Vdovci a vdovy

dneska to je 14 dní co mi umřel manžel.ještě mu nebylo 44.z nemocnice mi ho domu už dát nechtěli,zajišťovali pro něho nějaký ústav.tak si říkám,co by to pro něho bylo za život.jenom ležet,nemoci se hýbat,celkově odkázaný na pomoc druhých.vím,že je to pro něho takhle lepší,ale stejně to moc bolí.jsem teď sama,děti jsme neměli.

letech nemůžete zapomenout,to vás chápu.Ale víte co? On bude sám potrestaný a momentálně,že se má ted dobře,ale nemyslete si,třebas jednou bude litovat.,,,,jinak,já jsem vdaná a vlastně si připadám jako vdova,smích,stále sama,bez manžela.Ale člověk si zvyknul,všechno má své kladné,i záporné stránky.Smutek z vás jde hodně cítit,určitě bych řekla dětem,že nechcete o něm nic slyšet.Navštěvujte děti,kamarádky a hned vám bude lépe.Já vím,lehce se to radí,ale všichni máme nějaké problémy,i když každý z nás úplně jiné.

nejsem vdova, jsem rozvedená po 27 letech a kolikrát si říkám, že bych byla radši vdova. Aspoň víte, že váš muž vás miloval a odešel nedobrovolně, ale ten můj mě opustil, protože už mě neměl rád, zahodil všecku moji lásku, kterou jsem mu dávala, jako posmrkaný kapesník a našel si jinou, mladší a "lepší". Jsem taky sama jako vdova, ale musím se dívat, jak si buduje novou rodinku a má se úžasně, jak mi děti nezapomenou nikdy sdělit. Na druhou stranu mu nepřeju, aby umřel, nepřeju nikomu nic zlého, jen jsem si tak posteskla.

to asi každý špatně snáší,pokud byl s jedním člověkem pomale celý život.

Mílo, je to na draka,...Sourozenci mně radí, co bylo už nebude, žij dneškem. Ale jak? Mám bezvadné děti a vnoučata, ale mají svůj život. Je od nich moc pěkné, že mi často volají, navštěvují, berou na výlety. Je mně s nimi moc hezky, ale vím, že skutečně musím žít svůj život, přestože ještě nevím jak. Je mně pár let přes šedesát, nikdy jsem nebyla žádný ukňouránek. Vím, že hodně lidí je na tom hůře než já, ale je to těžší, než jsem ochotna rodině přiznat.

Ta "diktatura proletariátu" se projevovala za reálného socialismu jako zvůle úředníků. Teď se s vámi úředníci nebaví vůbec a když něco chcete, rovnou vás z moci úřední vyhodí. Nebo musíte nabídnout tlustou obálku. Pak jde všechno, i zbourat historickou památku a postavit místo ní supermarket. A je jedno, jestli se na vás přitom úředník usmívá nebo mračí.

Komunisti sice kradli, ale byly to drobnosti proti tomu, jak kradou dnešní mocipáni. Kdepak asi jistý nejmenovaný ministr financí získal svých 40 miliard? Snad ne "poctivou prací?"

Jste zřejmě v důchodu a tudíž za vodou, o základní životní potřeby máte postaráno. My a naše děti budeme muset pracovat až do smrti a nikdo nám nic nedá. Pokud by měl někdo ten pošetilý nápad spořit si na důchod, stát mu jeho úspory znehodnotí (viz listopad 2014 - o 10%) a tak je lepší strkat peníze do strožoku, vyjde to nastejno. Na konci mu nezbude nic.

Za komunistu byli lidi...co to plácáte? Kolikpak je vám let, myslím,že jste to ani nezažila, jen z doslechu to máte. Právě naopak, teď jsou lidi na sebe stále hrubší! Každý se třepe o práci a na nějaké vztahy s kolegy neber ohled. Dřív nemohli někoho jen tak vyhodit, spíš si firmy lidi drželi, nabízeli jim byty. Tehdy se postavili všechny ty byty, s kterými se teď mnohdy šmelí a nebo na ně lidi mají neúnosné hypotéky! Nebyli žádní bezdomovci, to teď se lidi rozvedou, byt je ženy a chlap skončí na ulici, tak se proberte!

