Zážitky z vojny

Mamut, výborně. Vyslovuji vám pochvalu před nastartovanou V3S.
"čí a jaké zájmy by hájili v případě nějakého konfliktu." Posledních 25 let dává jasnou odpověď. Kam se hrabe PŠM s celým aparátem politruků. Jak říkal Komenský není nad názorné vyučování.

Jo - a taky mě ještě...Teď máme z armády profesionální žoldáky. Otázkou je, čí a jaké zájmy by hájili v případě nějakého konfliktu. To, že dřívějším záklaďákům zrušili např. rozcvičky, protože prý branci nesplňovali fyzické požadavky, je děs. Taková "armáda" je opravdu k ničemu. Než živit z našich daní takové kriply, to je opravdu lepší to zrušit. Protože jak znám naše občany, stejně vlezou do zadku komukoliv. A k tomu armádu opravdu nepotřebujeme.

Jo - a taky mě ještě...V mnohém máte jistě pravdu. Nejde mi o nějaké válčení, či nostalgii po zelené buzeraci. A už vůbec se nepovažuji za zapšklého a znuděného mravokárce, jak někdo může usuzovat z mých příspěvků. Ale pořád jsem přesvědčen, že vojna svůj smysl měla. Dnešní mládež je dost zhýčkaná civilizací a bere její výdobytky jako naprostou samozřejmost. Otázkou je, jak by reagovala na jejich ztrátu v důsledku např. terorismu, živelné katastrofy atd. A řekl bych, že i určité odstřižení od rodičovské ochranné ruky a zjištění, že o dost věcí se musím zasloužit sám, má něco do sebe. Je mi jasné, že z hlediska vojenského by to až takový význam nemělo, ale pro dozrání v muže ano. A na to nepotřebuji žádný výzkumný ústav, stačí životní zkušenost a srovnání těch, co na vojně byli a těch co tam nebyli.

Jo - a taky mě ještě napadlo, že dneska se hodně bojuje informačně, ekonomicky či finančně; fyzicky naproti tomu o dost méně než dřív. Číňané zamořují počítačové sítě všude po světě různými červy a viry, aby tak kradli nebo poškozovali informace svých konkurentů. Rovněž Američané či Izraelci raději zavirují íránský software pro řízení provozu jejich centrifug, než aby na Írán vystřelovali rakety.

I s tímto posunem důrazu na měkčí a inteligentnější formy boje je třeba počítat předtím, než budeme chtít obnovovat povinnost mladých mužů učit se nějakému "pořádku" v kasárnách a na buzerplacích...

Nejste náhodou absolvent...Ne, proč?

Švýcaři jsou ale exoti....Nejste náhodou absolvent filosofie ?

Ty jsi opravdu blb na entou,...Švýcaři jsou ale exoti. Byli to rovněž oni, kteří svého času (ještě po zrušení nevolnictví a tolerančním patentu v našem Rakousku) uskutečnili poslední popravu za čarodějnictví v Evropě.

V normálním světě ovšem každý jen trochu rozumný člověk uznává, že armáda je především brannou mocí státu. Je tu zejména od toho, aby stát ubránila před jinými státy, povstalci na vlastním území či obrovskými živelními pohromami.

Kecy o tom, že se tam mladí muži stanou "chlapy", že se tam naučí pořádku, disciplině, různým řemeslům, "rozpoznávání charakterů" atd. jsou určeny jen pro lidi mdlého rozumu.

A i kdyby něco z toho snad byla na nějakých 10-20 % pravda (a jednotlivá pro a proti povinné vojenské služby by pak bylo třeba ověřit nezávislými vědeckými výzkumy a podložit kvalitními důkazy), nikdo jen trochu normální nebude chtít násilím (a za těžké miliardy od daňových poplatníků) vnucovat takováto "dobra" celým ročníkům mladých mužů dokonce i za situace, kdy pro vydržování desítek či stovek tisíc "amatérských" vojáků v zemi neexistuje sakra dobré mocensko-strategické zdůvodnění.

A takovéto zdůvodnění dnes opravdu neexistuje. Dnešní Česká republika je integrována do bezpečnostních struktur NATO, jež užívají ty nejmodernější bezpečnostní a vojenské technologie, včetně jaderných zbraní a sofistikovaných, satelitně naváděných, nejmoderněji computerizovaných i robotizovaných zbraňových systémů. V takovýchto podmínkách by byla kvanta nekvalifikovaných a polokvalifikovaných rekrutů se samopaly vzor 58 jen pro srandu, ostudu a naprosto iracionální ždímání státních rozpočtů.

