Zamilovanost a zapomenuti

...jen počkej, zajíci !!!

Prču??? Já??? :-)))
Místo dobývání sexu jdete chrnět... :-)))

Sol, kdybych měla vstávat tak brzy, tak bych nesměla jít vůbec spát, protože bych se prostě neprobrala k životu.
A Winde, ty si z nás nedělej prču.

Jsem tu - pověsila jsem prádlo a jdu spááát - vstávám po čtvrté hodině.

Asi někde "dobývají sex" :-)))

Kdepak děvčata - chlapi byli na sex v minulém století, to se nic jiného dělat nedalo.
Potom zlenivěli, my ženské jsme se staly oporou celé rodiny a často nejen rodiny.
A sex musíme dobývat.
:-)
Kde jste dneska všechny??

Adino, určitě je to tak....Nejvic me na tom bavi asi to, jak se vsude tvrdi, ze ti chlapi jsou hrozne na sex atd. Je to fakt k smichu. Ja mlada 30leta atraktivni musim svadet vlastniho pritele. Oni proste strasne zpohodlni. A hlavne je vubec nenapadne, ze se v tom vztahu neco deje. To je nakopne az ten milenec...

Adino, určitě je to tak....To je potom hrozne smutny. Vubec nechapu, jak nekdo dokaze vydrzet spolu aspon tech 20 let. Nejhorsi na tom je, ze i kdybych ho opustila, tak nikde nemam zaruku, ze ten pristi bude lepsi.

Adino, určitě je to tak. Nemyslím si, že když mi to s ním nevyjde, je konec světa. Ale je to první chlap, se kterým si ty děti a svatbu opravdu přeju a ta zamilovanost mě drží už dlouho, tak si říkám, že jestli to nevyjde, budu hodně zklamaná, ale určitě se najde někdo jiný, já vím.

Aničko, to je naprostá pravda. Zažila jsem si podobného, o čem píšeš, se svým přítelem dost a dost. Žili jsme spolu 8 let a asi po roce bydlení přišlo také jeho vysedávání u počítače, ignorace a nezájem o sex. V takových různých intervalech se to různě lepšilo a horšilo. A s tím sexem to samé. On věčně neměl chuť a když měl, tak čekal, že já budu asi skákat radostí a nebyl schopný pochopit, že to nebude pokaždé na jeho povel. Takže to často končilo tak, že mě to fakt nebavilo. Bohužel to celé přešlo z fáze, kdy jsem se ho pokoušela svádět, do fáze, kdy už jsem neměla na ten sex taky chuť, protože mě tolikrát odbyl, že mě přestalo bavit se o to pokoušet. Až ve chvíli, kdy jsem si našla milence a od přítele odešla, se mu rozsvítilo. Bohužel pozdě. Teď mi sám několikrát říkal, že ví, čím to pokazil. Že si mě měl víc všímat, že neměl být v sexu lenoch, že neměl furt sedět u počítače. Jenže teď už na to nečekám. Zjistila jsem, že je to s někým lepší, ale moc jsem si nepomohla, protože ten mě zase tak uplně nechce :) Je to těžký.

Adino, máš určitě pravdu....Potvrzuju. Ac jiz 3 roky mam vztah s chlapem, citim, ze tohle funguje. Posledni dobou si me moc nevsima, hraje si hry na PC, kdyz se vracim z prace, jen me pozdravi a vraci se k PC. Tak ted jsem to po nem zacala opicit, vratil se dnes od rodicu, jen jsem mu rekla ahoj a ihned jsem se vratila k rozpracovanym ukolum z anglictiny. Zadna velka pozornost. A ihned citim, jak jeho zajem roste, zacina se lisat a najednou se zajima, jak jsem se mela...Sex jsme ted nemeli 3 tydny, mam pocit, ze me ignoruje. Ale ted v patek prisel domu trochu opily a zacal se dozadovat sexu, no vyhovela jsem mu, ale vubec me to nebavilo, coz bylo na me poznat. Nebyla jsem vubec vzrusena a v nejlepsim jsem mu rekla, ze uz nechci. Tvaril se trochu divne, najednou to nemel jisty.
Boze. Chlapi jsou vsichni stejni. Jen jsem zvedava, jak dlouho to vydrzi.

Natálko, koukám, že děláš stejné chyby jako všechny zamilované ženské - včetně nás.
Ale máš jednu velkou výhodu, jsi mladá a můžeš si dovolit ještě chvíli hledat a vybírat, jestli to nevyjde s tímhle, nebude tak úplně zle.
Někdy se stane, že pak najednou zatikají biologické hodiny, někde se někdo objeví, a během jednoho roku je svatba, dítě a všechno ostatní.

