zena vodnár?

V nouzi poznáš přítele.Spoustu jich ztratíš,když přestaneš poslouchat jejich nářky a útrapy.Pokud děláš vrbu pak se to na tobě vymstí.Už nikdy více nepřiustím,abych pomohla řešit cizí bolístky,kromě naší rodiny ovšem.Příklad -přestala jsem kouřit(před 15lety) a ztratila jsem všechny rádoby kamarádky(kuřačky).Poté sousedka chtěla časté rady(vymohla si je),poté z ničehož nic nekamarádíme.Otočila vše proti mně.Nepláču,nenaříkám,jsem hodně ale hodně opatrná.Byla jsem opuštěny touž sousedkou v mém nejhorším období,když jsem onemocněla.A to se nezapomíná.

Děti mám dospělé,jsem už...Tak to musíte být šťastná žena! Děti máte vychované a teď už se těšíte, kdy Vám přijdou ukázat vnoučata.Popravdě - já s dětmi pracuji, a někdy mám pocit, že jim té volnosti dávám až moc, a pak je těžké je krotit. Prostě nechám v nich kvést jejich potenciál. Nejtěžší je najít tu míru. A snažím se s němi budovat "přátelský" vztah, aby se za mnou nebály přijít s jakýmkoliv problémem!Ačkoliv jsme společenští, taky jsem ráda, když jsem doma. Ve společnosti (myslím) chodit umím, ale jsem ráda, když přijdu domů a mám svůj klid, svůj prostor.A s kamarádkami souhlasím. Ačkoliv čtu o Vodnářích, že mají spoustu kamarádu - pro mě je kamarád člověk, na kterého se můžu 100% spolehnout, a proto bych mé "kamarády" mohla spočítat na prstech jedné ruky. Přetvářku poznám skoro hned a s těmi lidmi pak těžko vycházím. Všichni kolem si na něco hrají, a to já nesnáším. Je pravda, že k tělu taky jen tak někoho nepustím, že prý i Vodnáři na první pohled působí nepřístupně, ale když mě poznají trochu blíže, tak poznají, co se ve mě skrývá. Někdy mám pocit, jako bych byla zrozena k tomu, abych pomáhala - abych pomáhala lidem ukázat jiný úhel pohledu.

Děti mám dospělé,jsem už třikrát babčou a děti mi byly vždy vděčné za to že jsem je nechala vyrůstat svévolně.Dost se samy naučily a když nevěděly tak za mnou přišly jako za kamarádkou.Ale ani jeden není povahou stejný jako já nebo manža.Mám berana a kozoroha.A taky společnost nevyhledávám,nevadí mně být sama,jen tak lelkovat.A kamarádky - po špatných zkušenostech si jen tak někoho k tělu nepouštím.Okolo mne cítím samou přetvářku a zradu.

Ne, dítě nenecháš růst...Zcela s Vámi souhlasím.A s těmi dětmi - děkuji. To mě uklidnilo.

Ahojky děvčata,jak krásně...Tak to gratuluji!Taky si někdy připadám, jako bych na tom světě byla sama. Ne, že bych byla zrovna výstřední, ale taková sama sebou, a druhým pak připadám "divná", "ujetá" atd.

Ahojky děvčata,jak krásně se to,co tady vystižně píšete o naši povaze vodnáře,čte.A já si pořád myslela,že jen já jsem takovej tvrdohlavec.Manžel je panna,no ten má se mnou kolikrát co dělat.Jsme spolu včera 37roků.

Jo, takové jsme přesně my...Ne, dítě nenecháš růst jako dříví v lese, ale dokážeš mu dát dost volnosti, zrovna tak, jako ji potřebuješ ty. Nejsi k němu otrocky připoutaná a nehroutíš se z každé blbosti, která se mu stane.A kočky? Taky jsem je nemusela. Až přišla ta první a už to byla láska na celý život.Oni jsou tak trochu jako my. Dokáží mít rády, ale nenechají se spoutat. Jsou prostě své.

