Žárlím a chci přestat!

ach jo tez se trapim nebot...ja mam podobny problem po tom co jsem otehotnela zacal chodit pritel do prace a z prace rovnou za kamarady ,kdyz prisel domu sedl k pc nebo sel rovnou spat.Chodil ven i s jednou holkou a fotili se spolu vypadalo to,ze spolu chodí odehnala jsem si ho od sebe tet s ni chodí ale říka,že mě pořát miluje a kdybych se změnila tak ze by možná ještě byl semnou doufám ze jednou se to vyplní strašně moc ho miluji a nechci o něj přijít úplně.

ach jo tez se trapim nebot nedovedu prestat zarlit,v klidu si vse proberu v hlave,rikam si ze se chova normalne a stejne to ve me hloda az mu to vyctu.asi jsem blazen..u me to vypuklo tim ze me nepohladil,nikam jsme spolu nesli,nerek my miluji te atd.byl jen u pc.trvalo to2.roky pak se narodil syn a misto pc.sel po praci spat.je hodnej ale nevsimavej a nepomaha.nechci ho ztratit.

Ahoj všichni, nidky jsem nežarlila, ale teď mě to potkalo a hodně mě to trápí... S tím klukem jsme spolu krátce chodili a on mi potom řekl, že to nejde, vůbec nevím proč. Chodíme spolu do školy a patří do naší skupinky kamarádů (kam se dodatečně včlenil), takže kam se hnu, tam je i on a není moc úniku. Po tom všem mi pořád píše na icq. Do nedávna mě pořád s sebou bral na různé akce a seznamoval se všema možnýma kamarádama. Poznala jsem maminku atd. no prostě mi přišlo, že jsme k sobě přilnuli a že to zase vypadá dobře. Takže se pořád zmítám mezi tím, že mě chce a potom zase, že ne, protože potom udělá něco čím mě zase uzemní...Poslední dobou je na mě hodný (když jsme spolu sami),ale jinak pořád "běhá" za jednou kamarádkou mojí a já jsem jako 3. kolo u vozu. Mnně je to líto a jsem potom podrážděná, nepříjemná a bez nálady...Už několikrát jsem se od něj snažila odpoutat, ale on to svým chováním zase narušil...Chtěla jsem se jen zeptat jestli Vám přijde, že jsem paranoidní a šílím zbytečně? Říkala jsem si, že s ním omezím komunikaci, budu se soustředit na jiný kamarády a zájmy a třeba mi bude líp:) Nebo máte někdo nějaký osvědčený lék?

Co to je žárlivost?

Přeji příjemný den.
Já také patřím mezi ty žárlivky... bohužel! Nikdy dřív mě to netrápilo, neměla jsem potřebu žárlit, nikdy by mě to ani nenapadlo. Ale můj nynější (již 5 let) přítel to chudák dost odnáší... Je fakt, že si ale nejsem jistá, jestli za to tak trochu nemůže i on... Jeho "povídání" s holkama za rohem, v místnosti, kde se prostě jen zavřou sami apod. Ale přesto věřím, že nikdy s nikým nic neměl, ale vždycky mě strašně hryže, co když bude?!?!? Taky si myslím, že celkem velko příčinou může být, že se vedle něho cítím, tak trochu méněcenná, on je vždy středem pozornosti, jemu se vždycky přizpůsobim, on je ten hlavní... V jeho žebříčku priorit jsem až za vším ostatním, i když me miluje! No a fór je v tom, že, můj pocit méněcennosti vyrostl tak moc, až jsem si asi něco musela dokázat tím, jsem tak trochu svedla jeho kamaráda. Ale sex nebyl, jsen jsem se opili a líbali... No a ten blbec mu to neváhal po několika měsících vykecat... Takže to mám teď na talíři, tak uvidím, jak to dopadne, buď pochopí, že se ke mě musí chovat jinak, nebo to dopadne blbě celkově...
Všem žárlivkám přeji silné nervy a hlavně trochu zvíšit sebevědomí!!!!!

musis mu verit.nic jinyho se neda delat-a pokud neco provede,co by ti nebylo po vuli, tak asi zas tak hodnej a fajn nebude.co ty na to?

