Ženám známé trable při cestování-hledání WC

Zdravím pokakané řidičky. I já patřím mezi ně. Jeli jsme ze služební cesty z Olomouce do Plzně. Protože byl pátek, vysazovala jsem kolegu v Praze mezi Lertnou a a Kulaťákem. Po dálnici to celkem frčelo, občas byl menší zásek, ale opět se to rozjelo na běžnou dálniční rychlost. Před cestou jsme vydatně pojedli, a to mělo na tu moji nehodu asi halvní vliv. Po cestě jsem zašli ještě na kafé, což ještě přililo olej do ohně. Blížili jsme se k Paláci kultury, provoz se téměř zastavil a já jsem již cítila, že potřeba je akutnější. Zmínila jsem se kolegovi, který se mě snažil ujistit, že to vydržím a zajdu si k nim na WC. No ale na Nuselském mostě jsme se uplně zašprajcovali a potom přískokem popojížděli. To už bylo ukrutné a kousek za mostem jsem to už prostě nevydržela a začalo mi to valit do kalhot. Dostalo se mi to snad do každého zákoutí, prostě hrůza a i ten odér byl dost odporný. Ostuda jako hrom. Kolega mi nabídl očistu u nich, ale raději jsem odmítla (než se někdeč producírovat) rozhodla se v tom absolvovat zbytek cesty, ale měla jsem přehodnotit všechno, co se ještě může udát. Postupně jsme se doškrabali na odbočku na Letnou a vzhůru na ni a po Korunovační a mohl kolega vystoupit. Snažil se slovy utěšit, ale úsměvné pohledy jsem stačila zaregistrovat. Říkala jsem si, co bude asi v pondělí v práci. Po Evropské jsem se dostala na okruh a na D5ku a hurá domů. Ale jak jsem byla z toho vyděšená, moc jsem nesledovala přísrojovku ani neposlouchala signály, protože jsem zapla rtádio a snažila se odreagovat. Na D5ce jsem zjistila, že mi svítí rezerva. Říkala jsem si, že s tím nemůžu jít platit, ale v tašce jsem vyhrabala svetr, kterým jsem nehodu snad dostatečně zamaskovala. Měla jsem šedé kalhoty a doma jsem pak zjistila, že byly hodně znečištěné. Ale díky svetru jsem mohla u Agipu natankovat, snad si toho nikdo nevšiml. Myslím, že od Žebráku bych už nedojela, Bylo to ale lepší než riskovat a uvíznout na dálnici a čekat na nějaký odtah. Doma jsem to opět zamaskovala svetrem, ale našim jsem to řekla jako první zprávu. Byli v šoku. A v pondělí v práci si ze mne začali utahovat. Často se ptají, jestli mám plenky, a jestli nepotřebuji přebalit. A další podobné narážky. To přebalení snad nebude už potřeba.'

To Anna: To budeme mít asi podobné manžele. Já jsem se vracela se svým z jedné kulturní akce a už v dopravním prostředku se mi začalo chtít na velkou. Jak jsme vystoupili přidala jsem maximálně do kroku. On se mě ptal proč tak zrychluji, tak jsem se mu svěřila. No a pak jsem musela zvolnit a svírat víc a víc půlky. Byla to stejně zbytečná námaha, protože organismus zvítězil a já prohrála. Bylo štěstí, že jsem měla sukni, která ten materiál ukryla. A proč jsem psala, že ti naši mužští jsou stejní. To proto, že toho mýho to také vzrušilo a taky by chtěl abych to doma zopakovala. Kvůli té sukni to prý nebylo ono. Tak jsem mu řekla, že si vezmu jenom kalhotky, a že si toho užije. Mám se ale obléci i do kalhot. Ať mám od toho pokoj, tak jsem se postavila před šatník a vybírala jsem, abych jej uspokojila co nejvíce, aby to tedy prosakovalo co nejlépe a on aby měl skvělý vzrušující požitek. Jinak je s ním úplně normální komunikace. Mám krásné bílé kalhoty, kde až prosvítá zadek, ale ty mám moc ráda a nechci je do toho obětovat. Pak mám jedny obtažený džíny, který mám taky v oblibě, ale ty jsou již spíše na doma. Jen nevím, zda to přes ně taky prosákne, ale některá žena, tady psla, že se jí udělal flek na riflích, tak snad s němi přítele uspokojím. A jinak snad pak budu mít zadek v čistém prostředím a nechtěné (a ani chtěné) repete nebude.'

