Vyrovnání se se svým původem

Být židovka je výsada.

Jsou jenom dobří lidé a špatní lidé, jiné rozdělení neexistuje.
A aby to nebylo jednoduché, nikdo není jenom špatný nebo jenom dobrý.

Jak už bylo řečeno,tohle bych fakt neřešil. Každý je zodpovědný za to jak žije a co po něm zůstaně a ne, že jeho předkové byli takoví či makoví. Možná by se mnoho z nás divilo i ušima jaké má předky až by to zjistili....takže klídek a žít tak,aby se člověk mohl sám sobě podívat do očí.

furt je lepší být židovka, než cigo... .
To jsi na tom ještě dobře.

No a co, že jsi židovka? Důležité je, jaká jsi uvnitř a jak se chováš a co děláš a ne jaký je tvůj původ a rodina. Jinak - já se také stydím za své rodiče a příbuzné (nemá to nic společného s nějakým původem, ale s jejich charaktery), navíc mi také zmršili celé dětství a mršili by mi život i v dospělosti. Ale já po maturitě odešla - začala jsem z ničeho, ale měla jsem konečně klid a časem jsem se vypracovala. A jinak, teď máš tělo židovky a v dalším životě...

Identita je nejniternější součást člověka.Kdysi jsem se dlouho,těžko a po mnoho let vyrovnávala s tím,že jsem potomek rodiny takové jaké jsem:jací jsou.Bylo odporné strávit uvědomění,že ti hnusní lidi jsou mými předky,mými rodiči(z mnoha důvodů jsem nedokázala dlouho z domu odejít:od matury mě stíhaly nemoce,špatně placené zaměstnání s požadavkem na vysilující práci,osobní komplexy podporované tyranií mých rodičů...bylo hodně silných důvodů a ještě také má obava přiznat si,že tohle všechno je realita a prostě to tak je.Vyhledávání omluv pro humus svého okolí je ztráta sil a nesmyslná oběť.Tuším,že celý svět musí mrzet,že jsem byla od svého narození týrána,mimo jiné,i k sebepodceňování se.Protože k mým kvalitám patří i absence selektování,jsem si jistá,že se časem vyrovnám i s odporným zjištěním:já jsem židovka.