Ahoj holky, jsem 4 roky vdaná.Mám pohledného,hodného a velmi pracujícího muže, který dříve chodil jen po hospodách a obtáhl každou, kterou viděl. Nikdy by mě nenapadlo, že si ho jednou vezmu ;)) Také mu to dalo hodně práce než mě uhnal.Úplně se změnil,ale šíleně na mě žárlil až dělal scény.
Přesto všechno jsem si ho prostě vzala, neboť jsem s ním omylem otěhotnila ;)) - nebyla jsem zamilovaná a on to věděl!
Nyní jsme spolu 4.rokem a velmi ho miluji. Před 4měsíci se nám narodilo druhé mimi.Dětem i mě se věnuje,jak jen to jde. Rozmazluje nás, můžu si koupit, co chci . . . Za tu dobu, co jsme spolu,nebyl jedinkrát se bavit bezemě,já ano. Včera mi oznámil, že budou mít z práce chlastačku a mě se z toho svírá žaludek. Ikdyž vím, že jsme pro něj vším a neustále nám to dokazuje . . . Mám prostě strach, že chlapy, když mají vypito, tak jsou všichni stejní, mimo mýho táty;) Co se týče mě, tak já jsem ho nikdy nepodvedla, ikdyž jsem tu možnost měla. Bojím se, že až on bude mít tu možnost, jako já, tak podlehne. Mě tenhle pocit žere zaživa.Jak se ho mám zbavit? Je tohle žárlení?

a tvuj vzhled se zmenil?pribrala jsi treba nebo neco?to s tim ma taky dost spolecnyho..

Ale zase už máš plus v tom,že si to uvědomuješ:)Já sama vím,jak je těžké přestat žárlit neúnosně.Sama jsem to zažila a věř,že jsem se svou žárlivostí nejvíce užírala sama.Ale k tomu člověk dospěje až po delším partnerském vztahu.Začátky byly ukrutné.Všude jsem viděla potencionální rozvracečku rodiny:)Dnes jsem se vypracovala na tolerantní manželku,která si to drží v sobě.Když bude chtít tak to stejně udělá ať budu žárlit či ne.Věřím mu,ale ten červíček tam občas zahlodá:-)Přeji ti aby jsi měla sílu to překousnout až zase bude z pusy lézt ten rýpanec:)

Já si taky do partnera občas rýpnu ze srandy a on to tak bere (on do mě taky). Pokud si mu dělala scény často, tak už je na to chudák alergický a i nevinná narážka ho vytočí. Nezbývá ti nic jiného, než se hlídat a omezit se cca na 1 rýpanec za měsíc:-)

no zarlivost,v mensi mire je i docela fajn.Pokud to uz neni nemoc.Myslim ze je to o vereni v sama sebe a o duvere k partnerovi.Pokud partner neda pricinu ,tak je ten druhy v pohode.A nezarlit aspon maly mire se me zda ,ze toho druheho nemiluji.Pisi v mensi mire.Hacky ,carky na me klavesnici nemam....

Žárlivost je pro mne nejodpornější vlastnost,kterou by proti mne mohl nějaký momentální protějšek realizovat.
Já žárlím jen na psa,když se mu líbí drbání od někoho cizího a tak.

Chtěla bych se s vámi podělit o jednu mou opravdu špatnou vlastnost, a to je ŽÁRLIVOST. Dřív jsem si myslela, že žárlivost je důkaz lásky a pokud na mě někdo žárlí, docela mi to imponuje, citím totiž, že o mě má stále zájem.
Bohužel, časem zjišťuji, že moje žárlivost vůbec není nic dobrého a ničím tím jak sebe, tak svého přítele, A TO NECHCI.
Ve svém prvním vztahu jsem skoro nežárlila, ale uvědomila jsem si, že jakmile přestanu žárlit úplně, pak už ani nemiluji, proto v sobě na jednu stranu žárlivost rozdmýchávám.
Na druhou stranu se ve mě žárlivost rozvinula do té míry, že mi ji přítel vyčítá a sama se za to nesnáším. Svému příteli bezmezně věřím, bohužel někdy vznikají konflikty, které se neřeší a pak se vše akorát kupí a řešení je o to těžší.
Moje žárlení vzniklo opodstatněně z důvodů, které jsem si špatně vykládala a chyba byla i u přítele, který to svým chováním podporoval. Od té doby se to se mnou táhne i když se hodně snažím. A opravdu se snažím nežárlit a lepším se, jenže v určitých situacích když si pouze ze srandy "rýpnu", tak se setkám s nepochopením nebo nepříjemnou reakcí a to pak vzbuzuje mé obavy.
Teprve nedávno jsem totiž zjistila, že při řešení těchto žárlivých konfliktů, kdy si je vyříkáme a já uznám svou chybu kterou už neopakuji a jsem v pohodě, můj přítel mou chybu nesmaže, ale "připíše mi jí na konto" k mým minulým žárlivým chybám. Tím pádem i když já jsem v pohodě a rýpnu si bez jakékoliv špatné myšlenky, on to bere jako útok. Nepřipadá mi to spravedlivé, protože já jeho chyby také zapomínám, teď v jeho představách vypadám jako hrozný žárlivec i když to tak není.
Poraďte mi, jak se v jeho očích zvednout? Jak bych se měla chovat, aby na všechno zapomněl a začal se mnou jednat normálně?
Jak přestat žárlit úplně?