Taky jsem se pokakala.Měla jsem prujem tak jsem ačkoliv se mi vubec nechtělo musela jit k lekaři.Měla sem strach aby mě to nechtlo během cesty.Pro jistotu jsem si vzala toaletní papir a vyrazila na cestu.Jako naschval doktorka ten den měla až odpoledni ordinaci.Stímto problémem secelkem népřijemne cestuje ,tak jsem se rozhodla že zajdu k segře a tam počkam.Cestou jsem začala mit problém,chtělo se mi čim dal víc kadit.Bylo to tak silné,že jsem začala panikařit.Svaly na zadku jsem měla uplně strnute a nemohla udělat ani krok.Zastavila jsem se a vši silou se snažila udržet co udržet nešlo.Lidé na ulici se divně dívali asi poznali cose se mnou děje.Prvni napor jsem udržela ale ten další už ne,Posrala jsem se,ani k doktorce nemužu jit .Připadlo mi že všichni se divaj jen na mne.Asi jo protože behem chvilky sem na zadku a nohach měla obří mokrý flek.Trapně sem pospichala k ségře ,ale smula,nebyla doma.Zas se mi chtělo a dost,tak jsem to pustila znova do kalhot .Už to bylo jedno.Byla jsem pul hodiny od domu uplně posraná.Musela jsem volat segře na mobil ta nechtěla věřit svym ušim ale s plačtiveho hlasu pochopila a hned přijela.Okoupala jsem se dala mi kalhoty a ja pelášila dom.Ten den jsem byla na velké ještě několikrat,ale už v pohodě doma.Je to hrozny pocit, poprve se mi to stalo takhle moc .Když jsem to řikala manželovi prohlasil no co tak se posrala je to lidské.Je fajn a vím že mne ma rád.Jemu se to stalo taky ale přiznal se mi až teprve nyní.Jsme asi takova pokakaná rodinka.'

Díky všem za názory i podporu. Asi bude pro nás pro oba opravdu nejlepší s tím napjatým mlčením skoncovat co nejdříve a o všem si promluvit. Zkusím to o víkendu - uvidíme.....'

Pro Annu.
Se vším absolutně souhlasím, do podobné situace jsem se prozatím nedostal.
Je to pravda, ono se vlastně ani nic tak hrozného nestalo, jen to okolí z toho dělá často větší vědu.
Jen mne překvapuje postoj manžela. Na druhou stranu je dobře, že jsi se mu nezhnusila.
Asi to u nás chlapů funguje jinak.
Možná slovo do pranice. Obávám se, že pokud by se to stalo chlapovi ať již před jeho holkou, nebo manželkou, tak by se spíše dočkal většího opovržení, než, kdyby tomu bylo naopak.'

www.testovani.txt.cz

Nakoukla jsem po dlouhé době a koukám, že tu mám automobilovou spolutrpitelku. Teda Anno, to byla fakt drsná nehoda, ale neboj se, opravdu nejseš sama, koho něco takového postihlo. Mluvím teď za moji maličkost a za kamarádku kolegyňku z práce. Mě to taky přepadlo v autě a ke vší smůle jsem uvázla v koloně. Větší bezmoc si jde jen těžko představit, nejde zastavit a vystoupit, není kam odbočit, nejde udělat vůbec nic. Jen držet a bojovat. Co se dělo, když jsem prohrála asi popisovat nemusím. Poznala jsi to do detailu sama. Pozice na sedadle auta je hrozná v tom, že si to vlastní váhou dokonale rozmašíruješ. Pak jsem byla taky šokovaná z toho, jak mi to lezlo mezi nohama až na břicho.