Dobrý den,

moc Vás PROSÍM, potřebuji pomoc s výzkumem k mé bakalářské práci, která se týká neúplných rodin.
Potřebuji vyplnit dotazník.Tento dotazník je určen pro rodiče, kteří mají nezletilé dítě/děti a v nedávné době se stali neúplnou rodinou.
Cílem dotazníku je zjistit, s jakými problémy se tito rodiče potýkají a jak tyto problémy vnímají poté, co získali status neúplné rodiny.
Budu moc ráda, pokud si najdete čas a vyplníte jej. Mockrát děkuji. :)
Odkaz na dotazník: http://www.survio.com/survey/d/I9G4X3P9N4D5B7J1K

Míša

Ano,to je dnes,dříve to tak...Za komunistu byli lidi nasrani, ubrblani a na sebe sprosti. Kdyz se nekomu podarilo jet treba do Vidne, bajil o slusnem chovani tam. Staci se podivat na filmy z doby diktatury a uvidte same hulvaty. To za Prvni republiky nebylo a nasteti zase ubyva. Jenze nasi jeste zijici soudruzi se nestiti tvrdit presny opak.

"N", za komunistu nebylo kde bydlet, tak mozna to hralo roli v nizsi rozvodovosti, existovala-li. Rozhodne tveho muze zadny kapitalista, ci democrat, nenutil, aby te opustil.

Ano,to je dnes,dříve to tak nebývalo,lidé k sobě měli větší úctu.

50% sňatků končí rozvodem. Někdy si bývalí partneři nemůžou přijít na jméno a dělají si různé naschvály. Tak si myslím, i když je to cynické, že smrt partnera může někdy leccos vyřešit.

kdo to neprožil neuvěří...já vím, je to hodně těžké, taky jsem si tím prošla. Ale nezoufej, opravdu bude líp. První dva roky jsem myslela, že se zblázním, bylo to k nežití. Za nedlouho to bude šest roků, jsem pořád sama, ale už jsem si zvykla. Rána tolik nebolí, život jde prostě dál a já už se dokážu těšit i z maličkostí. Držím ti palce at to zvládneš.

vždycky je to smutné,když s někým strávíme tolik roků.Čas to jistě trošku zhojí,ale vzpomínky krásné vám na vždycky zůstanou.

kdo to neprožil neuvěří neboť zkušenost je nepřenosná všichni říkají chápu tě ale pomoci si musí z této bolesti každý sám ,jinak to nejde. Muž mi zemřel náhle v den mých 51 narozenin, ani jsme si nestačili připít. byl to šok,33let maželství bez mráčku ,chtěla jsem se zabít ale jsem asi srab nedokázala jsem to a tak si smutním a nikdy v životě si na to nezvyknu ,jenom jsem to musela příjmout jako fakt bohužel čas rány nehojí jen malinko a pomaloučku srůstají ale nesrostou nikdy

MaRci, já ovdověla v 53...Děkuji za podporu, zůstala jsem sama s těžce postiženou dcerou 25let. Vždy jsme s manželem říkali, že jeden by tu péči nevydržel. Pořád se jen přemílám proč musel odejít.Byl naprosto zdráv v plné síle, zničeho nic těžké krvácení do mozku.
Děkuji a přeji i Vám zhojení těžké rány na srdíčku

Jsem půl roku vdova, a je mi...Mílo, je to na draka, protože nikdo ti neporadí jak vlastně jít dál životem. Znám tu bezradnost....... A samota, tu pochopí jen ten, kdo zůstal sám. Kolik večerů jsem seděla a pořád si opakovala jsi SAMA, SAMA,SAMA. Je to děsný a člověk má pocit, že to není k životu, ale vydrž, bude to sice ještě trvat ale jednoho dne bude ta bolest snesitelnější.

Jsem vdova 4.měsíce....MaRci, já ovdověla v 53 letech, už jsou to čtyři roky a pomalu to přestává bolet. Je to na dlouho,všechno se pořád vrací a člověk pořád vzpomíná, pořád se ptá proč? Nejhorší je ta bezmocnost, nic se nedá vrátit, nic se nedá dopovědět. Zatni zuby a vydrž, nejhorší jsou první dva roky, pak se člověk začne pomalu srovnávat. Držím ti palce.

Nejsem si jistá, zda vše...Jsem vdova 4.měsíce. Manžel zemřel náhle v nedožitých 55 letech. Byli jsme spolu 35 let. Je mi taky hrozně nechci bez něj žít, nevím taky jak dál

jasné,když s někým...Nejsem si jistá, zda vše zvládnu, zda budu mít sílu do života. Rozumově si vysvětlím, jak se chovat, co dělat, ale moc to nepomáhá.

jasné,když s někým prožijete spoustu let,že se s tím nedokážete tak lehce vyrovnat.Chce to čas.