Adino, máš určitě pravdu. Když trochu znejistí,tak se chová hned jinak. Jenže je to začarovaný kruh. Začne se chovat hodně hezky, napíše třeba něco hezkého a já, protože jsem zamilovaná a pitomá, tak mu odepíšu taky něco pěkného, čímž on tu půdu pod nohama zase získá a je to furt dokolečka. Platilo by na něj, kdybych ho nechala vydusit delší dobu. Pokouším se o to, ale neni to lehký :(

Třeba teď na 1.Máje jsem moc chtěla být s ním a on to věděl. Ale někde hrál, takže nebyl doma. Ale přijet mohl, i když by to pro něj byla komplikace. V sobotu ráno mi napsal, že mu není dobře, ať se nezlobím, že nedorazí. Já jsem se mu celý den neozvala, on večer psal, jestli se na něj zlobím nebo proč mu nepíšu. Napsala jsem mu až ráno takovou neutrální zprávu a on mi hned napsal co dělá, jak se má a nějaké docela hezké věci a já místo bych ho nechala zase být a nepsala mu nebo mu napsala něco obyčejného, aby měl aspoň chvilku nejistotu, jsem mu musela okamžitě napsat taky něco hezkého. Protože to tak cítím. Ale bohužel to se nevyplácí. Protože co se stalo? Už nenapsal :) A tak je to vždycky.

On na mě žárlí, nedávno zrovna dělal trochu scénu. Je vidět, že mu to neni jedno. Ale na druhou stranu v otázkách s mým bývalým přítelem se chová podivně. Několikrát mi řekl, ať si rozmyslím, jestli se k němu opravdu nechci vrátit, že by to chápal a nikdy ho vlastně nijak zásadně neřešil. Jen občas viděl, že mi volá a díval se na mě zle, jako proč mi volá, když už s ním nejsem. Ale jinak ho to nechává celkem chladným, což se divím.

Máš pravdu, Naty, v tvém věku by bylo fajn mít jasno a budoucnost nalajnovanou.
Možná že tvůj nový přítel potřebuje trochu zamotat hlavu, trochu ztratit půdu pod nohama. Co on ví o tvém bývalém příteli?
Možná by potřeboval trošinku žárlit, jen malinko, aby si uvědomil, co by mohl ztratit, kdyby ses rozhodla jinak.
Tím samozřejmě nemyslím, abys ho nějak plánovaně trápila.
Jen takové malinké znejistění.

Adino, já vím, pročetla jsem si to tady celé. Já sice definitivně odešla od přítele, ale jinak se toho u mě taky moc nezměnilo, takže žádný zázrak se zatím nekonal.

Momentálně je to dost stejné, jako to bylo předtím, jen občas mi připadá, že udělal nějaký "pokrok", viz. to plánování budoucnosti. Ale co je mi to platný, když mi pak při jiné příležitosti naznačí, že spolu vlatně nejsme. Jediné, co jsem se naučila, je nechat ho občas trochu vycukat. Když mu nepíšu, je pak najednou milejší.

Odmilovat se nejsem schopná, přitom vím, že to by na něj asi platilo nejvíc. Opravdu se s ním nevidět ani si nepsat ani se jinak nekontaktovat, dokud by nepřišel sám, že se mnou chce být. Byl by to risk, ale třeba by to vyšlo. Ale třeba taky ne a to bych v tuhle chvíli opravdu nechtěla. Tak jsem se rozhodla s ním prostě být v tom jeho "mezivztahu" a čekat, co se stane. Ale abych takhle nečekala věčně. Jemu to takhle očividně vyhovuje. Otázka je, jestli se časem může zamilovat stejně jako já. Má za sebou poměrně intenzivní vztah, tak si pořád říkám, že je třeba nějakej zablokovanej a přijde to. Ale dost možná se tím jen uklidňuju a je to spíš tak, že když mě nemiluje teď, tak už to nepřijde.