Akorát mě trochu překvapuje, že jste se nepokusili nějak zachránit situaci. Ve dvou je šance určitě větší. Jižní spojku znám docela dobře a na některých místech by se nechalo vyběhnout mimo vozovku a tam si provizorně ulevit. Manžel se mohl mezitím přesoukat na místo řidiče a pak by si ho doběhla. Já takto zachraňovala právě tu kamarádku z práce. Natvrdo jsem jí řekla ať maže třeba jen za svodidla. Jedno že to někdo uvidí. Furt lepší než takové šílené nadělení do kalhot. Sakra už v té době dobře jsem věděla o čem mluvím. Nakonec v kritickém stavu poslechla a pak mi děkovala. Neměla se ani čím utřít, takže trochu umazaná byla, ale jak sama říkala, když viděla tu hromadu hnědé břečky, co z ní vyletěla, tak si nedovedla představit mít to v gatích.

Nakonec osudu stejně neušla. Přepadlo jí to nějakou dobu potom, když se kvůli práci neplánovaně vracela v neděli večer do Prahy. S cestou původně počítala až další den dopoledne a tak si bez obav pochutnala na čerstvých hruškách a jejich pročišťovací účinek se dostavil v tu nejméně vhodnou chvíli. Podobně jako Ty, to po chvíli marného zoufalého boje pustila pod sebe. Tedy, ona to ani nepustila, prostě to z ní šlo samo i když zoufale svírala půlky a snažila se to udržet. Nevím jak moc velká byla ta Tvá nehoda, ale kamarádka se pokakala fakt ukrutně. Naposledy předtím byla totiž na velké v pátek ráno, a ty hrušky jí, jak přiznala, protáhly fakt dokonale. Dovedeš si určitě představit tu pohromu. Bohužel pro ní nepadalo v úvahu dojet do pražského bytu, protože tam nebyla šance být beze svědků a tak se musela otočit a curyk zpátky na chalupu. Cesta od Prahy byla sice krásně volná, ale i tak si v tom s tím vymotáním se z kolony pobyla poctivou hodinu. A jako by té potupy nebylo málo, tak se jí chtělo víc a víc taky na malou. Asi v půli cesty na chalupu už to nedokázala zvládnout a s bezmocným brekem se do toho nadělení v gatích ještě navíc totálně pomočila. Jak vidíš mohla si na tom být ještě hůř, protože počurání tu pohromu samosebou ještě patřičně zdokonalí. Na druhou stranu ona zase byla v tom autě sama.

Pokud jde o reakci Tvého manžela, ani to není nic nového pod sluncem. Chlapi jsou zvláštní, na jedné straně nás chtějí pěkně upravené a vonící, a na druhé straně je vzruší, když se žena dostane do takovýchto nesnází, nezvládne je a skončí potupně znečištěná vlastní močí a výkaly. Nebo si vem, kolik chlapů je fascinováno zápasy dívek v bahně. Holky začuněné od hlavy až po paty a je to přitahuje, ale se svou partnerkou by se v tom válel jen málokterý z nich. Nemyslím si proto, že by Tvůj manžel chtěl jako standardní součást předehry Tvé kakání do kalhotek. Řekla bych, že to nejspíš bude tak, jak to napsal Kamil a manžela vzrušila celá ta situace od nejistoty na počátku, přes rostoucí nervozitu a zoufalství až po tu potupnou prohru a vše co následovalo potom.

Sama zasluhuješ uznání za ten věcný přístup. Jakkoliv to zní šíleně, tak ono se fakt tak nic hroznýho nestalo. Prostě ses pokadila, nic víc, nic míň. Není to určitě zážitek, který by si chtěla zažívat častěji, ale na druhou stranu následky v klidu odstraní sprcha s pračkou a život jde dál. A sama opravdu nejsi, jak vidíš. Zkus postupem času použít podobně věcný přístup i u manžela a promluvte si o tom. A spíš dříve než později. V tom, že jej to vzrušilo můžeš najít i jisté pozitivum, protože taky se Tě mohl začít štítit a to by bylo ještě horší. Tvůj manžel si každopádně zaslouží uznání a možná i to, aby si se pro něj třeba někdy zase pokakala, pokud se ukáže, že to pro něho skutečně něco znamená. Tady je fakt těžké něco radit, sama nevím jak bych se k tomu postavila. Každopádně když zase potkáš zácpu na silnici tak ať je i ve střevech.'

