Tulaci a zeny

Nebo si najdi děvče, které bude sdílet Tvůj styl života, aneb bude mít "toulavý boty", zrovna jako Ty.
Určitě najdeš tu pravou pro sebe. Hodně štěstí na putování po světě.

Ahoj Davide. Víš, ono držet nějaký vztah, mít v něm děti a vychovávat je ve spokojenosti je vždycky o kompromisu. Děti Tvůj život změní, ať chceš nebo ne, ovivní Tě po všech stránkách (tedy pokud chceš být dobrým rodičem, někteří lidé mají děti a zdá se, že se jich to příliš netýká...). Třeba najednou zjistíš, že jediné místo, kde chceš právě teď být, je "doma", tedy tam, kde máš ženu a děti. Pokud najdeš dobrou ženu, je vše možné, třeba i to, že na půl roku odjedeš a půl roku budeš na jednom místě, tedy doma, maximálně k dispozici pro rodinu (otázkou trošku zbývá hmotné zabezpečení,tedy kdy bys vlastně vydělával peníze na cesty a pro rodinu, ale i to se dá při troše snahy zajistit). Existují páry, které cestují s celými rodinami po světě, rodí se jim na cestách děti, ty pak vyrůstají každý rok v jiné zemi... nevím, zda je to pro ně dobré nebo ne, ale i tak se dá žít. Nebo můžeš mít s partnerkou volný vztah, dnes je hodně žen, které chtějí mít děti, ale muže k tomu zrovna třikrát nepotřebují, vše pak záleží na dohodě (tady je ale nebezpečí, že žena postupem doby změní názor a bude se tě snažit buď úplně vyšachovat ze hry nebo naopak připoutat).
Chtít nutit obyčejnou ženu bez toulavých bot, aby se k Tobě přidala a bezezbytku akceptovala Tvá pravidla hry by byl nesmysl. Dřív nebo později by to krachlo. Zbývá Ti buď nalézt ženu, pro kterou je Tvůj životní styl normální, žije jím taky a dopředu ví, že ho neopustí ani s dětmi (a takových tedy moc není, navíc u dětí nikdy nemůžeš nic vědět dopředu, kdo nevyzkoušel, nepochopí), nebo se více či méně přizpůsobit. A nebo zůstat sám.
Myslím, že svým potenciálním dětem toho můžeš spoustu předat a časem až vyrostou, můžou do světa s Tebou. Nedovedu si představit lepší školu života.
Ať to dopadne jak chce, přeju Ti slunce na všech cestách.

Ahoj,
nedavno jsem se probudil ve svych 33 v Londyne a zjistil, ze jsem sice spokojeny a vyrovnany clovek, ale ze ziju uplne sam. Moji uchylkou je vecny pohyb, nedokazu nikde zustat dele jak 3 roky. Jakmile prijde jaro, tak zatimco vetsina ostanich chlapu kouka po zenskych, tak ja koukam na horizont a chci se odstehovat zase nekam jinam. Pocity opravdoveho stesti zazivam az s batohem na zadech a s vidinou nekonecne cesty prede mnou. Kvuli tomu jsem prisel o zenskou, ktera to se mnou vydrzela 12let, nijak se ji nedivim uz se konecne chtela usadit a se mnou to neslo. Myslite, ze vztah zena a tulak ma nejakou sanci? Jsem vicemene smireny s tim, ze zustanu sam. Odmenou mi budou pouste, hory a pralesy. Ale jakkoliv uz jsem se odnaucil touzit po cemkoliv (jsem hodne poblazneny ucenim C.Castanedy a Senecou), presto mam v sobe stale jednu nevyresenou vec, totiz zda mam ve svych uvahach pomyslet na zenu, ci nikoliv. Jsem celkem pohledny, vysoky, bez pandera a s historii pestrejsi nez-li ma lecktery sedesatnik, ale nechce se mi znovu do vztahu, kdyz vim ze nedokazu naplnit zakladni ocekavani zen. Totiz usadit se, zalozit rodinu a pak az do dospelosti deti zustat pokud mozno na miste a krmit smecku.
Zajimal by me vas nazor. Prenechat zensky normalnejsim chlapum, nebo nekterou poblaznit a nechat ji se trapit tim ze nejsem normalni? Mozna uz sama ta otazka mi dala odpoved. No co, alespon podekuju za precteni.