Tak jsem se zamyslela nad...Jo, takové jsme přesně my Vodnářky. Jsme společenské, ale přitom samotářky. Lítáme si v oblacích, ale stojíme přitom pevně na zemi... Jsme na sebe tvrdé a totéž očekáváme od druhých (když jsme toho schopné my, proč by to neměli zvládat i ostatní, no, že jo!!!). Jsme své a to na nás opačné pohlaví přitahuje, ale pak si nedokáží uvědomit následky - že my se nezměníme, a pak nás za to odsuzují. Na Rakovi se mi líbí to, že to na mě dokáže akceptovat, ale děsí mě právě ten jeho vztah k mamince. Děti nemám a bojím se přesně toho, jak to tady napsala Jarka - že budu spíše odtažitá, že bych jej nechala růst spíše jako dříví v lese... Jinak kočky jsem donedávna nesnášela, do té doby než si mě jedna omotala kolem prstu - a nějak se v ní nacházím, strašně se mi líbí, že dokáže být svá!

Velmi pěkně napsané, se vším souhlasím, nenapsala bych to lépe.Je vidět, že máš ten správný vhled

Tak jsem se zamyslela nad svým vodnářským životem a dospěla jsem k názoru, že žít se mnou je asi složité. Jsem paličatá a precizní, mám ráda pořádek, nesnáším nevyřízené věci a odsouvání povinností na " potom". Co slíbím, to udělám. Jenže špatné na tom je, že to co dávám do života já, požaduji i po ostatních. A tam většinou narazím. Dost často bývám využitá a odkopnutá Rozdala bych se, nezištně pomáhám. Dělá mi problémy říkat ne. Ale už jsem se k tomu i propracovala. Okolí to těžko snáší.No a to horší je, že jsem " divná". Nesnáším návštěvy, nemám potřebu se družit, kamarádku mám jednu a moc se nevidíme, ale jsme obě stejné a jedna se může na druhou 100% spolehnout.Umím skvěle vařit, ale strašně mě to nebaví. Asi nejsem matka ideál. Svého syna mám moc ráda, ale nepociťuji potřebu vidět ho každý týden. Je ženatý, má svou ženu a tak ho nechávám žít. Snachu mám ráda, do manželství jim nestrkám nos. Jsem samotář a nejlépe mi je, když za mnou zapadnou dveře bytu. Docela ráda uklízím.Impulzivní, vzteklá, urážlivá a vztahovačná neurotička. Lidi moc nemusím.Zvířátka miluju. Mám 3 kočičky a je mi s nimi fajn.Takže můj rak to se mnou nemá jednoduché, ale vydržel to přes 30 let, tak doufám, že na stará kolena neuteče.

Jsem taky vodnářka,krásně...Ahoj Věrko, jo to teda jsou, ale jsem na sebe "pyšná" za to, že dokáži být sama sebou. Nemám ráda přetvářku. P.S. Taky jsem Věra ;-)

Jsem taky vodnářka,krásně a vystižně jsi to napsala,k tomu není co dodat.Někdy jsou s náma velké problémy že?S tím,že jsme své a sebe sama nehodláme popírat.

V hlavě mi začnou blikat výstražné majáčky a já se snažím vyklidit co nejrychleji pole. Ale to neznáte raky, Ti když si něco umanou... Oni mají vůbec takovou skořápku kolem sebe a je umění se k nim dostat. A mě jako Vodnářku takové hlavolamy lákají, toužím prozkoumat tu tajemnou komnatu, ke které má přístup jen pár vyvolených, ale nedej bože, když se mi to podaří, jako když dítě vyluští hádanku a co pak? Oni očekávají vděčnost, když se k nim dostanete tak blízko, a jelikož mně záleží na druhých - jak jim mám říct, že pro mě jde život dál, bez nich??? Je by to totálně zlomilo. Následuje pomalý a dlouhý proces odtahování. Oni to těžko nesou přes srdce. Ale nedokáží pochopit, že jsem jim chtěla jen pomoct, otevřít tu šíleně tdvrou skořápku a ukázat jim i jinej svět. Nemůžou se tou svou skořápkou úplně izolovat, no ale to patří do jiné diskuze...Vodnářky, buďte své, buďte svobodomyslné a nikdy nepopírejte samy sebe. Připadaly byste si jako ve vězení, spoutané a to není život pro VÁS! To by Vás zničilo ;-)