Takové nečekané situace/nehody jsou nejlepší jako impuls pro milování. Zřejmě ani on netušil, že ho to tak vzruší. Ale nedivím se mu, když sledoval tvůj marný souboj o to, abys to udržela a pak jsi to samozřejmě prohrála, to dokáže vyrajcovat spoustu chlapů. Na druhou stranu chápu, jak ses musela cítit ty. Takhle se ztrapnit před milovanou osobou, zřejmě tím nejhorším způsobem, jaký se může stát a s obavami, jak to vezme. Přestane tě mít rád? Zhnusíš se mu tímhle? Atd. Je třeba uvědomit, že v tvé situaci, kdy není kam, se tohle může stát komukoliv a podle mě je plus pro vás pro oba, nejen, že to váš vztah utužilo, ale ještě to do něj vneslo nový rozměr. Nebál bych se toho, že se budeš před každým sexem po..., to by totiž bylo hrané, zatímco na tvém nehodě bylo nejlepší právě to, že jste nevěděli, jak to dopadne. A fotek se vzdát nechce, to se mu nedivím, takhle si to může pořád připomínat včetně toho milování potom. Určitě byste si ale na tohle téma promluvit a vyjasnit si to. Pokud se mu pokakávání nelíbí už dávno, tak je z toho vzrušení určitě zaskočen stejně jako ty. A pokud jde o tebe, ta příjemná úleva, která se dostaví po vyprázdnění, je normální. Navíc tam možná hraje roli i to, že by se tohle dospělému člověku stávat nemělo. Jenže se stává, akorát se o tom nemluví a dělá se z toho tabu. Přitom se to stalo skoro každému, nebo k tomu neměli daleko.
Kdyby tohle tabu zmizelo, pak by se třeba lidé tolik nestyděli, když by se jim to stalo. Taková nehoda, zejména za účasti většího počtu svědků, totiž může řádně pocuchat nervy postižené osoby na dost dlouhou dobu.'

Šárko, děkuji Vám přání i podporu'

Přeji Vám, paní Anno, další roky bez nehod.'

Pro paní Annu: Také jsem dříve na tyto stránky narazila, když jsem hledala téma s úplně jinou problematikou. Netušila jsem však, že zde rovněž budu psát o sobě. Než napíši to svoje, musím říci, že Vás obdivuji jako řidičku s plnýma kalhotama. Ale zase jste měla soukromí vozidla, až na přítmnost Vašeho manžela, která Vás znervozňovala. Mně se to stalo v tramvaji, když jsem jela na fakultu. Nejdříve jsme uvízli za nákladákem, který zasahoval do tramvajového pásu. Pak se to trochu rozjelo, ale já jsem již hodně trpěla. Na zastávce jse uvažovala, zda nevystoupím, ale je zde už jen hustá městská zástavba a žádné keře a hospody ráno ještě zavřené, tak jsem se rozhodla pokračovat. Jeli jsme celkem svižně, já jsem od bolesti objímala tyč a doufala ve zdárný konec. Na vyhýbce jsem trochu ucukly a pak to vzalo rychlý spád a trapas byl na světě. Za chvíli to bylo docela cítit po celé tramvaji. Pár lidí otevřelo okna a nějaká holka šla otevřít střešní okno a říkala že se tady nědko asi posr.l. Lidi se začali ohlížet a ty pohledy byly šílené a já bych nejraději vystoupila, což jsem učinila na následující zastávce. Na fakultu jsem takhle nemohla. Protože kromě přednášek jsme měli již nějaký zápočet, chtěla jsem jej stihnout, rozhodla jsem se nasednout do zpáteční tramvaje. Vlezla jsem do zadního vozu až úplně k zadnímu sklu a zadkem jsem se přimáčkla ke sklu -tedy k tomu plechu pod tím. Přišlo mi, že okromě nafouklých kalhot a zápachu, jsdem nepoutlala pozornost. Možná, že kdyby bylo volno k sezení, tak bych vydržela déle. Tady nikdo nic neříkal, jen možná bylo d'

