Virtuální svět

Prototže se nesnažíme dohnat ameriku v tom lepším ,ale předehnat ameriku v tom horším.Samé fake news a dezinformace,píšící trolové odněkud ze zahraničí,lidi naprosto mimo v reálném světě a pak z toho je blbost.Např.pokud by se měla z tohoto tvořit reálné zvolení politiků,může to dospět až k jaderné válce..."Druhým logickým důsledkem těchto úvah je požadavek a nutnost zákazu všech atomových zbraní. Nevěřme odborníkům, kteří tvrdí, že zběsilé soutěžení USA a Sovětského svazu v oblasti atomových zbraní koneckonců zabránilo válce. K výbuchu války, která mohla vést v planetárním rozměru k likvidaci lidstva, nedošlo dík rovnováze atomových pum, ale především dík několika politikům a velitelům na obou stranách, kteří v poslední chvíli dali přednost záchraně míru před vítězstvím za každou cenu. Čím víc se atomové zbraně zdokonalovaly a čím víc se jejich použití přenášelo na rozhodnutí podřízených velitelů, tím víc se proměna studené války v termonukleární stávala možnou."citováno z literárek autora literárního historika Esej: Atomová puma – porodní bába studené války Mojimír Grygar

ahoj taky mám podobný...Tak mu to napiš!

ahoj taky mám podobný problém,s virtualní láskou,píšeme si od prosince,jenže háček je v tom že jsem vdaná mám dva kluky,a už to nějak nezvládám,ve své mysli pořád myslím jenom na něj,chci se ho dotykat,mazlit,a stravit sním aspon chvilku,nejhorší je že on otom neví co já k němu citím,veřím na virtualní lásku sama jsem zamilovaná,akorát nevím co stím,kdyby někdo věděl za mě tak napište.

To pochybuji a navic vedet vse, i manzel nebo manzelka by nemela vedet uplne vse, na Psychologii v IT sme si rikali, ze rikat o sobe uplne vse neni dobre, je to velika zbran!

No, nemusíte skončit zrovna nevirtuálně v posteli. Takové jiskření na dálku má taky svoje kouzlo. ; )Než k >tomu< dojde, budete o sobě vědět úplně všechno.'

Ahojky,No nevim, Baru je zadana :D.Jinak jde o to, ze nemam s kym kam jit, sam nechci, tudis u pocitace travim dost casu, cehos se bojim.

jenže mně dělá problém od něj odlézt a čas mi na něm neskutečně rychle utíká ... oproti tomu, jak se vleče třeba v práci. Zajímají mně lidi, jejich problémy, ráda s nimi diskutuju - doma není s kým. I když rodinu mám. Myslím, že bych to měla postupně omezovat nebo utnout, ale nemůžu ...'

Barunko myslím, že v tvé stuaci je zcela normální, že nyní trávíš hodně času na internetu. Když jsou lidé sami doma, tak dost často sledují televizi nebo si čtou časáky, knížky či jako ty jsou na internetu. Není to nic nenormálního. Závislost to bude, až budeš zdravá, venku bude nádherný den a ty ho raději strávíš u kompu. Nebo když začneš zanedbávat dům rodinu a tak podobně.'

Hurá, tak to dejte vy dva dohromady. Virtuální láska taky není k zahození. Když už nonstop dřepíte u compu, tak ať to má nějaký smysl. Držím vám oběma palce.'

Tak tomuto naprosto rozumím Marku. Asi v mé otázce byla skryta i jiná-zda se někomu stalo to, co mně. Zažila jsem totižtotéž co Ty. Nikdo mi nic nevyčítal - ale doma ani nekomunikoval. Vlastně tomu, že počítač se pro mně stal denodenním společníkem, nahrálo pár věcí. Onemocněla jsem-nic, co by mi zkrátilo život, ale značně znepříjemnilo a jedná se o vleklé onemocnění. Najednou jsem nemohla do práce, v které jsem trávila celé dny. Tráví v ní celé dny i manžel, dům je prázdný, kolem mně ticho a prázdno od rána téměř do večera. Nemoc se značně zlepšila díky účinné léčbě a já jsem se dostala do stadia ( během posledních tří měsíců ), kdy mi snad dokonce má dočasná osamělost přestává vadit, zvykla jsem si být se svým společníkem, na který mi i přes péči o jídlo pro rodinu, udržování domu apod, zbývá dost času. Cítím, že to není v pořádku, co se děje, že něčemu propadám ( nikdy jsem neměla žádnou závislost na ničem, nekouřím, piju trošku ve společnosti, žádné léky trvale, teď ano, ale je to nutné, aby se moje tělo dalo dokupy ), ale nemám vůli, sílu, snad ani chuť s tím v současné době cokoli udělat ..... přitom mám obavy ...'

Baru,Nevim, pocitac byla prvni a mozna posledni vec, ktera mi rozumela, ktera me pochopila, nic mi nevycitala, ale taky me dostala do svych sparu. Rad bych se z toho vymanil, ale neni kvuli komu se z toho dostat!

Pokrok jde opravdu nezadržitelně kupředu. Máme PC a nové metody komunikace, dorozumívání se, neobejdeme se bez nich při výkonu sposuty profesí. Jak se zdá ani v soukromém životě. Nedá moc práce zjistit, že mnozí lidé dokáží žít na netu svoje životy, trávit na něm dny, týdny, měsíce .... lidé nemocní, osamělí, nezaměstnaní stejně jako ti v pracovním procesu bez rozdílu. Jakoby je k dizkusním forům neco pudilo. Ale co ? Potřeba zjišťovat, jak žijí jiní ? Co řeší ?Potřeba se vyjadřovat k tématům, problémům, situacím v životě, předávat názory a zkušenosti? To je jistě v pořádku. Do doby než člověk zjistí, že mnohé diskuze jsou festivalem urážek a napadání se navzájem. Může podle Vás vzniknout na net závislost stejná jako na drogu, cigarety, alkohol? Přemýšleli jste o tom někdy ? O tom, kolik hodin týdně, ať už v práci nebo doma trávíte na netu ? Kolik hodin věnujete debatám s virtuálními lidmi, které v životě neuvidíte ? Čeho je to náhražka ? Komunikace v reálu ? Nechuti komunikovat v reálu ? Potřeba úniku ? Z čeho ? Proč ? Jak žili lidé dřív, jak se seznamovali, dorozumívali ? Asi je to přirozený vývoj, jen abychom tady na netu neprošvihli život nebo jeho kus ... co říkáte ?'