O balzámu na duši mi povídejte!!! Někdy se mi z toho kolem chce křičet a řvát! Copak to všichni kolem nevidí? Žiju budoucností, přítomnost mě mnohdy nechává chladnou, nějak vnitřně tuším, že vše se vyřeší tím nejlepším možným způsobem. Samozřejmě nesedím tupě u TV očekávajíc nějaký zázrak... Snažím se, mám své ideály, které bych chtěla dosáhnout. A pokud to nejde dveřmi, zkusím to oknem. A to prý, že Vodnářky nejsou vytrvalé a pracovité. Jsou okamžiky, kdy se "opravdu" jen tak válím, ale uvnitř mě to přímo vře, jak přemýšlím nad tím, jak to či ono udělat co nejlépe! Takže někdy opravdu působím jako lenivec, ale to je takový klid před bouří... To pak všichni koukají, co se ve mě skrývá. To je pak překvapení.Jakékoliv svazování nesnáším. A neustále řešit vztahové problémy, POMOOOC! Vždyť se dá dělat tolik úžasnějších věcí, než řešit problémy ve vztazích. Mně tím přijdou všichni jako posedlí. Odsuzování Vodnářů, že nejsou citliví, to je výsměch. Jsem strašně citlivá, dokážu milovat celým srdcem, málem bych se i rozdala, ale nemůžu to ukazovat nazdařbůh všem!!! To bych dopadla. Pomáhám druhým takříkajíc nezištně, jedině tak mě to uspokojuje - neočekávám, že se mi to vrátí, jen málokdy uslyším děkuji. Lidi jsou takoví, že neradi přiznávají, že jim bylo zle a zrovna vy jste jim pomohl. Jsou samozřejmě tací, kteří jsou vděční, ale jde to z extrému do extrému a oni se na Vás dokáží přilepit. A jsme zase u klíčového problému - potřeba volnosti, já pak nemůžu dýchat a žít s tou koulí na noze. A tak se ptám, existuje vůbec pro Vodnářku nějaké znamení, které by ji porozumělo? Akceptovalo? Spíše to je o charakteru. Nevím, proč mám zrovna štěstí na raky. Bože, Ti dokáží být tak citliví... Jako by tušili, že pod tou "odtažitou" skořápkou se ve mně skrývají gejzíry lásky. A když k nim dojde jenom jeden pramínek, chovají se tak, jako by nikdy v životě nedostaly ani třetinu takové lásky. A v tom momentě udělají chybu. Snaží se mě chytit klepetem a je zle...

....no to ja bych se i svazat nechala ;-)jinak za nás vodnářky můžu říct, že to s námi asi není úplně jednoduché, ale s kým je, že. Taky jsem dost tolerantní, ale romy a zloděje rozhodně nepodporuju

Ja sjem vodnarka a bud slycham ze jsem zvlastni divna nebo original:-) Mam tak trhly napady:-) ze je pobyra jen me nejuzsi okoli, jinak ticha samotarska..Jdnoznacne plati to co je v horoskopech nedam se svazovat a to plati tak moc ze to lze jen stezi popsat.Ne ve smyslu ze bych snad chtela nekam chodit a partner by nesouhlasil a bla bla:-) Proste total volnomyslenkarska povaha.To asi prevazuje nejvic a vztahuje se to na vse a jde to do extremu.Zamknout me treba v byte tak snad vyskocim oknem:-) I nazorama oplyvam total toleranci az to vetsinu stve..nevadi mi romove ani bezdomovci omluvim snad i zlodeje co mi ukradne auto...je to sila:-)

tak o co?

já znám jednoho vodnáře,moc pohledný zrovna není, zato sympaťák,prvotřídní bavič a lamač ženských srdcí,ale o sex mu moc nejde.

no já jednu doma mám a myslím že je nám to spolu klape dokonale:-)

Chlapi jak se vam zije s vodnárkou?