Tyto stránky jsen náhodně navštívila již před delším časem a vcelku nic mi neříkaly, protože těmito potížemi naštěstí netrpím. U některých příspěvků bych se bývala snad i ztotožnila s názorem Naděždy, jenže'

Pro: Atlas, ty seš prase, jen si to nedokážeš přiznat. Seš čuně !!'

Ahoj,
pro Lucku a Simču. Případně i pro další. Já nejsem prase, ani praštenej. Ale mám rád tyto příhody. Počurání, i pokakakání. Ty nechtěné (sám jsem jich pár zažil), tak ty chtěné (dělá to hodně lidí). Pokud máte zájem, si o tom pokecat, tak napište na: atlas.p"atlas.cz'

Já se počůral při hodině ve škole.Nejprve byl tělocvik a já,vůl,po hodině do sebe nalil snad 2 litry coly.A po ní se chce brzo.Při další hodině,už opět spojené do celé třídy,takže i s holkama jsme se styděl zeptat,pořád učitelka něco vykládala a asi 10 minut před koncem hodiny jsem najednou ucítil jak se mi dělá teplo v klíně.Sice jsem to ještě na chvilku zastavil,ale za asi 15 vteřin jsem se kompletně pochcal.Čůral jsem snad minutu,takže se nešlo nenápadně o přestávce zdekovat,protože chcanky stékající na podlahu mě prozradily.Hanbou jsem se mohl propadnout,třída se smála na plný pecky.Nakonec jsem s brekem utekl na záchod,ale zůstat jsem v tom už musel a z ostudy je kabát.'

Někdo se mě ptal na víc podrobností-šlo o to, že má přítelkyně to má rada zezadu a jednou se v noci probudila, mluvili jsme spolu, pak s eotocila, ze pujde zase psat a ja s epo chvilce rozhodl ji drazdit zadecek a strkat prst do dirky, nic sice nerikala, ale to nekdy tak dela, az pak si hodne hlasite uprdla, tak jsem se zarazil, ze nic nerika a doslo mi, ze uz spi, tak jsem pomalu vytahoval prst, abych ji nevzbudil a ona se pritom pokadila :-('

A i kdyby to pravda nebyla - myslite, ze to, co se dozvidame ze zcela serioznich zprav medii, je vzdy pravda?
Simco, preji Ti zbytek zivota bez nehod :)

Pro slečnu Simonu a pana Antonína.
Osobně tomu, co zde slečna Simona popisovala věřím, život někdy tropí kousky.
Zajisté to pro ni nebylo vůbec lehké, navíc několik nehod.
Vím o čem je řeč, měl jsem jednu a to ve škole, kdysi jsem ji zde popisoval. Pro dospívající dívku to zajisté byl velmi traumatizující zážitek.
Vůbec si nemyslím, že zde slečna Simona chtěla někoho šokovat, nebo být litována, ale nalezla zde toto fórum na seriózní internetové stránce, jakou Doktorka je a svěřila se zde.
Je dobře, že toto fórum existuje. Pokud se někomu stane nehoda, je to psychický šok a pokud to člověk nevyventiluje a dusí v sobě, může to mít i špatné následky.
Velmi oceňuji, že se slečna Simona svěřila s tímto fórem i svým rodičům, svědčí to o důvěře.'

Bohužel je to pravda(:. Když tomu někdo nevěří, tak ať. My víme svoje. Popsala to tak, jak to prožila. Jsem rád, že se nám svěřila i s tímto fórem. Zdraví Tonda'

simco těm tvejm pohádkam vubec nevěřim jen chceš aby tě tu litovali chudinko jdi sity báchorky vyprávět do školky tam ti to dětičky budou žrát ale já rozhodně ne'