna které se to stalo.

taky jsme měli pesana, vlčáka, dožil se 11 roků a pak umřel. Bylo to pro nás hrozné, bolestné. Milovali jsme svoje zvířátko. Za necelé dva měsíce jsme si přivezli štěně stejné rasy a bolest byla menší. Dnes už je to dávno dospělý pes, na toho před tím dosud s láskou vzpomínáme, srovnáváme oba dva, jsou povahově odlišní, ale stejně miláčci. Myslím si, podle vlastní zkušenosti že pořídit si nového pejska je nejlepším řešením.

Moc pěkně jste to napsaly,ale já mám problém jiný. Já měla starého pejska kterého jsme nesmírně milovali všichni s dětmi. Jenže on přestával slyšet,dělala se mu nějaká občas boule u konečníku,už byl starý,ale chodil a vždy nás všechny vítal. Já bydlím v bytovce,kde sice máme svůj dvůr a zahradu a pejsek měl naprostou volnost a v noci byl s náma doma. Jenže jak stárl,tak štěkal na vše co se jenom šustlo v domě. Dovedete si představit co dělali sousedi. Tak jsem si myslela,že když ho začnu uvazovat v zahradě,že si časem zvykne.Jenže nezvykl,štěkal ještě víc a tak jsem zvolila eutanázii. Jelikož jsme ho měli velmi rádi,udělal jsem to já. Jela s ním na veterinu a nechala ho prohlídnout veterinářem. Ten mi řekl,že je pejsek nemocný a já ho nechala utratit. Nemohla jsem se dívat na to,že by se trápil. No a teď i po těch 12 letech si myslím,že jsem zklamala.Že jsem ho měla nechat umřít přirozenou cestou,že jsem to neměla dělat. Já nevím jak moc byl nemocný,jestli to byla rakovina,nebo co to bylo. Já když si na něho vzpomenu,vždy brečím. Prostě já nemám odvahu toto znovu zažít. Někdo mě tu třeba odsoudí,ale já to udělala právě pro to,že jsem ho tak moc měla ráda.)))Pochopí mě někdo?

Ivo a ostatní, umřel mi...Lindo a ostatní,musíte se s tím vyrovnat, trápíte se "zbytečně", pejskovi už tím nepomůžete, je to jen ve vaší hlavě. Samozřejmě, zpočátku je to velká bolest, smutek, znám to, také mi umřelo zvířátko, se kterým jsem žila sama deset let a dodneška když si vzpomenu, tak to zabolí, ale beru to jako daň za lásku, kterou jsem měla možnost s tím tvorečkem prožít a nevyhnutelný osud, prostě se musí jít dál. Truchlit sedm let je opravdu nerozumné a nepřiměřené a hlavně zbytečné. Jinak první rok jsem si také nedovedla představit pořídit nového společníka, ale teď už bych ráda, bohužel mi to pracovní vytížení nedovoluje - ale vy, kteří tu možnost máte - určitě by vám nový pejsek znovu rozzářil život, výčitky si nedělejte, přece jste svého psa nezabily abyste si pořídily nového, odešel a už je mu dobře a vy můžete dát svou lásku někomu novému. Třeba nebude už tak super, bude jiný, nejlepší je samozřejmě nesrovnávat, ale tomu se člověk nevyhne - ale bude to zas pejsek, který vás bude mít rád a vy jeho. Proti výčitkám (zbytečným) je asi nejlepší pořídit psa z útulku, ale toho bych se asi trochu bála, no každopádně doporučuju - po určité době - si nového psa pořídit.

Já přišla o psa už...Ivo a ostatní, umřel mi pejsek před 7 lety
a ještě jsem se s tím nevyrovnala.
Bylo to a je pro mne velice podobné jako když matce zemře dítě.
A je mi naprosto jedno, když se tomu přirovnání někdo ušklíbne nebo si myslí že jsem praštěná či mne zesměšňuje anebo zavrhuje.
Kdo opravdu miloval svého pejska, jistě trpí tak jako já.

Já přišla o psa už.......no právě s tím také bojujeme.Sedmiletý york.ter. chtěl přeskočit z postele na křelo,ujela mu nožička a srazil si vaz.Nastala okamžitá smrt.Jaké nastalo trápení a žal pejskařům nemusím vysvětlovat.Vidím ho všude a peru se s tím jestli je to vůči němu fér vyměnit KUS ZA KUS.

Já přišla o psa už starého asi před dvanácti lety a bolí to pořád,jako by to bylo včera. Můj pejsek s náma bydel,spal,jedl prostě to byl člen rodiny. Byl to malý knírač.Nedovedu mít jiného)))

Dobrý den, chtěla bych...Dobrý den Danielo.
sice už je to dlouhá doba co vás postihlo velké trápení,ale ráda bych se zeptala jak dopadl váš příběh.2.ledna se nám doma zabil pes,bohužel u toho byla i naše třináctiletá dcera.Stejně jako u vás VELKÝ smutek a společný pohřeb.Denně chodí na jeho hrobeček a nevíme si rady jestli pořídit jiného psa.Ona nechce a já mám strach,že když ho pořídíme proti její vůli,tak ho bude odmítat.Ráda bych věděla jak se stím popral váš syn.Děkuji