Kdo by proto chtěl ještě i dneska vnucovat mladým mužům vojnu jen kvůli tomu, aby se na ní tito naučili nějaké "kázni a pořádku", ať začne pěkně sám od sebe. Ať na mě převede svou penzi a své celoživotní úspory, a já mu za to připravím takovou vojnu, že na ní nadosmrti nezapomene. (Dnešní penzisti jsou stejně z 90 % jen smradlaví darmošlapi a bordeláři, takže trochu drsného drilu v jejich starobincích by každému z nich jedině prospělo ;)

> Myslím si, že...Ty jsi opravdu blb na entou, který ani nezná reálie. Je zajímavé, že ti tvi mamuti a dinosauři jsou i v jiných státech.
Jenom namátkou pár informací:
"... povinné vojenské službě. Té se musí ve Švýcarsku podrobit každý způsobilý a netrestaný muž ve věku od devatenácti do dvaatřiceti let. Doba služby není příliš dlouhá, zato výcvik v jejím průběhu je velmi intenzivní.Délka povinné vojenské služby se pohybuje se v rozmezí od osmnácti do jedenadvaceti týdnů, podle druhu jednotky u níž odvedený slouží. "

Zrušit armády je bohužel...> Myslím si, že takových šest měsíců přijímače by nikomu z mladých neuškodilo.

To je nádherná generalizace. V praxi se ovšem na takových přijímačích dějí různé věci, a na různé frekventanty to má různý dopad, a to občas i letální.

To, že by se svět s povinným šestiměsíčním přijímačem pro mladé muže líbil různým mamutům, mastodontům či dinosaurům, mě ovšem vůbec nepřekvapuje.

tapetáři všech diskuzí spojte, tapetujte,právě na zážitcích z vojny, tapetujte, zaserte to tu, beztak je to zasrané pablbskými příspěvky vola Davida

Zrušení všech armád...Zrušit armády je bohužel nedosažitelný ideál. Vždy se najde nějaký blb, který si chce dokázat, že je něco víc než ostatní. Ovšem osobně si myslím, že zrušení ZVS bylo závažnou chybou. Myslím si, že takových šest měsíců přijímače by nikomu z mladých neuškodilo. Naopak, naučili by se kázni, pořádku, sebeovládání, samostatnosti, zodpovědnosti a poznali by dost natvrdo charaktery lidí, což by jim dost otevřelo oči. Vojna opravdu dělala z kluků chlapy. Bohužel, v tehdejším polarizovaném světě trvala dva roky.

je dobře rozeznatelná,...Zrušení všech armád světa by bylo ideální řešení. Jako voják ZVS jsem zažil kluky, kteří žrali vojnu víc než gumy. Místo aby si pěkně užili veget, tak buzerovali, co se má a nemá, i když nikomu neveleli.

je dobře rozeznatelná, historicky etablovaná, a velká část společnosti ji vnímá jako roli důstojnou pro mladého muže. Proto ten, kdo sice setrvává v armádě, ale má ke svému postavení vojáka odpor, ba se ho přímo štítí, jde výrazně proti zavedeným společenským konvencím.

vojna není kojná, to ví i...Ano, ale negativní zážitky a pocity s vojnou spojené je žádoucí anonymně veřejně ventilovat. Od toho tu ta veřejnost ostatně je. Když na mně mohla před necelým čtvrstoletím bezostyšně parazitovat, místo aby si již tehdy zaplatila profesionální armádu, nebo aspoň lépe rozložila celkové břemeno obrany státu na jednotlivé občany, může si nyní aspoň přečíst, jak moc nechutné se mi to tehdy jevilo a dosud jeví.

K hovnu jsou především...vojna není kojná, to ví i malé dítě

s tebe udělali pouze vola,...K hovnu jsou především tvoje předložky a tvá interpunkce.

Není nicméně nic strašnějšího, než být nucen být užitečný někomu, pro koho bys dobrovolně nehnul ani prstem.

Mocní nemají zapotřebí být užiteční - mocní naopak ždímají a vysávají druhé jakožto svoje kořisti. Proto netěšit se výsadě sladkého, zahálčivého, nezodpovědného a přepychového života je samo o sobě velikou prohrou.

