Reklama

Udělala jsem chybu, jak ji napravit? :-(

Jan (St, 19. 1. 2005 - 16:01)

Máte pravdu, mám na to jiný názor a Italská domácnost ve mě vždy budila opovržení, ale je jasné ,že někomu to vyhovuje.Je to povahou.Popsaná situace mi připadala,že se vlastně jedná o vztah ,který se teprve vytváří a proč hned na začátku dělat kompromis na to je čas po celý život v manželství.

katae (St, 19. 1. 2005 - 09:01)

Já pořád nechápu, že to někdo může brát jako nějakou záležitost, která by mohla výrazně ovlivnit vztah. (souhlas s Helenou) Já jsem lvice, můj přítel je beran, u nás k podobným "zašprajcováním" dochází oboustranně často, a netýká se to jen návštěv u rodičů.Pokaždé ten, co to "pohnojil" (to kažný ví, že udělal chybu), tak pak dělá smutné oči, uklízí, vaří a prostě "seká dobrotu". Až pozná, že ten druhý trochu vychladl (někdy je to hodina, někdy i dva dny, když je to vážnější), tak koupí suché bílé vínko, připraví večeři, porozsvěcuje svíčky po bytě a tak. No, a je jasné, že od toho druhého by bylo kruté, kdyby se ten večer neobměkčil. No, a vše je při starém...Já tady problém nevidím, to je prostě život.No, a Jan a jemu podobní... jejich patnerky/ři budou prostě chudáci, kteří se budou bát říct i vlastní názor, aby se náhodou nenapučil a nepřehodnotil tak jejich vztah kvůli tomu, že on tvrdí, že fialky jsou nejhezčí kytky, a běda, když se partnerce líbí kopretiny, to je pak konec.

Mirka (Út, 18. 1. 2005 - 23:01)

Úplne súhlasím s Helenou, má pravdu.Katka, neurobila si nič zlé...Ak Ti tvoj priate? navrhol rozchod, myslím si, že vo vašom vzťahu šlo o niečo závažnejšie... Lebo rozchádzať sa len kvôli tomu, že si s ním nešla k jeho rodičom, aj keď sa ponížil a prosil ťa na kolenách a plakal (to by môj muž nikdy neurobil, chvalabohu) nie je dôvod na rozchod.Ako dlho Ste spolu? Ko?ko máte rokov?Skús to ešte urovnať, ale neponižuj sa, nelez mu do zadku, proste sa skúste slušne a rozumne prebrať celý vášvzťah. Držím Ti palce, aby si bola spokojná s vyriešením tejto situácie.

Helena (Út, 18. 1. 2005 - 12:01)

Promiň Jane, ale tvá reakce je trochu neuvážená. Proč by se měli rozcházet jen kvůli tomu, že po hádce se holka zašprajcla a nechtěla jet k jeho rodičům. To ještě neznamená, že je chyba v komunikaci u nich ve vztahu. Sorry, ale já se svým partnerem žiju 4 roky a můžu s jistotou říct, že něčím podobným jsme si také prošli, že po hádce jsme se jeden nebo druhý zatvrdli a zrušili naplánovanou akci, protože, pokud jsi na někoho podvědomě naštvaný, nechce se ti moc přetvařovat u rodičů, přesto že je máš rád nebo ráda. Myslím, že se Katka (myslím, že se tak jmenuje) zachovala úplně normálně, neříkám že hezky, ale prostě se to někdy stane a je fakt neuvěřitelná blbost tvrdit, že je divná a že jim nebude komunikace fungovat. To bychom se po každé neshodě museli rozcházet a kampak bychom to dospěli???

Jan (Po, 17. 1. 2005 - 14:01)

Nejde ani tak o danou situaci ,i když jak už někdo napsal musíš ho brát se vším nebo nic.Spíše o to jak popisuješ o tvou zatvrzelost.To je tvá reakce a tvá povaha.Mě bys podstrojováním moc nezískala.Uvědom si bezradnost milujícího člověka proti tebou popsanému šprajcu.To je situace kdy se může a ve mě by se tedy něco zlomilo.Kde je psáno že se tak nezachováš znovu když je ti to vlastní.Tady nefunguje chybami se člověk učí protože to bys měla cit pro jeho reakci a své stanovisko bys změnila a to se jak píšeš v době kdy to čekal nestalo.Já být na jeho místě bych to skončil.Když vám nehraje komukace pak by mě zajímalo co jiného vám může dlouhodobě ve vztahu fungovat.

katae (Po, 17. 1. 2005 - 12:01)

Katko, v každém vztahu se podobné scénky občas v různých obdobách odehrávají. Není to až taková hrůza. Pokud Vám to jinak klape, tak mu budeš chvilku podstrojovat a je to.