Každopádně někdo z vás tady psal, že se ti chlapi neozývají, protože nás mají moc jisté. A to určitě platí. Když mu neodepisuji a dám mu trochu prostoru přemýšlet, jestli náhodou o něho neztrácím zájem, tak se může přetrhnout. Ale jakmile mu napíšu první nějakou hezkou zprávu a čekám odpověď, tak se taky den nemusím dočkat. Chápu, že chlapi rádi loví, ale my se takhle lovíme navzájem už 3/4 roku a to je teda dlouhej lov :/

Ale abych si jen nestěžovala, vidím občas i pokroky. Například minulý týden mě pozval sám od sebe k sobě na chalupu, kde byli i jeho rodiče (ale já už je znám delší dobu). Bylo to moc fajn. A po cestě se mě ptal, jestli bych s ním nejela na podzim na měsíc do Asie, kam chceme oba jet a jednou jsme se o tom bavili. A druhý den už se mnou řešil letenky, takže to myslel fakt vážně. Možná bych měla být spokojená, ale nejsem. Vidím na něm, že je se mnou rád, ale nebere to pořád jako normální vztah, nazývá to mezivztah. Nikdy mi nepíše, že mě miluje, že mě má rád mi řekl asi 2x. Často se den nebo dva neozve a pak se ozve s nějakou neutrální SMSkou. Do toho je pak někdy jak vyměněnej. Už jsem z toho unavená. Chtěla bych normální vztah, ve kterém nebudu já ta, kdo víc miluje. O to hůř to zvládám, že jsem tohle nikdy dřív nezažila. Vždycky to bylo tak, že jsme šli do toho vztahu oba stejně naplno a nemusela jsem se užírat, že mě někdo miluje míň a co s tím budu dělat. Teď mi asi nezbývá,než tomu dát čas a doufat, že se něco změní. Ale je to už hrozně dlouhý čekání :(

Ahoj Natálko, to je fajn, žes nás našla!
Gratujulu ti k tomu osamostatnění, jsi kádr!
My ostatní jsme se nijak neosamostatnily, jsme na tom asi všechny stejně jako tehdy.
Není to tak, jak to má být, a nemáme odvahu ani odhodlání to skončit.
No a jak to vypadá s tvým milencem teď ??

Ahoj,

tak jsem vás konečně našla, ale dalo mi to :)

Já se jen hlásím, že u mě se trochu změnilo, ale nic co by mi dělalo nějakou velkou radost. Řešila jsem tady, jestli se lze odmilovat (haha) a nějak vrátit zpět vztah s přítelem, se kterým jsem 8 let a myslím, že teď už je definitivně jisté, že to nejde. Jakýkoliv fyzický kontakt od přítele je mi nepříjemný, jako člověka ho mám moc ráda, ale nedokážu s ním být jako s partnerem, když neustále myslím na milence. Takže jsem to s přítelem opravdu definitivně ukončila, mezitím zařizovala svůj nový byt a tento týden se snad stějuji. Budu po 8 letech bydlet zase sama a vlastně se na to docela těším. Pozitivní na tom je, že jsem se smířila s tím, že budu raději sama než s bývalým přítelem. Ta chemie prostě přestala fungovat (kvůli milenci) a už je to nevratné. Teď mě čeká ještě vyřešit různé majetkové záležitosti, máme spolu byt a další věci, takže na to se netěším :( Navíc on je z toho moc smutný, chtěl by mě zpátky.

S milencem je to pořád podobný. Když jsem to s vámi naposled řešila, tak jsem byla ve stádiu, kdy jsem mu řekla, ať se rozhodne, jestli se mnou chce být a mít normální vztah a do té doby že se neuvidíme. Mělo to asi ten účinek, že se začal každý den ozývat. Psal emaily, pak i SMSky, jak se mám, co dělám a kdy se uvidíme. Dělal, jako že ta věc s plnohodnotným vztahem ani nezazněla. Dlouho jsem odolávala, pak jsme se viděli. Čím víc jsem ho odmítala, tím víc byl aktivní. Nedávno mě pozval k sobě na večeři a po ní já jsem se sbalila, že pojdu domů. On se hrozně divil, že u něj nebudu spát /jako to bylo vždycky/ a já mu řekla, že dokud spolu nebudeme normálně, tak to přece nejde. On mi moc nevěřil, že odejdu a když jsem opravdu chtla odejít, tak mi řekl, ať neblbnu a zůstanu. Já jsem si proti němu sedla a zeptala se, co vlastně chce. Že přece ten pseudovztah poloviční už nechceme a jestli tedy ví, že se mnou chce být. Řekl mi, ať se ho na to ještě neptám. No takže jsme na tom zase stejně.

Marku, pokud se opravdu musíte vídat, tak bych ve společnosti zvolila zdvořilou odtažitost.
Vím, že to nebude lehké, ale čas je nejlepší lékař a všechno přebolí.

Ano,vsak ja vim,ze je to situace nanic.
Jen jsi rikam, jak to rozumne ustat, kdyz se budeme ve spolecnosti obcas vidat. A to vsichni tri.

Staci. To je zajimave...Aničko, přeju ti, abys nemusela.
Vždycky existuje možnost, že se člověk poučí z chyb jiných a ovlivní tím svoje vlastní rozhodování.
Já jsem to asi nedokázala.