ti uz zadani.....

Jednu zadnou prave miluju a je to prekerni situace jakou jsem jeste nikdy nezazil...ale taky jedna z nejkrasnejsich.Jak to vse bude do budoucna je vsak zatim jeden velky otaznik.

Plně souhlasím s Klárou. Kdyby lidi měli tu sílu opustit vztah pokud je nefunkční, pak by bylo vše jednodušší a férové. Ale lidi se bojí samoty a tak si svého partnera udržují do té doby než si najdou někoho jiného, lepšího - aby nemuseli být sami v počas hledání.Tak souhlasím s názory, že pokud je někdo ve šťastném vztahu, pak nenechá přerůst hranici kamarádství - je to otázka za někoho opravdu miluji nebo ne. Pokud někoho miluju, nikdo jiný, sebelepší člověk mě nezajímá jakožto potencionální partner.A stejně tak souhlasím s Adelkou. Ani já bych si nechtěla a snad ani nemohla začít s někým, kdo je zadaný. Když někdo opustí svého partnera kvůli mně, pak nemůžu mít jistotu, že jednou se karta neobrátí a já nezůstanu ta opuštěná.Takže shrnu-li to, tak mě (jakožto ženu) stoprocentně odradí někdo, kdo je zadaný. Rozhodně nelezu jiným do zelí.

Ja bych si asi nemohla nic zacit se zadanym, protoze jakou bych pak mela jistotu, ze nebude podvadet i me? Hlodal by ve me cervicek pochybnosti...

Já jsem poznal zadanou ženu, která mi uchvátila. Sám jsem byl zadaný několik let, leč nepříliš spokojený. Skončil jsem svůj vztah a bojoval o svojí vyvolenou. Po půlroce jsem získal její srdce a od té doby spolu šťastbě žijeme a jsme oba šťastnější než v předchozích vztazích.Měl jsem dlouho výčitky z rozbití dvou vztahů, ale co je špatně a co dobře? Zapomenout na někoho jenom proto, že je zadaný? Nebo bojovat o někoho, jehož považuju za osudového partnera?Myslím, že pokuď je někdo ve vztahu spokojený a je zodpovědný, nenechá dvoření třetí osoby přerůst přes hranici kamarádství, jinak má problém a musí ho řešit volbou jedné ze dvou:o)

Cau D.T., clovek v zivote poznava vic "zadanych" nez nezadanych lidi, obzvlast tech zajimavych, protoze ti jdou proste na dracku a jsou zadani vzdy. A kdyby to lidi odrazovalo, tak by prece nevznikaly nevery. Ne, ze by to cloveka pritahovalo, ale proste se zamiluje a nemuze si pomoct. Je to ale prekna rehole, milovat cloveka, ktery je zadany, i kdyz je ta laska oboustranna, je to vlastne utrpeni a je nutno mit velice tuhy korinek, aby to clovek prezil ve zdravi. Nicmene, ja si myslim, ze u cloveka nerozhoduje stav, ale jaky ten clovek je. Chodila jsem 2 roky se zenatym muzem a byl to nejlepsi vztah myho zivota, vubec toho nelituju.

Na mne to působí vždy jako stopka. Ti co jsou již v nějakém pevném vztahu, tak i přesto, že třeba nejsou úplně spokojeni, v něm většinou dál přetrvávají, i když se seznámí s někým novým, kdo jim mnohem víc vyhovuje. Hrajou pak nefér hru na obě strany a většinou z toho nevzejde nikdy nic dobrého. Týká se to jak holek, tak kluků. Myslím, že senzační by bylo, kdyby všichni, co jsou nespokojeni ve vztazích by v sobě našli sílu nefungující vztah opustit, být sami a hledat někoho, kdo se k nim lépe hodí. Snad by bylo na světě více šťastnějších dvojic než dnes, kdy si každý drží toho vrabce v hrsti.

Kdyz je ta holka zadana a ne moc stastna s nekym, kdo neni muj kamos, tak jdu do toho.

Casto se vidame na ulicich, ve spolecnostech...apod. s nejruznejsimi lidmi, zeny potkavaji muze a muzi zase zeny,...obcas jsou sympatie mezi nimi docela silne, radi by se vice poznali, povidali, stravili nejaky cas...aleJe tu ma otazka, vestina z tech zen ci muzu maji partnera (ku), myslite si, ze to odradi od pripadneho zajmu... Odradi vas muze, kdyz vas vysneny objekt nekoho ma ( i kdyz treba neni 100% stastny) a co vas zeny odradi vas, kdyz je muz zadany?