A nemysli si, že jsem nevyvíjel úsilí svoji naoktrojovanou vojenskou užitečnost omezit na minimální - ještě s holým přežitím slučitelnou - míru. Ve své jednotce jsem zastával velmi málo významnou funkci, a i tu jsem vykonával problematicky, vyvolávaje tak hněv a frustraci svých nadřízených. K důsledkům patřilo i málo opušťáků a průběžných víkendových vycházek.

Další výrazné... s tebe udělali pouze vola, vola který je k hovnu.

žádá toho magora co tu tapetuje, zatapetuj tuto diskusi,

Odpor k uniformě

Někteří by byli vděčni, aby se tu psalo o vojenských sexuálních eskapádách, nasazování parohů důstojnictvu, úsměvných vojenských průserech, či o různých zábavných způsobech, jak dokázali záklaďáci vyzrát na lampasáky. Quatsch.

Svoji uniformu jsem vždycky nenáviděl a styděl se se za ni. Ačkoli velká část veřejnosti na takové jako jsem já hleděla prostě jako na vojáky, já se vždy považoval za civilistu, nuceného proti své vůli si uniformu každodenně oblékat. Na vycházky mimo útvar jsem nikdy v uniformě nechodil, byť to po většinu mé vojny patřilo k mým povinnostem. V obdobích, kdy mě přes kasárenskou bránu bez uniformy vážně nepustili, jsem proto upřednostňoval setrvávat na útvaru. Vybodnul jsem se na nějaké díry v plotech či převlékání za kasárenskými zdi - posádkové město stálo tak jako tak celkem za hovno. Auto jsem neměl, a ani vyrazně nepekl s nikým, kdo by mě byl ochoten s ním pravidelně brát někam daleko mimo trapné jeviště mé vojenské poroby.

Další výrazné emocionální naladění, vynořující se při retrospektivním posuzování základní vojenské služby!

Ano, je to hněv bývalého vojáka vůči sobě samému, svým rodičům a životu jako takovému.

Jak je možné, že jsem byl na začátku 90. let vůbec v Československu, ve spárech moci raně postkomunistického režimu? Proč se mnou po Sověty vedené invazi Varšavské smlouvy do ČSSR v roce 1968 rodiče neemigrovali někam na relativně šťastnější Západ? Jejich vinou jsem prožil dětství a mládí v mizerné okupované zemi, v normalizačním režimu, který byl ke zblití. Mimo jiné to obnášelo projít mizernou, šikanistickou, abuzivní a traumatizující výchovně vzdělávací soustavou, vyrůst ve špatně občansky vybaveném, bezútěšném sídlišti, narážet všude na agresivní, vystresované, nespokojené, hysterické ženské a násilnické, despotické chlapy, žít ve strachu, nesvobodě a materiální nouzi.

A po převratu 1989 se navíc uzavřely hranice západních států pro emigranty a započala mizérie 90. let, ze které prakticky nešlo trvale a pohodlně utéct.

Mí rodiče byli lidé, kteří rádi dělali z nouze ctnost, a vyhovovalo jim, že o nich rozhodují jiní. Nedokázali se řádně obohatit, a nepředali v tomto směru žádné relevantní dovednosti ani mně.

V důsledku toho všeho jsem po absolvování vysoké školy nebyl schopen se vyvázat z povinnosti konat základní vojenskou či civilní službu, povinnosti to, která se mě jako československého občana mužského pohlaví týkala, a to ani úplatkem, ani brutálním nátlakem, a skončil jsem opravdu na vojně.

Za tento neblahý úděl však nemohu vinit jen svoje rodiče. Na vině je i život jako takový. Nebylo mi dopřáno se narodit a vyrůst tak, abych byl natolik kompetentní, silný a obratný, abych ze sebe dokázal stahující se smyčku vojenské povinnosti účinně setřást. Nedokázal jsem v daném směru silově vnutit či chytře podvrhnout institucím svoji vůli a vojně se natrvalo vyhnout. Suboptimální geny a podřadná výchova tomu byly na vině, podobně jako u všech ostatních, kteří se nechali státní mocí přinutit narukovat spolu se mnou. Dovolil jsem jim, aby ze mě udělali užitečného vola, a dosud mě to velmi tíží.