Trestání kluků

Z

Odpoledne jsem šel do dětského pokoje zkontrolovat kluky, zda se učí, jak měli nařízeno. Mladší, desetiletý Petr se u svého stolu opravdu učil, ale dvanáctiletý Robík hrál na počítači hru! Řekl jsem mu tak to už je moc, tak pojď do kuchyně! Kluk sebou trhl a začal smlouvat né, tati, já už se učím… Věděl, že v kuchyni bude bit. Dělej! Křikl jsem a chytil jsem ho za ruku a vytáhl ho od stolu. Chytil jsem ho zezadu z krk a trochu stiskl. A tak jsem ho vedl do kuchyně. Nechtěl, ale musel jít. Ťapkal v ponožkách, pantofle zůstaly v pokoji pod stolem. V kuchyni jsem zavřel dveře a pustl Robíkův krk. Kluk začal couvat do kouta. Vytáhl jsem vařečku a řekl Robíkovi přehni se přes stůl! Dělej! Neměl se k tomu, tak dostal facku, chytil jsem ho zase za krček a dotáhl ho ke stolu. Tady se přehni! Přitlačil jsem ho ke stolu. A prásk! Praštil jsem ho vařečkou na vyšpulený zadek. Au! Zaječel. Jednou rukou jsem ho držel za krk a druhou jsem mu sázel rány na ten jeho zadek. Zatím dostával v teplákách. Kluk při bití ječel a řval au, au! Dostal deset ran a pak jsem mu řekl sundej si tepláky, dělej. Pustil jsem mu krk a kluk se pomalu narovnal, hladil si zadek. Začaly mu téct slzy. Tati, už né! Už mě nebij! Prosil. Dostal pohlavek a stáhl si rychle černé tepláky, hodil je na zem. Tak a ty ponožky taky dolů, budeš tady bos, dělej! Dostal další pohlavek, sehnul se a sundal si modrobíle pruhované ponožky, zmuchlané je hodil na tepláky. Přehnout! Přitlačil jsem ho ke stolu a začal dostávat na spoďáry. Vařečka pleskala o ten jeho vyšpulený zadek v modrých slipech. Ty zadek od bití moc neuchránili…. Kluk už brečel a naříkal jau, jau! Dostal dalších deset a pak jsem ho zase na chvíli pustil. Spoďáry dolů, šup! Brečící kluk si začal stahovat slipy, za chviličku byli dole, ležely vedle tepláků. Stál tam od pasu dolů nahý a bosky. Tak nastav tu tvojí holou, dělej, přehnout! Potřetí jsem ho přitlačil na stůl. Praštil jsem ho vařečkou na úplně holý zadek. Už ho měl pěkně červený. Au! Zařval. Pořádně to o ten holý zadek plesklo. A vyplácel jsem ho dál. Levou rukou jsem ho držel a pravou jsem ho bil. Plesk, plesk! Jáůůůůů! Ehehé! Kluk řval a bulil, slzy mu stříkaly na stůl a teklo mu i z pusy. V obličeji byl rudý a po čele mu stékal pot. Ten jeho vyšpulený, nahý zadek byl za chvíli rudý. Dostal jich patnáct, na tu holou, těch pět měl navíc, že nechce při výprasku držet. Občas se mi při bití počůrá, ale tentokrát moč udržel. Kdyby počůral, dostal by ještě pár ran řemenem. Tentokrát to tedy vydržel, až když bití skončilo, tak mazal rychle na záchod. Pak ještě musel po sobě utřít sliny a slzy ze stolu, sesbírat si věci a jít tak jak byl zpátky do pokoje, ukázat Petrovi ten zmalovaný zadek.

Tak, tak. A takovýmhle puberťáčkům ten zadek vždycky seřezat úplně holý, tak je to správné.

Náš Míňa začal dostávat výprasky asi od čtyř let. Ne moc časté, když si to opravdu zasloužil. Ze začátku samozřejmě malé, úměrně věku. Byl bit vařečkou na kalhoty. Když začal chodit do školy, tak jsme vařečku vyměnili za řemen. V prví třídě dostával ještě na kalhoty. Od druhé třídy byl bit přes spoďáry a od deseti let už začal dostávat na holou. Na sobě si směl nechat při výprasku jen tričko, jinak si všechno musel sundat. A takhle právě po dlouhé dostal nářez i minulou sobotu, jen v tričku, musel si všechno jinak pěkně svlíknout, náš puberťaček a nastavit holou…Teď je mu třináct a už dlouho nebyl bit, naposled někdy před rokem. Říkal, že už je na výprask velký, samozřejmě myslel věkem, on je jinak na svůj věk dost malý a vypadá o dost mladší. Tak jsme mu ukázali, že na to není velký…Už to s ním prostě nebylo k vydržení. Je drzý, odmlouvá, neučí se, když mu zakážeme mobil nebo počítač, tak to stejně porušuje. Tak dostal na tu svojí holou prdel opravdu pořádný nářez, řval na celý barák a brečel jako malý kluk. Snad se poučil, zatím seká dobrotu.

Moji dva zlobivý špunti David, sedm let a Vojtík, pět let se pošťuchovali a křičeli, dost dlouho na to, aby byli potrestáni. A tak museli jít do obýváku, každý do jednoho, kouta. Tam se pak oba museli zout, přesněji řečeno stáhnout si ponožky, pantofle na nohou totiž téměř nikdy doma nemají, pořád se jim válí na zemi v pokojíku, někde odkopnuté. A no a teď musí stát bosí na hanbě, na parketách a mají předpaženo. Takhle na hanbu chodí dost často. Vždycky tam musí stát bosky. V zimě si kvůli tomu musejí stáhnout punčocháče, když je nosí a zrovna je mají. Takže si samozřejmě před tím musí taky svléct kalhoty, pak jsou v trenclích. A to bývá dost často i před návštěvou, nebo před jejich kamarády.

U nás doma si se ségrou trestáme svoje kluky navzájem.

Moji dva kluci Marek, 10 let a Matěj 9 let měli včera na návštěvě kamaráda, devítiletého Petra. Z jejich pokoje se brzo ozývalo dupání a dunění. Když jsem na ně šel, tak mi řekli, že skáčou parkour… na to jsem jim opáčil, ať s tím hned přestanou. Chvíli bylo ticho a pak to začalo znova. Varoval jsem kluky naposledy, že ještě jednou a dostanou. Vydrželi to nějakou dobu a dupání pokračovalo. Tak jsem vzal vařečku a šel na ně. S rodiči Petra se znám dobře, mohu ho kdykoliv fyzicky potrestat. Nejdřív jsem rozdal pohlavky. A pak jsem klukům řekl, že za to hrozné dupání je potrestám na nohách, že budou biti na chodidla. Trochu koukali, ale nic neříkali. Pak si Marek musel sundat ponožky a položit se na břicho na postel. Musel nastavit nohy a pak dostal výprask vařečkou na bosý chodidla. Ne nějak surově, ale aby ho to trochu bolelo. Trochu nohama kmital zatínal prsty, ale držel. Trochu křičel, ale nebrečel. Dostal deset ran na každé holé chodidlo. Když bití skončilo, tak slezl z postele a oblékl si hned ponožky. Pak si musel ponožky sundat Matěj a položit se na trestání. Ten se při bití rozbrečel. Na postel si pak lehl Petr, samozřejmě taky úplně bosý a dostal i on. Ten držel ani nehnul prstem. Jen slabě potichu usykával au, au. Pak už kluci nedupali. Jinak všichni dostali po deseti ranách na každou bosou nohu.

při té představě mi stojí