Katka (Po, 17. 1. 2005 - 12:01)

No uvidíme. Budu se muset hodně snažit a lízt do zadečku, to zrovna moc v povaze nemám. Myslím, že jsem mu řekla, co jsem chtěla. Omluvila jsem se, žádala o odpuštění. A moc mu děkuju, že mi dal příležitost, abych si to uvědomila.

Jana (Po, 17. 1. 2005 - 12:01)

Aha..To se dá ještě v pohodě napravit :-) Jen mu to řekni a bude to O.K

Katka (Po, 17. 1. 2005 - 12:01)

Pitomě ... a omlouvám se za další nedostatky :-) rychlost je rychlost :-)

Katka (Po, 17. 1. 2005 - 12:01)

je to trochu jinak. jezdím k nim moooc ráda, opravdu :-) o tohle přímo nešlo. Psala jsem, že tohle se stalo po menší neshodě. Byli jsme domluvení, že pojeme k nim, ale já to odmítla, protože jsem byla dost naštvaná a v tu chvíli jsem byla úplně pitomně hrdá, on mi klečel téměř u nohou a já si dupala.

Jana (Po, 17. 1. 2005 - 11:01)

Já ho chápu. Když jsi s někým ve vztahu, tak musíš vzít i jeho rodiče, i kdyby ses měla párkrát na návštěvě přetvařovat. Má je rád,tak jestli ho máš ráda, tak pro tebe nějaká návštěva nebude problém.PS: existují případy, kdy je např. tchýně na zabití :-)), ale výše uvedené patřilo pro klasický případ "normálních" rodičů

Helena (Po, 17. 1. 2005 - 11:01)

Katko, jsou horší věci, než to, že s někým nechceš jet k rodičům. To se kvůli tomu tak hrozně naštval?? A co bude dělat až nebudeš chtít něco jiného? Taky bude říkat, že vztah nemá cenu? Moc tomu, co se mezi vámi stalo, nerozumím, ale pokud mám mluvit za sebe, myslím, že se nestalo nic tak hrozného, kvůli čemu byste se měli rozcházet nebo si hrát na zrazené. Budou horší věci ve vztahu, to mi věř.

Katka (Po, 17. 1. 2005 - 10:01)

Díky Tome, zkusit bych to jistě měla.

Tom (Po, 17. 1. 2005 - 10:01)

tak jdi za ním bydlet, a pekně ho odpros, vysvětli mu, jak se cítíš a hlavně mu už nedělej takový naschvály, jestli tě vezme zpět. Já to taky nesnáším, takovýhle věci. A nepočítej s tím, že to bude hned takový, jak dřív. Možná že už nikdy ne...

Katka (Po, 17. 1. 2005 - 08:01)

Po menších neshodách jsem odmítla jet s přítelem k jeho rodičům. Moc mě tenkrát prosil a já byla odporně tvrdá a nepovolila. Dokonce i plakal, protože já jsem mu řekla, že už ho nechci ani vidět. Bylo to zlé, ale nakonec se za mnou druhý den vrátil a tak nějak se to částečně urovnalo, ovšem to jsem netušila, že jeho se tato situace tak moc dotkla, že pak už stačilo jen málo, aby mi řekl, že vztah se mnou nemá žádnou budoucnost. Byl prozměnu chladý jako jsem tehdy byla já. Jenže já v tu chvíli neprosila, spíš naopak, dávala jsem mu ve spoustě věcí za pravdu, ale nakonec mi z toho je strašně smutno. Nechci o něho přijít. Mám ho moc ráda a teď teprve tuším, jak se tenkrát cítil. Pánové poraďte mi, je možné ho získat zpět?Ještě maličkost, v práci jsem ještě před tímto dala výpověď, měla jsem jít z aním, našla jsem si nové místo a on mi nabídl i v této chvíli spolubydlení. Upozorňoval mě, že je rozdíl s někým žít a bydlet. pochopila jsem, že on mi nabízí bydlení.

Reklama

Přidat komentář